ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1094.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1094/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2014 dovolání obviněného J. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 50 To 69/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 34/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 1 T 34/2013, byl obviněný J. Š. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
jako jednatel společnosti T. K., , ve dnech 25. a 28. května roku 2012 v areálu užívaném touto společností v H. v P., okres P.-j., neoprávněně naložil jako s vlastními věcmi s manipulačním skladem v hodnotě 65.000,- Kč a se železným silem na dřevní prach v hodnotě 100.000,- Kč, obojí nacházející se na pozemku v k. ú. obce P., kdy obě tato zařízení, která měl jako příslušenství výrobního areálu s přilehlými pozemky a stavbami pronajata od manželů S. a M. K. na základě smlouvy o nájmu ze dne 18. 6. 2010, nechal zničit, a to tak, že manipulační sklad bezplatně přenechal k demontáži a odvozu P. L. a silo na dřevní prach nechal demontovat, rozřezat a sešrotovat společností E. P., za což inkasoval částku 4.480,- Kč.
Za to byl odsouzen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců a podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla současně uložena povinnost nahradit poškozeným S. K. a PaedDr. M. K. škodu ve výši 165.000,- Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byli poškození podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 1 T 34/2013, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 50 To 69/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 50 To 69/2014, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně není dostatečnou oporou pro závěr, že byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Dle obviněného se nalézací soud vůbec nezabýval prokázáním vlastnického práva poškozených k předmětnému manipulačnímu skladu a silu na dřevní prach. Uvedl, že se důvodně domníval, že vlastnické právo k těmto věcem bylo převedeno spolu s převáděným obchodním podílem na společnost, v níž byl jednatelem (tj. společnost IQ STEPS, s. r. o., která se stala vlastníkem společnosti Truhlářství K., s.r.o.) a že v nájemní smlouvě ze dne 18. 6. 2010 na žádném místě není uvedeno, že by zmíněné věci měly být předmětem nájmu, proto nemohl předpokládat, že nenáleží do vlastnictví společnosti Truhlářství K., s. r. o. Domnívá se proto, že v řízení nebylo prokázáno, že chtěl poškodit cizí věc a že se jednalo o věc, která vlastnicky náležela poškozeným.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Podstatou dovolání obviněného je tvrzení, že manipulační sklad a silo na dřevní prach byly ve vlastnictví firmy Truhlářství K., s. r. o., proto bylo jeho povinností je při skončení nájmu z pronajímaného objektu odstranit.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).
Trestná činnost obviněného byla prokázána zejména na základě výpovědí poškozených svědků S. K. a M. K., které však nestojí osamoceně, ale jsou podporovány ostatními v řízení provedenými listinnými důkazy. Rozhodující soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnil, proč nemohou obstát námitky dovolatele, že se domníval, že silo bylo součástí převedeného centrálního odsávacího zařízení a stejně tak že manipulační sklad náležel do vlastnictví společnosti Truhlářství K., s. r. o.
Přečinu poškození cizí věci se podle ustanovení §228 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Podle tohoto ustanovení požívá ochrany nejen vlastník věci, ale rovněž její držitel. Cizí věcí se pak rozumí věc, jež nenáleží pachateli, resp. nenáleží výlučně jemu. Z hlediska zavinění jde o trestný čin úmyslný (§15 tr. zákoníku) a postačí úmysl nepřímý. Úmysl pachatele musí zahrnovat i skutečnost, že jde o cizí věc. Pro trestní odpovědnost by nepostačovalo poškození cizí věci nedbalým nebo lehkomyslným zacházením s ní (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2286 – 2289 s.).
V případě posuzované věci bylo prokázáno, že obviněný si musel být vědom toho, že manipulační sklad a silo na dřevní prach jsou ve vlastnictví poškozených a že tedy neměl žádné právo je likvidovat.
Jak zmínily již soudy prvního a druhého stupně ve svých rozhodnutích, povědomost o tom, že manipulační sklad a silo na dřevní prach tvoří součást nemovitého majetku, který byl obviněnému ze strany poškozených pouze pronajat, musel obviněný získat již z kolaudačních rozhodnutí Městského úřadu Přeštice, odbor výstavby a územního plánování ze dnů 22. 1. 2010 a 13. 5. 1996, kterými došlo ke zkolaudování staveb – pultového přístřešku a manipulačního skladu na pozemku v katastrálním území P. a truhlářské dílny na pozemku v katastrálním území P. včetně sila na dřevní prach.
Skutečnost, že k převodu vlastnictví k silu a manipulačnímu skladu na obviněného nedošlo v rámci převodu obchodních podílů poškozených, byla potvrzena i smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 18. 6. 2010, jejímž předmětem byl převod 100% obchodního podílu ve firmě, tj. aktiv a pasiv firmy Truhlářství K., s. r. o., specifikovaných v přílohách smlouvy, kdy ani jedna z předmětných věcí (tj. manipulační sklad a silo na dřevní prach) není v přílohách uvedena. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 18. 6. 2010 mezi poškozenými jako pronajímateli a obviněným jako nájemcem, včetně pořízené fotodokumentace a předávacího protokolu, pak jednoznačně vyplývá, že předmětem nájmu byl celý výrobní areál ve vlastnictví pronajímatelů na pozemku (včetně sila) a přístřešek na řezivo na pozemku (včetně manipulačního skladu).
I z korespondence mezi obviněným a poškozenými lze usuzovat, že obviněný věděl, že Truhlářství K., s. r. o., není vlastníkem sila. Např. v dopise adresovaném poškozeným ze dne 9. 5. 2011 obviněný výslovně uvádí, že Truhlářství K., s. r. o., má předmětné silo v pronájmu (viz č. l. 107 spisu). Stejně tak je tato okolnost zřejmá i z dopisu S. K. adresovaného obviněnému ze dne 28. 2. 2012 (viz. č. l. 108 spisu).
V řízení vyšlo dále najevo, že to byl právě obviněný, kdo inicioval likvidaci předmětného sila a manipulačního skladu, i když je pravdou, že v rozhodné době již nebyl jednatelem společnosti Truhlářství K., s. r. o. Nutno však podotknout, že otázka změny jednatelství není z pohledu trestní odpovědnosti obviněného podstatná. Obviněný působil ve funkci jednatele zmíněné společnosti v době uzavření příslušných smluv s poškozenými a bylo mu proto dobře známo, co bylo převedeno do vlastnictví společnosti Truhlářství K., s. r. o., a které předměty byly pouze v nájmu.
Na základě uvedených skutečností je zřejmé, že předmětem převodu obchodního podílu ve společnosti Truhlářství K., s. r. o., nebylo příslušné silo ani manipulační sklad, neboť tyto věci zůstaly součástí nemovitostí ve vlastnictví poškozených, které předali obviněnému do užívání na základě uzavřené nájemní smlouvy. Není také pochyb o tom, že to byl právě obviněný J. Š., kdo inicioval likvidaci daného skladu i sila.
Je proto možno učinit závěr, že obviněný J. Š. svým výše popsaným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného J. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. září 2014
Předsedkyně senátu JUDr. Danuše Novotná