ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1013.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1013/2014-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2014 o dovolání, které podal obviněný M. O. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 3 To 3/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 1/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2013, sp. zn. 2 T 1/2013, byl obviněný M. O. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, konkrétně 1) finančních prostředků nacházejících se na účtech vedených ke smlouvám o životním pojištění DYNAMIC S č. .... uzavřené u České pojišťovny a. s., dále penzijního připojištění se státním příspěvkem č. ..... uzavřené u Penzijního fondu České spořitelny a. s., 2) osobního automobilu zn. Škoda Octavia Combi Diesel II 09 2,0 TDI, RZ ....., 3) finanční hotovosti ve výši 3.500,- Kč zajištěné při prohlídce uvedeného vozidla. Současně byl obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání podle zákona o živnostenském podnikání, obchodního zákoníku i zákazu soukromého podnikání jako fyzická osoba, v předmětu podnikání maloobchod motorovými vozidly a jejich příslušenstvím a to na dobu šesti roků. Stejným rozsudkem rozhodl krajský soud o vině a trestu spoluobviněného B. S.
Proti uvedenému rozsudku podali oba obvinění odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 3 To 3/2014, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného B. S. ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a ohledně této zrušené části sám znovu rozhodl. Odvolání obviněného M. O. Vrchní soud v Praze podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Rozsudek soudu druhého stupně napadl obviněný M. O. dovoláním prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Slezáka a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle obviněného trpí napadené rozhodnutí vadou ve výroku o trestu. Napadeným rozsudkem mu byl uložen mj. trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finančních prostředků nacházejících se na účtech ke smlouvám o životním pojištění a penzijním připojištění s odůvodněním, že trestná činnost byla zdrojem jeho příjmů, tedy i věci či jiné majetkové hodnoty, které obviněný získal, nabyl právě za prostředky získané touto trestnou činností. Obviněný však upozornil na to, že podle připojených listin jeho otec S. O. hradil obviněnému jednotlivé platby ke smlouvě o životním pojištění v celkové výši 78.816,- Kč, přičemž toto potvrdil i samotný S. O. svým čestným prohlášením. Finanční prostředky na účtu vedeném ke smlouvě o životním pojištění DYNAMIC S č. ...... tak nebyly nabyty za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou obviněný získal trestným činem nebo odměnou za něj. Soudy obou stupňů proto pochybily, neboť uvedený trest propadnutí věci nebo majetkové hodnoty obviněnému vůbec neměl být uložen. Obviněný na závěr zdůraznil, že v jeho věci spočívá vada v nedůvodně uloženém trestu, nikoli v tom, že by obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným, jak je stanoveno v dovolacím důvodu podle §265 odst. 1 písm. h) tr. ř.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud „zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 3 To 3/2014, a aby ve věci sám rozhodl rozsudkem tak, že se obviněnému trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v části týkající se finančních prostředků nacházejících se na účtech vedených ke smlouvám o životním pojištění DYNAMIC S č. ...... uzavřeném u České pojišťovny a. s., a penzijního připojištění se státním příspěvkem č. ........ uzavřeném u Penzijního fondu České spořitelny a. s., neukládá“.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Bedřicha Vaculíka. Podle jeho názoru předložil obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku Nejvyššímu soudu nové skutečnosti, které nebyly obecným soudům při jejich rozhodování známé a které u nich ani obviněný nenamítal. Současně k dovolání připojil písemné materiály, které mají dosvědčovat, že platby pojistného ke smlouvě o životním pojištění hradil ze svých osobních prostředků otec obviněného S. O. Státní zástupce vyslovil přesvědčení, že se jedná o skutečnosti obecným soudům v době jejich rozhodování neznámé, které proto nemohou naplnit uplatněný dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Náprava případné nezákonnosti pak je možná cestou dalšího mimořádného opravného prostředku a to obnovy řízení ve smyslu §277 a násl. tr. ř. Státní zástupce (správně) poznamenal, že pokud se obviněným uplatněné dovolací námitky týkají nesprávnosti výroku o trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, k jehož uložení s ohledem na obviněným prezentovaný skutkový stav nebyly splněny zákonné podmínky, měl je uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolání obviněného je podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zjevně neopodstatněné, navrhl je proto odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že obviněný M. O. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), a že jeho dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.), učinil následující závěry o přípustnosti dovolání v posuzovaném případě.
Podmínky přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku jsou vymezeny v ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. Ve stručnosti je lze shrnout tak, že musí proběhnout řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a to některým z rozhodnutí taxativně vyjmenovaných v §265a odst. 2 tr. ř. Pokud soud druhého stupně nerozhodl meritorně podle jedné z alternativ uvedených v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., lze dovoláním napadnout již pouze rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně §265a odst. 2 písm. h) tr. ř..
Dovolání je tedy přípustné jen ve vztahu k těm výrokům rozhodnutí soudu prvního stupně, kterými se soud druhého stupně zabýval, resp. z titulu své přezkumné pravomoci byl povinen zabývat (viz Hrachovec, Petr: Deset let dovolání podle trestního řádu, 1. část, publikováno v časopise Bulletin advokacie, ročník 2012, číslo 1, str. 17).
Z trestního spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 2 T 1/2013, vyplývá, že obviněný M. O. sice podal odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, avšak směřoval je výslovně proti výroku o trestu odnětí svobody, který považoval za příliš přísný, nezohledňující dostatečně míru společenské škodlivosti (viz č. l. 2542-3 trestního spisu). Konkrétní námitky, které v rámci svého odvolání uplatnil a jimiž poukazoval na svou nižší míru zavinění a zejména jednání pod vlivem spoluobviněného B. S., byly zaměřeny na důvodnost použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody vzhledem k okolnostem jeho případu a poměrům obviněného. Uvedený omezený rozsah řádného opravného prostředku obviněného je naprosto zřetelný z formulací jeho závěrečného návrhu na způsob rozhodnutí odvolacího soudu. Obviněný se domáhal toho, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a aby mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na delší zkušební dobu při stanovení dohledu s tím, že „ proti ostatním výrokům již uloženého trestu, tedy o propadnutí věci, resp. zákazu činnosti v zásadě nemá obžalovaný zásadnějších připomínek “.
Citovaným výslovným souhlasem s ostatními oddělitelnými výroky o trestu, jak je vyslovil soud prvního stupně, tudíž obviněný projevil jasnou vůli napravit toliko tu část napadeného výroku, která se týkala trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Vrchní soud v Praze tedy jako soud odvolací na podkladě odvolání obviněného M. O. přezkoumal podle §254 odst. 1 zákonnost a odůvodněnost oddělitelných výroků o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, jimiž mu soud prvního stupně uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Obviněný se svým odvoláním domáhal uložení mírnějšího trestu odnětí svobody, který by nebyl spojen s omezením osobní svobody. Výroky o trestu propadnutí věci a trestu zákazu činnosti nebyly řádným opravným prostředkem obviněného napadeny, proto je odvolací soud nepřezkoumával. Přitom je nutné zdůraznit, že ani nebyl povinen je přezkoumávat, neboť odvolací řízení v souladu s §254 odst. 1 tr. ř. spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, a k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání (srov. §265 odst. 1 věta druhá tr. ř.).
Jak se již Nejvyšší soud dříve vyslovil ve své judikatuře, jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). V případech, v nichž je řádným opravným prostředkem napadán oddělitelný výrok, tj. výrok, který lze samostatně přezkoumat, a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit podle §258 odst. 2 tr. ř., kterým je bezpochyby výrok o uložení konkrétního druhu trestu, při zohlednění charakteru konkrétních vytýkaných vad a současně způsobu, jakým hodlá odvolací soud o odvolání rozhodnout, má rozsah přezkumné činnosti soudu druhého stupně vliv také na rozsah, v němž je odvolatel oprávněn úspěšně podat dovolání proti rozhodnutí soudu druhého stupně. (Srov. přiměřeně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 10 To 31/02, publikovaný pod č. 46/2003 Sb. rozh. tr.).
Za situace, kdy Vrchní soud v Praze v projednávané trestní věci správně přezkoumával rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ohledně obviněného M. O. pouze v rozsahu té části výroku o trestu, v níž byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a zařazen do určitého typu věznice, mohl obviněný podat dovolání jen proti této části výroku, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. Jestliže je směřoval proti jiné části výroku o trestu, tj. proti výroku o propadnutí věci, ačkoli v odvolání výslovně projevil souhlas s tímto druhem trestu, je nutné považovat takové dovolání za nepřípustné, neboť nesplňuje podmínky stanovené v §265a odst. 1 tr. ř., jak bylo již vysvětleno. K nápravě vady vytýkané obviněným je určen jiný druh mimořádného opravného prostředku, a to obnova řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Pouze nad rámec může Nejvyšší soud uvést, že řešenou trestní věc je nutné odlišovat od situace, kdy odvolací soud nesprávně přezkoumal rozsudek napadený odvoláním pouze ve výroku o trestu, ačkoli odvolací námitky obviněného se týkaly i výroku o vině. V takovém případě není Nejvyšší soud nesprávným postupem odvolacího soudu vázán, a dovolání směřující i proti výroku o vině je přípustné. (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1124/2006, uveřejněné pod číslem 38/2007/I Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný M. O. podal své dovolání proti výroku o trestu propadnutí věci, který nebyl a ani nemusel být soudem druhého stupně vůbec přezkoumáván, proto bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítnuto. S ohledem na toto rozhodnutí Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod podle příslušných ustanovení trestního řádu, případně zda námitky obviněného je možné vůbec podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová