ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.304.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 304/2014-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2014 o dovolání obviněného J. Z. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 12 To 59/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 1/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 2 T 1/2013, byl obviněný J. Z. uznán vinným ze spáchání jednak zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
1.
v průběhu 2011 do 14. 2. 2012 v P., ul. V., na parcele, v prostorách klubu T. O., pro účely úplatné distribuce dalším osobám, vyráběl hydrochlorid metamfetaminu – pervitin z efedrinu Nagaiho syntézou tzv. českou cestou, tj. redukcí (dehydroxylací) efedrinu jódem a červeným fosforem v prostředí kyseliny fosforečné, když následně při prohlídce jiných prostor provedené příslušníky Policie České republiky byly zajištěny chemikálie a věci sloužící k této výrobě, a to papírová krabice s obsahem Petriho misky, dvou papírů a plastového sáčku, šest sklenic s jódem po 500 g, šest dóz o obsahu 1 kg, dvanáct plechovek s obsahem 0,7 litru toluenu, dvě plechovky každá s obsahem 2 litrů toluenu, láhev s kyselinou orthofosforečnou, čtyři destilační skleněné banky, jedna plechovka s nápisem Aceton, jedna plechovka s technických benzínovým čističem, papírová krabice s obsahem čtyř trychtýřů, víčka shaker, plastové dózy, filtr, fén, dýchací roušky, tři plastové hadičky a dvě plastové lopatky, rozbitá keramická miska, dvě plastové láhve s obsahem tekutiny, dva trychtýře s filtrem, tři teploměry, láhev s kyselinou chlorovodíkovou o obsahu 1 l, dvě plastové dózy s červeným fosforem o obsahu 500 g, plastová láhev s čirou tekutinou o obsahu 1,5 l, skleněná láhev s kyselinou orthofosforečnou o obsahu 1 l, hydroxid sodný v plastové dóze o obsahu 1 kg, skleněná dóza s jódem o obsahu 500 g, plastové sáčky, dýchací rouška, čtyři kanystry s tekutinou a sedlinou, plastová láhev s tekutinou, dvoje pracovní rukavice, devět injekčních stříkaček, dva obaly s lakmusovými papírky, dva skleněné podnosy, Petriho miska, jedny pogumované rukavice, pět trychtýřů, plastová odměrka, tři plastové stěrky, destilační baňka, odměrný válec, plastová hadice, tři plastové láhve s kapalinou, digitální váha, balicí papír s krystalky nažloutlé barvy a termoska s tekutinou, na nichž byly většinou zjištěny stopy metamfetaminu a efedrinu, přičemž metamfetamin - pervitin je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka,
2.
v blíže nezjištěné době od března 2011 do 14. 2. 2012, 12x dovezl z P. republiky na území Č. republiky za účelem výroby metamfetaminu – pervitinu 17 ks kartonových krabic, kdy každá krabice obsahovala 192 balení léčiva Sudafed 60 mg (60 mg hydrochloridu pseudoefedrinu) a těchto 17 ks krabic obsahovalo celkem 39 168 tablet s obsahem 2 350 080 mg účinné látky pseudoefedrinu, z něhož by bylo možné izolovat 1 880,03 g hydrochloridu pseudoefedrinu a 1503,99 g hydrochloridu metamfetaminu, tedy pervitinu, přičemž efedrin a pseudoefedrin jsou ve smyslu §2 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vedeny jako prekursory,
3.
od září 2011 do ledna 2012 v P., v okolí M. ú. P., prodal T. K., 4x 50 g metamfetaminu – pervitinu za 20 000,- Kč a 1x 25 g metamfetaminu – pervitinu za 10 000,- Kč, přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka, dále mu předal v blízkosti svého trvalého bydliště celkem 3 krabice léčiva Sudafed 60 mg (60 mg hydrochloridu pseudoefedrinu) v jedné tabletě, obsahující celkem 6 912 tablet, z nichž by bylo možné izolovat 331,78 g hydrochloridu pseudoefedrinu a následně 265,42 g hydrochloridu metamfetaminu, když efedrin a pseudoefedrin jsou ve smyslu §2 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vedeny jako prekursory,
4.
od listopadu 2010 do 14. 2. 2012 na různých místech hl.m. P., zejména pak v P., na P. n., v P., u restaurace M.D., v P., pod N. m. a v P., poblíž N. n., prodal K. P. metamfetamin – pervitin min. 10x za cenu od 1.500 Kč do 3.000 Kč o celkovém objemu několik desítek gramů, dne 14. 2. 2012 mu prodal celkem 8,99 g pervitinu o obsahu 80,0 % metamfetaminu base o hmotnosti 7,19 g metamfetaminu base za min. 8.000 Kč, tedy v tomto období prodal K. P. několik desítek gramů metamfetaminu – pervitinu, přičemž metamfetamin - pervitin je uveden v příloze č. 5 k zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka,
5.
od konce října 2011 do 14. 2. 2012 v P., v parku P. n. prodal J. G., 4x 50 g metamfetaminu – pervitinu za 20 000,- Kč a 1x 25 g metamfetaminu – pervitinu za 10 000,- Kč, přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka, dále pak mu předal v P., ul. B., 2 krabice léků Sudafed 60 mg (60 mg hydrochloridu pseudoefedrinu) v jedné tabletě, obsahující celkem 4 608 tablet, z nichž by bylo možné izolovat 221,21 g hydrochloridu pseudoefedrinu a následně 176,95 g hydrochloridu metamfetaminu, tedy pervitinu, když efedrin a pseudoefedrin jsou ve smyslu §2 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vedeny jako prekursory,
6.
v první polovině února 2012 v P., ul. N. D., v místě svého trvalého bydliště, v bytě, přechovával plastikový sáček s obsahem 4,80 g metafetaminu – pervitinu, přičemž metamfetamin - pervitin je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, veden jako psychotropní látka,
7.
nejméně v první polovině února 2012 v P., ul. N. D., v bytě, v místě svého bydliště přechovával 192 balení léčiva Sudafed 60 mg (60 mg hydrochloridu pseudoefedrinu) obsahující celkem 2 304 tablet s obsahem 138 240 mg účinné látky pseudoefedrinu, z něhož by bylo možné izolovat 110,59 g hydrochloridu pseudoefedrinu a 88,47 g hydrochloridu metamfetaminu, tedy pervitinu, přičemž efedrin a pseudoefedrin jsou ve smyslu §2 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vedeny jako prekursory,
II.
nejméně v první polovině února 2012 v P., N. D., v bytě, v místě svého bydliště přechovával celkem 44,064 g marihuany s koncentrací 10,3 % delta-9 trahydrocannabinolu, což odpovídá 3,527 gramu delta-9- tetrahydrocannabinolu, přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako omamná látka.
Za uvedené jednání byl obviněný J. Z. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to :
-mobilního telefonu zn. Nokia E90 včetně baterie,
-mobilního telefonu zn. Samsung E1120 včetně baterie,
-SIM karty O2,
-SIM karty T-Mobile,
-digitální váhy stříbrné barvy bez krytu vážícího stolku zn. OHAUS s nápisem Esmerald 120,
-digitální váhy černé barvy s krytem vážícího stolku mod. On Balance SP-100,
-obalů a blisterů od léčiva Sudafed,
-8,65 g pervitinu,
-chemikálií a věcí, tj. papírové krabice s obsahem Petriho misky, dvou papírů a plastového sáčku, šesti sklenic s jódem po 500 g, šesti dóz o obsahu 1 kg, dvanácti plechovek s obsahem 0,7 litru toluenu, dvou plechovek každé s obsahem 2 litrů toluenu, láhve s kyselinou orthofosforečnou, čtyř destilačních skleněných baněk, jedné plechovky s nápisem Aceton, jedné plechovky s technickým benzínovým čističem, papírové krabice s obsahem čtyř trychtýřů, víčka shaker, plastové dózy, filtru, fénu, dýchací roušky, tří plastových hadiček a dvou plastových lopatek, rozbité keramické misky, dvou plastových láhví s obsahem tekutiny, dvou trychtýřů s filtrem, tří teploměrů, láhve s kyselinou chlorovodíkovou o obsahu 1 l, dvou plastových dóz s červeným fosforem o obsahu 500 g, plastové láhve s čirou tekutinou o obsahu 1,5 l, skleněné láhve s kyselinou orthofosforečnou o obsahu 1 l, hydroxidu sodného v plastové dóze o obsahu 1 kg, skleněné dózy s jódem o obsahu 500 g, plastových sáčků, dýchací roušky, čtyř kanystrů s tekutinou a sedlinou, plastové láhve s tekutinou, dvou pracovních rukavic, devíti injekčních stříkaček, dvou obalů s lakmusovými papírky, dvou skleněných podnosů, Petriho misky, pogumovaných rukavic, pěti trychtýřů, plastové odměrky, tří plastových stěrek, destilační baňky, odměrného válce, plastové hadice, tří plastových láhví s kapalinou, digitální váhy, balicího papíru a termosky s tekutinou.
Podle §70 odst. 1 písm.b) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to :
-krabice s obsahem 192 ks balení léčiva Sudafed 60 mg,
-117 ks nepoužitých sáčků ziplock,
-2 balení univerzálních indikátorových papírků,
-71 ks nepoužitých sáčků ziplock,
-písemnosti s telefonními čísly,
-197 ks nepoužitých sáčků ziplock,
-4,43 g pervitinu,
-41,416 g konopí.
Podle §70 odst. 1 písm.c) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to peněžní částky 12.201,-Kč.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu obviněné M. R.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 2 T 1/2013, podal obviněný J. Z. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 12 To 59/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněný J. Z. odsuzuje podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon se podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazuje do věznice s dozorem. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek městského soudu nezměněn.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 12 To 59/2013, podal následně obviněný J. Z. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že se jednání popsaného ve výroku o vině nedopustil, že ve věci neexistují žádné důkazy a soud nesprávně vyhodnotil rozporné výpovědi tehdejších obžalovaných. Dále uvedl, že nesouhlasí s právní kvalifikací podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ani s uloženým trestem, který považuje za nepřiměřeně přísný. Dovolatel dále namítl, že nebyl vyslechnut svědek K., že bylo nesprávně stanoveno množství drogy, rovněž existenci zavádějících písemných chyb. U obviněného jako prvotrestaného nebyla výrazně zohledněna jeho spolupráce a součinnost. V doplnění dovolání obviněný uvedl, že nedosáhl výdělku ve výši 5.000.000 Kč ani zisku ve výši 500.000 Kč, takže se nejednalo o velký rozsah. Namítl rovněž, že soudy nepřihlédly k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., že nebylo přihlédnuto k nařízení Ústavního soudu ČR. Z uvedeného dovozuje, že v daném případě nebyla překročena hranice 2.000 g pervitinu.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám zprostil obviněného viny.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že v dovolání obviněného se uvádí na podporu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu dvě skupiny argumentů. První z nich neodpovídají podstatě tohoto důvodu, neboť zpochybňují skutková zjištění soudu (tvrzení, že se obviněný jednání popsaného ve výroku o vině nedopustil, resp. že nedosáhl výdělku ve výši pěti milionů Kč ani zisku ve výši půl milionu Kč), popřípadě způsob, jimž k těmto zjištěním soud dospěl, či vznáší jiné, deklarovanému dovolacímu důvodu nekonvenující námitky (existence zavádějících písemných chyb). Vznáší rovněž výhradu směřující proti výroku o trestu, a sice že u něho jako u prvotrestaného nebyla výrazně zohledněna jeho spolupráce a součinnost. Všechny tyto námitky jsou z hlediska uplatněného důvodu dovolání irelevantní, protože nepředstavují námitku nesprávného právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení.
Mezi námitky konvenující tomuto důvodu lze řadit tvrzení obviněného, že nesouhlasí s právní kvalifikací skutku podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Jestliže v této souvislosti uvádí, že bylo nesprávně stanoveno množství drogy, lze tento argument vyložit jak ve smyslu skutkovém (čemuž odpovídá další vyjádření dovolatele, že nebyla překročena hranice 2.000 g pervitinu), tak ve smyslu právním, že se nejednalo o velký rozsah trestné činnosti, neboť nedosáhl výdělku ve výši pěti milionů Kč ani zisku ve výši půl milionu Kč. Skutkovou alternativu tohoto tvrzení lze odmítnout s tím, že obviněný nakládal s drogou nebo látkou obsahující prekursor k výrobě této drogy (polským lékem Sudafed) v takovém množství, že výsledný ekvivalent ve formě pervitinu přesahuje hranici 2500 gramů.
Zmatečně vyznívá argumentace dovolatele tvrzením, že nedosáhl výdělku ve výši pěti milionů Kč ani zisku ve výši půl milionu Kč, a proto se nemůže jednat o velký rozsah. Znak „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nelze chápat jako měřítko zisku či výdělku ve smyslu §138 odst. 2 tr. zákoníku, jak se domnívá dovolatel. Ze skutkových zjištění soudu je zřejmé, že se obviněný skutečně dopustil trestného jednání naplňujícího znaky ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku ve velkém rozsahu, jak je podrobně rozvedeno v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 29 a násl.
Jestliže dovolatel namítá, že při rozhodování této trestní věci soudy nepřihlédly k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., z něhož má údajně vyplývat, že značný rozsah je dán stonásobkem tohoto množství (neuvádí se ovšem jakého) a velký rozsah pak jeho tisícinásobkem, není toto tvrzení pravdivé – citované nařízení vlády žádné násobky ve vztahu ke znaku „velkého rozsahu“ neřeší.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný J. Z. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti z velké části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědí tehdejších spoluobviněných) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzení, že se obviněný jednání popsaného ve výroku o vině nedopustil, resp. že nedosáhl výdělku ve výši 5.000.000 Kč ani zisku ve výši 500.000 Kč, že v dané věci neexistují žádné důkazy, že nebyl vyslechnut svědek K.), rovněž námitky týkající se existence zavádějících písemných chyb, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají obsahový základ v důkazech, jimiž byly protokoly o sledování osob a věcí, prohlídka jiných prostor a pozemků (prostory klubu T. O., P.), domovní prohlídka v bytě, který obviněný užíval, znalecké posudky z oboru kriminalistika, odvětví chemie, odvětví chemie a fyzikální chemie, odvětví daktyloskopie, znalecký posudek z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, výpovědi svědků P. F. a J. S. Soudy hodnotily usvědčující důkazy v souladu s jejich obsahem, své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily. Soudy se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze zahrnout pouze tu část dovolání, v níž obviněný namítl, že nesouhlasí s právní kvalifikací skutku podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti vytkl, že bylo nesprávně stanoveno množství drogy, přičemž tuto námitku již dále nespecifikuje. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle ustanovení §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu.
Námitka obviněného, že bylo nesprávně stanoveno množství drogy, nemůže obstát. Lze souhlasit s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že ze skutkové věty výroku o vině rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 2 T 1/2013, jednoznačně vyplývá, že obviněný nakládal s drogou (hydrochlorid metamfetamin - pervitin) nebo látkou obsahující prekursor k výrobě této drogy (polským lékem Sudafed), a to v takovém množství, že výsledný ekvivalent ve formě pervitinu přesáhl 2600 g.
Co se týká námitky obviněného, že nedosáhl výdělku ve výši 5.000.000 Kč ani zisku ve výši 500.000 Kč, a proto se nemůže jednat o velký rozsah, je třeba uvést, že výkladové pravidlo uvedené v §138 odst. 2 tr. zákoníku zde nelze pro stanovení „velkého rozsahu“ použít, neboť nejde o finanční vyjádření látky neoprávněně vyrobené nebo distribuované. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr.), závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu, ve značném rozsahu nebo ve velkém rozsahu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Podle rozhodnutí publikovaného pod č. 12/2011 Sb., rozh. tr., při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §283 tr. zákoníku je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký), které je třeba oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto zvlášť přitěžujících okolností. Na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne pouze z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po niž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuálně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně i jiné skutečnosti.
Pokud se vezme v úvahu nejen množství drogy, kterou obviněný skutečně distribuoval, ale rovněž i množství drogy, k jejíž výrobě a následné distribuci směřovalo jeho jednání, uváží-li se poměrně dlouhá doba, po kterou se obviněný dopouštěl posuzovaného jednání, okruh zájemců o drogu, k nimž jako konečným spotřebitelům toto jednání směřovalo, širší technický základ pro toto jednání (pronajatá budova a pozemky) i finanční přínos pro obviněného, nemůže být pochyb o tom, že obviněný svým jednáním spáchal čin ve velkém rozsahu, jak to předpokládá ustanovení §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Aplikace tohoto ustanovení na posuzovaný případ byla tudíž namístě.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel sice namítá, že soudy při rozhodování nepřihlédly k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., z něhož má vyplývat, že značný rozsah je dán stonásobkem tohoto množství a velký rozsah pak jeho tisícinásobkem, avšak zmiňované nařízení vlády žádné násobky ve vztahu ke znaku „velkého rozsahu“ neřeší.
Ve vztahu k námitce obviněného ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozh. č. 22/03 Sb. rozh. tr.).
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný J. Z. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. Z. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2014
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal