ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1479.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1479/2014-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2014 o dovolání obviněného J. S. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2014 sp. zn. 5 To 527/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 74/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 9. 2013 sp. zn. 25 T 74/2007 byl obviněný J. S. (dále jen „obviněný“ případně „dovolatel“) uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009), kterého se podle skutkové věty výroku o vině [v bodech 1) – 23)] uvedeného rozsudku dopustil tím, že
„v úmyslu získat majetkový prospěch, v době od 28. 11. 2005 do 17. 1. 2006, jako o. z. společnosti Home Credit a. s., v provozovně J. S. S. v Ch. v ul. B., uzavíral úvěrové smlouvy na nákup výpočetní techniky jménem osob, které o úvěr nikdy nežádaly, kdy tímto způsobem uzavřel následující úvěrové smlouvy:
1) dne 28. 11. 2005 na jméno J. K., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 15.660,-Kč na koupi PC sestavy,
2) dne 29. 11. 2005 na jméno M. S., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 16.581,-Kč na koupi notebooku,
3) dne 2. 12. 2005 na jméno M. S., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 11.880,-Kč na koupi LCD monitoru,
4) dne 8. 12. 2005 na jméno J. G., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 15.871,-Kč na koupi PC komponentů,
5) dne 10. 12. 2005 na jméno M. D., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 13.680,-Kč na koupi PC komponentů,
6) dne 12. 12. 2005 na jméno P. M., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 16.200,-Kč na koupi PC komponentů,
7) dne 13. 12. 2005 na jméno M. Ch., které byl poskytnut úvěr ve výši 16.900,-Kč na koupi PC komponentů,
8) dne 14. 12. 2005 na jméno T. R., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 17.231,-Kč na koupi PC sestavy,
9) dne 15. 12. 2005 na jméno M. H., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 17.100,-Kč na koupi PC komponentů,
10) dne 16. 12. 2005 na jméno P. H., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 12.325,-Kč na koupi LCD monitoru,
11) dne 19. 12. 2005 na jméno A. M., které byl poskytnut úvěr ve výši 15.507,-Kč na koupi PC komponentů,
12) dne 19. 12. 2005 na jméno P. M., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 16.000,-Kč na koupi PC komponentů,
13) dne 21. 12. 2005 na jméno P. P., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 16.488,-Kč na koupi PC komponentů,
14) dne 21. 12. 2005 na jméno A. K., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 15.807,-Kč na koupi PC komponentů,
15) dne 22. 12. 2005 na jméno K. Č., které byl poskytnut úvěr ve výši 14.926,-Kč na koupi PC komponentů,
16) dne 22. 12. 2005 na jméno J. B., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 16.320,-Kč na koupi PC monitorů,
17) dne 23. 12. 2005 na jméno L. M., které byl poskytnut úvěr ve výši 17.100,-Kč na koupi PC repasu,
18) dne 23. 12. 2005 na jméno J. Č., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 17.280,-Kč na koupi PC repasu,
19) dne 27. 12. 2005 na jméno V. M., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 14.365,-Kč na koupi výpočetní techniky,
20) dne 6. 1. 2006 na jméno Z. D., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 16.769,-Kč na koupi PC monitorů,
21) dne 7. 1. 2006 na jméno F. L., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 18.000,-Kč na koupi PC repasů,
22) dne 11. 1. 2006 na jméno K. Č., kterému byl poskytnut úvěr ve výši 18.000,-Kč na koupi PC repasů,
23) dne 17. 1. 2006 na jméno D. K., které byl poskytnut úvěr ve výši 15.591,-Kč na koupi PC repasů,
čímž za uvedené období způsobil společnosti Home Credit a. s. celkovou škodu ve výši 363.891,-Kč“ .
Za popsané jednání byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 6. 2014 sp. zn. 5 To 527/2013 tak, že je podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2014 sp. zn. 5 To 527/2013 podal obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci své dovolací argumentace namítl, že napadené rozhodnutí pokládá za nezákonné, neboť výrok o vině nevyplývá z provedených důkazů, ale je založen na pouhých domněnkách. Vytkl, že ačkoli byl původně obžaloby podle 226 písm. c) tr. řádu zproštěn, po vrácení věci odvolacím soudem byl nyní uznán vinným, přestože se důkazní situace nezměnila. Připustil sice, že v jeho provozovně byly jím předmětné smlouvy uzavřeny a posléze nebyly příslušnými osobami spláceny úvěry, z nichž byly ve všech případech zaplaceny kupní ceny jednotlivých počítačových komponentů či sestav nebo výrobků na úkor společnosti Home Credit a. s., nebylo však prokázáno, že by se dopustil podvodu ke škodě poškozené společnosti a sebe nebo jiného obohatil v úmyslu způsobit poškozené Home Credit a. s. škodu. Podle jeho názoru samotné uzavření problematických smluv není způsobilé implikovat tento závěr. Nebylo prokázáno, že by úmyslně a s cílem vlastního obohacení uváděl do smluv smyšlené údaje o žadatelích o úvěr, včetně jejich totožnosti, bydliště, finančních poměrů, ačkoli tito žadatelé o úvěr nikdy nežádali. Zdůraznil, že v dané době nemohl vědět o tom, že údaje o žadatelích nejsou pravdivé. Jednotlivé smlouvy byly uzavřeny vždy na základě žádosti konkrétní osoby, která o koupi počítačové techniky projevila zájem a prokázala se doklady totožnosti v jeho provozovně. Skutečnost, že osoby, jejichž jménem byly smlouvy uzavřeny, skutečně existují, svědčí o tom, že se ze strany obviněného nejednalo o uvádění fiktivních údajů do smluv a že ani čísla dokladů totožnosti nebyla smyšlená a nevymýšlel si je, a to i přes zjištění, že pravé osoby, jejichž doklady se žadatelé prokazovali, o úvěr nežádaly.
Rovněž poukázal na to, že důkazy opatřené k sérii dílčích skutků prokazují, že ve smlouvách uvedené osoby existují, ale ztratily doklady, nebo jim byly odcizeny, nevypovídají však nic o tom, jak by se on dostal k těmto údajům. Sám se stal obětí podvodného jednání, obětí zneužití dokladů odcizených nebo ztracených, jakož i zneužití osobních údajů, využitých s určitými pozměněními pro uzavření kupních smluv s ním a úvěrových smluv s poškozenou Home Credit a. s. Nebylo zjištěno ani jeho spojení s kteroukoli z osob z řad nepravých žadatelů. Uvedl, že tyto osoby nezná, neví, jak je možné, že v jeho provozovně bylo uzavřeno v krátké době tolik smluv, které se později ukázaly jako podvodné. Praxe poškozené v dané době byla velmi benevolentní, proto se ani k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nepřipojila. V předmětném období uzavřel desítky jiných smluv, které měly zcela standardní průběh. Veškeré zboží, které bylo předmětem smluv, nakoupil, prodal a vydal. Neví tedy, co by ze stíhaného jednání měl, když všechno zboží předal. Měl postavení prodejce spotřební elektroniky, který v souladu s podmínkami na trhu a smluvními podmínkami příslušných smluv pomohl kupujícím s profinancováním kupní ceny. Odeslal elektronicky údaje o kupujících, které mu oni sdělili, a další postup už závisel na poškozené. Zákazníci většinou platili 10 %, pak bylo zaplaceno 90 % ceny od poškozené a zákazník si vydané zboží převzal. Pravdivost údajů o osobách nebo o jejich totožnosti neměl možnost ani povinnost reálně ověřit. Následně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, kterým předložil své účetní a smluvní doklady. Odsuzující úvahy soudu prvního stupně tedy nedosahují potřebnou jistotu o tom, že se vůbec mohl skutků dopustit.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 9. 2013 sp. zn. 25 T 74/2007 a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) podáním ze dne 31. 10. 2014 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu konstatuje, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení a jsou i obsahem odvolání, které podal proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, s níž se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
V případě projednávané věci obviněný navíc sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jak tvrzení obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil, tak i jeho výtky ohledně nesprávného hodnocení v řízení provedených důkazů.
Je zřejmé, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. řádu a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
V průběhu řízení bylo na základě provedených důkazů mimo pochybnost prokázáno, že to byl právě obviněný, který veden záměrem majetkového prospěchu od společnosti Home Credit a. s. z uzavřených úvěrových smluv, uzavřel ve výroku rozsudku uvedené úvěrové smlouvy na celkovou částku ve výši 363.891 Kč na nákup výpočetní techniky jménem osob, které o úvěr nikdy nežádaly. Protože znal mechanismy společnosti Home Credit a. s. při uzavírání smluv, věděl, že u všech úvěrových smluv nemuseli klienti dokládat svůj příjem, čímž tak byl ztížen kontrolní mechanismus úvěrové společnosti vyplývající z ověření výše příjmu u zaměstnavatele. Rovněž věděl, neboť se jednalo v té době o běžnou praxi společnosti, že lze v jeden den při změně údajů rozhodných pro posouzení bonity klienta návrh smlouvy učinit opakovaně, což, jak vyplynulo ze seznamu odmítnutých smluv, opakovaně také činil. V tomto směru se lze opřít kupř. o výpověď pracovníka firmy Home Credit a. s. M. P., který se zejména vyjádřil ke způsobu uzavírání úvěrových smluv a kontrolním mechanismům společnosti.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že byť obviněný spáchání vytýkaných činů popírá, a tvrdí, že sice v jeho provozovně byly jím předmětné smlouvy uzavřeny a posléze nebyly příslušnými osobami spláceny úvěry, nebylo však jakkoli prokázáno, že se dopustil podvodu ke škodě poškozené společnosti, je z posuzované trestné činnosti usvědčován jednak výpověďmi svědků, kteří měli dle listinných důkazů uzavřít prostřednictvím obviněného úvěrové smlouvy se společností Home Credit a. s., jednak svědků, jejichž osobní údaje jako čísla občanských či řidičských průkazů byly do smluv taktéž použity (kupř. P. M., Z. D., K. Č., M. S., M. H., A. M., J. Č., P. P., F. L., A. K., L. M., P. H., V. M., J. K. a dalších). Z výslechu osob, na které byly smlouvy uzavřeny, vyplynulo, že smlouvy ve skutečnosti neuzavřely, ale tyto byly sepsány bez jejich vědomí na základě smyšlených údajů o bydlištích, zaměstnání a dokladech totožnosti. Ty pak korespondují s ostatními v řízení provedenými důkazy, kupř. listinnými důkazy (zejména přehledy jednotlivých klientů a vlastníků dokladů, vyčíslením škod, úvěrovými smlouvami, splátkovými kalendáři, fakturami s dodacími listy, smlouvou o zastoupení, seznamem odmítnutých úvěrových smluv aj.).
Na základě shora rozvedených skutečností proto Nejvyšší soud ve shodě s názorem rozhodujících soudů prvního a druhého stupně uzavřel, že obviněný svým jednáním popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Obviněným uplatněné námitky nejsou z uvedených důvodů podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a stojí mimo jeho rámec, neboť obviněný sice deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil pouze takové námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nikterak mu neodpovídají.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. listopadu 2014
Předseda senátu
JUDr. František Hrabec
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal