ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1525.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1525/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2014 dovolání obviněného R. E. S. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 10 To 233/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 69/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 3 T 69/2014, byl obviněný R. E. S. (dále jen „obviněný“ případně „dovolatel“) uznán vinným přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku [v bodech 1.) – 2.)] a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [v bodě 3.)], kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
„ 1.) v přesně nezjištěné době od října 2013 do prosince 2013 v bytě na adrese P. D., B., okr. N., kde bydlel ve společné domácnosti s E. G., ji opakovaně zamykal, bral jí klíče od bytu a odmítal ji pustit ven, bránil jí v používání mobilního telefonu a opakovaně jí vyhrožoval usmrcením, přičemž na podporu svých výhrůžek si uložil pod společnou postel sekeru a následně v přesné nezjištěné době od 4. prosince 2013 do 5. prosince 2013 jí opětovně vyhrožoval usmrcením, přičemž na zdůraznění svých výhrůžek si přinesl do bytu železnou palici s dřevěnou násadou, se kterou rozbíjel vybavení bytu, přičemž některé údery vedl směrem k E. G. a tímto jednáním u ní vzbudil důvodnou obavu o svůj život a zdraví,
2.) od 22.00 hod. dne 9. ledna 2014 do 09.00 hod. dne 10. ledna 2014 v bytě E. G., v 8. patře domu na T. E. B. v H. K., kam se E. G. v obavě před ním odstěhovala z B., okr. N., jí opakované vyhrožoval usmrcením spočívajícím ve vyhození z okna bytu v případě, že u ní najde důkaz o její nevěře, přitom jí prohledával její věci, dále jí vyhrožoval podříznutím nožem nebo zastřelením, čímž v ní vzbudil důvodnou obavu o svůj život nebo zdraví, přičemž dne 10. ledna 2014 přibližné v době od 07.00 hod. do 09.00 hod., když chtěla E. G. v uvedené době odejít ze svého bytu ven, jí sebral klíče, uzamkl dveře do bytu a svým tělem jí bránil dostat se ke dveřím, na naléhání, aby jí klíče vrátil a pustil ji i se dvěma nezletilými dětmi z bytu nereagoval a svého jednání zanechal až v době kolem 09.00 hod., kdy E. G. volal na mobilní telefon prodejce s tím, že má pro ni připravený objednaný dort, a až po tomto sdělení jí vrátil klíče od bytu a nechal ji z bytu i s dětmi odejít,
3.) v přesné nezjištěné době od 9. prosince 2013 do 10. ledna 2014, kdy byl v 18.45 hod. ve Fakultní nemocnici v H. K. zajištěn hlídkou Policie ČR, se bez povolení a bez závažného důvodu opakovaně zdržoval u svých příbuzných na různých adresách v H. K., přestože rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 122/2013 ze dne 23. 9. 2013, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2013, mu byl uložen zákaz pobytu na území Hradce Králové a v obvodu působnosti Okresního soudu v Hradci Králové v trvání tří let“ .
Za to byl obviněný odsouzen podle §353 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 3 T 69/2014, podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 10 To 233/2014, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 10 To 233/2014, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. řádu. Podle jeho názoru v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu obviněný namítl, že při hlavním líčení konaném před Okresním soudem v Hradci Králové dne 2. 7. 2014 byl vykázán na dobu výslechu poškozené E. G. z jednací síně, aniž by pro tento postup byly splněny podmínky podle §209 tr. řádu. V případě této svědkyně, která vypovídala již do protokolu v přípravném řízení, přitom nebylo třeba se obávat, že v jeho přítomnosti nevypoví pravdu, neboť jí z podaného svědectví u soudu nehrozilo vážné nebezpečí, neboť byl ve vazbě, když ani předtím žádnou újmu neutrpěla. Pokud v hlavním líčení odmítla vypovídat, k podání svědecké výpovědi ji měl soud přimět i případným uložením pořádkové pokuty. Pokud tak neučinil, odňal mu možnost klást svědkyni otázky. V rámci svých úvah, že jeho vina v bodech 1.) – 2.) výroku o vině nebyla prokázána, setrval na své výpovědi, že se jednání vůči poškozené G. nedopustil a dovodil, že postupem soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Jestliže poškozená vypověděla v přípravném řízení neúplně a nevěrohodně a u hlavního líčení bez oprávnění svědeckou výpověď odepřela, lze mít pochybnosti o pravdivosti její výpovědi, a to v případě ad 1.) a ad 2.) výroku o vině. Odvolací soud pochybil, pokud za této situace odmítl provést její opětovný výslech, přestože z výslechu svědkyně L. K. lze dovodit, že spolu s poškozenou slavil vánoce 2013, že jejich vztah v této době trval a že ji v Hradci Králové nepronásledoval. Rovněž tak pokud odmítl provést i důkazy obviněným navrhované při veřejném zasedání, a to konkrétně opětovný výslech Š. K., L. K. a důkaz záznamem z knihy fonogramů. Na druhou stranu jednotlivé důkazy nesprávně právně posoudil, když označil svědectví J. S., M. H., svědkyně E. H. a M. G. za nevěrohodná, stranící obviněnému.
Nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu shledal obviněný v tom, pokud odvolací soud neuznal, že dne 10. 1. 2014 po dobu umístění ve Fakultní nemocnici měl vážný důvod k pobytu v Hradci Králové ve smyslu §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, vylučující naplnění skutkové podstaty přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání. Ze spisu je zjevné, že byl nalezen v bytě poškozené v bezvědomí a v důsledku ztráty většího množství krve byl odvezen do nemocnice záchrannou službou, přičemž lékařské ošetření, které podstoupil, bylo nutné k zachování jeho života a zdraví. Byl-li tedy v bezvědomí a následně akutně ošetřován, nemohl úmyslně porušovat zákaz pobytu. Rovněž dovodil, že mu měla být přiznána polehčující okolnost podle ust. §41 písm. b) tr. zákoníku, kdy jeho rozrušení bylo u něj dáno silným citovým vztahem k poškozené, byť nevhodně projevovaným, když nedostatek životních zkušeností nutno dovodit z jeho věku a předchozích výkonů trestů odnětí svobody, kteréžto vedly k nedostatku jeho zralosti k partnerskému životu. Současně obviněný navrhl, aby mu byl přerušen uložený trest.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle ust. §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 10 To 233/2014, i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 3 T 69/2014, a uložil Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu uvedla, že oba soudy se námitkou obviněného ohledně jeho nepřítomnosti při výslechu poškozené u hlavního líčení zabývaly a dospěly k závěru, že v daném případě byly splněny podmínky pro postup dle §209 odst. 1 tr. řádu. Pokud jde o obviněným namítané nesprávné právní posouzení jednotlivých důkazů a neprovedení některých důkazů u veřejného zasedání, i těmito jeho námitkami se odvolací soud náležitě zabýval a s nimi se vypořádal. Nejvyšší soud tudíž nemá povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, a takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Ohledně dalších, obviněným uplatněných námitek státní zástupkyně uvedla, že se jimi výlučně zabývá otázkami skutkovými, když soudům vytýká jako nesprávný způsob hodnocení provedených důkazů. V tomto směru konstatovala, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a na vymezený skutek byla aplikována příslušná ustanovení hmotného práva trestního. Pokud jde o obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvedla, že obviněný ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho neprospěch. Svými námitkami se tak obviněný domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu, a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby případně i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný tento dovolací důvod zjevně uplatnil v jeho druhé alternativě, když tvrdil, že v předcházejícím řízení byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. řádu.
Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu z jeho zákonné formulace je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením.
Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod platí, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům .
Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu a k důkazům, na nichž je založena včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh. Obviněný vytkl, že dne 2. 7. 2014 u hlavního líčení proběhl výslech svědkyně – poškozené E. G. v jeho nepřítomnosti, a to s ohledem na její psychický stav, ačkoliv k tomuto postupu nebyl dán důvod.
Podle §209 odst. 1 tr. řádu věty druhé a třetí platí, že je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky.
Z protokolu o hlavním líčení konaného dne 2. 7. 2014 (č. l . 214 – 224 spisu) vyplývá, že samosoudce poté, co podle §219 odst. 3 tr. řádu zopakoval dosavadní průběh řízení, dále uvedl, že poškozená E. G. sdělila prostřednictvím Policie ČR a rovněž telefonicky soudci, že se bojí vypovídat v přítomnosti obviněného. Na to samosoudce vyhlásil usnesení, že podle §209 odst. 1 tr. řádu proběhne výslech jmenované svědkyně v nepřítomnosti obviněného (vše na č. l . 214 spisu). Po vyjádření obhájce obviněného, bylo následně přistoupeno k výslechu svědkyně E. G., která po poučení podle §§99, 100, 101 tr. řádu uvedla, že poučení rozuměla, a vypovídat nebude. Uvedla, že není příbuznou s obviněným, byla jeho bývalou družkou, ale již jí není a prohlásila, že nechce vypovídat a vše, co řekla na Policii ČR, souhlasí a platí. Poté byl její výslech bez dalších dotazů ukončen a byla odeslána z jednací síně, do které byl přiveden obviněný, jemuž samosoudce sdělil, že svědkyně E. G. projevila obavu před ním a před příslušníky jeho rodiny vypovídat. Podle §209 odst. 1 tr. řádu byl proto výslech poškozené proveden v nepřítomnosti obviněného, svědkyně však prohlásila, že k věci již vypovídat nebude. Následně byla podle §211 odst. 3 písm. a) tr. řádu čtena výpověď svědkyně E. G. na č. l . 76-78 spisu. Lze sice souhlasit s tím, že soud prvního stupně mohl více působit na poškozenou, aby vypovídala, ale z výše popsané rekapitulace je zřejmé, že byly splněny podmínky ustanovení §209 odst. 1 tr. řádu, pro konání jejího výslechu v nepřítomnosti obviněného, o čemž prvostupňový soud rozhodl usnesením. Po předvedení obviněného do jednací síně mu byly sděleny důvody odmítnutí výpovědi svědkyní, po celou dobu hlavního líčení byl přítomen i obhájce obviněného, přičemž obviněný byl s obsahem její výpovědi z přípravného řízení, na níž odkázala, a která byla podle §211 odst. 3 písm. a) tr. řádu v jeho přítomnosti přečtena, seznámen a k této se i vyjádřil (č. l . 215 – 219 spisu). Dovolací námitka obviněného, která spočívala v tvrzení, že byl zkrácen na svých právech tím, že nebyl přítomen u hlavního líčení svědeckému výslechu, čímž mu mělo být upřeno právo na obhajobu a spravedlivý proces, tak byla relevantně uplatněna, je však zjevně neopodstatněná. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze tak Okresnímu soudu v Hradci Králové za této situace vytknout, že konal výslech svědkyně u hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného.
Další důvod dovolání podle §265b odst. písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil jak v rámci obhajoby před soudem prvního stupně, tak i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
V případě projednávané věci obviněný sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale napadá pouze skutková zjištění, k nimž soudy dospěly. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jak tvrzení obviněného, že v řízení nebylo prokázáno, že se trestné činnosti dopustil, tak požadavek na opětovný výslech některých svědků apod.
Je zřejmé, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný, ač spáchání vytýkaného jednání vůči poškozené od počátku trestního řízení popřel, když toliko připustil i přes uložený zákaz pobytu svou přítomnost v H. K., je z předmětné trestné činnosti usvědčován nejen na základě výpovědí poškozené a svědků, ale i dalších důkazů. Poškozená E. G. ve své výpovědi podrobně popsala chování obviněného vůči její osobě, kdy jí opakovaně bránil v odchodu z bytu a dalších činnostech a vyhrožoval ji usmrcením různými způsoby jako podřezáním, zastřelením a vyhozením z okna bytu v 8. patře, za situace, kdy ji i předtím fyzicky napadl a ve dvou případech výhrůžky pronášel dokonce se sekyrou ev. palicí v ruce. Toto jednání nesporně u poškozené mohlo důvodně vzbuzovat obavu, že tyto své výhrůžky zabitím uskuteční, zejména, nacházel-li se obviněný v té době i pod vlivem omamných látek. O vážnosti jejích obav a strachu svědčí i skutečnost, že i s dětmi odjela do V. B. Nutno zdůraznit, že výpověď poškozené nestojí osamoceně, ale je též podporována i výpověďmi svědků L. K. a Š. K., o jejichž věrohodnosti neměly soudy pochybnosti, na rozdíl od svědeckých výpovědí rodinných příslušníků obviněného – matky J. S., sestry J. S., švagra M. H., švagrové E. H. a tety M. G., které byly jasně motivovány snahou obviněnému pomoci. Zmínit lze rovněž i listinné důkazy, a lze poukázat také na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Z jeho závěrů se podává, že obviněný trpí smíšenou poruchou osobnosti s převažujícími rysy dissociálními a emočně nestabilními, kdy se jedná o trvalou a neléčitelnou duševní poruchu, přičemž porucha osobnosti vedla v předmětné době k nepodstatnému snížení ovládacích schopností. Rozpoznávací schopnosti byly vlivem užívání pervitinu sníženy též nepodstatně, obviněný je uživatelem alkoholu a dalších psychoaktivních látek – pervitinu, kdy sice nejde o závislost, ale o škodlivé užívání. Rovněž je nesporné, že obviněný mařil výkon úředního rozhodnutí a vykázání tím, že nerespektoval zákaz pobytu vyslovený soudem tím, že se bez povolení a vážného důvodu zdržoval opakovaně u svých příbuzných v H. K., přičemž toto své jednání nelze omluvit citovým vztahem k poškozené, za níž jezdil. V tomto ohledu však lze poukázat na výpis z knihy hlášení na OO PČR H. K., z něhož se podává, že poškozená, která se z důvodu obav z obviněného do H. K. odstěhovala, dne 20. 12. 2013 oznámila na linku 158 pohyb obviněného v B. ul. v H. K. Není pochyb o tom, že jednotlivé důkazy jsou ve vzájemném souladu a tvoří ucelený a logický okruh, a jimi je obviněný usvědčován ze spáchání předmětné trestné činnosti. Rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, logicky a přesvědčivě zdůvodnily, jak vyhodnotily výpověď poškozené a zabývaly se i věrohodností dalších svědků a naopak obhajobu obviněného ve vztahu jeho jednání vůči poškozené vyhodnotily jako ryze účelovou, motivovanou toliko snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Verze obviněného, že poškozenou nikdy fyzicky nenapadl, nijak ji neomezoval a nebránil jí v pohybu, pouze se spolu opakovaně hádali, protože na něj žárlila, když o svém zákazu pobytu v H. K. věděl, ale chtěl být s poškozenou, protože ji měl rád a tato si na něj vše vymyslela, je tak zcela v rozporu s provedeným dokazováním a je jen důkazy nepotvrzenou částí obhajoby, jíž obviněný uplatnil. Na základě shora specifikovaných skutečností nelze považovat za opodstatněnou ani námitku obviněného, že mu měla být přiznána polehčující okolnost ve smyslu ust. §41 písm. b) tr. zákoníku. V průběhu řízení bylo na základě provedených důkazů mimo pochybnost prokázáno, že to byl právě obviněný, kdo se dopustil výše popsaného protiprávního jednání, a toto bylo soudy rovněž bezchybně právně posouzeno.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem rozhodujících soudů prvního a druhého stupně v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat přečinu omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku [v bodech 1.) − 2.)], a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [v bodě 3.)]. Rovněž konstatoval, že závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o přerušení výkonu rozhodnutí, neboť jednak ani samosoudce soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu návrh na odložení, resp. přerušení výkonu trestu nepodal a jednak Nejvyšší soud k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu neshledal důvody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně 10. prosince 2014
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal