ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.341.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 341/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2014 o dovolání obviněného Ing. K. C h. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 6 To 209/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 1 T 225/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. K. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 1 T 225/2012, byl obviněný Ing. K. Ch. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále mu byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let a šesti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 6 To 209/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vinně daného rozsudku dopustil tak, že
„dne 7.10.2011 v době od 23:00 hod. do nejméně 23:30 hod. v K. požil v bytě J. V., ul. Ž., celkem 4 dcl domácí slivovice s obsahem alkoholu okolo 50%, a přestože si byl vědom, že v důsledku požití alkoholu není způsobilý k řízení motorového vozidla, přesto na parkovišti na ul. C. v K., v úmyslu vykonat cestu svým osobním motorovým vozidlem na adresu Ž., K. -H., a zpět, vsedl dne 7.10.2011 okolo 23:40 hod. do jím vlastněného osobního motorového vozidla Škoda Felicia a toto vozidlo řídil po ulici C. směrem k ulici T., kde však v důsledku své intoxikace alkoholem okolo 23:43 hod. na úrovni domu č. nezvládl řízení vozidla a vyjel mimo komunikaci, kde narazil levou přední částí svého vozidla do levé zadní části stojícího vozidla Volkswagen Golf 1K, vlastníka fa L. L., přičemž došlo kromě poškození vozidla Škoda Felicia i k poškození levého zadního ALU disku, levé zadní nápravy, zadního nárazníku a levého zadního blatníku vozidla Volkswagen Golf a vymrštění tohoto vozidla na vedle stojící vozidlo Volkswagen POLO 9N, vlastníka I. D., kterému byl nárazem poškozen pravý přední blatník, přičemž v době nehody měl v krvi nejméně 0,86 g/kg alkoholu a poškozené fa L. L., IČO 69597839, se sídlem Z., K., způsobil škodu ve výši 116.422,-Kč a poškozenému I. D. bytem C., K. -M., způsobil škodu ve výši 9. 711,-Kč, a tímto svým jednáním porušil ust. §4 písm. a), b), §5 odst. 2 písm. b) a §18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů“.
Následně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce proti citovanému rozsudku krajského soudu dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že výrok o vině formulovaný v odsuzujícím rozsudku odvolacího soudu není trestným činem, resp. přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť v něm není uvedeno, že řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost. Je v něm pouze uvedeno, „přesto že si byl vědom, že v důsledku požití alkoholu není způsobilý k řízení motorového vozidla“. Z provedených důkazů žádný závěr o tom, že by se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo, učinit nelze, a pokud tak odvolací soud činí, jedná se o extrémní nesoulad skutkových závěrů s provedenými důkazy dosahující svévole soudní moci. Bylo prokázáno, že v době nehody měl v krvi 0,86 g/kg alkoholu. V případě, kdyby se však vycházelo z časového údaje počátku konzumace alkoholu od 23:10 hod., tedy jak uváděl ve svém prvotním výslechu, a poté v následujících výsleších jako něco málo po 23 hodině, tak by hladina alkoholu v krvi v době nehody byla 0,75 g/kg. Výslechy svědků a policistů bylo prokázáno, že bezprostředně po dopravní nehodě nejevil žádné známky opilosti, popř. jen mírné příznaky ovlivnění alkoholem, které však nesnižovaly schopnost řídit motorové vozidlo. Ani ze způsobu jízdy, tedy rychlé, resp. agresivní jízdy, jak tuto popisují svědci, nemůže být usuzováno, že byl ve stavu vylučujícím způsobilost řídit, neboť nejezdil ze strany na stranu, nebo jinak nekoordinovaně. Odvolací soud svévolně považoval znalecký posudek znalce MUDr. Libora Chvíly CSc. za nevěrohodný, aniž by svůj závěr opřel o jiné odborné stanovisko. Samotná dopravní nehoda pak nebyla zapříčiněna vlivem alkoholu, nýbrž byla důsledkem kombinace nepřizpůsobení jízdy stavu a povaze vozovky s přihlédnutím k tomu, že musel učinit nečekaný manévr při objíždění chodců jdoucích nedovoleným způsobem po celé šíři vozovky.
Závěrem svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek krajského soudu a předcházející rozsudek okresního soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí nebo sám rozhodl tak, že věc postupuje příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku.
Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se věcně k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. nevyužil. Prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství pouze vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadal skutková zjištění, která učinil odvolací soud. Námitky obviněného, v jejichž rámci vytýkal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně že nebylo prokázáno, že v době jízdy motorovým vozidlem byl již natolik ovlivněn alkoholem, že nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, že odvolací soud nesprávně posoudil dobu, kdy začal požívat alkohol, že považoval znalecký posudek MUDr. Libora Chvíly za nevěrohodný, že k dopravní nehodě nedošlo vlivem požití alkoholu apod.), a vytýkal tak nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se hodnocení provedeného dokazování. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily, a poté právně kvalifikovaly na základě provedeného dokazování. Jde tak o vlastní konstrukci skutkového děje vystavěné na jím uplatňované verzi obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se trestné činnosti nedopustil. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným. Obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě odlišného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Tento závěr obviněný činil při pomíjení a znevěrohodňování všech dalších důkazů ve věci provedených, tzn. při přehlížení především těch důkazů, které jeho vinu prokazovaly.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
K výhradě k extrémnímu nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy Nejvyšší soud podotýká, že zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ale učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to právě odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Nejvyšší soud však neshledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními, které učinily soudy obou stupňů. Jejich skutková zjištění mají evidentní obsahové zakotvení v důkazech. Na rozbor těchto důkazů na straně 6 a 7 rozsudku odvolacího soudu je tak možné v plném rozsahu odkázat. Lze sice připustit, že skutková věta mohla pregnantněji popisovat jednání obviněného z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, nicméně z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, v čem spatřovaly naplnění znaků tohoto přečinu. Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za potřebné zmínit, že odvolací soud při stanovení množství alkoholu v krvi v době jízdy obviněného, vycházel (až nekriticky) z nevěrohodných údajů, které ve svých výpovědích o době požívání alkoholu uváděl obviněný, tedy vycházel z údajů, které byly pro obviněného nejvýhodnější. Např. že obviněný na návštěvě matky své přítelkyně po celou dobu nepožíval alkohol a vypil až mezi 23.00 až 23.30 čtyři decilitry padesáti procentní slivovice. Nicméně i Nejvyšší soud sdílí názor soudů obou stupňů, že z provedených důkazů lze učinit spolehlivý závěr, že obviněný byl v době jízdy natolik pod vlivem alkoholu, že mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a tímto činem způsobil dopravní nehodu a větší škodu na cizím majetku. O tom svědčí provedené důkazy, zejména protokol o nehodě v silničním provozu, výpovědi části svědků o podnapilosti obviněného, které svou nebezpečnou jízdou ohrozil, objektivně zjištěná hladina alkoholu v krvi obviněného v době odběru krve, z které vycházel již zmiňovaný znalecký posudek a výpověď znalce RNDr. Petra Kurky CSc., o množství alkoholu v krvi obviněného v době jeho jízdy osobním vozidlem.
Lze tak učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř. ani pod žádný jiný a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal