ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.488.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 488/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Vodovody a kanalizace Beroun a.s. , se sídlem v Berouně 3, Mostníkovská 255, zastoupené Josefem Fürstem, advokátem se sídlem ve Všenorech, Nad Rozcestím 328, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Petrem Čichovským, advokátem se sídlem v Týnci nad Sázavou, Družstevní 411, o 51.277,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 18 C 190/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2013, č.j. 27 Co 203/2013- 132, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.480,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Josefa Fürsta, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání, které směřuje (hodnoceno podle obsahu) proti části výroku II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jíž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 12. 7. 2012, č.j. 18 C 190/2011-77, ve výroku, kterým okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 51.277,- Kč s příslušenstvím, trpí vadami, které nebyly ve lhůtě vymezené v §241b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 1 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o.s.ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tomuto požadavku dovolatel v dovolání nedostál. Otázkou naplnění kritérií uvedených v §237 o.s.ř. se vůbec nezabýval; zřejmě proto, že vycházel z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, což se podává zejména z tvrzení, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a z odkazu na §237 odst. 1 písm. c), kteréžto ustanovení již občanský soudní řád od 1. 1. 2013 nezná, jakož i z tvrzení zjevně inspirovaného ustanovením §237 odst. 3 o.s.ř. účinným do 31. 12. 2012, a sice že „odvolací soud posoudil věc podle právní normy platné, ale neaplikoval ji správně – když je v daném případě jde jistě o rozhodování odvolacího soudu, které má pro právní stránce zásadní význam a která v rozhodování soudů dosud nebyla zásadně a jednoznačně vyřešena a rovněž je soudy rozhodována rozdílně“ . Ani tuto argumentaci nelze považovat za způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť významově neodpovídá žádnému ze čtyř kritérií uvedených v nyní účinném §237 o.s.ř.
Dovolatel nadto neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.), neboť jeho námitky primárně zpochybňují správnost skutkového závěru, že při rekonstrukci vodovodní přípojky byly realizovány všechny položky uvedené v nabídkovém listu a že dílo bylo provedeno a předáno. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nadále prosazuje, že dílo nebylo dokončeno a ani mu nebylo předáno, že nebyly provedeny veškeré účtované práce a že objednávku podepsal pod nátlakem žalobkyně. Na těchto skutkových námitkách pak založil kritiku právního posouzení věci s tím, že žaloba byla podána předčasně a že výkon práva žalobkyně je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že podstatou úvahy o správnosti právního posouzení věci je prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr, je evidentní, že dovolatelem užitá argumentace dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nevystihuje.
Namítá-li dovolatel, že soud prvního stupně mu odňal možnost osobně se účastnit nalézacího řízení, když k jeho žádosti neodročil nařízené jednání, a odvolací soud jej připravil o možnost odvolání, pokud se snažil zhojit pochybení soudu prvního stupně a prováděl sám část nalézacího řízení, přehlíží, že k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen za zde nenaplněného předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.).
V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy (§241a odst. 6 o.s.ř.); bez významu jsou proto námitky dovolatele, že žalobkyně účtovala tytéž výkony jemu i vlastníku sousední nemovitosti.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu