ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.803.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 803/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. C. , zastoupeného JUDr. Peterem Maiem, advokátem se sídlem Praha 3, náměstí Winstona Churchilla 1800/2, proti žalovaným 1) J. V., a 2) Ing. J. V., zastoupeným JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 287/18, o 1,240.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 188/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2013, č. j. 35 Co 203/2013-195, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.397,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Světlany Semrádové Zvolánkové, advokátky se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 287/18.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. června 2013, č. j. 35 Co 203/2013-195, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. března 2012, č. j. 23 C 188/2007-162, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1,240.000,- Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Žalobce spatřuje přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. v tom, že odvolací soud závěr, že listina ze dne 10. 2. 2006 není platným uznáním dluhu podle §558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (srovnej §3028 zákona č. 89/2012 Sb.), pro neurčitost určení dluhu co do výše, učinil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudky ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 507/2001, a ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 33 Odo 779/2002. Zpochybňuje-li však správnost právního závěru o neplatnosti uznání dluhu námitkou směřující proti zjištění odvolacího soudu, že listina ze dne 10. 2. 2006 neobsahuje žádné určení výše dluhu, nečiní tak procesně regulérním způsobem. Uplatněním jediného v úvahu přicházejícího dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není totiž zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu (a sice, že listina ze dne 10. 2. 2006 určení výše dluhu obsahuje), než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Ani závěr odvolacího soudu, že žalovanými vznesená námitka promlčení práva žalobce na vrácení částek poskytnutých na základě smluv o půjčce, resp. na vydání bezdůvodného obohacení, není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák., nikterak nevybočuje z rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004, a nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04). Odvolací soud se v souladu s ustálenou judikaturou důsledně zabýval pro věc rozhodnými okolnostmi daného případu a svůj závěr o tom, že námitka promlčení uplatněná žalovanými není v rozporu s dobrými mravy, pečlivě zdůvodnil. Argumentuje-li žalobce vlastní verzí skutku ve prospěch právního závěru, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neuplatňuje tím ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu