ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.208.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 208/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2014 o dovolání obviněného J. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 7 To 265/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 234/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 3 T 234/2012, byl obviněný J. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
„dne 4. 6. 2012 došlo na Policejní prezidium České republiky, Úřad vnitřní kontroly, trestní oznámení ze dne 28. 5. 2012, které stvrdil svým podpisem, ve kterém společně se svou manželkou A. M. mj. uvedl, že manželé M. M. a J. M. v místě svého bydliště ve F. -M., N. D. -H., vaří pervitin a provádí jeho distribuci a to i přes své děti ve věku 12-ti let a ve věku 7-mi let, když výrobě drogy má nasvědčovat vysoký počet cizích podezřelých osob v okolí jejich bydliště, nepřirozený zápach v okolí domu rodiny M., ruch uvnitř jejich domu v noční době, povalování se igelitových sáčků a obalů od léků Panadol, Ibuprofen atd. v okolí domu M., odvoz velkého množství odpadků jejich autem, skoro žádné odpadky v jejich popelnici, skrývání tašek a různých věcí, rychlé zavírání garáže před manžely M., zatemnění všech oken domu a pokrytí oken garáže igelitem a distribuci drogy má nasvědčovat pohyb dětí manželů M. pozdě v noci se svítilnami a velkými batohy, přičemž z domu mají vycházet po pěti minutách, skoro se plazit a neustále se rozhlížet, dále skutečnost, že manželé M. mají dělat díry do země, do nich mají vkládat sáčky s bílým práškem, poté díry zakrývat kameny a dřevem a následně navádět osoby, pro které je to určené, na místo mobilem, kdy také mají při svém odjezdu od domu dávat do schránky prázdný blok, kde mají být mezi listy přilepeny sáčky s bílým práškem, pro něž si má po chvíli někdo chodit pěšky nebo jezdit na kole, přičemž však provedeným šetřením Policie České republiky bylo podezření J. a A. M. ze spáchání trestné činnosti J. a M. M. vyloučeno, když nebylo zjištěno žádného kladného poznatku, který by nasvědčoval tomu, že J. a M. M. nebo některý jiný člen jeho nejbližší rodiny by se mohl jakýmkoliv způsobem podílet na výrobě, prodeji, distribuci nebo na jakémkoliv jiném nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami“.
Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle §345 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 7 To 265/2013, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 7 To 265/2013, podal následně obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že skutek, kterým byl uznán vinným, byl vyhodnocen jako trestný čin křivého obvinění, ač se o trestný čin nejednalo, neboť nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty, když orgány činné v trestním řízení neprokázaly, že by si byl vědom skutečnosti, že obviňuje jiné osoby nepravdivě. Ve vztahu k lživému obvinění zákon předpokládá úmysl přímý. Pachatel si tedy musí být vědom, že obviňuje jinou osobu nepravdivě. K naplnění tohoto požadavku však nedošlo. Orgány činné v trestním řízení sice prošetřily, zda dochází u rodiny M. k výrobě a distribuci pervitinu, a dospěly k závěru, že nikoliv, tedy že údaje uvedené v trestním oznámení se nezakládají na pravdě. Otázkou však je, zda on věděl o nepravdivosti údajů v trestním oznámení uvedených, čímž se orgány činné v trestním řízení podrobněji nezabývaly. Sama skutečnost, že pro soud prvého stupně jsou údaje uvedené v trestním oznámení bludné a na první pohled nemohou odpovídat pravdě, neznamená, že se tak musely jevit i jemu, neboť je přebíral od své manželky, které věří. Manželka přitom v trestní věci, která je proti ní vedena, uvedla, že nepravdivostí uvedených v trestním oznámení si nebyla vědoma, a jejím cílem nebylo poškození manželů M., ale snaha dosáhnout řádného prošetření svého podezření. Rovněž z posudku znalce, který byl v její trestní věci přibrán soudem, je uvedeno, že manželka je přesvědčena o tom, že skutečnosti uvedené v trestním oznámení, jsou pravdivé. Také odvolací soud zopakoval, že obvinění uvedená v trestním oznámení jsou zjevně nepravdivá až absurdní, ale nijak se nevyjádřil k jeho námitce uvedené v odvolání, že samotná skutečnost, že pro soud jsou údaje uvedené v trestním oznámení bludné, absurdní, zjevně nepravdivé a na první pohled nemohoucí odpovídat pravdě, neznamená, že se tak musely jevit i jemu, když je přebíral od manželky. Je zřejmé, že odvolací soud pracoval s úmyslem nepřímým a nikoliv s úmyslem přímým, jenž je u tohoto trestného činu vyžadován. Nebyla proto naplněna skutková podstata trestného činu křivého obvinění.
Obviněný dále uvedl, že objektem trestného činu křivého obvinění je zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu směřujícího k trestnímu stíhání. K zásahu do práv rodiny M. a k narušení řádné činnosti státních orgánů však došlo již na základě podnětu podaného jeho manželkou v březnu 2012 Mgr. R. R., tedy bez jeho přímé či nepřímé účasti. Na základě písemného trestního oznámení, které podal se svou manželkou, již další prověřování prováděno nebylo. Jeho jednání tak již nevedlo k podstatnému narušení práv rodiny M. a k narušení řádné činnosti státních orgánů. Tato skutečnost, společně s faktem, že se z jeho strany jednalo o ojedinělý případ, se měla odrazit i v druhu trestu, který mu byl uložen. Za verbální trestný čin by neměl být ukládán trest odnětí svobody, ať již podmíněně odložený, jak to vyplývá z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, na která odkázal.
Obviněný pak poukázal, že se podle jeho názoru soud prvého stupně dopustil pochybení spočívající v tom, že vyslechl policistu Mgr. R. R. k úřednímu záznamu, který pořizoval v březnu 2012, na základě informací sdělených jeho manželkou. Tímto postupem orgány činné v trestním řízení obešly ustanovení §158 odst. 5 tr. ř. Uvedenou námitku uplatnil už v odvolání, přičemž krajský soud se k ní nijak nevyjádřil.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a Krajskému soudu v Ostravě věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.] a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Z logiky věci je třeba nejprve zmínit druhý obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., na jehož základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání, uvedený §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil zjevně v jeho druhé alternativě, když tvrdil, že v předcházejícím řízením byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možno dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která přímo nespočívá v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Jestliže obviněný v podaném dovolání namítá, že mu neměl být ukládán trest odnětí svobody, byť podmíněně odložený, k tomu Nejvyšší soud podotýká, že výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy pokud by došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, nebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy nesprávně uloženém druhu či výměře trestu, nesprávné vyhodnocení polehčujících nebo přitěžujících okolností stanovených v trestním zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze dovoláním prostřednictvím uplatněného ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat.
Obviněný však uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že uvedl, že předmětný skutek nevykazuje všechny obligatorní znaky přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, neboť nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu a také, že nedošlo k podstatnému narušení práv rodiny M. a činnosti státních orgánů, tedy zájmu chráněného trestním zákoníkem (objekt trestného činu).
K uvedené problematice je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a v obecné rovině) uvést, že přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.
Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu směřujícího k trestnímu stíhání obviněného.
Z hlediska subjektivní stránky zákon předpokládá úmysl přímý, pachatel si musí být nepravdivosti obvinění vědom, a proto chce jiného lživě obvinit [15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], přičemž navíc je vyžadován specifický úmysl, a to úmysl přivodit trestní stíhání, u kterého však postačuje i srozumění s tímto následkem, tj. i úmysl eventuální [15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku].
Lživě obvinit znamená nepravdivě tvrdit, že se jiný dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, tj. vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. Lživé obvinění se musí týkat trestného činu (tj. přečinu nebo zločinu). Pachatel však nemusí uvést právní kvalifikaci činu, ze kterého jiného lživě obviňuje. Postačí, uvede-li skutkové okolnosti, které naplňují znaky některého trestného činu. Obvinění v úmyslu přivodit trestní stíhání spočívá v jednání pachatele, které může být podnětem k trestnímu stíhání konkrétní nevinné osoby. Zpravidla půjde o oznámení učiněné některému orgánu činnému v trestním řízení. Forma tohoto oznámení není rozhodná. Oznámení může být učiněno i zprostředkovaně sdělením jiným orgánům nebo osobám, jestliže tak pachatel jedná se záměrem, aby se touto cestou dostalo do rukou orgánů trestního řízení, a stalo se podnětem k trestnímu stíhání lživě obviněné osoby. K dokonání trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku není třeba, aby se pachateli podařilo dosáhnout jeho úmyslu, tj. aby byla určitá osoba skutečně obviněna ze spáchání trestného činu nebo dokonce za něj odsouzena (viz komentář k trestnímu zákoníku Šámal a kol. 2. vydání str. 3236 až 3238).
Při aplikaci těchto teoretických východisek na tento konkrétní případ Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že dovolací námitky, které obviněný uplatnil, jsou opakováním jeho obhajoby, kterou uplatnil v řízení před soudem prvého stupně, a byly i předmětem odvolacího řízení. Soudy obou stupňů se s takovou argumentací plně vypořádaly. Je zřejmé, že mezi obviněným a jeho manželkou na straně jedné a rodinou M. na straně druhé nejsou dobré sousedské vztahy, které vyústily v to, že obviněný spolu s manželkou na M. M. a J. M. podali trestní oznámení, které zaslali na Policejní prezidium České republiky, kam došlo dne 4. 6. 2012 . Jestliže obviněný namítá, že skutečnosti uvedené v trestním oznámení, jsou pravdivé, případně, že je čerpal od své manželky, která je pozorovala, a této věří, tak i Nejvyšší soud sdílí názor soudů obou stupňů, že obsah trestního oznámení je natolik absurdní, že obviněný věděl, že je nepravdivé, a že těmito tvrzenými skutečnostmi jiného obvinil z trestného činu (konkrétně z trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Nejvyšší soud musí konstatovat, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně není zcela konkrétně uvedeno, že obviněný věděl, že údaje uvedené v trestním oznámení jsou nepravdivé, nicméně z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů to nepochybně vyplývá. Obviněný si současně musel být vědom, že předmětné trestní oznámení může vést k trestnímu stíhání manželů M. Naplnil tak subjektivní stránku trestného činu, neboť si byl vědom nepravdivosti obvinění, a chtěl tímto nepravdivým obviněním jiného lživě obvinit v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Jednáním obviněného, které spočívalo v podání trestního oznámení, byla naplněna i objektivní stránka přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, a nedůvodná je tak i námitka, že podáním trestního oznámení nedošlo k podstatnému narušení práv poškozených ani k narušení řádné činnosti státních orgánů. Nejvyšší soud podotýká, že obvinění rodiny M. ze závažné drogové trestné činnosti nepochybně narušilo osobní a rodinná práva poškozených, přičemž podání takového nepravdivého trestního oznámení, mohlo vést k jeho prošetřování a mohlo tak narušit řádnou činnost státních orgánů.
K poslední uvedené námitce dovolatele, že se soud prvého stupně dopustil pochybení, pokud vyslechl policistu Mgr. R. R., který pořizoval záznamy o podaném vysvětlení k trestnímu oznámení manželky obviněného z března roku 2012, Nejvyšší soud podotýká, že uvedený policista neprováděl výslechy ani nesepisoval úřední záznamy o podaném vysvětlení podle §158 odst. 3 tr. ř. k předmětné trestné činnosti, tedy k trestnímu oznámení obviněného a jeho manželky, které došlo na Prezidium Policie ČR dne 4. 6. 2012. Nebyl ani nemohl tak být vyslýchán k obsahu úředních záznamů. Není proto v rozporu s trestním řádem ani platnou judikaturou, pokud vypovídal o tom, co zjistil ohledně rodiny M. z hlediska drogové trestné činnosti. Nakonec podstatné skutečnosti pro rozhodnutí byly zjištěny i z úředního záznamu, který je na č. l . 7 a 8 spisu.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a i uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž ani Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2014
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal