ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1105.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1105/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2014 o dovolání, které podal obviněný J. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. 11 To 325/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 72/2013, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. 11 To 325/2013 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 9. 2013 sp. zn. 17 T 72/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Trutnově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 9. 2013 sp. zn. 17 T 72/2013 uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 23. 3. 2013 v 18.45 hodin na místní komunikaci u domu ve Ch., okres T., řídil čtyřkolku zn. Artic Cat, po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy si měl a mohl být vědom neschopnosti motorové vozidlo bezpečně ovládat, přičemž dechovými zkouškami provedenými přístrojem zn. Alcotest 7510 Dräger, bylo v jeho dechu naměřeno v 19.39 hodin 1,63 promile alkoholu, v 19.44 hodin 1,56 promile alkoholu, v důsledku podnapilosti na přímém úseku komunikace v klesání řízení čtyřkolky nezvládl, vyjel vlevo mimo komunikaci na mantinel sněhu, od něhož se čtyřkolka převrátila na levý bok zpět na komunikaci, J. J. spadl z vozidla na vozovku, kde usnul.
Za to byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 40 000,- Kč (100 denních sazeb po 400,- Kč) a současně k náhradnímu trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 2 roky.
Citovaný rozsudek napadl obviněný odvoláním, na jehož podkladě Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. 11 To 325/2013 podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. J. uznal vinným tím, že dne 23. 3. 2013 kolem 18.30 hodin na místní komunikaci u domu ve Ch., okr. T., řídil čtyřkolku zn. Artic Cat, po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy si měl a mohl být vědom neschopnosti motorové vozidlo bezpečně ovládat, přičemž dechovými zkouškami provedenými přístrojem zn. Alcotest 7510 Dräger, bylo v jeho dechu naměřeno v 19.39 hodin 1,63 promile alkoholu, v 19.44 hodin 1,56 promile alkoholu, v důsledku podnapilosti na přímém úseku komunikace v klesání řízení čtyřkolky nezvládl, vyjel vlevo mimo komunikaci na mantinel sněhu, v důsledku čehož došlo k převrácení čtyřkolky a vypadnutí obžalovaného na vozovku, čímž spáchal přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
Za to byl podle §274 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výši 20 000,- Kč (100 denních sazeb po 200 Kč.). Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu pro případ nevykonání peněžitého trestu ve stanovené lhůtě byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti - řízení motorových vozidel všeho druhu na 2 roky.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to do výroku o vině i trestu.
V odůvodnění dovolatel nejprve poukázal na časový sled údajné dopravní nehody, jak vyplývá z některých důkazů. Dále pak i na další údaje týkající se místa údajné dopravní nehody, z čehož konstruuje výhradu, zda se vůbec o dopravní nehodu mohlo jednat. Současně vyjadřuje pochybnost, zda obviněnému bylo prokázáno, že řízení čtyřkolky na komunikaci nezvládl a zároveň i to, zda tuto čtyřkolku skutečně řídil. V tomto poukazuje na rozporné výpovědi tří svědků M. Cituje ustanovení §47 odst. 1 silničního zákona a vyslovuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku soudem prvního i druhého stupně. Uvedený zákon definuje dopravní nehodu jako událost v provozu na pozemních komunikacích. Nebylo však prokázáno odkud čtyřkolka jela, a kde přesně došlo k jejímu převrácení a zda k tomu došlo v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Nepodařilo se prokázat, že obviněný čtyřkolku řídil, že by na ní byla způsobena škoda. Dovolatel, jako majitel čtyřkolky v průběhu trestního řízení nevznesl nárok na náhradu škody a zároveň uvedl, že tato byla poškozena již dříve. Také závěr odvolacího soudu o nepodstatnosti toho, zda si obviněný při tom vůbec nějaké zranění způsobil, je nesprávný. To, zda ke zranění či usmrcení osoby došlo, je podstatným znakem vzniku dopravní nehody. To též nebylo prokázáno, přičemž dovolatel odkazuje na závěry znaleckého posudku prof. MUDr. Miloslava Dudy, DrSc. V další části dovolání je odkazováno na existující judikaturu Nejvyššího soudu ohledně přezkoumání skutkových námitek dovolacím soudem, pokud dojde k porušení zásad spravedlivého soudního procesu, zejména v případech extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Dovolatel pak v této souvislosti opakuje veškeré již výše zmíněné výhrady k hodnocení důkazů soudy nižších stupňů i učiněným skutkovým závěrům. Též se dovolává zásady in dubio pro reo a vyslovuje názor, že v tomto případě zjištěný skutkový stav neposkytuje spravedlivý podklad pro rozhodnutí o vině a trestu dovolatele. Navrhl proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta nejprve rekapitulovala obsah rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, podaného dovolání obviněného z hlediska vznesených námitek, a dále zmínila podmínky, za kterých lze relevantně uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konstatovala, že většinu námitek obviněného nelze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Jde o námitky vůči soudy učiněným skutkovým zjištěním. Jedinou způsobilou námitkou je ta, která směřuje proti naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy že došlo k dopravní nehodě ve smyslu §47 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. Státní zástupkyně poukázala na znění ustanovení o přečinu podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a současně citovala, co se podle výše zmíněného ustanovení zákona o silničním provozu považuje za dopravní nehodu. Poté podrobně reagovala na jednotlivé námitky dovolatele, pokud jde o stanovení místa dopravní nehody i toho, zda k nehodě došlo na pozemní komunikaci. V tomto odkázala na skutkovou větu odsuzujícího rozsudku a taktéž na odpovídající znění zákona o pozemních komunikacích. Vyslovila souhlas s dovolatelem, že dopravní nehodou není nehoda, u které nedojde ke hmotné škodě ani ke zranění. V posuzovaném případě ale došlo jak ke zranění, tak ke vzniku hmotné škody, byť uvedené údaje nejsou zmíněny ve skutkové větě výroku rozsudku. Jsou však v jeho odůvodnění. Z provedeného dokazování podle státní zástupkyně vyplynulo, že obviněný řídil pod vlivem alkoholu čtyřkolku, přičemž v důsledku ovlivnění alkoholem nezvládl řízení a havaroval. Po pádu ze čtyřkolky obviněný upadl do bezvědomí a rovněž došlo k poškození čtyřkolky. Za dopravní nehodu je třeba považovat každou nehodu, při které dojde ke sebemenšímu zranění nebo hmotné škodě. Není tedy správné, pokud odvolací soud prohlásil, že z hlediska právní kvalifikace není podstatné, zda si obviněný při pádu ze čtyřkolky způsobil zranění či nikoli. Podle státní zástupkyně ke zranění obviněného došlo, neboť byl v bezvědomí a byla k němu přivolána rychlá lékařská služba. Přesná diagnóza nebyla stanovena pouze proto, že obviněný odmítal lékařské ošetření a podepsal negativní reverz. Následně u něho bylo diagnostikováno zranění, a to zlomenina temenní kosti …. atd. Utrpěné zranění koresponduje se zraněním, které by utrpěl řidič čtyřkolky bez helmy při jízdě, kterou v důsledku alkoholu nezvládl a havaroval. Ke zranění obviněného ale prokazatelně došlo již s ohledem na to, že po havárii zůstal v bezvědomí. Poškození čtyřkolky je pak zřejmé z ohledání místa činu, zejména z pořízeného protokolu.
Pokud jde o námitku dovolatele ohledně extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, tak tato se opírá o pouhý formální poukaz a argumentaci, která se nevymyká z rámce běžných odvolacích námitek. Nebyl vznesen žádný důvodný argument, který by mohl takový závěr odůvodnit. Státní zástupkyně pak konkretizovala, kdy se může o takový extrémní nesoulad jednat. Konstatovala, že v posuzované věci k žádné takové situaci nedošlo, neboť soudy postupovaly v souladu s trestním řádem. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. 11 To 325/2013 shledal, že je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud je nucen připomenout, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí taktéž posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud již dříve opakovaně judikoval, že vzhledem k jeho postavení jako soudu dovolacího a taxativně vymezeným dovolacím důvodům zakotveným v trestním řádu, není možné využít institutu dovolání pro opakované namítání totožných skutečností jako v odvolání jenom proto, že dovolatel není spokojen s výsledkem odvolacího řízení.
Lze proto prohlásit, že argumentace dovolatele zpochybňující hodnocení provedených důkazů a zejména učiněná skutková zjištění tento dovolací důvod nenaplňuje. To se týká zejména všech výhrad namířených proti zjištění, že to byl obviněný, kdo čtyřkolku řídil, že ji řídil po místní, tedy pozemní komunikaci (viz zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), že s ní vyjel mimo tuto komunikaci, kde čtyřkolku na sněhovém mantinelu převrátil. To celé v důsledku jeho podnapilosti a tudíž neschopnosti uvedené vozidlo řídit a ovládat bezpečně a s jistotou. O žádném extrémním nesouladu mezi skutkovým stavem, jak byl soudy ve výše uvedeném zjištěn a tím, co z provedených důkazů vyplývalo, nelze v žádném případě hovořit. Soud prvního stupně v tomto ohledu provedl více jak dostatečné dokazování, vyslechl dokonce i svědky (navrhované obhajobou), kteří evidentně nemohli k celé události nic podstatného uvést. Jím provedené hodnocení důkazů je sice poněkud komplikovanější a méně přehledné, ale pokud jde o naplnění všech zákonných znaků týkajících se přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku jednáním obviněného, je zcela dostačující.
Poněkud jiná je situace ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě zmíněného přečinu podle §274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný okresním soudem a poté i krajským soudem uznán vinným. Oba tyto soudy dospěly k závěru, že obviněný jednáním ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku způsobil dopravní nehodu, tedy naplnil jeden ze znaků i podle odst. 2 písm. a) §274 tr. zákoníku.
Pojem „dopravní nehoda“ trestní zákoník nedefinuje. Při jeho výkladu je ale možné vycházet ze zák. č. 361/2000 Sb, o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu). Podle §47 odst. 1 tohoto zákona dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.
V přezkoumávaném případě se evidentně jednalo o havárii, neboť na nastalé nehodě mělo účast pouze jediné vozidlo. To lze dovodit z popisu skutkové věty odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu a před ním i rozsudku soudu prvního stupně. Tento závěr odpovídá i provedeným důkazům. Další podmínkou (aplikováno na věc dovolatele) je vyžadováno zranění osoby nebo škoda na majetku, způsobené v přímé souvislosti s jízdou takového vozidla. Může tak jít např. o těžké či lehké poranění osoby nebo o poškození dopravního prostředku v přímé souvislosti s plněním účelu, pro který je vozidlo určeno. Tím je třeba rozumět, že může jít i o zranění sebe sama (tedy toho kdo havárii způsobil) nebo o škodu na jeho vlastním majetku (např. motorovém vozidle).
V tomto ohledu ale jak v konečném rozsudku odvolacího soudu, tak i v předchozím rozsudku soudu prvního stupně, není ve skutkové větě výroku uvedeno nic, co by vyjadřovalo naplnění znaku způsobení dopravní nehody v podobě zranění osoby obviněného nebo škody na jeho majetku – čtyřkolky. Převrácení čtyřkolky, které se objevuje v obou těchto rozsudcích, a taktéž spadnutí obviněného na vozovku, samo o sobě výše zmíněné požadované znaky kvalifikované skutkové podstaty přečinu podle §274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nepředstavuje.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, pokud jde o právní kvalifikaci skutku, se mj. uvádí, že „ … obviněný … způsobil dopravní nehodu, když vyjel na komunikaci na mantinel sněhu a došlo k převrácení čtyřkolky a ke spadnutí obviněného na zem, kde vlivem alkoholu usnul, neboť bylo svědecky prokázáno, že chrápal“ (viz str. 8). Ve výčtu provedených důkazů se soud zmiňuje též o škodě na čtyřkolce (cca 50 000,-Kč) a o zranění obviněného, kvůli kterému byl následujícího dne po nehodě přijat k hospitalizaci. Přesto zraněním obviněného, případně způsobenou škodou na jeho majetku (čtyřkolce), zde není v souvislosti s právní kvalifikací skutku soudem jakkoli hovořeno, natož argumentováno. Navzdory tomu soud dospěl k závěru, že obviněný se po objektivní i subjektivní stránce dopustil výše uvedeného trestného činu.
Odvolací soud ve výroku svého rozsudku oproti rozsudku soudu prvního stupně změnil pouze čas, kdy mělo k dopravní nehodě dojít, a vypustil pasáž o usnutí obviněného po vypadnutí na vozovku. V odůvodnění rozsudku (viz str. 5) označuje kolizi čtyřkolky na vozovce, její převrácení a vypadnutí obviněného na zem za dopravní nehodu z hlediska §47 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. a dále konstatuje, že poškození stroje je dostatečně dokumentováno na foto na č. l. 8. Dále se pak dopouští úvahy, že z hlediska právní kvalifikace není podstatné, jaké zranění si obviněný přitom způsobil a zda si vůbec nějaké způsobil.
Pokud jde o případné zranění obviněného, tak s vysloveným názorem odvolacího soudu není možné souhlasit. Právě poranění osoby (tedy i obviněného) při nastalé havárii je zákonnou podmínkou toho, aby bylo možné učinit závěr o způsobení „dopravní nehody“ obviněným. Čili provedenými důkazy musí být postaveno na jisto, zda znak „zranění osoby“ byl v důsledku jednání obviněného naplněn.
Pokud jde o znak „škoda na majetku“, zde je třeba zmínit, že výše škody vzniklá na čtyřkolce nebyla dostatečně objektivizována. V protokolu o nehodě v silničním provozu se sice několikrát objevuje škoda cca 50 000,- Kč, ale jde pouze o odhad příslušníka policie, přičemž k nastalé škodě nebylo opatřeno přinejmenším odborné vyjádření k její výši. Zmiňovaná fotodokumentace čtyřkolky byla pořízena v noční době při umělém osvětlení a její skutečné poškození z fotek není dostatečně průkazné, natož jeho výše. Je třeba si uvědomit, že i když v ustanovení §47 odst. 1 zákona o silničním provozu není uvedena minimální hranice škody, která musí být na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu způsobena, není možné za škodu v tomto smyslu pokládat sebemenší poškození takového majetku, tedy v řádu korun. Ve zmiňované skutkové podstatě přečinu podle §274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je vedle znaku způsobí „dopravní nehodu“ uveden např. i znak způsobí „větší škodu na cizím majetku“. Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se větší škodou rozumí škoda dosahující nejméně 50 000,- Kč. Při způsobení „dopravní nehody“ formou havárie zákonodárce zjevně nepožaduje, aby způsobená škoda, tedy i škoda na vlastním majetku pachatele, dosahovala částky v řádu desetitisíců korun, ale vzhledem k zásadě proporcionality je třeba trvat na tom, že taková škoda by měla dosahovat alespoň hranice škody nikoli nepatrné, tedy částky nejméně 5 000,- Kč.
Vzhledem ke všemu co bylo výše uvedeno dovolací soud konstatuje, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou z hlediska naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §247 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nepřezkoumatelná. Ve výroku ani jednoho z těchto rozsudků nejsou popsány skutečnosti, které by dostatečně vyjadřovaly naplnění zákonného znaku „způsobil dopravní nehodu“ ve smyslu, jak o tom hovoří zákon o silničním provozu (viz výše odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu). Pokud jde o odůvodnění těchto rozhodnutí, tak ani v nich není jednoznačně uvedeno, které znaky „dopravní nehody“ byly jednáním obviněného naplněny, zejména zda se jedná o jeho zranění a škodu na jeho majetku (čtyřkolce), nebo je to pouze jeho zranění či jen škoda na vozidle (čtyřkolce). Tedy ani odvolací soud dostatečně nereagoval na předmětné nedostatky rozsudku okresního soudu, na něž poukazoval ve svém odvolání již obviněný, naopak, výsledné rozhodnutí v uvedených směrech dále znepřehlednil.
V této souvislosti je třeba uvést, že se jedná o závažnou vadu rozsudku, neboť ve výrokové části jsou uvedeny skutečnosti vztahující se pouze k zákonným znakům základní skutkové podstaty trestného činu, ale nejsou v něm popsány okolnosti vyjadřující jeho kvalifikovanou skutkovou podstatu, přičemž obviněný byl i podle této kvalifikované skutkové podstaty trestného činu uznán vinným (srov. přiměřeně rozhodnutí NS č. 38-I/2006 Sb. rozh. tr.). Pokud jde o odůvodnění rozsudků, tak ty jsou ve vztahu k užité právní kvalifikaci /§274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku/ nekonkrétní, vnitřně rozporné a v konečném důsledku nepřesvědčivé.
Na základě uvedeného Nejvyšší soud, jako soud dovolací, shledal podané dovolání obviněného zčásti důvodným, a proto napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. 11 To 325/2013 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 9. 2013 sp. zn. 17 T 72/2013 zrušil, jakož zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 1, 2 tr. ř.). Nejvyšší soud pak podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tento soud v novém hlavním líčení v případě potřeby dokazování příslušným způsobem doplní, provedené důkazy opětovně vyhodnotí, a poté ve věci znovu rozhodne. Pokud obviněného uzná vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, tak v novém rozsudku musí zpřesnit popis skutku, aby vystihoval užitou právní kvalifikaci a taktéž odůvodnění jeho rozhodnutí musí být v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tedy musí obsahovat i právní úvahy, na jejichž základě soud prokázané skutečnosti podle příslušných zákonných ustanovení v otázce viny posuzoval. Tomuto postupu nebrání zákaz reformationis in peius, jelikož se tím ve svém výsledku postavení obviněného nezhoršuje (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 38-II/2006. Sb. rozh. tr.).
Pokud jde o uložený trest, k němuž je Nejvyšší soud povinen se rovněž vyjádřit (viz §265i odst. 4 tr. ř.), tak v případě že znovu dojde k odsouzení obviněného pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, tak původní trest uložený krajským soudem lze označit za vystihující všechna zákonná kritéria pro ukládání trestu, tedy za přiměřený.
Podle §265s odst. 1, 2 tr. ř. je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené úkony a doplnění. V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, jelikož ke zrušení napadeného rozhodnutí došlo výhradně v důsledku dovolání obviněného.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c