ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.673.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 673/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně HYPOSTAV s. r. o. se sídlem Jičín, Šturmova 333, identifikační číslo 252 60 634, zastoupené Mgr. Dmitrijem Pavlenko, advokátem se sídlem Jičín, Husova 393, proti žalovanému T. B., zastoupenému JUDr. Petrem Doušou, advokátem se sídlem Mladá Boleslav II, Na Kozině 1438, o zaplacení 505.000,- Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o zaplacení 666.070,- Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 167/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. června 2013, č. j. 26 Co 175/2013-344, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 3. září 2012, č. j. 5 C 167/2006-294, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 505.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl vzájemnou žalobu o zaplacení částky 666.070,- Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. června 2013, č. j. 26 Co 175/2013-344, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a II., změnil jej ve výroku III. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezil tak, že „odvolací soud (stejně jako prvostupňový) vycházel z dřívějšího posouzení právní otázky Nejvyšším soudem, přičemž je na místě tuto otázku posoudit jinak“.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
To, že „odvolací soud (stejně jako prvostupňový) vycházel z dřívějšího posouzení právní otázky Nejvyšším soudem, přičemž je na místě tuto otázku posoudit jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (tak jako v posuzovaném případě), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, popř. ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, které obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013).
Protože v dané věci dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje údaj o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Nad rámec uvedeného se sluší ještě uvést, že žalovaný v dovolání neuplatnil způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). V dovolání uplatněné námitky totiž obsahově směřují proti správnosti zjištěného skutkového stavu, na němž soudy založily právní posouzení věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu