ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1328.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1328/2014-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2014 o dovolání, které podal obviněný J. Z. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 5 To 148/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 46/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 3 T 46/2013, byl obviněný J. Z. uznán vinným přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 7. 3. 2013 ve 22:45 hodin v P. , na rohu ulic B. a U S. h. , kde byl kontrolován příslušníky Celního úřadu pro hl. m. Prahu, vezl ve vozidle tovární značky Fiat Sedici, barvy stříbrné metalízy, 50 kartonů cigaret (tj. 10.000 ks) zn. Marlboro 100´S, ačkoliv si byl vědom toho, že tyto nejsou označeny platnou tabákovou nálepkou podle §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, čímž vznikla České republice, zastoupené Celním úřadem pro hlavní město Prahu, IČ: 712 14 011, se sídlem 113 54 Praha 1, Washingtonova 7, pohledávka na nezaplacené spotřební dani ve výši 23.480,- Kč. Za tuto trestnou činnost byl obviněnému uložen podle §244 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný J. Z. odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 5 To 148/2014, tak, že je zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. Z. dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Světlany Kazakové a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu, tedy, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu obviněný vyjádřil přesvědčení, že Obvodní soud pro Prahu 1 porušil pravidla pro přidělování trestních věcí stanovená rozvrhem práce platným pro dané období. Upozornil, že přestože stejnou specializaci na hospodářské trestné činy měly dva senáty tohoto soudu, a to 3 T a 6 T, Obvodní soud pro Prahu 1 rozvrh práce ignoroval a trestní věci v rámci specializace byly přidělovány pouze senátu 3 T. V takovém postupu obviněný spatřoval nejen uvedené porušení pravidel rozvrhu práce, ale zejména porušení svého práva na zákonného soudce vyplývající z čl. 38 Listiny základních práv a svobod (správně čl. 38 odst. 1 této Listiny).
K druhému uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný soudům vytkl, že skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje znaky trestného činu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, neboť v něm nebylo uvedeno v rozporu se kterým jiným právním předpisem, resp. ustanovením zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebních daních“), obviněný jednal, když vezl 50 kartonů cigaret bez platné tabákové nálepky.
Popis skutku tedy podle obviněného neodpovídá podmínkám §120 odst. 3 tr. řádu, neboť ve výrokové části rozsudku nejsou popsány všechny znaky skutkové podstaty daného trestného činu. Tento svůj názor podpořil odkazy na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, ve kterých byla řešena otázka práva obviněného „na úplné projednání věci obviněného“, mezi něž patří i případ, kdy skutková věta výroku o vině neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze, stejně jako jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Michala Basíka.
Ten nejprve označil námitky uplatněné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu za nekonkrétní. Upozornil, že věc obviněného byla trestnímu senátu 3 T přidělena v souladu s platným rozvrhem práce dostupným na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, podle kterého byly na hospodářské trestné činy specializované dva trestní senáty, a to 3 T a 6 T. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zdůraznil, že pokud obviněný napadá správnost informace obsažené ve sdělení jemu zaslaném ve věci sp. zn. 69 Si 158/2014, pak toto sdělení není procesně relevantním úkonem orgánu činného v trestním řízení. Z jeho obsahu navíc nevyplývá, že by věc obviněného byla odejmuta zákonnému soudci, přičemž ani obviněný nesdělil konkrétní okolnosti svědčící o tom, že daná trestní věc měla připadnout druhému senátu 6 T. Podle jeho názoru v různých situacích nelze vyloučit, že jednomu z daných senátů napadne více věcí dané specializace, zatímco druhému z objektivních příčin žádná. Zdůraznil však zároveň, že uvedenou námitkou obviněného se již zabýval soud druhého stupně a postup přidělení dané věci shledal v souladu s předmětným rozvrhem práce.
Námitky, jež obviněný podřadil druhému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, označil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství za neopodstatněné. Ve skutkové větě, v rozporu s tvrzením obviněného, bylo totiž výslovně uvedeno, že na daném místě a v dané době vezl předmětné množství kartonů cigaret, „ačkoliv si byl vědom, že tyto nejsou označeny platnou tabákovou nálepkou podle §114 odst. 2 zákona o spotřebních daních“. Obviněný tak jednal v očividném rozporu s tímto ustanovením a ani se nepokusil tvrdit, že by se na předmětné cigarety vztahovala některá ze zákonných výjimek uvedených v zákoně o spotřebních daních. Popsané jednání tak dostatečně vystihlo objektivní i subjektivní stránku souzeného trestného činu.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství připomněl, že totožnou argumentaci obviněný uplatňoval po celou dobu trestního řízení a soudy obou stupňů se s ní náležitě vypořádaly. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Z. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud při zkoumání splnění formálních podmínek konání dovolacího řízení zjistil, že obviněný J. Z. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o první z uplatněných dovolacích důvodů uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, Nejvyšší soud k jeho výkladu považuje za vhodné připomenout, že může být naplněn v případě, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Věcně nepříslušným soudem je soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími v trestním řízení věcnou příslušnost soudů (viz §16 a 17 tr. řádu), tedy například když v prvním stupni ve věci rozhodl okresní soud nebo jemu na roveň postavený soud (§12 odst. 4 tr. řádu), přestože předmětem trestního stíhání byl trestný čin, o kterém měl podle §17 odst. 1 tr. řádu v prvním stupni konat řízení a rozhodnout krajský soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. 3 Tdo 277/2008, uveřejněné pod č. T 1110 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 48, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). Dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení není skutečnost, že v řízení došlo k porušení zásad o místní příslušnosti soudu (§18 tr. řádu). Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu spočívající v tom, že soud nebyl náležitě obsazen, nastane, pokud obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Tak tomu bude zejména v případech, kdy rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. řádu, nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 7 Tdo 986/2011, uveřejněné pod č. 36/2012 Sb. rozh. tr.) apod. (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3156-3157).
Obviněný spatřoval naplnění tohoto dovolacího důvodu ve skutečnosti, že jeho trestní věc byla přidělena trestnímu senátu 3 T Obvodního soudu pro Prahu 1 v rozporu s rozvrhem práce tohoto soudu platným v době, kdy byla na něho podána obžaloba. Současně odkázal na judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně vyslovil požadavek interpretovat dovolací důvod spočívající v nesprávném obsazení soudu nejen hledisky vyslovenými v příslušném procesním předpisu (tj. v občanském soudním řádu a v trestním řádu), nýbrž komplexně z pohledu práva na zákonného soudce vyplývajícího z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (Srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98 a ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98.)
Na podkladě námitek obviněného Nejvyšší soud provedl v souladu s §265r odst. 7 tr. řádu šetření a vyžádal si k otázce znění rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 1 platného ke dni nápadu věci obviněného, tj. ke dni 15. 3. 2013, stanovisko předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Jany Červinkové. Z vyjádření, které Nejvyšší soud obdržel dne 2. 12. 2014, bylo zjištěno, že od 1. 1. 2013 došlo v rozvrhu práce pro daný soud ke změně, kdy od tohoto data přestal být senát 6 T specializovaným senátem pro rozhodování o vybraných trestních věcech napadlých do 31. 12. 2009 do senátu 9 T tehdejšímu předsedovi senátu JUDr. Karlu Kudláčkovi s výjimkou věcí, které byly již přiděleny JUDr. Heleně Králové, a senát 6 T se stal nespecializovaným trestním senátem se 100 % nápadem trestních věcí.
Jak dále z uvedeného vyjádření vyplynulo, při nové formulaci obsahu znění určení rozvrhu práce senátu 6 T došlo ke zjevnému písařskému omylu a byly v něm tak uvedeny evidentní zásadní nesprávnosti, které mohly mít za následek mylné chápání a výklad rozsahu práce senátu 6 T, mj. i to, že by v tomto senátu byly projednávány věci náležící pod specializaci pro hospodářské trestné činy v 100 % nápadu, když stejný procentuální nápad této specializace byl přidělen senátu 3 T.
Tyto zjevné chyby byly zjištěny a příslušná část znění rozvrhu práce byla upravena Opatřením předsedkyně soudu ze dne 3. 1. 2013 do této podoby: „Rozhodování ve věcech trestních: Věci T nevazební, vazební, velké věci v rozsahu 100 % celkového nápadu připadajícího na jeden trestní senát, přidělované obecným dorovnávacím způsobem v rejstříku T kromě věcí, ve kterých je vyloučena v rozhodování úkonem přípravného řízení. Věci Nt – rozhodování o žádostech o propuštění z vazby a rozhodování o stížnostech podle §146a tr. řádu ve věcech, kde rozhodovala o vzetí do vazby před 31. 12. 2012.“
Následným Opatřením předsedkyně soudu ze dne 31. 1. 2013 s účinností od 1. 2. 2013 byl již pouze snížen procentuální nápad do senátu 6 T na konečných 50 % beze změn ostatních ustanovení.
I přes uvedené napravení písařských chyb nebyla tato oprava promítnuta do elektronické verze rozvrhu práce a právě tato skutečnost měla zřejmě za následek mylné přesvědčení obviněného o nesprávném postupu přidělení jeho trestní věci senátu 3 T Obvodního soudu pro Prahu 1. Současně předsedkyně tohoto soudu ve svém vyjádření připustila, že ačkoli veřejnosti přístupná elektronická verze textu rozvrhu práce platného pro rok 2013 obsahovala zjevné nesprávnosti, způsob přidělení věci obviněného vedené pod sp. zn. 3 T 46/2013 probíhal v souladu s jeho listinnou podobou, jak je vysvětlena výše.
Uvedené vysvětlení určitých nesrovnalostí v textu „Rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 1“, jak byl přijat v rozhodné době, ve znění jeho změn vyplývajících z citovaných opatření předsedkyně tohoto soudu, považuje Nejvyšší soud za naprosto dostatečné pro objasnění pochybností, které mohla vyvolat nesprávnost textu rozvrhu práce tak, jak byl účinný na začátku a v průběhu roku 2013, tj. v době, kdy napadla k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc obviněného J. Z. Senát 3 T byl tudíž určen k projednání jeho trestní věci v souladu s pravidly pro přidělování věcí na trestním úseku Obvodního soudu pro Prahu 1 v roce 2013, a právo na zákonného soudce vyplývající z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nebylo obviněnému postupem soudu prvního stupně upřeno.
Další dovolací důvod, který obviněný uplatnil, je formulován v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a je určen k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho prostřednictvím je tak možné namítat, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. O jiné nesprávné hmotně právní posouzení jde tam, kde soudy posoudily určitou skutkovou okolnost podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Konkrétní výhrada naplňující tento důvod dovolání spočívala v tom, že popis skutkových okolností ve výroku o vině neobsahuje konkrétní ustanovení zákona, které měl obviněný porušit přepravou neoznačených cigaret. Nejvyšší soud zjistil, že tato námitka není pravdivá, je v rozporu s textem rozsudku, jak byl vyhlášen, písemně vypracován a doručen oprávněným osobám včetně obviněného a jeho obhájkyně.
Přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo s nálepkami, kontrolními páskami nebo jinými předměty k označení zboží pro daňové účely nakládá v rozporu s jiným právním předpisem v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo v rozporu s jiným právním předpisem dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely.
Nakládání v rozporu s právním předpisem ve smyslu §244 odst. 1 tr. zákoníku je jednání v rozporu se zákonem o spotřebních daních, a se zákonem č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, s navazujícími prováděcími předpisy, popř. i s dalšími předpisy, které budou v budoucnu upravovat nakládání s nálepkami, kontrolními páskami nebo jinými předměty k označení zboží pro daňové účely (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2473).
Ustanovení §114 odst. 2 zákona o spotřebních daních jednoznačně stanoví: „Tabákové výrobky vyrobené na daňovém území České republiky, na daňové území České republiky dovezené nebo na daňové území České republiky dopravené z jiného členského státu musí být značeny tabákovou nálepkou, pokud nejsou dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně s následným umístěním v daňovém skladu nebo pokud není v odstavci 6 nebo 7 stanoveno jinak.“ Povinnost označovat tabákové výrobky tedy musí respektovat každý, kdo s takovým zbožím nakládá.
Ve skutkové větě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 je výslovně uvedeno, že obviněný vezl ve vozidle 50 kartonů cigaret, ačkoliv si byl vědom toho, že „tyto nejsou značeny platnou tabákovou nálepkou dle §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních…“. Nejvyššímu soudu proto není zřejmé, z čeho dovolatel dovodil, že odkaz na příslušné ustanovení zákonné normy, která stanoví povinnost značit tabákové výrobky nálepkami pro daňové účely, není zahrnut do popisu skutkových okolností výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Pokud obviněný ve svém dovolání odkazoval na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, je možné stručně shrnout, že se ani v jednom případě nejednalo o věci srovnatelné s projednávanou věcí, neboť skutek, jímž byl uznán vinným, zahrnuje všechny zákonné předpoklady k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto neshledal v napadeném usnesení Městského soudu v Praze, ani v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 žádnou vadu, kterou dovolatel vytýkal prostřednictvím dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu. Podané dovolání obviněného J. Z. proto Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. prosince 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová