ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.976.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 976/2014-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2014 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 5 To 79/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 11/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. M. Š. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 2 T 11/2008, uznán vinným dvěma trestnými činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), kterých se dopustil skutky podrobně popsanými ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu 5 let. Obviněnému byl podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. uložen též peněžitý trest ve výši 1 000 000 Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně soud prvního stupně zprostil obžaloby spoluobviněného Ing. J. J., jehož věc byla následně projednána v samostatném řízení.
K odvolání obviněného Ing. M. Š. a státní zástupkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5 To 14/2011, podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněnému Ing. M. Š. uložil podle §255 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, který uplatnila poškozená obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o. K odvolání státní zástupkyně podanému v neprospěch obviněného Ing. J. J. odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. řádu vrátil věc tohoto obviněného Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal dovolání obviněný Ing. M. Š. a v jeho prospěch a neprospěch i nejvyšší státní zástupce. O jejich dovoláních rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 741/2012, tak, že z podnětu dovolání obviněného Ing. M. Š. a dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5 To 14/2011, ve výrocích o trestu a o náhradě škody ohledně obviněného Ing. M. Š. a zrušil i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 2 T 11/2008, v celém rozsahu týkajícím se tohoto obviněného. Podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části citovaných rozsudků, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na podkladě zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu se Krajský soud v Hradci Králové znovu zabýval touto věcí a rozsudkem ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 2 T 11/2008, uznal obviněného Ing. M. Š. vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), a dvěma trestnými činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se dopustil skutky popsanými pod body I./1. A, B, I./2. a II. ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Obviněnému byl podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen též peněžitý trest v rozsahu 700 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 500 Kč, tedy celkem ve výši 1 050 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 5 To 79/2013, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný Ing. M. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle názoru obviněného existuje mezi skutkovými zjištěními a právním hodnocením extrémní nesoulad a soud prvního stupně postupoval v rozporu s pravidlem „in dubio pro reo“. Obviněný zpochybnil i naplnění subjektivní stránky zločinu zpronevěry a další výhrady zaměřil proti výši škody, kterou podle jeho názoru nezpůsobil úmyslně, přičemž z provedených důkazů nevyplývá, že by si přisvojil peněžní prostředky. Podle obviněného půjčka těchto peněz měla vytvářet další zisk, což znamená, že postupoval s péčí řádného hospodáře. Jak dále obviněný zdůraznil, vypůjčené peněžní prostředky používal dočasně a zařídil jejich vrácení, přičemž ohledně použití části vypůjčených peněžních prostředků jednal v omylu, který sám nevyvolal. Podle názoru obviněného nebyl v posuzované věci prokázán ani jeho úmysl porušit povinnosti při správě cizího majetku, soud prvního stupně údajně hodnotil důkazy příliš jednostranně a obviněnému bylo odňato právo vyjádřit se ke všem důkazům a skutečnostem. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu a aby přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného Ing. M. Š. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru část námitek obviněného má skutkový charakter a vůbec neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pod tento dovolací důvod lze podřadit pouze námitku obviněného, v níž vytkl soudům obou stupňů nedostatečnou konkretizaci zákonné nebo smluvní povinnosti, kterou měl porušit. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem I./1. B výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, soudy nižších stupňů zde shledaly u obviněného porušení smluvní povinnosti ze smlouvy o půjčce, ovšem podle státního zástupce tato smlouva nemohla obviněnému stanovit povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek (tj. majetek obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o.). Podle přesvědčení státního zástupce obviněný zde jednal v rozporu se zákonnými povinnostmi, které soud prvního stupně dostatečně specifikoval v popisu skutku, přičemž zmíněná vada nemá vliv na jinak správné závěry soudů nižších stupňů o vině obviněného, který spáchal trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku. Otázka naplnění znaků tohoto trestného činu je již dostatečně vyložena soudní judikaturou, takže státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu odmítl dovolání obviněného.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Ing. M. Š. opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný Ing. M. Š. však zčásti nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy a jejich hodnocením, zejména pokud namítl nedostatečné prokázání toho, že vůbec spáchal trestné činy, jimiž byl uznán vinným, a naplnil jejich subjektivní stránku a že si přisvojil finanční prostředky obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o. Podle názoru obviněného soud prvního stupně hodnotil důkazy příliš jednostranně a údajně mu bylo odňato právo vyjádřit se ke všem důkazům a skutečnostem. Tím obviněný zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení těch skutků, které jsou obsaženy ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a za něž byl obviněný odsouzen, ani jiného hmotně právního posouzení, což potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, jež mělo být porušeno.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. M. Š., tedy znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Vzhledem k tomu nemůže obstát ani tvrzení obviněného, v kterém popírá možnost, že by spáchal jakoukoli trestnou činnost, a namítá, že rozhodná zjištění soudů nižších stupňů nemají oporu v opatřených důkazech. Taková argumentace se totiž vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž posuzování je podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale obviněný jejím prostřednictvím jen zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů.
Totéž platí o námitce obviněného Ing. M. Š., podle které mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy existuje tzv. extrémní nesoulad, odkazuje Nejvyšší soud na shora uvedenou argumentaci k dovolacímu důvodu. Ani zmíněné tvrzení obviněného neodpovídá hmotně právní povaze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V tomto směru lze rovněž poukázat na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu a použití uvedeného dovolacího důvodu, jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298, Sb. rozh. tr. nebo v četných dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Takový výklad byl potvrzen i řadou rozhodnutí Ústavního soudu (např. jeho usnesením ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04, uveřejněným pod č. 45 ve svazku 34 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v nichž se Ústavní soud ztotožnil s dosavadní praxí Nejvyššího soudu při interpretaci citovaného dovolacího důvodu, takže zde není důvodu odchylovat se od této ustálené soudní judikatury. Navíc tvrzení o tzv. extrémním nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy používá Ústavní soud k odůvodnění své vlastní rozhodovací praxe, v rámci které z podnětu ústavních stížností výjimečně zasahuje do rozhodnutí obecných soudů, pokud má jejich nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu (viz souhrnně zejména nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikovaný pod č. 172 ve svazku 35 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Nejde tedy o žádný dovolací důvod podle §265b tr. řádu, jímž by byl Nejvyšší soud vázán.
Obdobné konstatování platí rovněž pro tu dovolací námitku obviněného, jejímž prostřednictvím vytkl nedodržení pravidla „in dubio pro reo“. I v tomto případě jde o institut procesního práva, jehož případné porušení není způsobilé naplnit hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o nějž obviněný opřel své dovolání. Nejvyšší soud tudíž považuje i zmíněnou námitku za takovou, která neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, takže ji nemohl učinit předmětem svého posuzování.
V návaznosti na popsané okolnosti je potom nutné posuzovat i zbývající část argumentace obviněného Ing. M. Š., v jejímž rámci zpochybnil naplnění objektivní stránky trestných činů zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se dopustil skutky popsanými pod body I./1. A, B, I./2. a II. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Třebaže i tyto námitky obviněný založil zčásti na polemice se skutkovými zjištěními a s hodnocením provedených důkazů, odpovídají již uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud je však nepovažuje za opodstatněné.
Pokud jde o skutek popsaný pod body I./1. A a I./2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a posouzený jako pokračující zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, Nejvyšší soud uvádí následující. Tohoto zločinu se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Za přisvojení věci nebo jiné majetkové hodnoty se považuje jednání, které je v rozporu s účelem svěření a které mělo za cíl trvale vyloučit vlastníka věci či oprávněného z jiné majetkové hodnoty z dispozice s nimi. Přitom není podstatné, zda pachatel zpronevěry obohatil sebe nebo jiného, neboť k naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje obstarání prospěchu. Jak vyplývá z popisu rozhodných skutkových okolností obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I./1. A, obviněný Ing. M. Š. postupoval v rozporu s účelem svěření peněžních prostředků ve výši 1 174 000 EUR, které převodem na bankovní účet obchodní společnost MELDA Development Inc., půjčila na základě smlouvy o půjčce obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., a vybral tyto peněžní prostředky z účtu posledně jmenované obchodní společnosti, za kterou vystupoval jako jednatel, a použil je nezjištěným způsobem, nikoli však k nákupu podniku Českomoravský průmysl kamene, a. s., k němuž byly půjčené peníze určeny jako součást celkové půjčené částky ve výši 5 000 000 EUR. Tím obviněný způsobil na majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., škodu ve výši 27 321 607 Kč. Druhý dílčí útok téhož zločinu spočíval v tom, že
a) obviněný jako jednatel obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., po předchozí dohodě s již zemřelým Ing. J. J., který si z toho důvodu dne 15. 1. 2004 založil soukromý účet v Živnostenské bance, a. s., poskytl z bankovního účtu jmenované obchodní společnosti půjčku, a to dne 22. 1. 2004 ve výši 415 000 EUR (v přepočtu ve výši 13 634 825 Kč) a dne 26. 1. 2004 ve výši 15 000 EUR (v přepočtu ve výši 494 325 Kč), kterou Ing. J. J. v průběhu února 2004 vrátil v hotovosti v celé výši obviněnému a ten ji použil na úhradu závazku obchodní společnosti ALLFIN Group CZ, s. r. o., v níž byl obviněný jednatelem,
b) obviněný jako jednatel obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., vybral z bankovního účtu této obchodní společnosti dne 23. 1. 2004 v hotovosti částku ve výši 26 237,91 EUR (v přepočtu ve výši 865 326,30 Kč) a dne 29. 1. 2004 ji použil na úhradu závazku, který měl vůči obchodní společnosti Silesia Air, s. r. o.,
přičemž v účetnictví obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., obviněný nechal zúčtovat hotovostní výběr částky ve výši 26 237,91 EUR proti účtu 261 – peníze na cestě, avšak namísto toho, aby byl tento pohyb na účtu 261 dále zúčtován jako příjem do pokladny nebo na bankovní účet, nechal jej dále zúčtovat na MD účtu 378, na kterém se takto vynulovával původně zaúčtovaný závazek ve výši 3 000 000 EUR, vyplývající z půjčky od obchodní společnosti MELDA Development Inc., a současně obviněný nechal zaúčtovat převody částek ve výši 415 000 EUR a 15 000 EUR přímo proti účtu 378, a tím způsobil poškozené obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., škodu v celkové výši 14 994 476,30 Kč.
Zmíněný popis rozhodných skutkových okolností svědčí podle názoru Nejvyššího soudu o naplnění všech formálních znaků zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, včetně jeho objektivní stránky. Jak je totiž v posuzované věci zřejmé, obviněný jednal v rozporu s účelem svěření, ke kterému měl k dispozici peněžní prostředky, jež získala do svého majetku obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., za kterou obviněný jednal jako statutární orgán, a to na základě smlouvy o půjčce sjednané s obchodní společností MELDA Development Inc. Tyto peněžní prostředky byly určeny k nákupu podniku Českomoravský průmysl kamene, a. s., ale obviněný je vybral z bankovního účtu obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., použil je nezjištěným způsobem, ale nikoli k uvedenému účelu, a tím způsobil škodu na majetku posledně jmenované obchodní společnosti v celkové výši 42 316 083,30 Kč. K takovému následku pak došlo nikoli tím, že by obviněný v rozporu se smlouvou o půjčce uzavřenou s obchodní společností MELDA Development Inc. jí nevrátil zbytek půjčené peněžní částky ve výši 3 000 000 EUR, ale tím, jak dále naložil s touto částkou. Je totiž nepochybné, že peníze, které získala obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., na podkladě zmíněné půjčky, přešly do jejího majetku, resp. do jejího vlastnictví. V takovém případě pak obviněnému jako statutárnímu orgánu (jednateli) posledně jmenované obchodní společnosti a nositeli povinnosti hospodařit s jejím majetkem s péčí řádného hospodáře (§135 odst. 2 a §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále ve zkratce „obch. zák.“) byly tyto peníze svěřeny, a jestliže si je jako cizí věc (§134 odst. 1 tr. zákoníku) neoprávněně přisvojil, naplnil tím všechny zákonné znaky zločinu zpronevěry. Námitky, v nichž obviněný tvrdí opak, považuje Nejvyšší soud za neopodstatněné.
Dále se Nejvyšší soud zabýval tou částí dovolání obviněného, kterou zpochybnil správnost právní kvalifikace skutků obsažených pod body I./1. B a II. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně jako trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2009). Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů dostatečně nespecifikovaly smluvní nebo zákonné povinnosti, které měl obviněný porušit těmito činy. K uvedenému trestnému činu Nejvyšší soud především připomíná, že se ho dopustil ten, kdo způsobil jinému škodu velkého rozsahu tím, že porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu §255 odst. 1 tr. zák. se v trestněprávní teorii a soudní praxi rozumělo jednání pachatele, které bylo v rozporu s obecným nebo konkrétním vymezením obsahu takové povinnosti a jehož následkem (účinkem) bylo způsobení škody v určité výši na cizím opatrovaném nebo spravovaném majetku (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1527; Novotný, O., Vokoun, R. a kol. Trestní právo hmotné – II. Zvláštní část. 5. vydání. Praha: ASPI, 2007, s. 128 a 129; dále viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1224/2006, publikované pod č. T 964. v sešitě 33 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2007).
Pokud jde o povinnost uloženou zákonem, kterou pachatel porušil svým zaviněným jednáním při opatrování nebo správě cizího majetku, Nejvyšší soud připomíná, že ustanovení §255 odst. 1 tr. zák. (nyní se jedná o téměř shodné ustanovení §220 odst. 1 tr. zákoníku) obsahovalo skutkovou podstatu s tzv. blanketní dispozicí, protože ohledně takové povinnosti se odvolávalo na mimotrestní právní normu a jejím porušením podmiňovalo trestní odpovědnost za uvedený trestný čin. V odsuzujícím výroku o vině pro tento trestný čin proto musí být uvedeno příslušné ustanovení právního předpisu, které obviněný porušil svým jednáním při opatrování nebo správě cizího majetku. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové je přitom ve výroku o vině pod bodem II. správně uvedena zákonná povinnost, kterou obviněný Ing. M. Š. porušil a která zde spočívala v povinnosti obviněného jako statutárního orgánu vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře (§194 odst. 5 obch. zák.). Jestliže totiž obviněný umožnil použití peněžní prostředků obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., způsobem popsaným v citovaném výroku o vině, podle názoru Nejvyššího soudu porušil zmíněnou zákonnou povinnost spravovat cizí majetek, tj. majetek jmenované obchodní společnosti.
Za správné a odpovídající zákonu považuje Nejvyšší soud i závěry soudů nižších stupňů o porušení smluvní povinnosti, pokud jde o skutek popsaný pod bodem I./1. B ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Jak totiž mimo jiné vyplývá z popisu tohoto skutku vyjádřeného v uvedeném výroku o vině, obviněný porušil nejen povinnost spravovat majetek obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., která mu byla uložena podle zákona (viz zde obsažený odkaz na ustanovení §135 odst. 2 a §194 odst. 5 obch. zák.), ale současně nevykonával správu majetku jmenované obchodní společnosti v souladu s tím, k čemu se jménem poškozené obchodní společnosti zavázal smlouvou o půjčce, kterou tato společnost sjednala s obchodní společností MELDA Development Inc. Z provedených důkazů (zejména ze svědecké výpovědi R. N., ředitele obchodní společnosti MELDA Development Inc.) totiž vyplynulo, že obviněný nemohl použít peněžní prostředky získané na základě smlouvy o půjčce k rozvoji svého vlastního podnikání ani k jiným podnikatelským aktivitám, které nesouvisely s nákupem podniku Českomoravský průmysl kamene, a. s. Jednání obviněného Ing. M. Š. však zcela jednoznačně svědčí o opaku, protože nesplnil závazky z předmětné smlouvy o půjčce. Z dalších skutkových zjištění soudu prvního stupně, kterými je Nejvyšší soud v řízení o dovolání vázán, je zřejmé, že obviněný nepoužil ani část zmíněných peněz k úhradě skutečných dluhů, které měla obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., vůči dalším osobám. Obviněný tím porušil smluvní povinnost, kterou měl vůči obchodní společnosti MELDA Development Inc., a v důsledku tohoto porušení zasáhl do majetkových práv obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., která byla povinna dodržet závazek, jenž vyplýval ze smlouvy o půjčce a spočíval ve vrácení půjčených peněz. Ze všech shora uvedených důvodů považuje Nejvyšší soud závěry soudů nižších stupňů, k nimž dospěly ohledně právní kvalifikace skutků popsaných pod body I./1. B a II. a posouzených jako trestné činy porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2009) za správné a odpovídající zákonu. S ohledem na tyto argumenty Nejvyšší soud konstatuje, že popsané jednání obviněného vedlo ke způsobení škody na majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., protože obviněný z majetku této obchodní společnosti ani částečně neumořil její vlastní dluh, takže její celkové závazky zůstaly nezměněny.
V této souvislosti se Nejvyšší soud neztotožnil ani s námitkami obviněného zpochybňujícími výši způsobené škody. Nejvyšší soud ve svém předcházejícím usnesení ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 741/2012, soudům nižších stupňů uložil, aby se znovu zabývaly výší skutečné škody a učinily jednoznačné skutkové zjištění o tom, které závazky jmenované obchodní společnosti a v jakém rozsahu obviněný uhradil. Přitom konstatoval, že „… za škodu zde pak bude možné považovat jen to, o co se skutečně zmenšil majetek uvedené obchodní společnosti.“ Pokud jde o skutek popsaný pod bodem I./1. B ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud již výše uvedl, že obviněný nepoužil peníze získané na podkladě smluv o půjčce na to, aby jimi splatil skutečné dluhy obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., takže v důsledku jím provedených dispozic s těmito penězi došlo k úbytku majetkových hodnot jmenované obchodní společnosti v celkové výši 20 919 323 Kč, což je následek (resp. účinek), ke kterému by nedošlo, kdyby obviněný postupoval v souladu s podmínkami smlouvy o půjčce a se zákonnými povinnostmi statutárního orgánu (viz ustanovení §135 odst. 2 a §194 odst. 5 obch. zák.). Podle názoru Nejvyššího soudu nevznikají žádné pochybnosti ani ohledně výše škody u skutku obsaženého pod bodem II. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Jak je totiž zřejmé z popisu rozhodných skutkových zjištění, obviněný zde uvedeným protiprávním jednáním zatížil majetek obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., částkou ve výši 19 427 500 Kč.
Nejvyšší soud proto považuje námitky obviněného, jimiž zpochybnil způsobení škody na cizím majetku, a tím i naplnění znaku objektivní stránky trestných činů, kterými byl uznán vinným, za neopodstatněné. Navíc soudy nižších stupňů postupovaly zcela v intencích předchozího zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 741/2012, a skutky, o nichž nyní rozhodly, byly právně posouzeny v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který rovněž uplatnil obviněný Ing. M. Š. ve svém dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného (i státního zástupce) však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí obou odvolání jako nedůvodných. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán některý jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný pak spatřoval v předcházejícím řízení naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž shledal, že námitky obviněného mu zčásti neodpovídají a ve zbytku jsou nedůvodné.
Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný Ing. M. Š. podal proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, které sice částečně vycházelo z námitek, jež odpovídají uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného Ing. M. Š. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 9. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y