ECLI:CZ:NS:2014:5.TZ.50.2014.1
sp. zn. 5 Tz 50/2014-20
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. října 2014 v senátě složeném z předsedy prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Pavly Augustinové stížnost pro porušení zákona, podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. K. proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 7 T 229/2012, jenž nabyl právní moci dne 18. 1. 2013, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 7 T 229/2012,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §314e odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného P. K.
Napadený trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 7 T 229/2012, se zrušuje .
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc obviněného P. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 7 T 229/2012, byl podezřelý (správně obviněný) P. K. uznán vinným přečinem krádeže podle ustanovení §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že dne 2. 10. 2012 v B. na ul. H. nezjištěným způsobem vnikl do zde zaparkovaného vozidla značky Fiat Ducato, bílé barvy, RZ: ..., kde z kabiny řidiče odcizil černou koženou peněženku značky Lagen, která obsahovala finanční hotovost ve výši 15.800 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz a průkaz pojištěnce VZP, 2 ks platebních karet ČS, a. s., a to VISA č. ..., VISA č. ..., vše na jméno Z. D., čímž způsobil poškozenému Bc. Z. D., nar. ..., škodu v celkové výši 15.800 Kč.
Za tyto přečiny byl obviněný P. K. podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle §75 odst. 1, 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. h) tr. ř. byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území Statutárního města Brna na dobu 2 (dvou) let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Bc. Z. D., nar. ..., bytem V. S., C., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 18. 1. 2013.
Proti uvedenému pravomocnému trestnímu příkazu podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného P. K. stížnost pro porušení zákona a v jejím odůvodnění uvedla, že vzhledem k tomu, že ve věci bylo po podání návrhu na potrestání rozhodnuto trestním příkazem, nelze nezmínit nikoli jednoznačnou důkazní situaci. Obviněný trestnou činnost zcela popřel s tím, že v inkriminované době vůbec v B. nebyl. Usvědčuje jej pouze J. B., který s obviněným a osobou jménem S. S. (tato osoba je neznámého pobytu) cestoval v kritické době ve vozidle zn. Ford Mondeo, RZ: ..., stříbrné barvy. Skutek osvětlují podání vysvětlení T. D. a další ve věci opatřené důkazy. Ve spise naopak absentuje odborné vyjádření o srovnání pachové stopy zajištěné na odcizené peněžence s pachovou konzervou označenou „P. K.“. Z ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. vyplývá, že samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušením řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Proto mělo být za dané důkazní situace nařízeno standardní hlavní líčení ve smyslu §196 a násl. tr. ř.
Ve vydaném trestním příkaze pak soud prvního stupně nerespektoval ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., z něhož plyne, že trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu. Výše citovaný trestní příkaz, kterým byl obviněnému mj. uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce 15 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, se ve světle shora uvedených skutečností jeví nezákonným a jako takový nemůže obstát.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti České republiky navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 7 T 229/2012, byl ve smyslu §268 odst. 2 tr. ř. porušen zákon v neprospěch obviněného P. K., a to v ustanovení §314e odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., napadený trestní příkaz s odkazem na §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a dále zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud na základě ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebné rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný P. K. se k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadenému rozhodnutí předcházející.
Nejvyšší soud posoudil jak napadený trestní příkaz Městského soudu v Brně, tak i předložený spisový materiál, a dospěl k následujícím zjištěním. Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.
Podstata trestního příkazu spočívá v tom, že soud nerozhoduje na základě důkazů před ním provedených v hlavním líčení, nýbrž pouze na základě spisového materiálu, který mu byl předložen spolu s podanou obžalobou nebo návrhem na potrestání. V tomto spisovém materiálu jsou obsaženy buď důkazy opatřené vyšetřováním v přípravném řízení, nebo informace zachycené během zkráceného přípravného řízení policejním orgánem či státním zástupcem. Rozhodující je, zda je na základě těchto informací skutkový stav spolehlivě prokázán. Trestní příkaz je tedy vydáván jen na podkladě spisu, tedy s přihlédnutím k důkazům opatřeným v přípravném řízení, které soud, aniž by je provedl, posuzuje jen z hlediska, zda je jimi skutkový stav spolehlivě prokázán.
V projednávané věci však předložený spisový materiál nepodává jednoznačné důkazy o tom, že se souzené trestné činnosti dopustil právě a pouze obviněný P. K.. P. K. popřel, že by se dopustil krádeže peněženky poškozeného Bc. Z. D., stejně tak i popřel, že by se vůbec nacházel v B. v době spáchání trestného činu. Jak vyplývá z obsahu spisu, podle protokolu o výslechu osoby podezřelé ze dne 10. 12. 2012 P. K. vypověděl, že si vůbec není vědom toho, že by byl v měsíci říjnu v B. Určitě nebyl v B. dne 2. 10. 2012. Nikdy nebyl ani na b. nádraží. Naposledy byl v B. před dvěma až třemi lety, kdy si zde hledal práci. Nezná nikoho pod přezdívkou S. či Sa. J. B. zná již 30 let. Neví, kde se v současné době jmenovaný může zdržovat či pohybovat. Naposledy jej viděl někdy před 10 lety. Již se spolu nestýkají. Žádné vloupání do vozidla Tranzit neprovedl a rovněž neodcizil žádnou peněženku (srov. č. l. 22 spisu).
Bratr poškozeného, T. D., ve své výpovědi popsal tříčlennou osádku vozu Ford, které pronásledoval po události na ulici H. (srov. č. l. 23 a násl. spisu). J. B. oproti tvrzení P. K. uvedl, že řídil S., dozadu si sedl K., který hned potom, co se rozjeli, řekl, že ukradl peněženku. J. B. neví odkud, ale všiml si, že se K. dívá na bílý Transit a že má v ruce peněženku (srov. č. l. 27 spisu). Podle úředního záznamu ze dne 3. 10. 2012 byl shlédnut kamerový záznam z benzinové čerpací stanice S. u B.a bylo z něj zjištěno, že J. B. sem přijel vozidlem zn. Ford Mondeo stříbrné barvy, kdy toto vozido v záběru kamery pouze projelo prostorem čerpací stanice a zastavilo někde mimo dosah kamerového systému. V prostoru kamery se pohyboval sám B. Vytěžením kamerového systému nebyly zaznamenány jiné podezřelé osoby kromě jmenovaného B. (srov. č. l. 35 a 36 spisu). Pobyt S. S. se nepodařilo zjistit (srov. č. l. 43 a 44 spisu).
Podle předloženého spisového materiálu se v protokolu o ohledání místa činu ze dne 2. 10. 2012 uvádí, že na místě byla zajištěna stopa č. 1 – pachová (sejmuta z černé kožené peněženky zn. Lagen a dále byla zajištěna stopa č. 2 – daktyloskopická (sejmuta z pravých předních dveří dodávky zn. Fiat Ducato, RZ: ..., a stopa č. 3 – daktyloskopická (sejmuta z vnitřní části pravých předních dveří téhož vozidla (srov. č. l. 5 p. v. spisu). K odbornému vyjádření byly předloženy pouze daktyloskopické stopy (srov. č. l. 32 spisu). Součástí spisového materiálu však není, jak namítala i ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, odborné vyjádření o srovnání pachové stopy zajištěné na odcizené peněžence s pachovou konzervou označenou „P. K.“.
Ačkoliv unikající pasažéři vozidla Ford byli viděni bratrem poškozeného T. D., nebyl proveden žádný úkon směřující ke ztotožnění P. K. uvedeným svědkem.
Oproti dřívější právní úpravě není nutnou podmínkou pro vydání trestního příkazu doznání obviněného, nýbrž spolehlivé prokázání skutkového stavu opatřenými důkazy, což se však v této trestní věci nestalo. Samosoudce tedy musí hodnotit předložené důkazy spolu s podanou obžalobou, resp. návrhem na potrestání, v tom směru, zda jimi je prokázán skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu potřebném pro vydání trestního příkazu; tato podmínka však v případě obviněného P. K. s ohledem na uvedené důkazy obsažené ve spisu a na ně navazující závěry Nejvyššího soudu splněna nebyla. Samosoudce je omezen ve svých úvahách tím, že důkazy nebyly před soudem provedeny při zachování všech základních zásad trestního řízení (srov. zejména §2 odst. 10, 11, 12 tr. ř.), a proto musí zvlášť pečlivě zvažovat, zda bez projednání věci v hlavním líčení může vydat trestní příkaz, jež má povahu a účinky odsuzujícího rozsudku. Jestliže nedojde v tomto smyslu k pozitivnímu závěru, trestní příkaz vydat nesmí, i kdyby byly dány ostatní formální podmínky, a pokud neučiní některé z rozhodnutí uvedených v §314c odst. 1 tr. ř., je povinen projednat věc v hlavním líčení (srov. §314d odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud tak má za to, že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 7 T 229/2012, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. K., a to v ustanovení §314e odst. 1 tr. ř.
Jak již bylo zmíněno, podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu. Maximální výměra jednoho roku platí i pro trest úhrnný, souhrnný a společný trest za pokračování v trestném činu. Napadeným trestním příkazem samosoudce Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 7 T 229/2012, však byl obviněnému P. K. vedle trestu zákazu pobytu na území Statutárního města Brna na dobu 2 (dvou) let uložen také úhrnný trest odnětí svobody v délce 15 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, čímž byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. rovněž v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř.
Ze všech těchto důvodů je třeba přisvědčit názoru ministryně spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že postupem Městského soudu v Brně byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného P. K., neboť jednak uvedený soud rozhodl, aniž by byl opatřenými důkazy spolehlivě prokázán skutkový stav, a jednak uložil obviněnému úhrnný podmíněný trest odnětí svobody překračující zákonem povolenou výměru tohoto trestu (do jednoho roku).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 7 T 229/2012, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného P. K.. V návaznosti na tento výrok Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. pak Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc obviněného P. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V souladu s ustanovením §270 odst. 4 tr. ř. Nejvyšší soud již jen zdůrazňuje, že Městský soud v Brně, jemuž byla věc přikázána, je vázán shora vyslovenými právními názory Nejvyššího soudu a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v tomto rozsudku vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného P. K., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2014
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.