ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.93.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 93/2014-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2014 o dovolání, které podali obvinění A. M. , a Ing. M. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 6 To 190/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 204/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných A. M. a Ing. M. V. odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 2 T 204/2011, byli obvinění A. M. a Ing. M. V. uznáni vinnými přečinem způsobení úpadku podle §224 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustili ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a podle téhož ustanovení jim byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon soud podmíněně odložil na zkušební dobu 12 měsíců. Dále byl oběma obviněným uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev, u kterých je předmětem podnikání provádění staveb, jejich změna a odstraňování, projektová činnost ve výstavbě, na dobu čtyř roků. Insolvenční správkyně dlužníka MS MONT, s. r. o., IČ 63508851, Mgr. Ing. Hana Müllerová, byla s celým nárokem na náhradu škody podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním obvinění A. M. a Ing. M. V., a též poškozená společnost Výtahy Plzeň – Elex, s. r. o., a Mgr. Ing. Hana Müllerová - insolvenční správkyně dlužníka MS MONT, s. r. o. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací na podkladě odvolání poškozené společnosti Výtahy Plzeň – Elex, s. r. o., podle §259 odst. 2, 3 tr. ř. doplnil rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 2 T 204/2011 tak, že se podle §229 odst. 1 tr. ř. jmenovaný poškozený odkazuje s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obou obviněných a odvolání Mgr. Ing. Hany Müllerové krajský soud zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění A. M. a Ing. M. V. dovolání prostřednictvím společného obhájce JUDr. Jaroslava Tomáška. Svůj mimořádný opravný prostředek založili na dovolacích důvodech uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnili dovolatelé v jeho 2. alternativě, a to ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění vytkli rozsudkům soudů, že v popisu skutku absentují konkrétní skutkové okolnosti naplňující zákonný znak „zhoršení postavení dosavadních věřitelů“. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nelze dovodit, že by soud ke skutkovému závěru o zhoršení postavení věřitelů mohl dojít na základě určitých soudem provedených důkazů, podle obviněných nelze skutkové závěry o přijetí nových závazků zaměňovat se skutkovými závěry o zhoršení postavení dosavadních věřitelů. Odvolací soud sice otázku naplnění daného zákonného znaku řešil více než soud nalézací, avšak pouze odkázal na názor znalce. Podle obou dovolatelů soudy při formulaci svých úvah vycházely pouze ze závěrů znaleckého posudku Ing. Vladimíra Bečky, s nímž nesouhlasili, pojmy jako „úpadek“, „přijetí nových závazků“ či „zhoršení postavení dosavadních věřitelů“ byly vykládány ryze účetně, což vedlo k nesprávnému právnímu výkladu těchto pojmů, přičemž odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 1998, sp. zn. 3 Tz 53/98. Obvinění upozornili na to, že i když znalec nenašel žádné účetní doklady prokazující získání finančních výnosů v rozhodném období, nepostačuje to k opatření nezbytných skutkových zjištění o důsledku přijetí nových závazků v podobě zhoršení postavení dosavadních věřitelů. Soudy tak podle obviněných neměly dostatečný podklad pro právní posouzení věci a učinily nesprávné rozhodnutí o vině. Vzhledem k výše uvedenému oba navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 6 To 190/2013, stejně jako i rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 2 T 204/2011, a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jana Mrlíka. Ten nejprve upozornil, že uplatněnými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. se nelze domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Zásah do skutkových zjištění je možné v určitém rozsahu připustit pouze v případech, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. K námitkám obviněných vůči znaleckému posudku Ing. Vladimíra Bečky státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství upozornil, že soudy obou instancí se s jeho závěry ztotožnily. Znovu zopakoval výklad pojmu úpadek a zdůraznil, že nalézací soud na základě uvedeného znaleckého posudku dospěl ke správnému závěru, že společnost Malý stavební a montážní společnost, s. r. o., byla v úpadku v obou jeho formách a rozhodně se nejednalo pouze o přechodný stav. Odvolací soud poté neměl pochybnosti, že obvinění jako jednatelé dané společnosti nacházející se v úpadku přijali nové závazky a rozšířili tak počet věřitelů a celkový rozsah neuhrazených závazků. Dosavadní věřitelé by tak proto byli nepochybně na základě této skutečnosti uspokojeni v nižším rozsahu, než jak by tomu bylo v případě, kdyby obvinění nové závazky nepřijímali. Podle státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství tak došlo ke zcela evidentnímu zhoršení postavení dosavadních věřitelů společnosti a tím i k naplnění zákonného znaku daného přečinu. Závěr soudů tak označil za správný a Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obvinění A. M. a Ing. M. V. podali dovolání jako oprávněné osoby [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinili tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jejich dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřuje k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Jeho prostřednictvím je tak možné namítat, že skutek, jímž byli obvinění uznáni vinnými, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. O jiné nesprávné hmotně právní posouzení jde tam, kde soudy posoudily určitou skutkovou okolnost podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudu, není možné se dožadovat změny skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud je při projednání dovolání zásadně vázán skutkovým stavem, který se stal podkladem pro napadené rozhodnutí, a je vyjádřen ve výroku o vině. Otázka rozsahu dokazování i způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů soudy tak nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Jedná se o procesní postup soudů upravený v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 a násl. tr. ř. Přestože některé procesní vady lze napravovat v rámci dovolacího řízení, nespadají sem otázky rozsahu a hodnocení dokazování. Navíc uvedené procesní pochybení musí být dovolatelem vytýkáno prostřednictvím jiných důvodů dovolání [např. §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], nikoli důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud považuje za nutné upozornit na to, že obvinění ve svém mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnili námitky vůči závěrům znaleckého posudku Ing. Vladimíra Bečky. S ohledem na výše rozvedený výklad tohoto dovolacího důvodu lze považovat použitou dovolací argumentaci za hraniční, neboť je možné v ní vyčíst i právní námitky týkající se zhoršení postavení dosavadních dlužníků společnosti, byť jsou uplatněny prostřednictvím odmítnutí závěrů znaleckého posudku, tedy námitek týkajících se procesu hodnocení provedených důkazů. Ani při uznání takových výhrad proti naplnění znaku skutkové podstaty „zhoršení postavení věřitelů“ v dovolacím řízení jim však není možné přiznat důvodnost.
Především je však nutné upozornit na zásadní skutečnost, že obvinění ve svém mimořádném opravném prostředku pouze opakují argumenty, které uplatnili již v rámci odvolacího řízení u Krajského soudu v Plzni. Tento soud se všemi námitkami obviněných zabýval, velice podrobně a pečlivě vysvětlil veškeré skutkové okolnosti, které se staly podkladem správného zjištění soudu prvního stupně, a rovněž velice podrobně vyložil právní posouzení, které z výsledků provedeného dokazování vyplynulo. Zabýval se rovněž podmínkami a zákonnou úpravou insolvenčního řízení ve vztahu k předpokladům stavu úpadku v obou jeho formách a na konkrétních důkazech zhodnotil, proč se ztotožnil i s právním posouzením nalézacího soudu včetně subjektivní stránky. V dovolání pak obvinění nepředložili žádná nová tvrzení či jiné skutečnosti, než jaké byly již vysvětleny a vypořádány v rozhodnutí odvolacího soudu. Taková dovolání Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněná (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
Co se týče námitek obviněných, kterými zpochybňují znalecký posudek Ing. Vladimíra Bečky, ve kterém se znalec vyjádřil k zásadním skutečnostem svědčícím o stavu společnosti v předmětné době, je nezbytné zdůraznit, že znalecký posudek je nutné hodnotit stejně kriticky a pečlivě, jako všechny ostatní důkazy, nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován prověrce nejen právní korektnosti, ale též věcné správnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 45, nález č. 73). Přesně takové pojímání znaleckého důkazu přijaly i soudy obou stupňů v dané trestní věci. Je nutné připomenout, že v posuzovaném případě bylo předmětem znaleckého zkoumání účetnictví obchodní společnosti, tzn. listiny, které zobrazují hospodaření úpadce. Znalec tak provedl víceméně shrnutí o stavu majetku, závazků a pohledávek společnosti Malý stavební a montážní společnost, s. r. o., jež je však podloženo roční závěrkou, výkazy zisku a ztrát, rozvahami, jež jsou také nedílnou součástí daňového přiznání. Znalec v takových případech pracuje s konkrétními dokumenty, z nichž vytváří komplexní závěr o ekonomickém stavu obchodní společnosti, který není významně závislý na jeho subjektivním vnímání, nýbrž je podložen jednotlivými listinami. Pro zpochybnění výsledků takovéhoto znaleckého zkoumání by tudíž bylo nutné zejména zpochybnit právě podklady, z nichž znalec vycházel, což žádný z dovolatelů neučinil. Naopak z obsahu trestního spisu vyplývá, že účetnictví úpadce bylo vedeno řádně až do okamžiku prodeje obchodních podílů obviněnými.
Pokud obvinění soudům vytýkají, že naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu podle §224 odst. 2 tr. zákoníku o zhoršení postavení dosavadních věřitelů úpadce založily pouze na závěrech znaleckého posudku, je toto jejich přesvědčení mylné. O tom, že postavení stávajících věřitelů se zhoršilo, totiž svědčí nejen poznatky plynoucí ze znaleckého posudku, ale zejména průběh událostí, které následovaly po převedení obchodních podílů obviněných na M. S., jak správně poznamenal odvolací soud na straně 7 svého rozsudku. Se společností s novým názvem MS Mont s. r. o. bylo zahájeno dne 18. 5. 2010, tedy pouhé 4 dny po změně společníka, insolvenční řízení a dne 4. 8. 2010 byl na tuto společnost prohlášen konkurs. Krajský soud tak správně zhodnotil, že špatná ekonomická situace společnosti MS Mont s. r. o. nebyla pouze přechodným stavem a mj. i z tohoto důvodu nevznikají žádné pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku zpracovaného Ing. Vladimírem Bečkou.
Nejvyšší soud s ohledem na obsah trestního spisu mohl uzavřít, že napadené rozhodnutí ani jemu předcházející řízení netrpí žádnou vadou hmotně právního posouzení, jak namítali oba obvinění, naopak se závěry nižších soudů je možné naprosto souhlasit, a právě s ohledem na charakter dovolacích námitek nezbývá než odkázat v podrobnostech na odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
Druhý z dovolacích důvodů, které obvinění uplatnili, je §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., zákonem jsou vymezeny dvě jeho varianty. Vzhledem k tomu, že odvolací soud projednával odvolání obviněných ve veřejném zasedání, nelze uvažovat o první alternativě. Druhá alternativa dopadá na situace, kdy již v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný uplatnil konkrétně důvod uvedený pod písmenem g). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci Nejvyšší soud neshledal jeho naplnění, nemůže tak být naplněna ani uvedená druhá alternativa důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněných A. M. a Ing. M. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., kdy jejich námitky ještě byly podřaditelné důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak neměly žádné opodstatnění.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. března 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová