ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.318.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 318/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2014 o dovolání, které podal obviněný nstržm. J. G . proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 55 To 387/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 72/2012, takto:
Z podnětu dovolání obviněného se podle §265k odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 55 To 387/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný nstržm. J. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 1 T 72/2012, uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku o vině tohoto rozsudku.
Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. Současně byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků.
Obviněný napadl citovaný rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 55 To 387/2013, podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl jako podané neoprávněnou osobou.
Obviněný nstržm. J. G. podal dne 22. 1. 2014 prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Obviněný především namítá, že odvolání podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce z jeho datové schránky do datové schránky Okresního soudu v Liberci. Takový úkon má podle jeho názoru s odkazem na zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o elektronických úkonech“), stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, neboť osoba podatele je prokazatelně určena. Jeho podání tak mělo veškeré náležitosti. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a aby tomuto soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného nstržm. J. G. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru jsou námitky obviněného důvodné, protože Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zaměnil postup podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona o elektronických úkonech. Jak dále v této souvislosti státní zástupce zdůraznil, zatímco první z citovaných právních norem upravuje postup při identifikaci odesilatele dopisu běžnou elektronickou poštou za užití speciálního (zejména uznávaného) podpisu, zákon o elektronických úkonech upravuje odlišnou oblast komunikace, která využívá systém datových schránek, jež jsou určeny zejména pro komunikaci státních či samosprávných orgánů, resp. dalších subjektů. Státní zástupce zde odkázal na ustanovení §18 odst. 1, 2 zákona o elektronických úkonech a je přesvědčen, že byť ustanovení §59 odst. 1 tr. řádu se nezmiňuje o užití datových schránek v popsaném smyslu, ustanovení §62 odst. 1 tr. řádu s ním počítá.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jakož i rozhodnutí obsahově navazující, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který uplatnil obviněný nstržm. J. G. ve svém dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný důvod dovolání obsažený v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Obviněný nstržm. J. G. uplatnil citovaný dovolací důvod v jeho první variantě, protože namítl, že odvolací soud zamítl jeho odvolání s odkazem na nemožnost identifikace osoby, která ho podala, čímž porušil právo obviněného na přístup strany k druhé soudní instanci.
Jak mimo jiné vyplývá z příslušné právní úpravy i z judikatury Nejvyššího soudu (viz jeho usnesení ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 4 Tdo 47/2014), podle §18 odst. 1 zákona o elektronických úkonech fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky. Podle §18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech má úkon učiněný osobou uvedenou v §8 odst. 1 až 4 zákona o elektronických úkonech nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky, stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob . Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že zákon o elektronických úkonech nevyžaduje, aby součástí datové zprávy doručované do datové schránky byl rovněž elektronický podpis toho, kdo činí podání, protože podle §21 zákona o elektronických úkonech slouží k identifikaci datové schránky identifikátor, který je v podstatě obdobou elektronického podpisu.
Pokud jde o podání příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, lze ho podle §59 odst. 1 tr. řádu učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Z ustanovení §59 odst. 2 tr. řádu současně vyplývá, že ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který vydal jeho certifikát a vede jeho evidenci, nebo připojí certifikát k podání. Třebaže trestní řád v citovaných ustanoveních výslovně nepočítá s možností učinit a doručit podání fyzické nebo právnické osoby z její datové schránky, neznamená to, že by orgán činný v trestním řízení neměl s takovým podáním spojovat zákonem předvídané právní účinky. Ustanovení §59 odst. 1 a 2 tr. řádu je totiž třeba vykládat ve spojení s ostatními právními normami, které se týkají otázky způsobu a formy podání učiněného vůči orgánům veřejné moci. Přitom podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky může každý (resp. každý občan) činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Pokud by tedy zákonodárce hodlal vyloučit právo osoby učinit podání v trestním řízení z její datové schránky, musel by to výslovně zakotvit v trestním řádu nebo jiné právní normě obdobné povahy. Bez významu zde není ani ustanovení §62 odst. 1 věta první tr. řádu, které orgánu činnému v trestním řízení stanovuje povinnost doručovat písemnosti do datové schránky. Podle názoru Nejvyššího soudu tak neexistuje žádný důvod k tomu, aby orgán činný v trestním řízení odmítl podání osoby učiněné z její datové schránky, navíc za situace, když sám musí primárně doručovat do datové schránky, je-li pro určitou osobu zřízena. V uvedených souvislostech lze odkázat i na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz jeho rozsudek ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011), podle které úkon učiněný prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou či osobou pověřenou, která doložila své pověření, má podle §18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, proto nemusí být podepsán elektronickým podpisem ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů, ani jej není třeba potvrzovat písemným podáním shodného obsahu či předložením jeho originálu podle §37 odst. 2 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů.
K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že podle §41 odst. 2 tr. řádu je obhájce mimo jiné oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky. Podání obhájce se uskutečňuje zpravidla písemně s tím, že způsob doručení takového podání závisí na jeho úvaze. Proto v případě, když obhájce za obviněného doručuje orgánu činnému v trestním řízení datovou zprávu ze své datové schránky do datové schránky soudu nebo jiného orgánu činného v trestním řízení, je třeba toto podání považovat (za splnění i ostatních podmínek obsažených zejména v ustanovení §59 odst. 4 tr. řádu) za podání učiněné řádně.
Podle názoru Nejvyššího soudu tedy odvolání obviněného nstržm. J. G., které doručil příslušnému soudu z datové schránky svého obhájce, nemuselo být opatřeno zaručeným elektronickým podpisem podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů. Proto postup odvolacího soudu v trestní věci obviněného, kterým zamítl jeho odvolání podle §253 odst. 1 tr. řádu jako podané neoprávněnou osobou, je porušením práva obviněného na přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně v opravném řízení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Protože se odvolací soud dopustil výše uvedeného procesního pochybení a odepřel právo obviněného nstržm. J. G. na přezkoumání jeho věci na podkladě odvolání podaného řádně a včas, byl naplněn jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Po zjištění, že dovolání obviněného je v tomto směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci tedy opětovně projedná věc obviněného nstržm. J. G. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom na podkladě odvolání obviněného meritorně přezkoumá napadený rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 1 T 72/2012. Teprve na podkladě tohoto postupu, jehož výsledek pochopitelně Nejvyšší soud nemůže předjímat, odvolací soud učiní rozhodnutí ve věci a o podaném odvolání.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a podle §265s odst. 2 tr. řádu je povinen respektovat zákaz reformationis in peius.
Protože vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného nstržm. J. G. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, Nejvyšší soud rozhodl o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 3. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y