ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1220.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1220/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2014 dovolání, které podal obviněný H. D. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 13 To 235/2014, ve věci vedené před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 0 PP 10/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozhodl dne 23. 4. 2014 usnesením pod sp. zn. 0 PP 10/2014, podle §88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku za použití §331 odst. 1 tr. řádu, že zamítl žádost obviněného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 2 T 169/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 13 To 616/2010 a rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 2 T 29/2012.
Proti tomuto usnesení podal obviněný H. D. stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 13 To 235/2014, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu.
Obviněný poukázal na svůj zdravotní stav, kdy trpí fobickou úzkostnou poruchou – agorafóbií, jde o závažné a chronické onemocnění, které je neslučitelné s podmínkami výkonu trestu odnětí svobody. Ve vězení mu nelze zajistit potřebnou zdravotní péči, obdobně ani ve specializovaném zařízení Vězeňské služby. Pokud soud druhého stupně potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu, který nezapočítal obviněnému do celkové doby výkonu trestu odnětí svobody i dobu, po níž mu byl ze zdravotních důvodů výkon trestu přerušen, postupoval v rozporu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 To 43/2006, který stanovil pevné pravidlo, že je třeba přijmout výklad zákona, který nečiní rozdíl mezi subjekty stejného postavení (osoby vykonávající trest odnětí svobody, u kterých v době výkonu trestu došlo ke kvalifikované újmě na zdraví) jen podle formálního postupu, kterým k přerušení výkonu trestu došlo. V usnesení také absentuje rozhodnutí soudu dle analogického použití §56 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání napadené rozhodnutí soudu druhého stupně zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření k dovolání obviněného především poukázal na znění ustanovení §265a odst. 2 tr. řádu, v němž je vymezen obsah pojmu „rozhodnutí ve věci samé“, tj. takového rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí, jímž byla zamítnuta stížnost obviněného proti negativnímu rozhodnutí soudu prvého stupně o jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu tam výslovně uvedeno není, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť není přípustné. Vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud v intencích ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu věc projednal v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud především zkoumal, zda podané dovolání je přípustné. Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Podle ustanovení §265a odst. 2 tr. řádu se rozhodnutím ve věci samé rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, případně ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že jde o výčet taxativní, tudíž proti jinému typu rozhodnutí, než které je expresis verbis uvedeno v citovaném ustanovení, dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek přípustné není.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne není-li přípustné. V posuzované věci opřel Nejvyšší soud své rozhodnutí o toto zákonné ustanovení, přičemž tak učinil v neveřejném zasedání dle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. září 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná