ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1016.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1016/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 9. 2014 o dovolání obviněného Ing. J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 13 To 66/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 258/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 1 T 258/2012, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), kterého se měl dopustit tím, že v Ú. jako podnikatel-fyzická osoba, IČ: 11000244, s předmětem podnikání provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy, zprostředkovatelská činnost, nákup a prodej zboží mimo předmětů vyhrazených živnostenským zákonem, poskytování služeb pro zemědělství a zahradnictví, poskytování služeb pro hospodaření v lesích a pro myslivost, ubytovací služby, poskytování technických služeb a velkoobchod a maloobchod, s místem podnikání Úsobí 127 ve zdaňovacím období roků 2007 a 2008 uplatnil v účetnictví vydané faktury společností PRUM STAV XX, s. r. o., Praha 2, jím doplněné o jednotlivé vyhotovené výdajové pokladní doklady, mající dokumentovat předání fakturovaných částek, jež tak měly prokazovat jeho výdaje na úklid provozoven obchodního řetězce Penny Market v rámci České republiky, který byl proveden, ačkoliv jednateli této společnosti V. B. byl přechodný pobyt na území České republiky ukončen dnem 5. 4. 2006, zmocněná osoba K. Š., se kterou měl jednat, je osobou neexistující, zmocnění v podobě plné moci k zastupování obsahuje zfalšované ověření podpisů, kdy k ověření podle listiny došlo v neděli dne 1. 7. 2007 u notáře JUDr. E. v P., přičemž konkrétně tak učinil na podkladě jednotlivých účetních dokladů:
I. ve zdaňovacím období roku 2007
- faktura č. … ze dne 13. 4. 2007 na částku 104.000,- Kč + DPH 19.760,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 4. 2007 na částku 58.500,- Kč + DPH 11.115,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 5. 2007 na částku 20.000,- Kč + DPH 3.800,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 5. 2007 na částku 58.500,- Kč + DPH 11.115,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 6. 2007 na částku 58.500,- Kč + DPH 11.115,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 6. 2007 na částku 20.000,- Kč + DPH 3.800,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 7. 2007 na částku 97.500,- Kč + DPH 18.525,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 7. 2007 na částku 20.000,- Kč + DPH 3.800,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 8. 2007 na částku 97.500,- Kč + DPH 18.525,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 8. 2007 na částku 20.000,- Kč + DPH 3.800,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 9. 2007 na částku 97.500,- Kč + DPH 18.525,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 9. 2007 na částku 23.000,- Kč + DPH 4.370,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 10. 2007 na částku 97.500,- Kč + DPH 18.525,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 10. 2007 na částku 25.000,- Kč + DPH 4.750,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 11. 2007 na částku 25.000,- Kč + DPH 4.750,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 12. 2007 na částku 25.000,- Kč + DPH 4.750,- Kč,
II. ve zdaňovacím období roku 2008
- faktura č. … ze dne 31. 1. 2008 na částku 25.000,- Kč + DPH 4.750,- Kč,
- faktura č. … ze dne 29. 2. 2008 na částku 28.320,- Kč + DPH 5.380,- Kč,
- faktura č. … ze dne 15. 4. 2008 na částku 58.500,- Kč + DPH 11.115,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 3. 2008 na částku 36.580,- Kč + DPH 6.950,- Kč,
- faktura č. … ze dne 18. 4. 2008 na částku 84.500,- Kč + DPH 16.055,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 4. 2008 na částku 27.140,- Kč + DPH 5.156,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 4. 2008 na částku 162.500,- Kč + DPH 30.875,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 5. 2008 na částku 130.000,- Kč + DPH 24.700,- Kč,
- faktura č. ... ze dne 31. 5. 2008 na částku 36.580,- Kč + DPH 6.950,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 6. 2008 na částku 35.400,- Kč + DPH 6.726,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 6. 2008 na částku 130.000,- Kč + DPH 24.700,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 7. 2008 na částku 36.580,- Kč + DPH 6.950,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 7. 2008 na částku 110.500,- Kč + DPH 20.995,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 8. 2008 na částku 31.860,- Kč + DPH 6.053,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 8. 2008 na částku 97.500,- Kč + DPH 18.525,- Kč,
- faktura č. … ze dne 22. 9. 2008 na částku 78.000,- Kč + DPH 14.820,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 9. 2008 na částku 35.400,- Kč + DPH 6.726,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 9. 2008 na částku 78.000,- Kč + DPH 14.820,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 10. 2008 na částku 36.580,- Kč + DPH 6.950,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 10. 2008 na částku 78.000,- Kč + DPH 14.820,- Kč,
- faktura č. … ze dne 30. 11. 2008 na částku 21.240,- Kč + DPH 4.035,- Kč,
- faktura č. … ze dne 31. 12. 2008 na částku 29.264,- Kč + DPH 5.560,- Kč,
následnou kontrolou správce daně, Finančního úřadu v Havlíčkově Brodě, který dodatečně vyměřil jednotlivé druhy daní podle §143 a 147 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, bylo zjištěno, na podkladě shora uvedených nesrovnalostí a rozporů, že se jedná o faktury fiktivní, když Ing. J. K.
a) na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 snížil daňovou povinnost neoprávněně o částku 266.226,- Kč,
b) na dani z přidané hodnoty za jednotlivé měsíce roku 2007 uplatnil daň na vstupu neoprávněně ve výši 161.025,- Kč,
c) na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 snížil daňovou povinnost neoprávněně o částku 208.110,- Kč,
d) na dani z přidané hodnoty za jednotlivé měsíce roku 2008 uplatnil daň na vstupu neoprávněně ve výši 263. 611,- Kč,
tedy v účetních knihách při účetních zápisech a na jiných dokladech, sloužících k přehledu o stavu hospodaření, v rozporu s ustanovením §7b zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, vědomě uvedl hrubě zkreslené údaje a ohrozil tak řádné a včasné vyměření daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období roků 2007 a 2008, když na cizím majetku, a to majetku České republiky, zastoupené Finančním úřadem v Havlíčkově Brodě, způsobil značnou škodu, v daném případě představující celkovou částku uvedených druhů daní nejméně ve výši 898.972,- Kč.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §125 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst.1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na 1 (jeden) rok.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, který jako soud odvolací projednal odvolání obviněného Ing. J. K., rozhodl usnesením ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 13 To 66/2014, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného Ing. J. K. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 13 To 66/2014, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 1 T 258/2012, podal obviněný Ing. J. K. prostřednictvím obhájce JUDr. Ivana Brože dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Dovolatel konkrétně uvedl, že jednání obviněného je kvalifikováno jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1, 3 tr. zák. V popisu skutku je přitom uvedeno, že v důsledku jednání obviněného došlo ke vzniku nedoplatku daně za celé období ve výši 474.336,- Kč na dani z příjmů fyzických osob a ve výši 424.636,- Kč na dani z přidané hodnoty. Celkově tedy měla být daň krácena (byť nalézací soud užívá termín způsobení škody, což ve světle platné judikatury není termín přiléhavý) ve výši 898.972,- Kč. V dané souvislosti je třeba poukázat na judikát Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 362/2003, jehož obsahem je v podstatě to, že jednočinný souběh trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 tr. zák. je vyloučen, byť byla věc posuzována z opačného pohledu, kdy dovolatel se domáhal příznivějšího právního posouzení podle §125 tr. zák., když byl odsouzen pro trestný čin podle §148 tr. zák., je obsahově rozhodnutí jednoznačné, když delikt podle §125 tr. zák. je posuzován pouze jako delikt ohrožovací a je konzumován deliktem poruchovým podle §148 tehdy platného tr. zák.
Dovolatel dále namítl, že nalézací soud ve svém rozhodnutí argumentuje tím, že V. B. jako jednatel společnosti PRUM STAV XX, s. r. o., neměl řádné povolení k pobytu. Osoba jednající jeho jménem K. Š. se ve skutečnosti jmenuje V. Ch., který zneužíval padělaného pasu č. … vyhotoveného právě na jméno K. Š. Je však skutečností, že tyto údaje, bez prozkoumání účetnictví firmy PRUM STAV XX, s. r. o., neopravňují v žádném případě k tvrzení, že jednáním obviněného Ing. J. K. byl způsoben jakýkoli nedoplatek na dani, ať již následně Ing. K. podal dodatečné daňové přiznání. Argumentem nemůže být popis skutkové podstaty podle §125 odst. 1 tehdy platného trestního zákona. Pojmově se totiž tak stalo proto, že důkazní břemeno podle daňového zákona leželo v daný okamžik na něm. V trestním řízení mělo být naopak prokazováno, že jednáním obviněného došlo k jakémukoli následku a z popisu skutku tento údaj dovodit nelze bez toho, že by bylo doloženo faktické krácení daně. Např. tím, že náklady ve výroku rozsudku vyčíslené vyčíslila i firma PRUM STAV XX, s. r. o. Také z pohledu kvalifikace podle §125 odst. 1, 3 tr. zák. nelze dovodit vznik jakéhokoli škodného následku. Obviněný si je vědom, že neúplnost dokazování sama o sobě není dovolacím důvodem. Dovoluje si však poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 5 Tdo 674/2007, kde je právě Nejvyšším soudem požadováno doplnění dokazování při přiznání dovolacího důvodu.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 3. 2014, č. j. 13 To 66/2014-640, stejně jako předchozí rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 12. 12. 2013, č. j. 1 T 258/2012-612, a aby podle §265 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Havlíčkové Brodě, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. J. K. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., sdělil, že při hodnocení správnosti vyslovené hmotněprávní kvalifikace bude nutné zohlednit skutkové závěry, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci a které jsou vyjádřeny zejména v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu, případně dále rozvedeny a upřesněny v odůvodnění rozhodnutí soudu. Tyto závěry, zjednodušeně řečeno, spočívají v tom, že obviněný jako podnikající fyzická osoba s místem podnikání v Úsobí 127, ve zdaňovacích obdobích roků 2007 a 2008 uplatnil v účetnictví faktury vydané společností PRUM STAV XX, s. r. o., doplněné o jednotlivé výdajové pokladní doklady, čímž prokazoval své výdaje, ačkoliv věděl, že předmětné faktury jsou fiktivní (činil tak vědomě), v důsledku toho zkrátil stát na dani (z příjmů a přidané hodnoty) o celkovou částku 898.972,- Kč, přičemž finanční úřad musel daně vyměřit obviněnému dodatečně. Státní zástupce má za to, že pokud soud takto zjištěný skutkový stav kvalifikoval jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 tr. zák., v zásadě nepochybil (s níže uvedenou výjimkou). Pakliže tento trestný čin spáchá mimo jiné ten, kdo úmyslně v účetních knihách, zápisech a jiných dokladech sloužících k přehledu o stavu hospodaření a jmění uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje a ohrozí tak včasné a řádné vyměření daně, přičemž tak způsobí značnou škodu na cizím majetku nebo jiný zvlášť závažný následek, lze konstatovat, že obviněný svým jednáním naplnil jak subjektivní, tak objektivní stránku předmětného trestného činu. Bylo totiž zjištěno, že obviněný zahrnutím fiktivních faktur (nepravdivost, hrubé zkreslení relevantních údajů) do účetnictví ohrozil včasné a řádné vyměření daně (nesrovnalosti byly správcem daně zjištěny až při následné kontrole), přičemž tak způsobil jiný zvlášť závažný následek (zkrácení státu na dani o 898.972,- Kč). Objektivní stránka předmětného deliktu je tedy naplněna bezezbytku. Na tom nic nemění drobné pochybení okresního soudu, který v právní větě nesprávně pojednává o „způsobení značné škody na cizím majetku“, když ve skutečnosti šlo o „způsobení jiného zvlášť závažného následku“. To vyplývá z toho, že částka, o kterou byla daň zkrácena, není škodou, která by byla způsobena trestným činem (srov. rozhodnutí pod č. 34/1987 Sb. rozh. tr.), neboť nárok státu na zaplacení daně vzniká přímo ze zákona, a to nezávisle na trestné činnosti obviněného. Jinak řečeno, nárok není podmíněn deliktním jednáním obviněného. Zmíněný nedostatek, tedy záměna dvou rovnocenných alternativních znaků skutkové podstaty, však nemá vliv na správnost zaujaté právní kvalifikace jako takové. Nejedná se tedy podle státního zástupce o pochybení, které by bylo způsobilé k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1303/2010). Bezezbytku byla ovšem naplněna i subjektivní stránka daného deliktu. Je sice pravda, že skutková věta rozsudku okresního soudu není v tomto ohledu formulována precizně, avšak v návaznosti na jeho odůvodnění a ve spojení s odůvodněním usnesení krajského soudu, lze konstatovat, že obviněný si počínal minimálně v úmyslu nepřímém, neboť si fiktivnosti dotčených faktur musel být vědom a za této situace nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla škodlivému následku jeho jednání zabránit. Soudy zaujatá právní kvalifikace je podle názoru státního zástupce v souladu se zjištěným skutkovým stavem. Pokud jde o námitku obviněného, že je vyloučen jednočinný souběh trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. a trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 tr. zák., lze se s tímto vyjádřením ztotožnit. Není však zřejmé, jaký význam má pro tuto věc. Soudy totiž obviněného uznaly vinným toliko trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 tr. zák., nikoliv jednočinným souběhem zmíněných deliktů. Platí sice, že pokud přicházela v úvahu právní kvalifikace podle obou nabízejících se ustanovení, jak tvrdí sám obviněný, tedy podle §148 i §125 tr. zák., měl být z důvodu vyloučení jednočinného souběhu aplikován §148 tr. zák. Toto pochybení je však ku prospěchu obviněného, protože bylo použito, ač zřejmě nesprávně, ustanovení mírnější (viz též str. 5 odůvodnění usnesení krajského soudu).
Co se týče druhé skupiny námitek, a sice že mělo být zkoumáno účetnictví společnosti PRUM STAV XX, s. r. o., neboť bez toho nelze tvrdit, že „byl způsoben jakýkoliv nedoplatek na dani“, dále že mělo být prokazováno, k jakému následku jednáním obviněného došlo, a že „z popisu skutku tento údaj dovodit nelze bez toho, že by bylo doloženo faktické krácení daně“, pak těmito námitkami obviněný v podstatě napadá skutková zjištění soudů, se kterými nesouhlasí, eventuálně úplnost a správnost důkazního řízení. Takové námitky nelze pod obviněným deklarovaný (ani jiný) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnout. Nejde proto o námitky relevantně uplatněné, tudíž k nim nelze v rámci dovolacího řízení přihlížet.
V návaznosti na shora uvedené má státní zástupce za to, že k naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Z toho pak vyplývá, že nebyl naplněn ani s tím spojený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Předmětné dovolání tudíž shledává zjevně neopodstatněným a jako takové jej navrhl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. byly uplatněny alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný Ing. J. K. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.
Obviněný Ing. J. K. také uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolacím důvodem zde je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech: řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že na základě provedeného dokazování a doplněného dokazování dospěl k závěru, že obviněný Ing. J. K. svým jednáním naplnil zákonné znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku rozsudku, tedy že úmyslně v účetních knihách, zápisech a jiných dokladech sloužících k přehledu o stavu hospodaření uvedl nepravdivé a hrubě zkreslující údaje a ohrozil tak včasné a řádné vyměření daně a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Pokud jde o skutkový děj, společnost PRUM STAV XX, s. r. o., neexistuje, administrativně její činnosti u finančního úřadu byla ukončena, její údajný představitel se zdržoval na územní České republiky protiprávně a k měsíci srpnu 2013 byl umístěn ve vazební cele pro pokus závažného majetkového trestného činu. Pokud jde o osobu Š., nyní pod skutečným jménem V. Ch., je zřejmé, že jde o osobu mající sklony k páchání majetkové trestné činnosti, které se má dopouštět pro něho na území cizího státu. Obviněný, ač ubytovával zahraniční zaměstnance, nemá o tom žádné doklady, účetnictví tedy nevěnoval pozornost, kterou by měl (v podrobnostech srov. str. 7 – 8 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud navázal na závěry nalézacího soudu s tím, že z vyjádření finančního úřadu, které si okresní soud vyžádal, vyplývá, že společnost PRUM STAV XX, s. r. o., je na sídle firmy nekontaktní, společnost na korespondenci nereaguje. Daňové přiznání z příjmů právnických osob, včetně rozvahy a výsledovky za rok 2007 společnost nepodala a ani na výzvu k podání daňového přiznání nereagovala. Obdobným způsobem tato společnost postupovala i v období let 2008 – 2009. V. B. měl na území České republiky povolen pobyt v období od září 2005 do dubna 2006 a od uvedené doby nemá na území České republiky povolen žádný pobyt. Podle sdělení Policie České republiky jméno K. Š. má být pouze zneužíváno při využití padělaného pasu. Z výpovědi svědka JUDr. I. E., notáře, vyplývá, že jeho kancelář nečinila ověřování podpisů V. B. ani K. Š. Předmětné položky neodpovídají ověřovací knize. Rovněž kontrola Finančního úřadu v Havlíčkově Brodě uzavřela, že uplatněné výdaje do nákladů za úklid pracovníky společnosti PRUM STAV XX, s. r. o., jsou představovány fiktivními fakturami. Proto obviněnému byla následně daň z příjmů fyzických osob i DPH vyměřena. Obviněný konkrétní pracovníky, kteří měli úklid provádět, ve sledovaném období sám ubytovával a ani později tyto nebyl schopen jakýmkoliv bližším způsobem identifikovat. Na druhou stranu je nepochybné, že společnost, s níž měl obviněný dohodu o provedení jednotlivých prací uzavřít, tj. PRUM STAV XX, s. r. o., jak vyplývá z vyjádření finančního úřadu, je nekontaktní a neplní ani svoje daňové povinnosti. Osoby, které měly za společnost vystupovat, se nezdržují na území České republiky legálně, jejich přítomnost ani cestou obviněného identifikována nebyla, naopak nepochybně na základě výpovědí notáře JUDr. E. bylo prokázáno, že ověření podpisů, kterým se vykazovaly, bylo rovněž padělané. Na fiktivní faktury poukázala již daňová kontrola provedená Finančním úřadem v Havlíčkově Brodě. Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu podle názoru odvolacího soudu dostatečně odůvodňují závěr o vině obviněného a jeho jednání bylo také správně kvalifikováno jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1, 3 tr. zák. Lze připustit důvodnost námitek obviněného v tom smyslu, že by bylo na místě spíše jeho jednání posoudit jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu ustanovení §148 tr. zák., když z výsledků daňové kontroly je zřejmé, že k tomuto zkrácení skutečně došlo. Naproti tomu však nelze pominout, že odvolání bylo podáno toliko obviněným a ustanovení §148 odst. 1, 3 tr. zák., které by na jednání obviněného dopadalo, je přísnější oproti použité právní kvalifikaci podle §125 odst. 1, 3 tr. zák. a odvolací soud tak z podnětu odvolání obviněného neshledal důvod pro zpřísnění použitého postupu. Proto i použitou právní kvalifikaci je třeba považovat za důvodnou (srov. str. 5 – 6 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Obviněný Ing. J. K. byl uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle ustanovení §125 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že úmyslně v účetních knihách, zápisech a jiných dokladech sloužících k přehledu o stavu hospodaření uvedl nepravdivé a hrubě zkreslující údaje a ohrozil tak včasné a řádné vyměření daně a způsobil na cizím majetku značnou škodu. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen v některé důležité části výkazu nebo hlášení. Za hrubě zkreslující údaje považujeme takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech sloužících ke kontrole hospodaření, což může vést k zásadně nesprávným závěrům. Jde o úmyslný trestný čin, a není vyžadován specifický úmysl zajistit sobě nebo jinému neoprávněné výhody. Způsobením značné škody se míní škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč. Jiný zvlášť závažný následek nemá charakter majetkové škody a zpravidla je povahy nehmotné, přičemž se svou nebezpečností pro společnost musí rovnat nebezpečnosti následku spočívajícího ve značné škodě. Ve vztahu k tomuto následku postačí nedbalost.
Nejvyšší soud předně podotýká, že nalézací soud učinil dostatečná skutková zjištění, když k osobě V. B. zjistil, že měl povolen vízový pobyt v České republice nad 90 dní, a to v době od 29. 9. 2005 do 5. 4. 2006. V označené době byl přihlášen k pobytu na adrese Č. B., P. … jako zaměstnavatel byl uveden Ostimpex CB družstvo, České Budějovice, a současně soudu byly zaslány údaje k této osobě včetně fotografie (srov. č. l. 356 a 570 spisu). K osobě K. Š. bylo zjištěno, že se jedná o osobu V. Ch., Ukrajince, který zneužíval padělaného pasu č. … na jméno K. Š., narozený v L., V. Ch. ke dni 15. 8. 2013 byl vazebně stíhán ve věznici Praha Ruzyně pro podezření ze zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pro podezření z přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a pro podezření ze zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (srov. č. l. 573 – 579 spisu). Z odpovědi na dožádání zaslané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 2 vyplývá, že společnost PRUM STAV XX, s. r. o., je nekontaktní, na adrese Rumunská 690/15, Praha 2, uvedené v obchodním rejstříku jako sídlo společnosti, se daňový subjekt nezdržuje, na korespondenci nereaguje. Ke dni 8. 7. 2009 byla daňovému subjektu zrušena registrace k dani z přidané hodnoty z moci úřední (srov. č. l. 306 spisu). Z čestného prohlášení M. B., provozujícího Auto Gril na dálnici vyplývá, že zhruba od roku 2006 J. K. zajišťoval úklid kolem restaurace a prostor WC. Práce vykonávali cizí státní příslušníci, jejichž přesnou národnost neví, ale dobře se s nimi dorozuměl v českém jazyce. Na ubytovně u něj byli také ubytováni. Fakturace probíhala mezi dodavatelskou firmou a K. a jejich centrálou na základě odkontrolovaných prací (srov. č. l. 585 spisu). Společnost REWE Group, majitel Penny Market, uvedla, že s Ing. J. K. byla uzavřena dohoda na zajištění celoroční údržby zeleně a úklidu parkovišť včetně údržbových prací. Práce probíhaly na objednávku, po dokončení prací obecně vedoucí prodejny potvrdí výkaz provedených prací, který by měl být následně přílohou fakturace. Případné reklamace jsou řešeny ihned. Vzhledem k časovému odstupu a personálním změnám nemůže společnost doložit konkrétnější podklady. Stejně tak společnost není schopna doložit, zda a jakým způsobem byla kontrolována kvalita a provedení objednaných prací a zda toto prováděl sám obviněný K. (srov. č. l. 583 spisu). Z výpovědi svědka Ing. P. A. vyplynulo, že byl zaměstnancem firmy Penny Market, měl na starosti servis a údržbu na objektech, které vlastnila firma REWE a do styku se dostal i s obviněným K. S firmou PRUM STAV XX, s. r. o., nespolupracoval, s obviněným K. byl ve spojení telefonicky, kdy zadával údržbu zeleně kolem objektů Penny Marketů. Tuto činnost vykonával zhruba od srpna 2005 do podzimu 2008, problémy ani reklamace s firmou Ing. K. nebyly, přičemž kontrolu prováděli. Smlouvu měli uzavřenou s K., bylo jim jedno, koho najímá. Měli stanovený rozsah prací, stanovila se cena a ty jim účtoval. Problémy s ním nikdy nebyly, stížnosti také ne. Co se dělo dál v dalších letech neví, došlo k reorganizaci a on už na této pozici nepracoval. Přišli do styku s fakturami, které odsouhlasili, že byly práce provedené, žádné problémy prostě neshledal (srov. č. l. 594 p. v. spisu). Svědek JUDr. I. E. uvedl, že je notářem, kancelář má na adrese P. – L., N. R. …, obvykle v neděli nepracuje, pouze výjimečně, když ho o to požádá klient. Na žádnou firmu PRUM STAV XX, s. r. o., si nepamatuje, jména V. B. a K. Š. mu nic neříkají. Nepamatuje si, že by podpisy ověřoval, ověření zpracovávají sekretářky, a pokud mu byly předány k nahlédnutí písemné důkazy, popřel, že by jeho kancelář provedla ověření podpisu (srov. č. l. 595 spisu). Skutečnost, že jeho notářská kancelář dne 1. 7. 2007 neověřila žádný podpis, je potvrzována rovněž písemným sdělením JUDr. I. E. ze dne 10. 11. 2010 (srov. č. l. 359 spisu).
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítal nesprávnou právní kvalifikaci jeho trestného jednání, které mělo být podle jeho názoru posouzeno jako daňový delikt podle ustanovení §148 tr. zák., nikoliv jako ohrožující trestný čin podle ustanovení §125 tr. zák. S tím také souvisí odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 5 Tdo 362/2003 (č. 57/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný byl odsouzen na tom skutkovém základě, že v roce 2008 uplatnil ve svém účetnictví jako podnikatel – fyzická osoba vydané faktury společností PRUM STAV XX, s. r. o., jím doplněné o jednotlivé vyhotovené výdajové pokladní doklady, mající dokumentovat předání fakturovaných částek, jež tak měly prokazovat jeho výdaje na úklid provozoven obchodního řetězce Penny Market v rámci České republiky, který byl proveden, ačkoliv jednateli této společnosti V. B. byl přechodný pobyt na území České republiky ukončen dnem 5. 4. 2006, zmocněná osoba K. Š., se kterou měl jednat, je osobou neexistující, zmocnění v podobě plné moci k zastupování obsahuje zfalšované ověření podpisů, přičemž následnou kontrolou správce daně bylo zjištěno, že se jedná o faktury fiktivní, obviněný tedy v účetních knihách při účetních zápisech a na jiných dokladech, sloužících k přehledu o stavu hospodaření, v rozporu s ustanovením §7b zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, vědomě uvedl hrubě zkreslené údaje a ohrozil tak řádné a včasné vyměření daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období roků 2007 a 2008, když na cizím majetku, majetku České republiky, zastoupeného Finančním úřadem v Havlíčkově Brodě, způsobil značnou škodu, v daném případě představující celkovou částku uvedených druhů daní nejméně ve výši 898.972,- Kč. Ze spisového materiálu je přitom zjevné, že obviněný měl reálné výdaje v souvislosti s danou činností, tj. výdaje na úklid provozoven obchodního řetězce Penny Market v rámci České republiky, ale neoprávněně vytvořil fiktivní výdajové položky za situace, kdy úklidové práce byly provedeny jinými osobami a uhrazeny jiným subjektům, než subjektu (tj. PRUM STAV XX, s. r. o.), jehož doklady obviněný zavedl do svého účetnictví. Skutečnost, že obviněný vědomě zahrnul do účetnictví faktury, o nichž věděl, že neodrážejí reálně provedená zdanitelná plnění, resp. faktury, o nichž věděl, že výstavce těchto faktur tato plnění neprovedl, sama o sobě podle konstantní judikatury (z poslední doby viz rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 To 34/2010) nestačí pro závěr, že obviněný se dopustil daňového deliktu, tedy konkrétně, že spáchal trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 4 Tdo 786/2009, popřípadě ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 3 Tdo 946/2008), a proto se zpravidla v těchto případech uplatňuje mírnější a subsidiární právní kvalifikace trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 tr. zák. Nejvyšší soud tak s ohledem na skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů má rovněž za bezpečně a spolehlivě prokázáno, že obviněný Ing. J. K. svým jednáním v účetních knihách, zápisech a jiných dokladech sloužících k přehledu o stavu hospodaření uvedl nepravdivé a hrubě zkreslující údaje, čímž se dopustil trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle ustanovení §125 tr. zák.
K námitce obviněného Ing. K. spočívající v tom, že mělo být zkoumáno účetnictví společnosti PRUM STAV XX, s. r. o., neboť bez toho nelze tvrdit, že byl způsoben jakýkoliv nedoplatek na dani, že mělo být dále prokazováno, k jakému následku jednáním obviněného došlo, a že z popisu skutku tento údaj dovodit nelze bez toho, že by bylo doloženo faktické krácení daně, Nejvyšší soud uvádí následující. Především je třeba konstatovat, že provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že předmětné doklady byly falešné, když bylo také prokázáno, že zmocněná osoba K. Š., se kterou měl obviněný jednat, je osobou neexistující (jeho doklady používala jiná osoba), přičemž bylo prokázáno i zfalšování ověření podpisů na zmocnění v podobě plné moci k zastupování. Za této situace by zkoumání účetnictví společnosti PRUM STAV XX, s. r. o., nemohlo přispět k objasnění věci, zvláště když tato společnost je ve svém sídle nekontaktní a nereaguje na korespondenci, přičemž daňová přiznání z příjmů právnických osob (včetně rozvahy a výsledovky) za roky 2007 až 2009 společnost nepodala a ani na výzvy k podání daňového přiznání nereagovala Pokud jde o zákonný znak trestného činu spočívající ve „způsobení značné škody“ ve smyslu §125 odst. 3 tr. zák., je třeba posuzování otázky, zda obviněný naplnil i uvedený znak, vycházet z ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 5 Tdo 95/2008). Za značnou škodu se přitom podle citovaného ustanovení považovala škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč. Jestliže tedy obviněný Ing. K. nevedl řádně účetnictví, následkem čehož mu příslušný správce daně dodatečně vyměřil na dani z příjmů fyzických osob, na dani z přidané hodnoty a na dani z příjmů fyzických osob částku 898.972,- Kč, nemá Nejvyšší soud na základě provedeného dokazování v trestním řízení pochybnosti o tom, že byla způsobena škoda v celkové výši nejméně 898.972,- Kč, čímž byla překročena hranice značné škody ve smyslu §89 odst. 11 a §125 odst. 3 tr. zák. Z těchto hledisek nemá žádný význam obviněným namítané důkazní břemeno ležící v daňovém řízení na něm samotném, neboť to se v trestním řízení s ohledem na to co bylo shora uvedeno neuplatnilo, neboť trestná činnost kladená mu za vinu byla prokázána shora uvedenými důkazy, které byly zejména nalézacím soudem zhodnoceny ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., přičemž toto hodnocení bylo náležitě přezkoumáno i odvolacím soudem. Doměřený daňový únik je třeba podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu považovat za škodu ve smyslu §125 odst. 3 tr. zák., byť náhradu této škody zpravidla nelze uplatňovat a přiznat v adhezním řízení (srov. přiměřeně č. 22/2005-II. Sb. rozh. tr.). Z těchto důvodů byla rovněž podle Nejvyššího soudu shora popsaným jednáním obviněného Ing. J. K. spočívajícím zkráceně v tom, že v účetních knihách při účetních zápisech a v jiných dokladech, sloužících k přehledu o stavu hospodaření, v rozporu s ustanovením §7b zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, vědomě uvedl hrubě zkreslené údaje a ohrozil tak řádné a včasné vyměření daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období roků 2007 a 2008, čímž byla na cizím majetku, majetku České republiky, zastoupené Finančním úřadem v Havlíčkové Brodě, způsobena značná škoda, v daném případě představující celkovou částku uvedených druhů daní nejméně ve výši 898.972,- Kč, naplněna objektivní stránka stíhaného trestného činu, jak to vyplývá i ze skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu. Proto Nejvyšší soud považuje námitku obviněného, kterou zpochybnil naplnění znaku spočívajícího ve způsobení značné škody, za neopodstatněnou.
Pokud jde o námitku obviněného Ing. J. K., že je vyloučen jednočinný souběh trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. a trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 tr. zák., je nutno se s tímto vyjádřením ztotožnit. Zároveň je však třeba souhlasit s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že z podaného dovolání ve vztahu k obsahu napadených rozhodnutí, není zřejmé, jaký význam má uvedené vyloučení jednočinného souběhu pro tuto věc. Soudy totiž obviněného uznaly vinným toliko trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 tr. zák., nikoliv jednočinným souběhem zmíněných deliktů.
K navazující námitce jíž se v dovolání obviněný domáhal, aby jeho jednání bylo posouzeno jako daňový delikt podle ustanovení §148 tr. zák., nikoliv jako ohrožující trestný čin podle ustanovení §125 tr. zák., je třeba v souladu se shora citovaným usnesením odvolacího soudu zdůraznit, že dovolání bylo podáno toliko obviněným, přičemž ustanovení §148 odst. 1, 3 tr. zák., které by podle jeho názoru na uvedené jednání dopadalo, je přísnější oproti použité právní kvalifikaci podle §125 odst. 1, 3 tr. zák., a proto Nejvyšší soud neshledal ani tuto námitku důvodnou, neboť z důvodu zákazu reformationis in peius nemůže postupovat v neprospěch obviněného Ing. J. K. (srov. §265p odst. 1 a §265s odst. 2 tr. ř.).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 13 To 66/2014, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 1 T 258/2012, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který odvolání obviněného Ing. J. K. zamítl jako nedůvodné postupem podle ustanovení §256 tr. ř., přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, a po shora uvedeném posouzení dovolacích námitek Nejvyšším soudem, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného Ing. J. K. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2014
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.