ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.444.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 444/2014-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2014 dovolání obviněných R. O. a M. F. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 13 To 314/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 136/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. O. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 3 T 136/2011, byli mimo jiné obvinění R. O. a M. F. (vedle spoluobviněných K. D. a M. M.) uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“), ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustili tím, že
I. spolu se spoluobviněným K. D.
v období od 1. 4. 2007 do 30. 6. 2007 v P. a jinde společně po předchozí vzájemné domluvě v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty z prodeje metylesteru řepkového oleje (dále jen MEŘO) R. O. jako jednatel společnosti Arlet s.r.o. se sídlem Pardubice, Dražkovice 132, IČ: 60113359, M. F. pracující pro společnost Arlet s.r.o. na základě mandátní smlouvy a K. D. jako jednatel společnosti Kodros, s.r.o. se sídlem Povážská Bystrica, Družstevná 282/29, Slovenská republika, zorganizovali a provedli obchodní transakce spočívající v nákupu a prodeji MEŘO, u kterého fiktivně deklarovali jeho vývoz z České republiky do Slovenské republiky a jeho následné dodání ze Slovenské republiky zpět do České republiky tak, aby toto plnění bylo podle §64 zák. č. 235/2004 Sb, o dani z přidané hodnoty, osvobozeno od daně s nárokem na odpočet, ačkoliv ve skutečnosti obchody s MEŘO probíhaly pouze na území České republiky, a to konkrétně tak, že K. D. jako jednatel společnosti Kodros, s.r.o. nakoupil na základě níže uvedených faktur celkem 911,29 tun MEŘO v hodnotě 17.586.710,50 Kč v celkem 37 dodávkách od společnosti PAVEX CZ a.s. se sídlem Pardubice, Dělnická 385, IČ: 25298453, přičemž deklarovali vývoz tohoto zboží do Slovenské republiky, ve skutečnosti však zboží ještě v České republice prodali společnosti Arlet, s.r.o., která jej dále v České republice prodávala různým odběratelům, převážně společnosti KOPOS-OIL, s.r.o. se sídlem Kolín, Havlíčkova 432, IČ: 25147714, kdy za účelem přepravy MEŘO využívali služeb společnosti KH Trans oil, s.r.o., se sídlem Pardubice, S. K. Neumanna 797, IČ: 25255011, jejíž řidiči převážející MEŘO ze společnosti PAVEX CZ a.s. byli v průběhu samotné přepravy telefonicky kontaktováni zástupci společnosti Arlet, s.r.o., tzn. obviněnými R. O., M. F., M. J. či K. K., kteří jim na předem smluvených místech vyměnili přepravní doklady, kdy jim odebrali doklady ke zboží vystavené na přepravu do Slovenské republiky na odběratele společnost Kodros, s.r.o. a předali jim doklady vystavené na přepravu téhož zboží od společnosti Kodros, s.r.o. jako dodavatele již odběrateli, kterému toto zboží prodávala společnost Arlet, s.r.o. zde v České republice, kdy tomuto odběrateli pak řidiči zboží přímo dovezli, aniž by toto opustilo Českou republiku a O., F., J. či K. dále předali původní přepravní doklady od uvedeného zboží K. D., který je opatřili potvrzením o převzetí zboží společností Kodros, s.r.o. ve Slovenské republice, přičemž v důsledku tohoto jednání společnost PAVEX CZ a.s. fakturovala prodej MEŘO společnosti Kodros, s.r.o. bez daně z přidané hodnoty a tuto daň následně nezahrnula do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2007, květen 2007 a červen 2007, když konkrétně se jednalo o zdanitelná plnění uskutečněná na základě faktur a daňových dokladů:
1) vystavené dne 18. 4. 2007 za prodej 24.380 kg MEŘO za částku 475.410,- Kč, z čehož mělo činit DPH 90.328,- Kč,
2) vystavené dne 26. 4. 2007 za prodej 24.800 kg MEŘO za částku 479.136,- Kč, z čehož mělo činit DPH 91.035,- Kč,
3) vystavené dne 14. 5. 2007 za prodej 24.700 kg MEŘO za částku 477.204,- Kč, z čehož mělo činit DPH 90.668,75 Kč,
4) vystavené dne 14. 5. 2007 za prodej 24.940 kg MEŘO za částku 481.841,- Kč, z čehož mělo činit DPH 91.549,79 Kč,
5) vystavené dne 14. 5. 2007 za prodej 24.420 kg MEŘO za částku 471.794,40 Kč, z čehož mělo činit DPH 89.640,94 Kč,
6) vystavené dne 14. 5. 2007 za prodej 24.600 kg MEŘO za částku 475.272,- Kč, z čehož mělo činit DPH 90.301,68 Kč,
7) vystavené dne 16. 5. 2007 za prodej 25.100 kg MEŘO za částku 484.932,- Kč, z čehož mělo činit DPH 92.137,08 Kč,
8) vystavené dne 17. 5. 2007 za prodej 25.320 kg MEŘO za částku 489.182,40 Kč, z čehož mělo činit DPH 92.944,66 Kč,
9) vystavené dne 21. 5. 2007 za prodej 25.300 kg MEŘO za částku 488.796,- Kč, z čehož mělo činit DPH 92.871,24 Kč,
10) vystavené dne 21. 5. 2007 za prodej 25.220 kg MEŘO za částku 487.250,40 Kč, z čehož mělo činit DPH 92.577,58 Kč,
11) vystavené dne 24. 5. 2007 za prodej 25.050 kg MEŘO za částku 483.966,- Kč, z čehož mělo činit DPH 91.953,54 Kč,
12) vystavené dne 24. 5. 2007 za prodej 25.000 kg MEŘO za částku 483.000,- Kč, z čehož mělo činit DPH 91.770,- Kč,
13) vystavené dne 28. 5. 2007 za prodej 25.000 kg MEŘO za částku 483.000,- Kč, z čehož mělo činit DPH 91.770,- Kč,
14) vystavené dne 29. 5. 2007 za prodej 25.120 kg MEŘO za částku 485.318,50 Kč, z čehož mělo činit DPH 92.210,52 Kč,
15) vystavené dne 29. 5. 2007 za prodej 25.160 kg MEŘO za částku 486.091,20 Kč, z čehož mělo činit DPH 92.357,33 Kč,
16) vystavený dne 9. 5. 2007 za prodej 25.220 kg MEŘO za částku 487.251,- Kč, z čehož mělo činit DPH 92.578,- Kč,
17) vystavené dne 1. 6. 2007 za prodej 25.260 kg MEŘO za částku 488.023,- Kč, z čehož mělo činit DPH 92.724,37 Kč,
18) vystavené dne 4. 6. 2007 za prodej 23.980 kg MEŘO za částku 463.294,- Kč, z čehož mělo činit DPH 88.025,86 Kč,
19) vystavené dne 4. 6. 2007 za prodej 25.200 kg MEŘO za částku 486.864,- Kč, z čehož mělo činit DPH 92.504,16 Kč,
20) vystavené dne 6. 6. 2007 za prodej 26.540 kg MEŘO za částku 511.426,- Kč, z čehož mělo činit DPH 97.170,94 Kč,
21) vystavené dne 7. 6. 2007 za prodej 25.240 kg MEŘO za částku 486.375,- Kč, z čehož mělo činit DPH 92.411,25 Kč,
22) vystavené dne 8. 6. 2007 za prodej 25.500 kg MEŘO za částku 491.385,- Kč, z čehož mělo činit DPH 93.363,15 Kč,
23) vystavené dne 11. 6. 2007 za prodej 25.380 kg MEŘO za částku 489.073,- Kč, z čehož mělo činit DPH 92.923,87 Kč,
24) vystavené dne 11. 6. 2007 za prodej 24.820 kg MEŘO za částku 478.281,50 Kč, z čehož mělo činit DPH 90.873,49 Kč,
25) vystavené dne 12. 6. 2007 za prodej 24.200 kg MEŘO za částku 466.334,- Kč, z čehož mělo činit DPH 88.603,46 Kč,
26) vystavené dne 13. 6. 2007 za prodej 11.720 kg MEŘO za částku 225.844,50 Kč, z čehož mělo činit DPH 42.910,46 Kč,
27) vystavené dne 18. 6. 2007 za prodej 25.120 kg MEŘO za částku 484.062,40 Kč, z čehož mělo činit DPH 91.971,86 Kč,
28) vystavené dne 18. 6. 2007 za prodej 25.140 kg MEŘO za částku 484.448,- Kč, z čehož mělo činit DPH 92.045,12 Kč,
29) vystavené dne 19. 6. 2007 za prodej 25.160 kg MEŘO za částku 484.833,20 Kč, z čehož mělo činit DPH 92.118,31 Kč,
30) vystavené dne 19. 6. 2007 za prodej 24.980 kg MEŘO za částku 481.364,60 Kč, z čehož mělo činit DPH 91.459,27 Kč,
31) vystavené dne 20. 6. 2007 za prodej 25.060 kg MEŘO za částku 482.906,20 Kč, z čehož mělo činit DPH 91.752,18 Kč,
32) vystavené dne 21. 6. 2007 za prodej 25.940 kg MEŘO za částku 499.863,80 Kč, z čehož mělo činit DPH 94.974,12 Kč,
33) vystavené dne 21. 6. 2007 za prodej 25.020 kg MEŘO za částku 482.135,50 Kč, z čehož mělo činit DPH 91.605,75 Kč,
34) vystavené dne 22. 6. 2007 za prodej 25.220 kg MEŘO za částku 485.989,40 Kč, z čehož mělo činit DPH 92.337,99 Kč,
35) vystavené dne 25. 6. 2007 za prodej 25.400 kg MEŘO za částku 489.458,- Kč, z čehož mělo činit DPH 92.997,02 Kč,
36) vystavené dne 25. 6. 2007 za prodej 25.240 kg MEŘO za částku 486.374,80 Kč, z čehož mělo činit DPH 92.411,21 Kč,
37) vystavené dne 25. 6. 2007 za prodej 21.740 kg MEŘO za částku 418.929,80 Kč, z čehož mělo činit DPH 79.596,66 Kč,
přičemž tímto svým jednáním obvinění zkrátili daň z přidané hodnoty u společnosti PAVEX CZ, a.s. za zdaňovací období duben 2007 o 181.363,- Kč, za zdaňovací období květen 2007 o 1.285.331,- Kč a za zdaňovací období červen 2007 o 1.874.781,- Kč, celkem tedy o 3.341.475,- Kč,
II. spolu se spoluobviněnými K. D., M. M.
v období od 1. 3. 2007 do 30. 6. 2007 v P. a jinde společně po předchozí vzájemné domluvě v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty z prodeje metylesteru řepkového oleje (dále jen MEŘO) R. O. jako jednatel společnosti Arlet s.r.o. se sídlem Pardubice, Dražkovice 132, IČ: 60113359, M. F. jako osoba pracující pro společnost Arlet s.r.o. na základě mandátní smlouvy, K. D. jako jednatel společnosti Kodros, s.r.o. se sídlem Povážská Bystrica, Družstevná 282/29, Slovenská republika a M. M. jako zaměstnanec společnosti Slovmlýn, s.r.o. se sídlem Velká nad Veličkou 476, IČ: 45474371, zorganizovali a provedli obchodní transakce spočívající v nákupu a prodeji MEŘO, u kterého fiktivně deklarovali jeho vývoz z České republiky do Slovenské republiky a jeho následné dodání ze Slovenské republiky zpět do České republiky tak, aby toto plnění bylo podle §64 zák. č. 235/2004 Sb, o dani z přidané hodnoty, osvobozeno od daně s nárokem na odpočet, ačkoliv ve skutečnosti obchody s MEŘO probíhaly pouze na území České republiky, a to konkrétně tak, že K. D. jako jednatel společnosti Kodros, s.r.o. nakoupil na základě níže uvedených faktur celkem 323,59 tun MEŘO v hodnotě 6.191.729,- Kč v celkem 13 dodávkách od společnosti Slovmlýn, s.r.o., přičemž deklaroval vývoz tohoto zboží do Slovenské republiky, ve skutečnosti však zboží ještě v České republice prodali společnosti Arlet, s.r.o., za níž jednal R. O., která jej dále v České republice prodávala různým odběratelům, převážně společnosti KOPOS-OIL, s.r.o. se sídlem Kolín, Havlíčkova 432, IČ 25147714, kdy za účelem přepravy MEŘO využívali služeb společnosti KH Trans oil, s.r.o. a dalších přepravních společností, jejímž řidičům převážejícím MEŘO ze společnosti Slovmlýn, s.r.o. buď M. M. či na jeho pokyn zaměstnankyně této společnosti M. B. předávali již při nakládce zboží ve společnosti Slovmlýn, s.r.o. dvojí doklady k přepravovanému zboží, a to jednak doklady k přepravě zboží do Slovenské republiky společnosti Kodros, s.r.o., které byly již za tuto společnost potvrzeny K. D., a dále doklady k přepravě zboží ze Slovenska od společnosti Kodros, s.r.o. odběrateli, kterému toto zboží prodávala společnost Arlet, s.r.o. zde v České republice, nebo v některých případech byly řidičům vyměňovány tyto doklady přímo v průběhu přepravy zboží R. O., M. F., M. J. nebo K. K., přičemž řidiči MEŘO přepravovali přímo ze Společnosti Slovmlýn, s.r.o. konečnému odběrateli zde v České republice, aniž by toto zboží Českou republiku opustilo, a v důsledku tohoto jednání společnost Slovmlýn, s.r.o. fakturovala prodej MEŘO společnosti Kodros, s.r.o. bez daně z přidané hodnoty a tuto daň následně nezahrnula do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí roku 2007 a II. čtvrtletí roku 2007, když konkrétně se jednalo o zdanitelná plnění uskutečněná na základě faktur:
1) ze dne 21. 3. 2007 za prodej 25.580 kg MEŘO za částku 486.020,- Kč,
2) ze dne 26. 3. 2007 za prodej 24.000 kg MEŘO za částku 456.000,- Kč,
3) ze dne 30. 3. 2007 za prodej 25.570 kg MEŘO za částku 485.830,- Kč,
4) ze dne 4. 4. 2007 za prodej 24.780 kg MEŘO za částku 470.820,- Kč,
5) ze dne 4. 4. 2007 za prodej 24.820 kg MEŘO za částku 471.580,- Kč,
6) ze dne 4. 4. 2007 za prodej 24.460 kg MEŘO za částku 464.740,- Kč,
7) ze dne 5. 4. 2007 za prodej 25.020 kg MEŘO za částku 475.380,- Kč,
8) ze dne 5. 4. 2007 za prodej 25.020 kg MEŘO za částku 475.380,- Kč,
9) ze dne 14. 6. 2007 za prodej 25.260 kg MEŘO za částku 488.781,- Kč,
10) ze dne 14. 6. 2007 za prodej 25.750 kg MEŘO za částku 498.265,50 Kč,
11) ze dne 15. 6. 2007 za prodej 26.160 kg MEŘO za částku 506.196,- Kč,
12) ze dne 15. 6. 2007 za prodej 25.300 kg MEŘO za částku 489.555,- Kč,
13) ze dne 20. 6. 2007 za prodej 21.870 kg MEŘO za částku 423.184,50 Kč,
přičemž tímto svým jednáním obvinění zkrátili daň z přidané hodnoty u společnosti Slovmlýn, s.r.o. za zdaňovací I. čtvrtletí roku 2007 o 271.291,50 Kč, a za zdaňovací období II. čtvrtletí roku 2007 o 905.137,- Kč, celkem tedy o 1.176.428,50 Kč,
Za to byl obviněný R. O. odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný M. F. byl podle §148 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 3 T 136/2011, podali odvolání obvinění R. O. i M. F. (vedle dalších spoluobviněných) i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, které se však netýkalo těchto dvou obviněných. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 13 To 314/2012, tak, že z podnětu odvolání obviněného R. O. napadený rozsudek zrušil ohledně tohoto obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že mu byl za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zákona a za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 2, 4 písm. b) tr. zákona, pro který byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 6. 2008, č. j. 24 T 1/2006 – 651, uložen podle §250b odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem a podle §35 odst. 2 tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému R. O. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 6. 2008, č. j. 24 T 1/2006 – 651, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného M. F. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 13 To 314/2012, podali obvinění R. O. a M. F. prostřednictvím svých obhájců dovolání. Pro úplnost je třeba dodat, že dovolání proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal i obviněný K. D., avšak tento vzal s ohledem na amnestii prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, jež se na něj vztahovala, své dovolání zpět, což vzal na vědomí Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 3 T 136/2011, podle ustanovení §265g odst. 2 tr. řádu.
Obviněný R. O. v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace zdůraznil, že pro naplnění subjektivní stránky souzeného trestného činu je nutné zavinění ve formě alespoň nepřímého úmyslu, avšak on svým jednáním subjektivní stránku trestného činu podle §148 tr. zákona nenaplnil, neboť se při jednání, které činil v rámci obchodních aktivit společnosti Arlet, s.r.o., vědomě nepodílel na krácení daně a nebyl veden úmyslem zkrátit daň. Tvrdí, že byl pouze vykonavatelem pokynů spoluobviněného F., v rámci obchodní činnosti společnosti Arlet, s.r.o., nečinil žádné samostatné kroky a nepřijímal žádná rozhodnutí, a to i proto, že obchodní problematice vůbec nerozuměl. Domnívá se, že jeho obhajoba, podle které jednal pouze podle F. pokynů a neznal podstatu obchodních aktivit společnosti Arlet, s.r.o., nebyla provedeným dokazováním vyvrácena. Jeho jednání tak údajně nemohlo být hodnoceno jako jednání „po předchozí vzájemné domluvě“, když existence takové domluvy z provedeného dokazování nevyplynula. Taktéž se dle jeho mínění ve výroku rozsudku nesprávně hovoří o „úmyslu zkrátit daň“, ač mu tento úmysl nebyl prokázán. Z provedeného dokazování proto podle dovolatele nemohly rozhodující soudy dospět k spolehlivému závěru o jeho vině, protože takové rozhodnutí nemá oporu v provedených důkazech. V další části dovolání obviněný hodnotí výpověď spoluobviněného F. s tím, že, pokud mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění, měl být obžaloby v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ zproštěn.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto obviněný R. O. navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby přikázal věc Okresnímu soudu v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí, případně aby ve věci sám rozhodl tak, že jej obžaloby zprostí.
Obviněný M. F. podal dovolání z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání namítl, že skutek, kterým byl uznán vinným, nevykazuje znaky trestného činu. Poukázal na skutečnost, že trestný čin podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona je trestným činem úmyslným, přičemž pachatel musí zamýšlet následek spočívající ve zkrácení daně nebo jiné podobné dávky. V případě spoluzavinění musí být u všech pachatelů dáno úmyslné a zároveň společné jednání. Současně podatel dovozuje, že zproštěním obžaloby některých z obviněných soudy naznačily absenci subjektivní stránky trestného činu, a tvrdí, že v jeho případě postačila k rozhodnutí o vině pouhá informace o jeho předchozím odsouzení. Podle jeho názoru majetkový prospěch sice není zákonným znakem skutkové podstaty podle §148 tr. zákona, k tam popsanému jednání však nelze jiný nežli zištný motiv přiřadit, což nebylo ve vztahu k jeho osobě prokázáno. Cituje ustanovení §148 odst. 1, 3 tr. zákona a uvádí, že podstata zkrácení daně záleží v tom, že pachatel úmyslně jedná tak, že příslušný orgán vyměří povinnou platbu nižší, než je zákonem určená výše, nebo ji nevyměří vůbec. Dovolatel má za to, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho protiprávním zaviněným jednáním a způsobeným následkem, takže nemůže být za takové jednání trestně odpovědný.
Závěrem podaného dovolání proto obviněný M. F. navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby ve věci sám rozhodl dle §265m odst. 1 tr. řádu. Současně učinil podnět k odložení výkonu trestu odnětí svobody, ke kterému byl napadeným rozhodnutím odsouzen.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný R. O. v dovolání sice formálně namítá absenci subjektivní stránky souzeného trestného činu, fakticky však nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků trestného činu podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zákona, popř. nesprávné aplikace ustanovení §4 písm. a), b) tr. zákona o úmyslném zavinění. Dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je proto námitky obviněného R. O. nutno považovat za námitky skutkového charakteru, které formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.
Pokud se týká dovolacích námitek obviněného M. F., ty lze podle mínění státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, avšak jde o námitky, které jsou formulovány značně obecně. Podatel se ve vztahu k otázce příčinné souvislosti uchyluje k tvrzení, že tato souvislost „nebyla prokázána“. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je toho názoru, že ze samotného charakteru činnosti obviněného M. F. vyplývá, že šlo o jednání úmyslné a že žádný jiný cíl nežli zkrácení daně z přidané hodnoty jeho jednání logicky mít nemohlo. Skutečnost, že někteří další obvinění byli obžaloby zproštěni, je z hlediska dovození trestní odpovědnosti dovolatele právně irelevantní. Uplatněné námitky obviněného M. F. považuje proto za zjevně nedůvodné.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání obviněného M. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak v obou případech učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že obě dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný R. O. v dovolání deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a obviněný M. F. uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že obviněný R. O. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Jeho námitka absence subjektivní stránky posuzovaného trestného činu je tak ryze formální. Ve skutečnosti rozhodujícím soudům vytýká, že určité skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování (tj. např. okolnost, že všichni obvinění jednali „po předchozí vzájemné domluvě“), a provádí vlastní hodnocení výpovědi spoluobviněného M. F., které koliduje s hodnocením tohoto důkazu v té podobě, jak jej učinily soudy obou stupňů. Má zato, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba a v této souvislosti se dovolává aplikace zásady „in dubio pro reo“.
Je tak zřejmé, že se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že v průběhu řízení bylo na podkladě řádně provedeného dokazování zjištěno, že obviněný R. O. se vědomě a aktivně účastnil páchání předmětné trestné činnosti. I když se jmenovaný obviněný hájí tím, že pouze realizoval pokyny obviněného M. F., na základě provedených důkazů nelze než dovodit, že svým jednáním v pozici jednatele společnosti Arlet, s.r.o., zaštiťoval fiktivně vykazovaný stav, který neodpovídal skutečnosti, a to tím, že manipuloval s doklady potvrzujícími ve skutečnosti neexistující vývoz zboží na Slovensko. Musel si být vědom toho, že dochází ke zkreslování jím potvrzovaných údajů. Navíc to byl právě on, kdo podával daňové přiznání, podepisoval je a je zřejmé, že se nemůže zbavit své odpovědnosti tím, že prohlásí, že věci nerozuměl a jen prováděl příkazy obviněného M. F. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s názorem soudů prvního a druhého stupně i státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v závěru, že cílem úmyslného jednání obviněného R. O. nebylo nic jiného, než zkrácení daně z přidané hodnoty.
V této souvislosti nelze považovat za opodstatněnou ani námitku obviněného, že soudy nerespektovaly základní zásadu trestního řízení vyplývající z ustanovení §2 odst. 2 tr. řádu „ in dubio pro reo“. K uplatnění tohoto pravidla dochází tehdy, zůstanou-li po provedení všech dosažitelných důkazů pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí, které nelze rozptýlit provedením a zkoumáním dalších dostupných důkazů. V posuzovaném případě však po provedeném dokazování takováto procesní situace nenastala, neboť otázky významné pro stabilizování skutkového děje byly mimo pochybnost objasněny, tudíž aplikace uvedené procesní zásady nebyla za tohoto stavu věci odůvodněna.
Obviněný M. F. podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V daném případě se však o takovouto situaci nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.
Obviněný M. F. v dovolání namítl, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, nevykazuje znaky příslušného trestného činu, resp. že jeho jednáním nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka daného trestného činu.
Tuto námitku lze obecně podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak Nejvyšší soud dospěl po zhodnocení věci k závěru, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou.
Obviněný M. F. sice od počátku trestního řízení svoji vinu popírá, ale z posuzovaného protiprávního jednání je usvědčován obviněným R. O., výpověďmi dalších svědků a provedenými listinnými důkazy. V řízení bylo zjištěno, že obviněný M. F., ač měl se společností Arlet, s.r.o., uzavřenu pouze mandátní smlouvu, se aktivně do příslušných obchodů zapojoval, dával ostatním instrukce k obchodům, k výměnám dokladů, zajišťoval účetní doklady a zpracování daňového přiznání. Navíc byl za obdobnou formu trestné činnosti již dříve pravomocně odsouzen a i výše jeho finančního prospěchu byla vyšší než u obviněného R. O. jako jednatele společnosti Artet, s.r.o., a to za nepoměrně méně odbornou a odpovědnou práci. Dle názoru Nejvyššího soudu nelze za těchto okolností, které podrobně rozvádí nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí, na které je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, nic namítat proti tomu, že byl označen za organizátora celé trestné činnosti. Není pochyb o tom, že cílem jednání obviněného M. F. (společně s dalšími spoluobviněnými) bylo zkrácení daně z přidané hodnoty a pokud obviněný namítá, že někteří z obviněných byli předmětné obžaloby zproštěni, tak tato skutečnost je z hlediska jeho trestní odpovědnosti naprosto irelevantní. Jeho jednání a jednání dalších spoluobviněných bylo jednoznačnou příčinou následku spočívajícího ve zkrácení daně, resp. mezi jeho jednáním a následkem existuje příčinná souvislost.
Je tak možno uzavřít, že obvinění R. O. a M. F. svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn a právně kvalifikován a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud tak plně přisvědčil závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněných byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém souhrnu prokazují jejich vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného R. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání obviněného M. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. O obou dovoláních bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. dubna 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná