ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4813.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4813/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce JUDr. J. Č. , zastoupeného JUDr. Zitou Krásnou, advokátkou se sídlem Brno, Gorkého 11, proti žalovanému V. P. , zastoupenému Mgr. Martinem Bařinkou advokátem se sídlem Brno, Marie Steyskalové 62, o zaplacení 100.928,- Kč oproti vydání věci, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 255 C 197/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2014, č. j. 15 Co 452/2013-166, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. května 2014, č. j. 15 Co 452/2013-166, potvrdil rozsudek ze dne 23. října 2013, č. j. 255 C 197/2009-142, jímž Městský soud v Brně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 100.928,- Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému osobní automobil zn. Ford, model Escort, VIN WFONXXGCANTR66443, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části.
V dané věci v dovolání - přes jeho obsažnost - údaj o jeho přípustnosti zcela chybí (posuzováno podle obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.), přičemž žalobce tuto vadu včas (tj. ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř.) neodstranil.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29NSCR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu