ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.282.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 282/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2014 o dovolání obviněného M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 7 To 462/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 2/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 1 T 2/2013, byl obviněný M. M. (vedle spoluobviněných M. P. a V. R.) uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil spolu se spoluobviněnými M. P. a V. R. tím, že
dne 7. 11. 2012 v přesněji nezjištěné době kolem 22.00 hodiny v M., v ul. D., po předchozí dohodě společně vnikli pootevřeným oknem v kuchyni do bytu o velikosti 1+1, v 1. nadzemním podlaží, uživatelů poškozených E. V. a J. H., přičemž následně rozrazili uzamčené dveře do obývacího pokoje, po bytě se pohybovali s rozsvícenými kapesními svítilnami, na E. V. a J. H. požadovali vydání peněz, vyhrožovali jim zabitím, obžalovaný M. fyzicky napadl E. V. tak, že s ní hodil na skříň, o kterou se udeřila do hlavy, a utrpěla drobnou tržnou ránu nad levým obočím, bez lékařského ošetření a léčení, přičemž začali prohledávat skříně a zásuvky, koupelnu, kuchyňskou linku i obsah kabelky poškozené V., a následně z bytu k jejich škodě odcizili dřevěný rámeček s fotografií poškozených o hodnotě 50,- Kč, ke škodě poškozeného H. pánskou koženkovou bundu tmavě hnědé barvy se zapínáním na zip s nápisem Goldenstein Copenhagen o hodnotě 300,- Kč, svinovací pásmo s nápisem Assist modročerné barvy délky 2m o hodnotě 50,- Kč, malý kovový budík zlaté barvy kulatého tvaru s ručičkami a červenou vteřinovkou zn. Mank o hodnotě 100,- Kč, budík zeleno-zlaté barvy zn. Quartz, s nápisem Huaba, s černými číslicemi na bílém podkladu, ručičkový se vteřinovkou zlaté barvy o hodnotě 100,- Kč, plastovou stolní lampičku stříbrno-černé barvy o hodnotě 80,- Kč, keramickou sošku sovy na dvou knihách, s otvorem na svíčku o hodnotě 75,- Kč, černé plastové pouzdro s nápisem Precision Screwdriver Set, s obsahem 11 ks šroubováčků různých velikostí o hodnotě 85,- Kč, látkové pouzdro na brýle oranžové barvy s nápisem M. a zapínáním na zip o hodnotě 60,- Kč, černé plastové sluneční brýle o hodnotě 90,- Kč, originál zabalené tílko šedé barvy o hodnotě 35,- Kč, originál zabalené pánské ponožky, celkem 4 páry o hodnotě 50,- Kč, 2 ks malých kapesních svítilen stříbrno-modré barvy o hodnotě celkem 35,- Kč, 2 ks keramických sošek ve tvaru želvy o hodnotě 160,- Kč, malou sošku znázorňující mnicha o hodnotě 40,- Kč, řetízek délky 45 cm z bílého kovu s přívěskem ve tvaru kříže délky 4 cm o hodnotě 90,- Kč, pánský deodorant Vogue s černým plastovým uzávěrem o hodnotě 20,- Kč, pánské náramkové hodinky s kovovým páskem o hodnotě 450,- Kč a 2 ks pánských riflových kalhot o hodnotě 975,- Kč a poškozené V. odcizili dámské ručičkové náramkové hodinky zn. Quartz o hodnotě 395,- Kč, starší dámské ručičkové hodinky nefunkční a bez hodnoty, šampon zn. Schauma o hodnotě 50,- Kč, voňavku s nápisem Canpeps o hodnotě 250,- Kč, pěnu do koupele o hodnotě 160,- Kč, voňavku růžové barvy s nápisem Predator ve skleněné dóze o hodnotě 420,- Kč, tužidlo na vlasy o obsahu 250 ml s nápisem Balea o hodnotě 30,- Kč, oční stíny UNO o hodnotě 10,- Kč, oční stíny fialové barvy o hodnotě 10,- Kč, dámský náramek široký 1 cm s posázenými kamínky v obou řadách (bižuterie) o hodnotě 360,- Kč, dámský přívěšek ve tvaru koule stříbrno-černé barvy (bižuterie) o hodnotě 25,- Kč, dámskou brož stříbrné barvy ve tvaru kosočtverce s utrženým přívěskem posázeným kamínky (bižuterie) o hodnotě 90,- Kč, dámský řetízek stříbrné barvy délky 45 cm (bižuterie) o hodnotě 80,- Kč, vánoční ozdobu z bižuterie zlato-zelené barvy o hodnotě 30,- Kč a poté z bytu utekli stejným oknem, kterým do něho vnikli.
Za to byl obviněný M. M. podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Tresty odnětí svobody byly uloženy i obviněným M. P. a V. R. a současně byla podle §228 odst. 1 tr. řádu všem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému J. H. na náhradě škody částku ve výši 540,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl jmenovaný poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 1 T 2/2013, podal obviněný M. M. v zákonné lhůtě odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 7 To 462/2013, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 7 To 462/2013, podal obviněný M. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že rozhodující soudy nesprávně vyhodnotily výsledky provedeného dokazování, jakož i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, který byl vypracován na spoluobviněného M. P., čímž došlo k porušení ustanovení §2 odst. 6, 12 tr. řádu. Ze znaleckého posudku na spoluobviněného M. P. totiž mimo jiné vyplynulo, že jde o osobu se sklony k lhavosti a že je schopen fabulace. Podle názoru obviněného v takovém případě tak jeho výpověď postrádá sílu usvědčujícího důkazu. Navíc podle jeho mínění nebyly odstraněny vzájemné rozpory ve výpovědích M. P., E. V. a J. H. Dále dovolatel akcentoval skutečnost, že u něj, na rozdíl od ostatních spoluobviněných, nebyly nalezeny žádné věci pocházející z trestné činnosti a na místě činu nebyly nalezeny ani jeho otisky prstů.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 12. 2. 2014 Nejvyššímu soudu sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž tvořily zejména základ jeho odvolacích námitek proti rozsudku nalézacího soudu. Jde proto v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
V případě projednávané věci obviněný M. M. navíc sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění, když výlučně zpochybňuje údajné nesprávné hodnocení v řízení provedených důkazů, a to jak svědeckých výpovědí, tak i závěrů vypracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ve vztahu k spoluobviněnému M. P.
Je tak zřejmé, že obviněný se svým dovoláním domáhá pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán a odsouzen. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný M. M. je ze spáchání posuzované trestné činnosti usvědčován výpověďmi poškozených E. V. a J. H., spoluobviněného M. P. a svědkyň K. K. a P. L. Posledně jmenované svědkyně ve svých výpovědích shodně potvrdily, že dne 7. 11. 2012 kolem 22.00 hodin při venčení psa viděly tři osoby vnikat oknem do bytu poškozených, tytéž osoby viděly poté z bytu odcházet (resp. vylézat oknem ven) a totožné osoby byly následně zadrženy poblíž místa činu hlídkou městské policie a individuálně ztotožněny jako shora jmenovaní obvinění. Podle nezpochybněného tvrzení svědkyň se v danou dobu poblíž místa činu nepohybovaly žádné jiné osoby, které by byly se zadrženými osobami zaměnitelné. I svědek M. B., strážník Městské policie Most, který byl vyslán na místo činu, uvedl, že po příjezdu na inkriminované místo viděl od předmětného domu odcházet shora jmenované obviněné. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že cílem protiprávního jednání obviněného M. M. bylo získat peníze od poškozené E. V. a zmocnění se jejích věcí i věcí poškozeného H. předcházelo fyzické násilí ze strany obviněného vůči poškozené.
Obviněný spáchání vytýkaného jednání od počátku trestního řízení popírá, avšak ve svých výpovědích si výrazně protiřečí a nabízí vzájemně si odporující verze celé události, což ve svých důsledcích vedlo k tomu, že jeho obhajobě soudy neuvěřily. Naopak rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě zdůvodnily, z jakých důvodů hodnotily výpovědi spoluobviněného M. P. a dalších svědků jako věrohodné a naopak obhajobu obviněného jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu i v tom, že jistá diskrepance ve výpovědích obou poškozených pokud jde o určení doby trvání celého útoku je pochopitelná s ohledem na psychický stav a krajní rozrušení, ve kterém se v průběhu útoku oba poškození nacházeli. V tomto směru je tak lze beze zbytku odkázat na odůvodnění rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný M. M. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svých důsledcích jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. března 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná