ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.217.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 217/2014-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2014 dovolání obviněného D. N. L. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 2 To 69/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 2/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 37 T 2/2011, byl obviněný D. N. L. (vedle spoluobviněné T. M.) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
v blíže nezjištěném období nejméně od měsíce ledna roku 2003 do 31. 1. 2006, na různých místech v O., například v O. – Z., na ulici V., u nákupního střediska K. a v jeho okolí, v O. – Z., na N. S. a na ulici Č., dále v blíže nezjištěném období od roku 2005 do června roku 2006 v O. – M. H., na přesně nezjištěném místě, před domem na ulici 2. ř., poblíž tramvajové zastávky P., rovněž nejméně od června roku 2006 do konce roku 2008 v O. – H., na ulici S. T., u domu a od konce roku 2008 do května roku 2010 v O. – H., na ulici K. u domu, s vědomím, že se jedná o omamnou látku heroin a psychotropní látku pervitin, tyto neoprávněně poskytoval:
- E. B., kterému v blíže nezjištěném období, nejméně od ledna roku 2009 do května roku 2010 u domu na ulici K., v O. H., pravidelně, v doposud přesně nezjištěném počtu případů, prodával denně asi 5 papírových psaníček obsahujících každé asi 0,2 g heroinu, kdy za dané období mu prodal celkem nejméně 145,5 g heroinu, za celkovou částku nejméně 145.500 Kč,
- D. B., které v blíže nezjištěném období od měsíce ledna roku 2004 do 27. 5. 2005 a od 27. 9. 2005 do 31. 1. 2006 v O. Z. na ulici V., u nákupního střediska K., v O. – Z. na n. S. a na dalších přesně nezjištěných místech O. – Z., prodával v přesně nezjištěném počtu případů pravidelně heroin za celkovou částku asi 2.000 Kč za den, celkem v daném období nejméně 1 kg heroinu za celkovou finanční částku nejméně 1.000.000 Kč a v přesně nezjištěné době od 29. 3. 2008 do konce roku 2008 v O. – H., na ulici S. T., u domu, prodal v jednom případě přesně nezjištěné množství heroinu, za přesně nezjištěnou částku a poté od konce roku 2008 do května roku 2009 v O. H., na ulici K. u domu, prodal v pěti případech přesně nezjištěné množství heroinu za celkovou finanční částku ve výši nejméně 15.000 Kč,
- L. B., v blíže nezjištěné době od září roku 2009 do května roku 2010 v O. H., na ulici K. u domu, prodal v přesně nezjištěném počtu případů heroin, celkem nejméně 162,5 g heroinu, za celkovou finanční částku ve výši nejméně 130.000 Kč a rovněž v přesně nezjištěném počtu případů, doposud přesně nezjištěné množství pervitinu za blíže nezjištěnou celkovou finanční částku,
- R. D., v blíže nezjištěném období nejméně od roku 2005 do června roku 2006 v O.-M. H., před domem na ul. 2. ř., poblíž tramvajové zastávky P., prodal v přesně nezjištěném větším počtu případů přesně nezjištěné množství heroinu za přesně nezjištěnou celkovou finanční částku, a v přesně nezjištěném období, nejméně od června roku 2006 do konce roku 2008 v O.-H., na ulici S. T., v domě, prodal v přesně nezjištěném větším počtu případů blíže nezjištěné množství heroinu, za přesně nezjištěnou celkovou finanční částku dosahující nejméně několika desítek tisíc korun, a v blíže přesně nezjištěném období od srpna roku 2009 do 23. 5. 2010 v O.-H., na ulici K., u domu, prodal v přesně nezjištěném počtu případů přesně nezjištěné množství heroinu za celkovou finanční částku ve výši nejméně 30.000 Kč,
- M. G., které v období od měsíce ledna roku 2003 do 21. 3. 2005 v O.-Z., na N. S., u bytu na ul. Č., prodával denně přesně nezjištěné množství heroinu za částku asi 2.000 Kč, celkem tedy za dané období přesně nezjištěné množství heroinu za celkovou finanční částku nejméně 1.620.000 Kč, a dále v období od října roku 2006 do ledna roku 2008 v O.-H., na ul. S. T., u domu, prodal v přesně nezjištěném počtu případů denně přesně nezjištěné množství heroinu za částku nejméně 5.000 Kč,
- R. H., které v měsíci březnu 2010 v O.-H., na ul. K., u domu, v jednom případě prodal 0,04 g směsi heroinu s kofeinem a paracetamolem za částku 500 Kč,
- V. K., v blíže nezjištěném období od července 2008 do října 2008 v O.-H., na ul. S. T., u domu, prodal v přesně nezjištěném počtu případů nejméně 15 g pervitinu za částku nejméně 15.000 Kč,
- N. L., v přesně nezjištěné době na konci roku 2008 v O.-H., na ul. K., u domu prodal dohromady nejméně ve dvou případech za celkovou částku nejméně 10.000 Kč celkem 50 psaníček obsahujících přesně nezjištěné množství heroinu,
- T. M., které v období nejméně od roku 2003 do června roku 2006 v O. Z., na ulici V., u nákupního střediska K., dále v O.-M. H., v bytě na ul. 2. ř., poblíž tramvajové zastávky P., jakož i na dalších přesně nezjištěných místech O. za přesně nezjištěnou finanční částku nejprve prodal a posléze za poskytnutí sexuálních služeb a za to, že pro něj bude prodávat drogy, předal k užití blíže nezjištěné množství heroinu, dále v doposud přesně nezjištěném období od června roku 2006 do konce roku 2008 v O.-H., na ul. S. T., za to, že pro něj bude prodávat drogy, poskytoval blíže nezjištěné množství heroinu, dále v přesně nezjištěném období od konce roku 2008 do 24. 5. 2010 v O.-H., na ul. K., za to, že pro něj bude prodávat drogy, poskytoval blíže nezjištěné množství heroinu a dále v přesně nezjištěném období, nejméně od roku 2005 do 24. 5. 2010 v O.-M. H., v přesně nezjištěném bytě na ul. 2. ř., poblíž tramvajové zastávky P., v bytě v O.-H., na ul. S. T., v domě v O.-H., na ul. K., předával k dalšímu prodeji přesně nezjištěné množství heroinu a pervitinu, které T. M. následně prodávala dalším odběratelům a peníze takto utržené mu předávala,
- M. U., které v přesně nezjištěné době, na různých místech města O., prodal v asi deseti případech přesně nezjištěné množství heroinu, dále v druhé polovině roku 2008 v O.-H., na ul. S. T., u domu, prodal v nejméně dvaceti případech přesně nezjištěné množství heroinu, denně za částku nejméně 1.500 Kč a dále v blíže nezjištěné době začátkem roku 2009 v O.-H., na ul. K., u domu, prodal nejméně ve třech případech přesně nezjištěné množství heroinu,
- P. Z., které v přesně nezjištěné době od srpna roku 2009 do března roku 2010 v O.-H., na ul. K., u domu, prodal nejméně deset sáčků s pervitinem, každý za částku 500 Kč o obsahu asi 0,5 g pervitinu za celkovou částku nejméně 5.000 Kč,
jakož i celé řadě dalších neztotožněných osob,
přičemž heroin obsahující diacetylmorfin je uveden v příloze č. 3 zákona
č. 167/1998 Sb., jako omamná látka, zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a pervitin, pod jeho mezinárodním nechráněným názvem (INN) v českém jazyce metamfetamin, je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž citovaný zákon vymezuje podmínky legálního nakládání s látkami uvedenými v přílohách, kdy obviněný svým jednáním nakládal s vyjmenovanou látkou v rozporu s podmínkami uvedenými v citovaném zákoně.
Za tento a za sbíhající se trestné činy kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. a)
zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, byl obviněnému D. N. L. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2011, sp. zn. 12 T 227/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Předmětným rozsudkem byl rovněž obviněný D. N. L. podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 14. 3. 2010, sp. zn. 1 KZV 25/2010, a to pro skutek spočívající v tom, že J. V., v období od měsíce ledna roku 2009 do 6. 12. 2009 v O.-H., na ul. S. T. a poté v O.-H., na ul. K., prodal nejméně 500 gramů heroinu za částku nejméně 375.000,-Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 37 T 2/2011, podali v zákonné lhůtě odvolání oba obvinění (tj. D. N. L. a T. M.) i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 2 To 69/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích, jimiž byli oba obvinění podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěni obžaloby. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn a podle §256 tr. řádu byla odvolání obou obviněných zamítnuta jako nedůvodná.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 2 To 69/2013, podal obviněný D. N. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace předně namítl, že skutek je v rozsudku popsán velmi neurčitě, z čehož následně dovozuje, že je zaměnitelný s jiným skutkem a neodpovídá tak požadavkům trestního řádu. Dále dle dovolatele jednání popsané ve skutkové větě neodpovídá skutkovým zjištěním. Obviněný popsal v této souvislosti nesrovnalosti, které se objevily v rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kdy výrok rozsudku údajně nekoresponduje s konstatováním soudu o tom, jaký skutkový děj považuje za prokázaný. Zmiňuje přitom rozdílné údaje týkající se množství drog prodaných svědku E. B. a stejně tak se pozastavuje nad tím, proč se v odůvodnění rozsudku objevil údaj, že prodal půl kila heroinu J. V., když ohledně prodeje heroinu tomuto svědkovi byl obžaloby zproštěn. Dle dovolatele rozhodující soudy dovodily skutkový děj na základě libovolných úvah, nikoliv úvah ubírajících se v souladu se zásadami formální logiky. V této souvislosti poukázal na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Je přesvědčen, že chybí jakýkoliv důkaz o tom, že by prodal jedno psaníčko heroinu R. H., vytýká i způsob hodnocení výpovědí svědkyň D. B. a M. G., jejichž výpovědi považuje za nevěrohodné a lživé. Pokud by měly jmenované svědkyně k dispozici takové množství peněz, nenakupovaly by drogy každý den v roce po 2.000,- Kč, ale nakupovaly by po větším množství, aby dostaly u dealerů lepší cenu.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil, aniž dále specifikoval další procesní postup.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že příslušné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními §125 odst. 1 tr. řádu, resp. §134 tr. řádu, takže jim nelze vytknout svévoli, neboť z rozhodnutí je zřejmé, pro jakou trestnou činnost byl obviněný odsouzen, jakými důkazy byla tato trestná činnost prokázána a jaké úvahy vedly soud k závěru o vině obviněného. V dovolání uplatněné námitky označila za námitky skutkové, z pohledu uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že prodej drog (heroinu a pervitinu) se stal zásadním zdrojem příjmů obviněného a byl pro něj téměř každodenní záležitostí. Z období, po které tak činil, z počtu osob, kterým drogu prodával a z toho, že drogu distribuoval téměř podnikatelským způsobem, je dle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství zřejmé, že uvedené množství by muselo mnohanásobně převýšit množství omamné a psychotropní látky, případně jedu, které je jedním z určujících kritérií pro naplnění znaku, že se dané trestné činnosti dopustil ve velkém rozsahu. Žádný zásadní význam nespatřuje státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ani v pochybení nalézacího soudu, který při rekapitulaci skutku v odůvodnění svého rozhodnutí označil určité údaje odlišně od výroku rozsudku, neboť z odůvodnění rozsudku je evidentní, že výroková část rozsudku odpovídá logickým úvahám soudu vyplývajícím z provedeného dokazování.
Závěrem svého vyjádření k dovolání obviněného proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dva dovolací důvody, a to důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného trestního spisu shledal, že obviněný D. N. L. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale jen napadá soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný rozhodujícím soudům vytýká toliko nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Je tak zřejmé, že se svým dovoláním pouze domáhá toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navíc je třeba zdůraznit, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V podstatě opakuje obhajobu, se kterou se již vypořádal odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný je ze spáchání posuzované trestné činnosti usvědčován zejména na základě výpovědí spoluobviněné T. M., již odsouzené Z. S. a dalších svědků (tj. převážně konzumentů pervitinu a heroinu). Dalšími usvědčujícími důkazy jsou protokoly o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, protokoly o vydání věci, odborná vyjádření, záznamy o sledování osob a věcí, záznamy telekomunikačního provozu a závěry znaleckých posudků, které byly řádně procesním způsobem provedeny a v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu také hodnoceny. Při domovní prohlídce ve vilce na ul. K. byly nalezeny drogy a řada dalších předmětů spojených s obchodem s drogami a s jejich užíváním. Je pravdou, že pokud jde o časové vymezení páchání trestné činnosti, druh a množství prodaných drog a výši utržených finančních částek, neměl soud k dispozici jiné konkrétní skutečnosti, než výpovědi svědků a doznání spoluobviněné T. M. a již odsouzené Z. S. Rozhodující soud však správně, ve smyslu zásady „in dubio pro reo“, vždy vyčíslil množství prodané drogy a finanční částky za ně zaplacené v nejmenších svědky uváděných v úvahu přicházejících hodnotách. Jak uvedl již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, ve většině případů byli svědci osobami závislými na omamných a psychotropních látkách a je tak zřejmé, že tito si s největší pravděpodobností neevidují, kolikrát si v daném období koupili drogu. Není proto na místě zpochybňovat jejich tvrzení, že od obviněných kupovali drogy i několikrát denně, jakmile se jim podařilo získat peníze k tomuto účelu. Pokud si svědci ani přibližně nepamatovali množství drog, které od obviněných kupovali, nelze vytýkat soudu, že v takovém případě vyjádřil skutkový stav výroky typu „v přesně nezjištěném množství, za přesně nezjištěnou částku, apod.“.
Výsledky provedeného dokazování plně podporují závěr, že obviněný neoprávněně prodával a jinak jiným opatřil omamnou látku heroin a psychotropní látku pervitin, tyto nebezpečné drogy distribuoval každodenně většímu počtu osob po dobu tří let. Tato nezpochybnitelná zjištění plně opravňují dle názoru Nejvyššího soudu i bez přesného množstevního vymezení konstatovat, že obviněný se dané trestné činnosti dopustil ve velkém rozsahu. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je patrné, že jednání popsané ve skutkové větě výroku o vině odpovídá logickým úvahám soudu plynoucím z provedeného dokazování. Nejvyšší soud konstatuje jisté pochybení nalézacího soudu spočívající v tom, že při popisování skutku v odůvodnění svého rozhodnutí označil obviněným v dovolání vymezené údaje odlišně od výroku rozsudku. Jde však o takové pochybení, které nemá z hlediska posuzované věci žádný zásadní význam, byť v zásadě by samozřejmě měla být obě znění totožná.
Nejvyšší soud se plně ztotožnil s právními závěry soudů prvního a druhého stupně v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. O extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se tak v projednávané věci nejedná.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Obviněným uplatněné námitky tak nejsou podřaditelné pod uvedené zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a stojí mimo jejich rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonné dovolací důvody podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného D. N. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. března 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná