ECLI:CZ:NS:2014:4.TZ.39.2014.1
sp. zn. 4 Tz 39/2014-40
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. září 2014 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. T. T. , proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. 3. 2014, č. j. 2 KZT 311/2014 – 8 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. 3. 2014, č. j. 2 KZT 311/2014 – 8, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 1 tr. řádu a §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu v neprospěch obviněného V. T. T.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, včetně obžaloby okresního státního zástupce Praha – západ ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. ZT 59/2014.
Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství Praha - západ se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování, Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Praha venkov – západ, ze dne 11. 3. 2014, č. j. KRPS 39012-29/TČ-2014-011671-ČM, bylo dle §160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání proti obviněnému V. T. T. pro zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
v přesně nezjištěné době dne 2. 2. 2014 kolem 13.45 hodin v R., ul. L., okr. P. z., v prodejně „V.“, kde byl zaměstnán jako prodavač, vyhrožováním napřaženou mačetou délky cca 60 cm s červenou rukojetí nutil poškozené H. V. a J. V., kteří do prodejny přišli reklamovat poruchu zakoupených hodinek zn. Charles Delon v hodnotě 299,- Kč, aby upustili od reklamace a odešli z prodejny, přičemž poškození v obavě o své životy a zdraví opustili prodejnu.
Proti citovanému usnesení o zahájení trestního stíhání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě stížnost. Policejní orgán SKPV této stížnosti nevyhověl a předložil ji spolu s vyšetřovacím spisem k rozhodnutí dozorovému státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství Praha – západ.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ (dozorový státní zástupce) pak přípisem ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. ZT 59/2014, daný vyšetřovací spis spolu se stížností obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání předložil Krajskému státnímu zastupitelství v Praze s tím, že on sám je vyloučen z rozhodování o příslušné stížnosti, a to jednak proto, že dne 28. 2. 2014 dal policejnímu orgánu předchozí souhlas se zadržením obviněného jako osoby podezřelé ze spáchání trestného činu podle §76 odst. 1 tr. řádu a podal návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle §83a odst. 1 tr. řádu, a dále proto, že z hlediska právní kvalifikace skutku podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku zaujal dne 11. 2. 2014 v rámci dozoru nad zákonností přípravného řízení trestního stanovisko k právní kvalifikaci předmětného skutku.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze pak usnesením ze dne 31. 3. 2014, č. j. 2 KZT 311/2014-8, stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s ohledem na §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.
Proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. 3. 2014, č. j. 2 KZT 311/2014-8, podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. T. T. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 1 tr. řádu a §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu v neprospěch obviněného.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze se důsledně neřídil citovanými zákonnými ustanoveními, neboť rozhodl o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání za použití §146 odst. 2 písm. a) trestního řádu přesto, že nebyl státním zástupcem, který vykonával dozor nad přípravným řízením v dané trestní věci (dozor vykonával státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ) a současně ve věci nedošlo k procesní situaci, že by dozorový státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ v rámci výkonu dozoru nad zákonností přípravného řízení dal policejnímu orgánu SKPV pokyn ani souhlas týkající se vydání usnesení o zahájení trestního stíhání proti obviněnému V. T. T. pro zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Dle ministryně spravedlnosti úkony, které dozorový státní zástupce v průběhu přípravného řízení provedl, byly sice projevem jeho aktivní role při výkonu dozoru nad zákonností přípravného řízení, avšak žádný z jeho pokynů neměl povahu pokynu či souhlasu se zahájením trestního stíhání. Ministryně spravedlnosti je proto toho názoru, že dozorový státní zástupce nemohl být a nebyl vyloučen z rozhodování o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť se na vydání uvedeného usnesení nijak nepodílel.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. 3. 2014, č. j. 2 KZT 311/2014-8, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. T. T. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 tr. řádu a přikázal věc Okresnímu státnímu zastupitelství Praha – západ k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že trestní řízení obviněného V. T. T. bylo zahájeno na základě záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. řádu, vydaného policejním orgánem OPČR Libčice dne 2. 2. 2014 pod č. j. KRPS-39012-7/TČ-2014-011614, neboť byl odůvodněn závěr, že ze strany jmenovaného obviněného mohl být shora specifikovaným jednáním spáchán přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Dne 3. 2. 2014 byl záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve smyslu §158 odst. 3 tr. řádu doručen věcně a místně příslušnému dozorovému státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství Praha – západ, který po posouzení obsahu záznamu o zahájení úkonů trestního řízení neformálním přípisem zaslaným v elektronické podobě do ETŘ dne 11. 2. 2014 policejnímu orgánu OPČR Libčice mimo jiné sdělil, že předmětné jednání obviněného má spíše znaky zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a že bude třeba věc předat SKPV. V návaznosti na to policejní orgán OPČR Libčice postoupil spisový materiál policejnímu orgánu SKPV (v souladu nejen s pokynem dozorového státního zástupce, ale i s čl. 4 závazného pokynu policejního prezidenta ze dne 28. 5. 2013, č. 103/2013, o plnění některých úkolů policejních orgánů Policie ČR v trestním řízení, podle kterého mimo jiné obvodní oddělení Policie ČR provádí prověřování pouze trestných činů, na které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby nepřesahuje tři roky).
Po převzetí věci policejní orgán SKPV úředním záznamem ze dne 21. 2. 2014 překvalifikoval příslušný skutek z přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku na zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přípisem ze dne 26. 2. 2014 požádal dozorového státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ o předchozí souhlas se zadržením obviněného jako osoby podezřelé ze spáchání trestného činu podle §76 odst. 1 tr. řádu. Dozorový státní zástupce žádosti vyhověl a dne 28. 2. 2014 ve 14.00 hodin dal písemný souhlas se zadržením obviněného s tím, že pro podezření ze zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku u něj byl shledán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. řádu.
Poté dne 28. 2. 2014 dozorový státní zástupce zpracoval pod sp. zn. 2 ZN 229/2014, na základě podnětu policejního orgánu SKPV návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků (tj. prodejních prostor, kde mělo dojít dne 2. 2. 2014 k předmětnému skutku) podle §83a odst. 1 tr. řádu. Návrh byl adresován Okresnímu soudu Praha – západ a součástí tohoto návrhu byla i informace o již vydaném souhlasu se zadržením obviněného jako osoby podezřelé ze spáchání trestného činu dle §76 odst. 1 tr. řádu s tím, že prohlídka jiných prostor a pozemků by měla být provedena právě v souvislosti s jeho zadržením.
Dne 10. 3. 2014 v 10.00 hodin byl pak obviněný V. T. T. zadržen policejním orgánem SKPV jako osoba podezřelá ze spáchání příslušného trestného činu a téhož dne v době od 10.05 hodin do 10.45 hodin byla tímto orgánem provedena i prohlídka jiných prostor, která byla povolena ze strany Okresního soudu Praha – západ a při které byly zajištěny tři zbraně označené jako „samurajské meče“. Dne 10. 3. 2014 provedl policejní orgán SKPV výslech obviněného jako osoby zadržené podle §76 odst. 3 tr. řádu a poté dne 11. 3. 2014 rozhodl usnesením o zahájení trestního stíhání obviněného pro zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, obviněnému byl ustanoven obhájce, byl proveden jeho výslech a následně byl obviněný propuštěn ze zadržení (dne 11. 3. 2014 v 16.45 hodin).
Podle ustanovení §2 odst. 1 tr. řádu nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví trestní řád.
Podle ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
Státní zástupce, který vykonává dozor nad přípravným řízením a v jeho rámci nad činností jednotlivých policejních orgánů, je přitom zásadně orgánem oprávněným k rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení jmenovaných orgánů. Výjimkou je situace, kdy tento státní zástupce sám dal souhlas nebo pokyn k vydání usnesení, a nemohl by tedy nestranně podanou stížnost přezkoumat. Tehdy je věc jeho prostřednictvím předložena nadřízenému státnímu zástupci (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1781 - 1782 s.).
Smyslem citovaného ustanovení je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o stížnosti. S tímto požadavkem je neslučitelné, aby o stížnosti rozhodoval orgán, který ve vztahu k usnesení již před jeho vydáním projevil svou ingerenci, jejímž obsahovým významem byla akceptace usnesení.
Co se týče formy souhlasu státního zástupce, ta je z hlediska ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu nerozhodná, takže nedostatek jeho písemné formy nebrání závěru, že důsledky uvedené v citovaném ustanovení má i souhlas vyjádřený jinak. Přestože dozorující státní zástupce dal souhlas k usnesení policejního orgánu způsobem, který není upraven trestním řádem, a že projevil tento souhlas formou porušující interní předpis státního zastupitelství, zůstává skutečností, že fakticky projevil předběžnou akceptaci zamýšleného usnesení policejního orgánu a navodil tak situaci, kdy policejní orgán měl k usnesení jeho souhlas (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 7 Tz 32/2013).
Ze shora uvedených skutečností je zřejmé, že dozorový státní zástupce v nyní posuzované věci neudělil příslušnému policejnímu orgánu SKPV žádný pokyn bezprostředně směřující k tomu, aby policejní orgán SKPV vydal usnesení o zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě, tj. obviněnému V. T. T. Není pochyb o tom, že dozorový státní zástupce vykonával dozor nad přípravným řízením a udílel pokyny týkající se zajištění zákonnosti přípravného řízení, tj. udělil pokyn týkající se právní kvalifikace skutku a následně pokyn k postoupení věci příslušnému policejnímu orgánu SKPV, dále udělil předchozí souhlas se zadržením osoby podezřelé ze spáchání trestného činu podle §76 odst. 1 tr. řádu, podal soudu návrh na vydání příkazu k nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků podle §83a tr. řádu. Zároveň je ale třeba zdůraznit, že v žádném z těchto svých opatření nevydal policejnímu orgánu SKPV pokyn k zahájení trestního stíhání obviněného a ani se zahájením trestního stíhání nevyslovil souhlas.
Policejní orgán SKPV si po prověření trestní věci sám učinil závěr o tom, že v daném případě jsou splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu proti obviněnému V. T. T. pro zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Zajistil možnou zbraň i stanovisko obviněného k předmětu trestního řízení a poté, aniž by si k tomu vyžádal jakoukoliv součinnost státního zástupce, vydal usnesení o zahájení trestního stíhání. Předchozí souhlas státního zástupce se zadržením osoby podezřelé ze spáchání trestného činu podle §76 odst. 1 tr. řádu nelze považovat za pokyn či udělení souhlasu s vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání dle §160 odst. 1 tr. řádu.
Podle ustanovení §76 odst. 1 tr. řádu osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li dán některý z důvodů vazby podle §67 tr. řádu, policejní orgán v naléhavých případech zadržet, i když dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu. K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena při trestném činu anebo zastižena na útěku.
Účelem zadržení podle ustanovení §76 odst. 1 tr. řádu je tedy nejen přezkoumání důvodů vazby a vytvoření předpokladů pro rozhodnutí soudu o vazbě, ale také provedení všech potřebných úkonů pro prověření podezření ze spáchání trestného činu a pro rozhodnutí, zda bude zahájeno trestní stíhání nebo ve zkráceném přípravném řízení podán návrh na potrestání (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 971 - 972 s.). Cílem souhlasu státního zástupce je zajistit zvýšenou kontrolu ve formě dozoru nad postupem policejního orgánu, jimiž je citelně zasahováno do základních práv a svobod občanů. Tento souhlas však bez dalšího není a nemůže být současně považován za pokyn (či souhlas) k tomu, aby v návaznosti na zadržení osoby podle §76 odst. 1 tr. řádu bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu.
V posuzované věci předchozí souhlas dozorového státního zástupce se zadržením obviněného V. T. T. jako osoby podezřelé ze spáchání trestného činu podle §76 odst. 1 tr. řádu neobsahuje žádný pokyn či souhlas státního zástupce s tím, jak má policejní orgán po zadržení obviněného postupovat či že by měl vydat usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu.
Stejně tak za pokyn k zahájení trestního stíhání nelze považovat ani shora specifikovaný pokyn dozorového státního zástupce ze dne 11. 2. 2014 adresovaný policejnímu orgánu OPČR Libčice ohledně právní kvalifikace posuzovaného skutku. Je zřejmé, že v rámci výkonu dozoru může státní zástupce udílet policejnímu orgánu pokyny týkající se pouze právní kvalifikace skutku, aniž by současně zavazoval policejní orgán k tomu, aby na základě takových pokynů bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání. Na druhé straně však pokyn k zahájení trestního stíhání může obsahovat i závazný pokyn, podle jakého zákonného ustanovení má být skutek v usnesení o zahájení trestního stíhání kvalifikován.
Podle ustanovení §19 odst. 2 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, písemnou formu mají pokyny, které státní zástupce vydává k zahájení trestního stíhání, ke kvalifikaci trestného činu, k rozsahu obvinění, ke způsobu vyřízení věci v přípravném řízení, k přibrání znalce, při vrácení věci k doplnění, po vrácení věci státnímu zástupci soudem k došetření, u odnětí a přikázání věci a tam, kde to státní zástupce považuje za potřebné. Pokyn státního zástupce k právní kvalifikaci skutku tak nelze bez dalšího ztotožňovat s pokynem k zahájení trestního stíhání.
Nejvyšší soud konstatuje, že v dané věci nebyl dozorovým státním zástupcem vydán žádný pokyn či souhlas, jímž by projevil ve vztahu k příslušnému policejnímu orgánu jakoukoli vůli, aby tento vydal usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného. Žádný z úkonů, které dozorový státní zástupce v průběhu přípravného řízení provedl, neměl tedy povahu pokynu nebo souhlasu ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu. Není proto pochyb o tom, že se nijak nepodílel na vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, proto ani nemohl být vyloučen z rozhodování o stížnosti obviněného proti tomuto usnesení.
Jak již bylo popsáno výše, dozorový státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ však o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání sám nerozhodl a postoupil ji k rozhodnutí věcně nepříslušnému státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze, který ji stížností pro porušením zákona napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.
Pokud státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze rozhodl o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, a to přesto, že nebyly dány důvody pro postup podle §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu, postupoval v rozporu se zákonem, neboť příslušný k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného byl ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ.
Vzhledem k výše uvedené argumentaci Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. 3. 2014, č. j. 2 KZT 311/2014 – 8, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 tr. řádu a §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu v neprospěch obviněného V. T. T. Podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí, která na něj obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, včetně obžaloby okresního státního zástupce Praha – západ ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. ZT 59/2014.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu bylo přikázáno státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství Praha – západ, aby jako věcně i místně příslušný orgán věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného V. T. T., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná