ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.5009.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 5009/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce J. A. , zastoupeného JUDr. Janem Slunečkem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové nám. 48, proti žalovanému J. H. , zastoupenému JUDr. Šárkou Hamáčkovou, advokátkou se sídlem v Klášterci nad Ohří, Chomutovská 165, o zaplacení 1.260.129,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 34 C 871/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. května 2014, č. j. 14 Co 52/2013-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 16.504,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Slunečka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. září 2012, č. j. 34 C 871/2009-69, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 1.260.129,- Kč a nahradit mu náklady řízení ve výši 105.388,- Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. května 2014, č. j. 14 Co 52/2013-131, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil pouze co do jejich vyčíslení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl. Žalovaný totiž v dovolání opakuje námitky, s nimiž se soudy soud stupňů již řádně vypořádaly, a uvádí nové skutečnosti, které nelze v dovolání uplatnit.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Dovolání žalovaného tyto postuláty nesplňuje, neboť uvedené údaje se z něho vůbec nepodávají.
Nad rámec řečeného je namístě uvést, že většina dovolacích námitek (že soudy se nezabývaly historií předmětné půjčky, resp. nezohlednily, že účastníci uzavřeli pouze jedinou smlouvu o půjčce, a to v roce 2003, přičemž dne 1. 6. 2005 již žádné peníze předány nebyly, že většina dohod byla ústních a jednalo se o vzájemné výpomoci, a že zpoždění vrácení půjčky bylo zapříčiněno jeho nepříznivým zdravotním stavem) ani nepředstavuje uplatnění jediného způsobilého dovolacího důvodu, který je vymezen v §241a odst. 1 o. s. ř. Směřují totiž primárně proti správnosti, resp. úplnosti skutkových zjištění odvolacího soudu a proti jeho hodnocení provedených důkazů. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Regulérní pak není ani výtka žalovaného, že odvolací soud se řádně nevypořádal s jeho námitkou promlčení uplatněného práva, jestliže v odůvodnění svého rozhodnutí pouze odkázal na srovnávací rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1815/2009; k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu