ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1064.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1064/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. září 2014 o dovolání obviněné prap. L. D. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 12 To 3/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 168/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 4 T 168/2013, byla obviněná L. D. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku , kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustila tím, že
dne 2. 8. 2010 podala na pobočce Komerční banky, a. s., M. B., P., okres M. B., vlastnoručně podepsanou žádost o poskytnutí osobního úvěru ve výši 200.000,- Kč, registrační číslo a k žádosti doložila potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, do něhož sama vyplnila vědomě nepravdivé údaje o výši jejího průměrného čistého měsíčního příjmu za posledních 12 měsíců v částce 31.250,- Kč, byť skutečnému stavu odpovídala částka 27.481,- Kč, jakož i nepravdivý údaj o hrubém ročním příjmu bez pojistného za poslední zdaňovací období v částce 411.489,- Kč, byť skutečnému stavu odpovídala částka 366.212,- Kč, dále nepravdivý údaj o průměrném čistém měsíčním příjmu za poslední 3 měsíce v částce 29.799,- Kč, byt' skutečnému stavu odpovídala částka 25.377,- Kč, toto potvrzení bylo namísto razítka užívaného mzdovou účtárnou Policie ČR, KŘP S. kraje opatřeno nesprávným razítkem Policie ČR, OOP M. B., a padělaným podpisem vystavující pracovnice mzdové účtárny, přičemž požadovaný osobní úvěr jí nebyl ze strany Komerční banky, a. s., poskytnut.
Za popsané jednání byla obviněná odsouzena podle §211 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, který byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti citovanému rozsudku podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 12 To 3/2014, tak, že je podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 12 To 3/2014, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku resp. nesprávné hmotně právní posouzení, neboť skutek kladený jí za vinu nenaplňuje zákonné znaky trestného činu.
V dovolání obviněná setrvala na své obhajobě, že se jednání, za které byla odsouzena, nedopustila. Současně uvedla, že se v intencích nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 631/05 dovolávala uplatnění testu proporcionality, který je u předmětné skutkové podstaty nejdůležitějším hodnotícím kritériem pro úvahu, zda byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu. Soudy se tímto nezabývaly ani neprokázaly, jakým způsobem bylo jednání kladené jí za vinu způsobilé přivodit bance škodlivý následek. Rovněž dovodila, že soudy nesprávně vyhodnotily existenci znaku skutkové podstaty „uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů při sjednávání úvěru či jeho čerpání“, když nalézací soud uvedl, že bance poskytla nepravdivé informace tím, že jí předložila potvrzení o příjmu, které měla sama vystavit a uvedla do něj nepravdivé informace. Odvolací soud však konstatoval, že se jedná o informace zkreslené, přičemž k vyhodnocení míry zkreslení je třeba relevantních informací z Komerční banky, které však v řízení získány nebyly a test proporcionality ohledně zkreslených příjmů nebyl proveden. V daném případě však podle obviněné došlo maximálně ke zkreslení údajů, které však nelze označit za hrubé. Nesouhlas projevila taktéž s hodnocením její finanční situace ve vztahu k údajnému motivu popisovaného jednání, který nebyl objasněn, když je nepravděpodobné, že by pro úvěr v nikoliv závratné výši riskovala ztrátu zaměstnání, kariérní postup, relativně slušný a stabilní příjem a další výhody plynoucí ze služebního poměru. Současně se zabývala otázkou „limitů“ pro poskytnutí úvěru s tím, že úvěr jí nebyl posléze poskytnut, neboť ačkoli o tom nevěděla, byla evidována v registru dlužníků. Z těchto důvodů obviněná v závěru svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně a zprostil ji obžaloby.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která k námitkám obviněné uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu konstatovala, že z hlediska povahy jednání obviněné vůči majetku jejího potenciálního úvěrového věřitele je podstatné, že byla uznána vinnou tím, že při sjednávání úvěrové smlouvy doložila k žádosti o poskytnutí úvěru nejen skutečnosti neodpovídající potvrzení o průměrné výši jejího pracovního příjmu, které se od skutečně dosahovaných výdělků sice výrazně neodlišovalo, ale které bylo (kromě nesprávného razítka mzdové účtárny jejího zaměstnavatele) navíc opatřeno zfalšovaným podpisem mzdové účetní. Pouhá nepravost podpisu na předmětném dokladu by však byla bez významu bez návaznosti na míru objektivity stvrzovaných údajů a tím i na míru ovlivnitelnosti rozhodování budoucího úvěrového věřitele uzavřít s obviněnou úvěrový vztah, a to při předpokladu reálné perspektivy návratnosti poskytnutých úvěrových peněz.
Státní zástupkyně se ztotožnila s argumentací odvolacího soudu, že se obviněná snažila získat úvěr ve výši 200.000,- Kč a že její jednání mělo být kvalifikováno jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1 k §211 odst. 4 tr. zákoníku, přičemž jeho škodlivý následek nenastal pouze v důsledku zjištěné zadluženosti obviněné. Při absenci odvolání v neprospěch obviněné a s ohledem na zákaz reformace in peius však nemohl odvolací soud právní kvalifikaci jednání obviněné zpřísnit. Podle státní zástupkyně byly splněny podmínky trestní odpovědnosti obviněné, která za pomoci nepravdivých údajů na zfalšovaném potvrzení svého zaměstnavatele o aktuálních výdělkových poměrech, předloženém při sjednávání úvěrové smlouvy, cíleně jednala v záměru získat úvěr ve výši 200.000 Kč, který by jí při znalosti nepravdivého podkladu její žádosti o úvěr nebyl poskytnut. Podle státní zástupkyně tak došlo k naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu v jeho základní skutkové podstatě. Pokud jde o použití citovaného rozhodnutí Ústavního soudu, toto se týkalo odlišného případu formálně nepravdivého potvrzení o výši příjmu při jinak regulérním vývoji úvěrového vztahu. Z těchto důvodů v závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, a aby toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné, než navrhované rozhodnutí, vyjádřila současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným, než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Z logiky věci je třeba nejprve zmínit druhý obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., na jehož základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265 odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod k dovolání, uvedený §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu Obviněná tento dovolací důvod uplatnila zjevně v jeho druhé alternativě, když tvrdila, že v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že námitky deklarované v podaném dovolání obviněná uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Kromě toho, že dovolatelka ve svém dovolání uplatnila totožné námitky jako v podaném odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, je třeba zdůraznit, že sice ve svém mimořádném opravném prostředku deklarovala důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítla nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadla soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jak její výtky ohledně neúplného dokazování a nesprávného hodnocení v řízení provedených důkazů, tak i její tvrzení, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v její prospěch a že se vytýkaného jednání nedopustila. Je zřejmé, že obviněná se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhána. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelkou uplatněný dovolací důvod lze i podle jí vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že obviněná, ač spáchání vytýkaného jednání od počátku trestního řízení popřela, byla ze svého jednání usvědčována nejen výpovědí svědkyně N. B. - mzdové účetní Krajského ředitelství Policie S. kraje, která potvrdila, že předmětná potvrzení nepsala, ale i pracovnic sekretariátu Obvodního oddělení Policie ČR, M. B. I. J. N., E. K. a H. T. Tato tvrzení však nestojí osamoceně, ale jsou potvrzována i ostatními, v řízení provedenými důkazy. Jedná se zejména o znalecký posudek z odvětví expertiza ručního písma PhDr. Václavy Musilové, ze kterého vyplývá, že obviněná psala (tudíž falšovala) sporné texty a rovněž listinnými důkazy (žádostí obviněné o poskytnutí úvěru, potvrzením o výši příjmů obviněné za období červenec 2009 až červenec 2010 opatřené razítkem OOP M. B. a zfalšovaným podpisem mzdové účetní, zprávou Komerční banky a. s. ze dne 9. 7. 2013 a jejího doplňku ze dne 19. 11. 2013, jakož i zjištěním informací v mezibankovním registru). Soudy prvního i druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí, na něž je možno beze zbytku odkázat, jasně, srozumitelně a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důvodů považovaly znalecký posudek PhDr. Václavy Musilové, který obviněnou jednoznačně identifikoval jako pisatelku sporných číslic, jež nepravdivě specifikují výši jejích příjmů, za věrohodný, a proč naopak obhajobu obviněné vyhodnotily jako účelovou, učiněnou ve snaze vyhnout se trestní odpovědnosti. Nejvyšší soud dal rozhodujícím soudům rovněž za pravdu i v tom, jak se vypořádaly s námitkou obviněné v otázce způsobu poskytnutí vzorků písma, jakož i motivem obviněné. Rovněž je zřejmé, že obviněná je jedinou osobou, která mohla mít zájem na tom, aby potvrzení o výši příjmů pro ni vyznívalo příznivěji. Pro posouzení věci má význam také finanční situace obviněné, která si opakovaně půjčovala peníze, a to i od své kolegyně, a byla dokonce evidována i v registru dlužníků. V průběhu řízení tak bylo na základě provedených důkazů mimo pochybnost zjištěno, že obviněná zfalšovala potvrzení svého zaměstnavatele o aktuálních výdělkových poměrech, shora uvedeným způsobem, kdy nadhodnotila své příjmy a cíleně jednala se záměrem získat úvěr ve výši 200.000 Kč, který by jí banka při neznalosti negativních informací z mezibankovního registru poskytla. V dané souvislosti nelze za opodstatněnou považovat ani námitku obviněné, která s poukazem na výše citované rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 631/05 soudům vytkla, že se nezabývaly testem proporcionality, když v citovaném rozhodnutí se jedná o zcela odlišnou problematiku, kterou na nyní projednávanou věc nelze aplikovat. Jak přiléhavě uvedla ve svém vyjádření státní zástupkyně, v této věci se jednalo o formálně nepravdivé potvrzení o výši příjmu při jinak regulérním vývoji úvěrového stavu.
Na základě shora rozvedených skutečností je tak třeba uzavřít, že obviněná svým jednáním naplnila nejen zákonné znaky skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, ale i pokusu přečinu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1, §211 odst. 4 tr. zákoníku, kterým však odvolacím soudem nemohla být kvůli absenci odvolání státního zástupce uznána vinnou. Příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn a právně kvalifikován a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud zcela přisvědčil závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněné byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém souhrnu prokazují její vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. O žádný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů se tak v posuzované věci nejedná.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. září 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal