ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1169.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1169/2014-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2014 o dovolání, které podal obviněný J. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 5 To 44/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 54 T 3/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 54 T 3/2012, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. [bod 7)] a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. [bod 21)]. Podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen, za současného vyslovení dohledu nad obviněným, na zkušební dobu pěti let. Podle §60a odst. 3 tr. zák. za použití §26 odst. 3 tr. zák. mu bylo uloženo, aby ve zkušební době hradil podle svých sil a možností způsobenou škodu a pravidelně nejméně jedenkrát za tři měsíce plnění této povinnosti dokládal probačnímu úředníkovi. Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněných J. R. a M. Ř. a o zproštění obžaloby obviněného P. Ch. Současně bylo rozhodnuto výroky podle §228 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 2 tr. ř. a §229 odst. 3 tr. ř. o uplatněných nárocích na náhradu škody.
O odvoláních, která proti citovanému rozsudku podali státní zástupce Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, obviněný J. R. a obviněný J. N., rozhodl v druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 5 To 44/2013. Stran obviněného J. N. na podkladě jeho odvolání rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o jemu uloženém trestu a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že tomuto obviněnému při nezměněném výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. uložil podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let a současně mu podle §59 odst. 2 tr. zák. uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnými činy způsobil, a pravidelně, nejméně jednou za tři měsíce, plnění této povinnosti dokládal probačnímu úředníkovi [body II., III. písm. b) citovaného rozsudku].
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze, konkrétně výroku pod body II. a III. písm. b), podal obviněný J. N. (dále jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku (stručně shrnuto) namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutků a nesprávném vyhodnocení důkazů. V tomto směru odkázal na důvody, které uvedl ve svých výpovědích a také v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovodil, že zjištěnými skutky nebyly naplněny znaky souzených trestných činů, neboť nebylo jednoznačně prokázáno, že tyto skutky spáchal on. Oba soudy vycházely toliko z tvrzení spoluobviněného R., který svojí výpovědí v podstatě rozhodoval o tom, kdo „trestnou činnost jemu kladenou za vinu páchal s ním a kdo ne“.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 5 To 44/2013, ve výroku III. písm. b) a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že ve věci bude především na místě ověřit, zda dovolání bylo podáno včas. Vzhledem k časovému údaji o datu doručení rozhodnutí odvolacího soudu obviněnému uvedenému přímo v textu dovolání a vzhledem k tomu, že dovolání bylo původně adresováno nepříslušnému Okresnímu soudu v Liberci, vznikají pochybnosti o dodržení lhůty uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. Pro případ, že nebudou zjištěny podmínky pro odmítnutí dovolání pro opožděnost podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., státní zástupce vyložil, že dovolací námitky obviněného směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. [neučiní-li tak podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.]. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 5 To 44/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odstavce 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v předmětné věci v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, měl obviněný obhájce JUDr. Vladimíra Kašpara. Z obsahu trestního spisu se dále podává, že rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 11. 2. 2014 a jmenovanému obhájci dne 13. 1. 2014 (viz doručenka a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l . 2673 spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání obviněného tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením připadl na den 11. 4. 2014 (jednalo se o pracovní den). Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím jmenovaného obhájce až dne 14. 4. 2014 (viz dovolání, jež je ostatně datováno dnem 14. 4. 2014 a elektronicky podepsáno téhož dne, č. l . 2748 - 2749 spisu), navíc u soudu, u něhož nemohlo být relevantně podáno, jelikož v dané věci vůbec nebyl činný – u Okresního soudu v Liberci. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, soudu prvního stupně, bylo toto dovolání elektronicky podáno (Okresním soudem v Liberci) dne 16. 4. 2014 (č. l. 2745).
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1, 2 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý