ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1446.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1446/2014-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2014 o dovolání obviněných J. M. a P. Z. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 5 To 167/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 170/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. M. a P. Z. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 3 T 170/2013, byli obvinění J. M. a P. Z. uznáni vinnými ze spáchání jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a obviněný J. M. rovněž ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že „dne 27. 10. 2013 v době od 7.30 hod. do 8.20 hod. na P., v A. b., P., společně velice vulgárně a agresivně nadávali a vyhrožovali hostům a obsluze baru, zejména paní M. M. i barmance E. K., když vyhrožovali mimo jiné podpálením baru a tím, že to tam rozkopou, přinejmenším obviněný J. M. vyhrožovat též, že tam všechny zabije,
a následně obviněný J. M. přistoupil bezprostředně k poškozené M. M. a začal jí vyhrožovat mimo jiné tím, že jí vyrve kombinačkami piercing z pusy, přičemž až v této chvíli se jej spoluobviněný P. Z. snažil napomenout a situaci uklidnit, a v důsledku těchto výhrůžek obviněného J. M. došlo u poškozené M. M. k akutní stresové reakci, na niž navázala posttraumatická stresová porucha, projevující se dlouhodobě především znovuvybavováním prožitých událostí, nejistotou, silnou úzkostností v situacích, které prožitou událost připomínají, zhoršením soustředění, poruchou spánku s děsivými sny, emočním stažením a omezením komunikace s okolím“ .
Za uvedené jednání byl obviněný J. M. odsouzen podle §358 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu a odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestnými činy způsobil.
Za uvedené jednání byl obviněný P. Z. odsouzen podle §358 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu a odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestnými činy způsobil.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. M. uložena povinnost nahradit poškozené M. M., škodu ve výši 80.000,- Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené E. K., nemajetkovou újmu v penězích ve výši 10.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená E. K., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 3 T 170/2013, podali obvinění J. M. a P. Z. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 5 To 167/2014, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 5 To 167/2014, podali následně obvinění J. M. a P. Z. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění v dovolání uvedli, že skutkový stav zjištěný soudy nenaplňuje zákonné znaky přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nevykazuje znaky jednání jako složky objektivní stránky předmětných přečinů. Dále vytknul, že skutkový stav zjištěný soudy nenaplňuje ani zákonné znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku (u obviněného J. M.), neboť nevykazuje znaky jednání, následku a příčinného vztahu jako složek objektivní stránky tohoto přečinu. Dále obviněný J. M. namítl, že odvolací soud nepřihlédl ke znaleckému psychiatrickému posouzení znaleckého posudku MUDr. Hynka, kterým byly závěry znaleckého posudku MUDr. Sikory zcela zpochybněny. Z uvedeného dovozuje, že nebylo dostatečně prokázáno, že poškozená M. M. utrpěla v důsledku jednání obviněného J. M. posttraumatickou stresovou poruchu, mající povahu těžké újmy na zdraví, nebyla tedy prokázána příčinná souvislost mezi jednáním obviněného J. M. a popisovaným následkem.
Z uvedených důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 10. 10. 2014 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněných nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obvinění J. M. a P. Z. uplatnili právní námitky relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tím, že uvedli, že nebyla naplněna objektivní stránka přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Při posouzení uplatněných právních námitek Nejvyšší soud dospěl k závěru, že objektivní stránka přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku i přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku byla naplněna.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obvinění J. M. a P. Z. spáchali předmětné přečiny tím, že společně velice vulgárně a agresivně nadávali a vyhrožovali hostům a obsluze baru, když vyhrožovali mimo jiné podpálením baru a tím, že to tam rozkopou, přinejmenším obviněný J. M. vyhrožoval též, že tam všechny zabije.
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyjádřených v tzv. skutkové větě rozsudku vyplývá, že obvinění naplnili objektivní stránku předmětných přečinů, neboť vulgárně a agresivně nadávali a vyhrožovali hostům a obsluze baru, přičemž vyhrožovali mimo jiné podpálením baru a tím, že to tam rozkopou, a přinejmenším obviněný J. M. vyhrožoval též, že tam všechny zabije, čímž se dopustili na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti a výtržnosti a vyhrožovali jinému těžkou újmou (resp. usmrcením a těžkou újmou na zdraví) takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu.
Rovněž námitka obviněného J. M., že skutek byl nesprávně právně posouzen jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž dovolatel namítá absenci zákonného znaku „způsobení těžké újmy na zdraví“ a neprokázání příčinné souvislosti, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou právně relevantní.
Soudy posoudily skutek obviněného J. M. i podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, neboť došly k závěru, že posttraumatická stresová porucha, kterou obviněná utrpěla, měla povahu těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku a byla v příčinné souvislosti s činem obviněného J. M. Správnost právního posouzení skutku podle §147 odst. 1 tr. zákoníku obviněný zpochybňoval námitkami založenými na tvrzení, že nebylo postaveno najisto, že by právě jednání obviněných bylo příčinou posttraumatické stresové poruchy a dále, že odvolací soud nepřihlédl ke znaleckému psychiatrickému posouzení znaleckého posudku MUDr. Karla Hynka, kterým byly závěry znaleckého posudku MUDr. Sikory zcela zpochybněny.
Nejvyšší soud konstatuje, že soudy se z podnětu obhajoby obviněného náležitě zabývaly otázkou příčinné souvislosti, výslovně na to zaměřily dokazování a na podkladě zevrubného zkoumání duševního stavu poškozené důvodně konstatovaly příčinný vztah mezi činem obviněného a posttraumatickou stresovou poruchou poškozené. V posuzovaném případě se Nejvyšší soud ztotožňuje se závěry soudů, že poškozená utrpěla v důsledku jednání obviněného J. M. psychickou újmu, když v přímé návaznosti na předmětné jednání se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha. Tato skutečnost vyplývá jednak ze znaleckého posudku MUDr. RNDr. Jana Sikory, Csc. z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 181 a násl. spisu) a jednak z listinných důkazů - lékařské zprávy ošetřujícího lékaře MUDr. J. Z. (č. l. 16).
Ve znaleckém psychiatrickém posouzení Doc. MUDr. K. Hynka, CSc. ze dne 24. 4. 20114 (č. l. 230 násl. spisu), vypracovaném na žádost obhajoby, je pak uvedeno, že nelze akceptovat závěry posudku MUDr. Sikory, že prožité trauma paní M. ze dne 27. 10. 2013 bylo zapříčiněno pouze touto událostí a že uvedený konflikt v baru nelze hodnotit jako jedinou příčinu symptomů.
Městský soud v Praze se námitkou obviněného důsledně zabýval a v odůvodnění svého usnesení správně konstatoval, že nejen z tvrzení poškozené M., ale i z dalších důkazů je naprosto zřejmé, že jednání obviněného J. M. – bezdůvodné, brutálně drsné a hrozivé výhrůžky vůči neznámé ženě – bylo příčinou následku v podobě těžké újmy na zdraví na straně poškozené. Těmito dalšími důkazy o tom svědčícími jsou výpovědi E. K. a E. M. o nápadně těžkém dopadu výhrůžek pachatele na psychický stav poškozené již v době inkriminovaného jednání a bezprostředně poté, také fakt bezprostředního odvozu poškozené do nemocnice ve stavu zjevného psychického šoku, dále lékařská dokumentace ke zdravotnímu stavu poškozené, a zvláště pak zcela přesvědčivé odborné vysvětlení znalce MUDr. Sikory, jehož závěry jsou v souladu s poznatky kriminologie a se soudcovskou zkušeností z projednávání případů s obdobnými dopady hrubého, obětí otřásajícího verbálního nátlaku na její duševní zdraví. Na tom nemohlo nic změnit ani dobrozdání znalce MUDr. Hynka, vypracované k zadání obhajoby, neboť skutečný obsah jeho „znaleckého psychiatrického posouzení“ ve skutečnosti není s posudkem MUDr. Sikory – při náležitém výkladu obou znaleckých důkazů ve světle práva - v podstatném rozporu (viz s. 6-7 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 5 To 167/2014). Jak uvedl odvolací soud, lze připustit, že posttraumatická stresová porucha u poškozené nebyla zapříčiněna pouze tím, jak se na ni obviněný J. M. obořil, avšak vyvodil správný závěr (i ve vztahu ke znaleckému psychiatrickému posouzení Doc. MUDr. K. Hynka, CSc.) v tom smyslu, že tím nejpodstatnějším důvodem a rozhodnou příčinou následného nástupu uvedené těžké psychické poruchy na straně poškozené bylo extrémně hrubé, vulgární a výhružné jednání obviněného vůči ní. Nejvyšší soud se s tímto názorem odvolacího soudu ztotožňuje (srov. rozhodnutí č. 16/2002 Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obvinění J. M. a P. Z. svým předmětným jednáním naplnili všechny zákonné znaky přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a obviněný J. M. rovněž přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněných J. M. a P. Z. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl. O dovoláních rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2014
Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal