ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1427.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1427/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2014 o dovolání, které podal obviněný M. L., DiS. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 12 To 60/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 57/2013, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 12 To 60/2014, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 2 T 57/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Náchodě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 2 T 57/2013, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za to mu byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozenému J. S. ve výši 56.000,- Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 12 To 60/2014, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný v zákonné lhůtě dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce Mgr. et Bc. Luboše Klimenta, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný nejprve shrnul předchozí průběh trestního řízení a poté uvedl, že se soudy nesprávně vypořádaly s jeho obhajobou zakládající se na tvrzení, že měl oprávnění zastupovat obchodní společnost AZA SERWIS s.r.o. Podle obviněného byl k tomuto zmocněn jednak samotným jednatelem této obchodní společnosti Ji. M. (chybně uvedeno jméno Ja. M.) a vedle toho jej ústně zmocnil i bratr O. L., který měl s obchodní společností AZA SERWIS s.r.o. uzavřenou smlouvu o obchodním zastoupení. Odvolací soud však dospěl k opačnému názoru, a to že obviněný nebyl oprávněn společnost zastupovat a byl pouze oprávněn „svému bratrovi O. L. neformálně pomáhat“.
Podle obviněného je zodpovězení otázky, zda byl oprávněn společnost AZA SERWIS s.r.o. zastupovat zcela zásadní pro posouzení, zda jednání obviněného lze kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V případě, že ano, nemohl by uzavírání smluv o prodeji kotlů „předstírat“, ale při uzavírání smlouvy s poškozeným by oprávněně vystupoval jako dodavatel zboží, tedy jedna ze smluvních stran.
Upozornil na to, že podle příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném v době předmětného jednání, bylo umožněno účastníkům smlouvy o zprostředkování (resp. smlouvy o obchodním zastoupení) nechat se při plnění svých závazků zastoupit třetí osobou. V daném případě tedy obviněný M. L. mohl zastupovat svého bratra O. L. při plnění závazku. Vzhledem k této skutečnosti se tak nemohl dopustit uvedení poškozeného v omyl a jeho jednáním nemohla být naplněna ani objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 12 To 60/2014, a aby věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni rozhodnutí k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud při zkoumání splnění formálních podmínek konání dovolacího řízení zjistil, že obviněný M. L. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu může být naplněn zejména tehdy, pokud skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V projednávané věci se jedná o případ, kdy skutkové okolnosti neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že skutek, jímž byl obviněný uznán, naplňuje znaky skutkové podstaty podvodu podle §209 tr. zákoníku, event. zda se jedná o jiný trestný čin. Na podkladě právní námitky obviněného, který zpochybnil minimálně objektivní stránku trestného činu podvodu, jímž byl uznán vinným, mohl Nejvyšší soud přezkoumat podle §265i odst. 3, 4 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i jemu předcházející řízení včetně rozsudku Okresního soudu v Náchodě. Přitom zjistil, že dovolání je nutné posoudit jako důvodné.
Trestný čin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti. Pokud pak tímto jednáním způsobí větší škodu na cizím majetku, je naplněn zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 3 tr. zákoníku. Objektivní stránka tohoto trestného činu spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne větší škoda, současně dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby.
Podle zjištění soudů se obviněný dopustil podvodu ve stručnosti tím, že dne 12. 10. 2011 v M., kdy v úmyslu se obohatit předstíráním toho, že je obchodním zástupcem společnosti AZA SERWIS s.r.o., Votice, která distribuuje na území České republiky produkty polské firmy Defro – výrobce kotlů na tuhá paliva, neboť jím nebyl, protože od společnosti AZA SERWIS s.r.o. neměl k takové činnosti ani písemné ani ústní povolení, předstíral uzavření ústní kupní smlouvy s J. S., na dodání nového kotle na tuhá paliva zn. DEFRO AGO UNI 25 kW, následně vyzval J. S. k zaslání finanční hotovosti ve výši 56.000,- Kč na bankovní účet ........ jako zálohy na kupní cenu, avšak, ač mu J. S. z účtu své matky (nesprávně „své manželky“) tuto finanční hotovost dne 14. 12. 2011 poukázal, závazek nesplnil.
Nejvyšší soud především z obsahu trestního spisu zjistil, že dosavadní výsledky provedeného dokazování neposkytují podklad pro ta skutková zjištění, k nimž soudy nižších stupňů dospěly, a jak jsou popsána ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku.
Okresní soud v Náchodě svůj závěr o úmyslném uvádění poškozeného v omyl na straně obviněného založil na tom, že vůbec nebyl oprávněn uzavírat smlouvu o dodávce kotlů jménem, resp. v zastoupení obchodní společnosti AZA SERWIS s.r.o. Podle odůvodnění rozsudku soud přitom vycházel z výpovědi svědka J. M., který v roce 2011 vykonával funkci jednatele této společnosti, a který zcela odmítl spolupráci s obviněným při podnikání. Smlouvu o zprostředkování prodeje kotlů polského výrobce měl pouze jeho bratr O. L., jemuž snad měl podle svědka obviněný vypomáhat. Odmítl však, že by O. L. mohl v rámci uzavírání smluv o prodeji kotlů přebírat finanční zálohy či smluvené ceny. Svědek J. M. sice v další části své výpovědi připustil, že zpočátku existovala „ústní dohoda“ mezi společností AZA SERWIS s.r.o. a obviněným, ale pak mezi nimi došlo k nesrovnalostem ohledně fungování internetových stránek, které si obviněný registroval výlučně na své jméno. Svědek byl od nespokojených zákazníků seznámen s případy, kdy obviněný nesplnil jím přislíbenou dodávku kotle, přičemž J. M. dokonce vyjádřil tzv. právní názor, že i vůči J. S. obviněný jednal s podvodným úmyslem (!?). Více o předcházející spolupráci s obviněným si nebyl svědek schopen pamatovat. Stěžejním důkazem se pro soudy stala výpověď poškozeného J. S., který kromě popisu vlastních jednání s obviněným, a to včetně SMS a e-mailové korespondence, poukázal na jiné problematické “obchody“ obviněného, kdy nesplnil vůbec, resp. až na opakované upomínky dodání kotle na pevná paliva. Konkrétně se jedná o případy svědků A. A. v. D. a J. U., který kotel objednával pro svědka MUDr. J. V. První ze jmenovaných svědků po urgencích s více než dvouměsíčním zpožděním obdržel objednaný kotel, druhý jmenovaný zákazník nakonec až v průběhu soudního řízení dostal zpět uhrazenou kupní cenu poté, co již nehodlal dále čekat na splnění smlouvy a obstaral si kotel od jiného dodavatele. Uvedené důkazy sice mohou svědčit o minimálně neseriózním přístupu obviněného k plnění jím uzavřených smluv na dodání kotlů, avšak neposkytují dostatečně přesvědčivý podklad pro právním závěr o úmyslu obviněného nesplnit dohodnutý prodej kotle vůbec, když např. svědkovi A. A. v. D. kotel dodal.
Obviněný důvodně v dovolání upozornil na to, že soudy nesprávně vyhodnotily otázku jeho oprávnění sjednávat za společnost AZA SERWIS s.r.o. zakázky na prodej kotlů, a nesprávně dovodily jeho podvodný úmysl nesplnit obchod uzavřený s poškozeným J. S. Podle zjištění Nejvyššího soudu z výsledků dosavadního dokazování skutečně není vyloučené, že obviněný mohl v rozhodné době zprostředkovat prodej kotle zn. Defro jako zplnomocněný zástupce společnosti AZA SERWIS s.r.o., mj. též poškozenému J. S. Přinejmenším se v takové pozici zjevně ocitl z pověření svého bratra O. L., není však vyloučeno ani jeho sice neformální, tj. bez udělení plné moci, či bez uzavření smlouvy o obchodním zastoupení nebo zprostředkovatelské smlouvy, v písemné podobě, nicméně faktické zastupování jmenované obchodní společnosti, a to za souhlasu a s vědomím jednatele – svědka J. M. V této souvislosti je nutné zejména poukázat na výpověď svědka O. L., kterou soudy obou stupňů bezdůvodně opomněly. Jak vyplývá z jejího obsahu (viz č. l. 180 tr. spisu), tento svědek podnikal svým jménem jako fyzická osoba, přičemž v rámci tohoto podnikání mu vypomáhal i obviněný M. L. S obchodní společností AZA SERWIS s.r.o. měl svědek O. L. uzavřenou smlouvu o obchodním zastoupení (viz č. l. 38 – 40 tr. spisu), z jejíhož obsahu nevyplývá, že mezi oběma stranami smlouvy by bylo dohodnuto osobní vykonávání smluvených povinností. Předmětem této smlouvy bylo podle článku II. zprostředkování uzavření kupních smluv pro zastoupeného s třetími osobami o prodeji kotlů zn. Defro. Vzhledem k tomu, co svědek O. L. vypověděl v této věci a obsahu označené smlouvy o obchodním zastoupení je podstatné, že obviněný mohl být skutečně svým bratrem zplnomocněn k plnění povinností, k nimž se O. L. ve smlouvě se společností AZA SERWIS s.r.o. zavázal. (Srov. právní úpravu smlouvy o obchodním zastoupení obsaženou v §§652-672a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném v rozhodné době, která nezakotvuje výslovně požadavek osobního jednání na základě smlouvy o obchodním zastoupení). Soudy obou stupňů však bez posouzení této zásadní otázky odmítly možnost obviněného jednat za společnost AZA SERWIS s.r.o. na základě plné moci od svědka O. L., dokonce Okresní soud v Náchodě výpověď tohoto svědka zhodnotil tak, že „nepřinesla ve věci žádné důležité poznatky…“, ačkoli jejím obsahem jsou odpovědi na otázku oprávněnosti obviněného zprostředkovat uzavření kupní smlouvy o prodeji kotle zn. Defro v rozhodném období. Minimálně bylo nutné, aby se již soud prvního stupně náležitě vypořádal s tvrzením svědka i obviněného, jež jsou v tomto ohledu v souladu, nemohl je však odbýt konstatováním o nevýznamnosti výpovědi svědka O. L. i obhajoby obviněného M. L.
Naopak stěžejním důkazem o neoprávněnosti uzavřené sporné smlouvy se pro soudy stala výpověď svědka J. M. – jednatele obchodní společnosti AZA SERWIS s.r.o. v předmětném období.
U hlavního líčení konaného dne 31. 7. 2013 (č. l. 159 až 161 tr. spisu) svědek nejprve popřel, že by obviněný pro společnost pracoval a že by dal k jakékoli formě spolupráce s obchodní společností AZA SERWIS s.r.o. souhlas. Na přímý dotaz, zda obviněný po jistou dobu byl oprávněn zprostředkovávat této společnosti prodej kotlů či jinou činnost, se však na detaily spolupráce nepamatoval, poukazoval jen na smlouvu uzavřenou s bratrem obviněného O. L. Nakonec „pro ztrátu paměti“ odkázal na svoji výpověď učiněnou před orgány policie, v níž však připustil součinnost s obviněným v rámci podnikání společnosti AZA SERWIS s.r.o. až do července 2011, a to na základě ústní dohody (viz úřední záznam na č. l. 28 až 32 tr. spisu). Svědek však zdůraznil, že jak obviněný tak i jeho bratr O. L. nebyli oprávněni při výkonu zprostředkovatelské činnosti přebírat platby od zákazníků, jimž měla zboží dodat sama obchodní společnost, a také jí mělo být plněno z uzavřených kupních smluv.
V souvislosti s touto výpovědí svědka J. M. nelze pominout ani skutečnost, že na katalogu obchodní společnosti AZA SERWIS s.r.o. pro sezonu 2011/2012, který do spisu založila obhajoba (č. l. 143 tr. spisu), je skutečně jako zástupce této obchodní společnosti pro oblast Čechy uveden J. M. a jako zástupce pro Moravu obviněný M. L.. Svědek J. M. si u hlavního líčení nedokázal vzpomenout, zda se jedná o skutečný katalog, který obchodní společnost v období let 2011 a následující používala k propagaci a získávání obchodních kontaktů. Nicméně i tato skutečnost vyvrací, resp. přinejmenším zpochybňuje závěr soudů, podle nichž obviněný nebyl osobou, jež mohla vykonávat obchodní činnost v zájmu obchodní společnosti AZA SERWIS s.r.o. v době, kdy uzavřel dohodu o koupi kotle s poškozeným J. S.
Obviněný ve svém dovolání sice poukázal na nepřiléhavá ustanovení obchodního zákoníku, z nichž dovozoval oprávnění zastupovat v rozhodné době svého bratra O. L. při výkonu smluvené obchodní činnosti pro společnost AZA SERWIS s.r.o., (jde o ustanovení §331 týkající se plnění závazku dlužníka třetí osobou), nicméně obsah jeho námitek proti způsobu, jímž měl spáchat trestný čin podvodu v této věci, tj. „předstírání obchodního zastoupení“, vystihl hmotně právní vadu, jíž jsou napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zatížena.
Nejvyšší soud proto po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu a jemu předcházejícího řízení včetně rozsudku soudu prvního stupně podle §265i odst. 3, 4 tr. řádu dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu byl naplněn. Na podkladě podaného dovolání obviněného tedy zrušil podle §265k odst. 1 tr. řádu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 12 To 60/2014, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 2 T 57/2013. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednávání věci tak bude muset Okresní soud v Náchodě pečlivě vyhodnotit dosavadní důkazní situaci zejména s ohledem na vytknutou vadu ohledně oprávnění obviněného zastupovat společnost AZA SERWIS s.r.o. při jednání s poškozeným J. S. Není vyloučené, že bude nutné provést nový výslech svědka J. M. k okolnostem tehdejší spolupráce s obviněným, s tím, že by se měl rovněž svědek vyjádřit k tehdejším vzájemným vztahům, byť zjevně skončily neshodou. Možná o to více by si svědek mohl pamatovat, jakým způsobem probíhala obchodní činnost obviněného ještě v říjnu 2011 (smlouva s J. S. byla uzavřena dne 12. 10. 2011), a v čem konkrétně spočívala, tj. zda plnění ze smlouvy byl obviněný oprávněn přijímat, resp. zda vůbec mohl činit veškeré úkony, které by vedly k samotnému naplnění ústně uzavřené smlouvy o prodeji kotle včetně situací, kdy u jiných zájemců o tento druh zboží došlo k reálnému naplnění ústní dohody. Vyvstane-li potřeba, bude na okresním soudu, aby provedl i další důkazy nezbytné pro náležité posouzení této stěžejní otázky.
Nejvyšší soud v tomto stadiu řízení sice nemůže předjímat výsledek nového hlavního líčení, ale pouze připomíná, ukáže-li se skutečně, že obviněný oprávněně sjednával smlouvu s poškozeným, bude třeba hodnotit jeho další konkrétní kroky, které ve vztahu k poškozenému a k převzaté peněžní částce za kotel zn. Defro učinil. Tedy zejména to, že z jeho strany nedošlo k plnění v souladu s uzavřenou – byť ústně – smlouvou, když předmětný kotel poškozenému J. S. ve smluvené čtrnáctidenní lhůtě, ani později, nedodal, poskytl mu číslo svého soukromého bankovního účtu, kam mu poškozený zaslal smluvenou částku, tyto peníze obviněný následně přijal a naložil s nimi dosud nezjištěným způsobem. Také tyto okolnosti, které v dosavadním řízení nebyly dostatečným způsobem objasněny, budou významné pro případné právní posouzení jednání obviněného, které by mohlo naplňovat skutkovou podstatu jiného trestného činu, např. zpronevěry. Bude rovněž nutné poskytnout obviněnému prostor k obhajobě v případě změny právní kvalifikace, a to při zachování totožnosti žalovaného skutku (při odlišnosti jednání postačuje zachování totožnosti následku – srov. např. rozhodnutí publikovaná pod č. 6/1962, 9/1972 a 64/1973 Sb. rozhodnutí trestních).
Zjištění týkající se nakládání obviněného s přijatou částkou 56.000,- Kč od poškozeného J. S. je významné nejen pro rozhodnutí o vině obviněného a pro případnou právní kvalifikaci skutku, ale také pro rozhodnutí soudu v adhezním řízení. Obviněný tvrdil, že předmětnou částku převedl na společnost GiGa Trans CZ s.r.o., která měla objednaný kotel poškozenému dopravit na jím určené místo. U hlavního líčení konaného dne 4. 11. 2013 (viz č. l. 207 a násl. tr. spisu) vypověděl svědek Bc. J. P., zástupce transportní společnosti GiGa Trans CZ s.r.o., že od obviněného obdržel pokyn zaslat přijaté peníze z důvodu odstoupení od smlouvy poškozeným na účet společnosti EKP Praha s.r.o., pověřené vymáháním této částky J. S. Svědek tak učinil a své tvrzení doložil potvrzením Komerční banky, a.s., pobočka Žďár nad Sázavou o vkladu hotovosti na uvedený účet (založeno na č. l. 202 tr. spisu). U veřejného zasedání konaného dne 16. 7. 2014 poškozený vypověděl, že žádné peníze dosud nemá, ale připustil, že se společností EKP Praha s.r.o. byl v kontaktu naposledy v prosinci 2013. Odvolací soud však neprověřil pravdivost výpovědi tohoto svědka, tzn., že otázka, zda poškozenému byla již škoda uhrazena, zůstala nezodpovězena. V tomto směru nemá ani výrok o povinnosti obviněného nahradit poškozenému částku 56.000,- Kč svůj podklad v trestním spisu. Bude tak nezbytné minimálně u obchodní společnosti EKP Praha s.r.o., nyní je její název Vymáhání a odkup pohledávek s.r.o., zjistit, zda z její strany byla tvrzená platba ve výši 56.000,- Kč opravdu přijata, případně na účet jakého subjektu byly uvedené finanční prostředky vlastně Bc. J. P. vloženy. Teprve po doplnění dokazování v naznačeném směru, případně po provedení dalších důkazů, bude možné zkoumat, zda obviněný spáchal trestný čin podvodu, zpronevěry nebo zda se žalovaným skutkem dopustil jiného trestného činu, event. žádného z trestných činů, tj. zda byla na něho důvodně podána obžaloba.
Pro úplnost je dále třeba uvést, že při novém projednání a rozhodnutí věci jsou soudy nižších stupňů vázány shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. řádu), a vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného obviněným, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. prosince 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová