ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.212.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 212/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2014 o dovolání, které podal obviněný O. P. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 14 To 172/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 6 T 15/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 6 T 15/2013, byl obviněný O. P. uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pokusem přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §21 odst. 1 a §268 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozhodnutí.
Za to byl obviněný odsouzen podle §240 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu způsobenou shora zmíněnými přečiny. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu živnosti, a to hostinské činnosti a výroby, obchodu a služeb, uvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, na dobu 4 roků. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí podrobně popsaných ve výroku o tomto trestu. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu soud prvního stupně rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě škody způsobené trestnými činy poškozeným obchodním společnostem Philip Morris Products S. A. v částce 35,64 Kč a Philip Morris Brands Sàrl. v částce 24,18 Kč.
Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Táboře podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 14 To 172/2013, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře napadl obviněný O. P. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného soud prvního stupně učinil ve věci nesprávné právní posouzení, protože jeho vinu založil zejména na důkazech získaných při domovní prohlídce. Tato prohlídka byla přitom podle přesvědčení obviněného provedena nezákonně a soudy neměly přihlížet k důkazům opatřeným při ní. Jak dále obviněný zdůraznil, postupem soudů obou stupňů bylo navíc porušeno jeho právo na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Obviněný rovněž namítl, že soudy porušily pravidlo „in dubio pro reo“ a zásadu presumpce neviny uvedenou v čl. 40 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného O. P. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obviněný uplatnil ve svém dovolání takové námitky, které neodpovídají použitému dovolacímu důvodu. Pokud vytkl nezákonnost provedení domovní prohlídky, státní zástupkyně se s tím neztotožňuje, protože poté, co bylo zjištěno, že původní příkaz k domovní prohlídce není zcela bezvadný, když v něm bylo chybně označeno parcelní číslo předmětného pozemku a vlastníci uvedené nemovitosti, byly veškeré úkony zastaveny a policejní orgán vyčkal na vydání bezvadného příkazu k domovní prohlídce, která byla následně započata dne 15. 5. 2012 ve 22.21 hod. Jak dále uvádí státní zástupkyně, až od tohoto okamžiku došlo k zajišťování věcí sepsaných v protokole o domovní prohlídce, která byla ukončena dne 16. 5. 2012 v 04.40 hod. Tato okolnost byla potvrzena zejména některými svědeckými výpověďmi a protokolem o domovní prohlídce. Přitom obviněný ve svém dovolání ani netvrdil, že by policisté v mezidobí od předložení prvního příkazu k domovní prohlídce do předložení bezvadného příkazu k domovní prohlídce zajišťovali nějaké důkazy. Jestliže policejní orgán vnikl do uvedených prostor, konal tímto způsobem na základě oprávnění vyplývajícího z příkazu k zadržení obviněného.
Závěrem svého vyjádření tedy státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť ho považuje za zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný O. P. opírá své přesvědčení o jeho naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle citovaného ustanovení je dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný O. P. však ve svém dovolání nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva v uvedeném smyslu, protože neuvádí, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nekonkretizuje, které zákonné znaky přečinů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku, resp. jejich pokusu, jimiž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Jak ostatně sám obviněný výslovně zdůraznil, podle jeho názoru mělo dojít k procesnímu (nikoli hmotně právnímu) pochybení spočívajícímu v nezákonnosti provedení domovní prohlídky, přičemž v této souvislosti obviněný poukazuje i na porušení svého základního práva na nedotknutelnost obydlí. Podle přesvědčení obviněného je klíčový důkaz o jeho trestné činnosti, který opatřil policejní orgán při domovní prohlídce, nepoužitelný, přičemž obviněný předkládá vlastní verzi skutkového stavu, zejména pokud jde o otázku, kdy měl policejní orgán zahájit domovní prohlídku. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení toho skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, jak o tom svědčí i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno.
Totéž platí o tvrzení obviněného, podle něhož orgány činné v trestním řízení údajně porušily jeho ústavně zaručené právo na nedotknutelnost obydlí ve smyslu čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Jak Nejvyšší soud uvádí na jiném místě tohoto rozhodnutí, orgány činné v trestním řízení dodržely formální postup při provádění domovní prohlídky podle §83 tr. řádu, takže nemohlo dojít ani k namítanému porušení základního práva na nedotknutelnost obydlí. Navíc samotná námitka obviněného o údajném porušení jeho práva na nedotknutelnost obydlí s odkazem na jím vytýkané nedodržení některých ustanovení trestního řádu neodpovídá hmotně právní povaze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Formulace tohoto dovolacího důvodu, který uplatnil obviněný O. P., tedy znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Vzhledem k tomu nemůže obstát ani tvrzení obviněného, podle kterého mu údajně nebyla jednoznačně, dostatečně a beze všech pochybností prokázána trestná činnost, neboť taková argumentace se vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž řešení je podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale jen zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů.
Obdobný názor zastává Nejvyšší soud rovněž ve vztahu k těm dovolacím námitkám obviněného O. P., jejichž prostřednictvím poukazuje na údajné porušení pravidla „in dubio pro reo“ a zásady presumpce neviny. I v tomto případě jde o instituty trestního práva procesního (viz zejména §2 odst. 2 tr. řádu), takže jejich případné porušení (resp. nedodržení) není způsobilé založit existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o nějž obviněný opírá své dovolání.
Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k námitce obviněného, v níž soudům vytýká, že porušily ustanovení trestního řádu o provádění domovní prohlídky, Nejvyšší soud uvádí následující skutečnosti. Jak je zřejmé z důkazů provedených v nyní posuzované věci (viz zejména č. l. 61 trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 6 T 15/2013), dne 15. 5. 2012 vydal soudce Okresního soudu v Táboře příkaz k domovní prohlídce pod sp. zn. 1 Nt 172/2013. Na jeho podkladě policejní orgán započal s domovní prohlídkou téhož dne ve 22.21 hod., což vyplývá z protokolu o této prohlídce zařazeného na č. l. 62 trestního spisu. Proti tomuto protokolu pak obviněný nevznesl žádné námitky, přičemž ho podepsal dne 16. 5. 2012 ve 04.40 hod., kdy byla domovní prohlídka skončena. Tyto listinné důkazy podporuje i výpověď svědka R. F. (viz č. l. 576 trestního spisu), který byl pověřen výkonem uvedené domovní prohlídky. Pokud jde o svědka J. Š., který při domovní prohlídce vystupoval v postavení nezúčastněné osoby, odvolací soud shledal jeho výpověď nepřesvědčivou. Tento svědek si zejména nebyl schopen vybavit čas provedení prohlídky ani nijak konkrétněji nevymezil obsah prováděných úkonů a prostory, v nichž mělo dojít k zajišťování věcí důležitých pro trestní řízení ještě v době, než si orgány činné v přípravném trestním řízení opatřily bezvadný příkaz k domovní prohlídce. Ani Nejvyšší soud neshledal na podkladě spisu žádné pochybení, které by zakládalo namítanou nezákonnost, nehledě již k tomu, že nejde o otázku právní kvalifikace skutku ani o jinou otázku výkladu a použití hmotného práva, jejichž nesprávné vyřešení by mohlo založit uplatněný dovolací důvod.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný O. P. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. 3. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y