ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1215.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1215/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2014 o dovolání, které podal obviněný R. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2014, č. j. 5 To 165/2014-127, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 13/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 71 T 13/2014 , byl obviněný R. Š. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným dvěma přečiny křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jichž se dle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
1.
dne 9. 11. 2012 v O. na ulici H. n. č. … v budově Vazební věznice Ostrava, ve výslechové místnosti, v průběhu vyšetřování vedeného policejním orgánem Policie ČR, Městské ředitelství policie Ostrava, územní odbor SKPV, 10. Oddělení obecné kriminality Ostrava 1, v trestní věci obviněného R. N., stíhaného pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, vedené pod č. j. KRPT-150212/TČ-2012-070741, před komisařem, v procesním postavení svědka, po předchozím řádném poučení o trestních následcích křivé výpovědi podle §101 trestního řádu uvedl, že mu obviněný R. N. nikdy pervitin neposkytl, ačkoli R. N. nejprve v průběhu vyšetřování vedeného policejním orgánem Policie ČR, Městské ředitelství policie Ostrava, územní odbor SKPV, 10. Oddělení obecné kriminality Ostrava 1, v trestní věci vedené pod č. j. KRPT-150212/TČ-2012-070741, před komisařem, po řádném poučení, v procesním postavení obviněného dne 2. 8. 2012 mj. vypověděl, že R. Š. poskytl zdarma pervitin asi ve 2 případech po jedné dávce, a poté i v průběhu hlavního líčení konaného u Okresního soudu v Ostravě v trestní věci vedené pod sp. zn. 11 T 16/2013, před předsedkyní senátu, po řádném poučení, v procesním postavení obžalovaného dne 25. 2. 2013, mj. uvedl, že R. Š. zdarma poskytl pervitin v jednom případě v množství 0,1 g, přičemž výpovědi R. N. v procesním postavení obviněného z přípravného řízení a v procesním postavení obžalovaného z hlavního líčení soud vyhodnotil jako věrohodné a mj. i na jejich základě obžalovaného R. N. uznal vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 11 T 16/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 7 To 305/2013,
2.
dne 18. 3. 2013 v dopoledních hodinách v O.-P., na ulici U S. …, v budově Okresního soudu Ostrava, v jednací síni, v průběhu hlavního líčení konaného v trestní věci obžalovaného R. N., vedené pod sp. zn. 11 T 16/2013 pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, v procesním postavení svědka, po předchozím řádném poučení o trestních následcích křivé výpovědi podle §101 trestního řádu uvedl, že obžalovaný R. N. mu nikdy pervitin neprodal ani neposkytl, ačkoli R. N. nejprve v průběhu vyšetřování vedeného policejním orgánem Policie ČR, Městské ředitelství policie Ostrava, územní odbor SKPV, 10. Oddělení obecné kriminality Ostrava 1, v trestní věci vedené pod č. j. KRPT-150212/TČ-2012-070741, před komisařem, po řádném poučení, v procesním postavení obviněného dne 2. 8. 2012, mj. vypověděl, že R. Š. poskytl zdarma pervitin asi ve dvou případech po jedné dávce, a poté i v průběhu hlavního líčení konaného u Okresního soudu v Ostravě v trestní věci vedené pod sp. zn. 11 T 16/2013, před předsedkyní senátu, po řádném poučení, v procesním postavení obžalovaného dne 25. 2. 2013 mj. uvedl, že R. Š. zdarma poskytl pervitin v jednom případě v množství 0,1 g, přičemž výpovědi R. N. v procesním postavení obviněného z přípravného řízení a v procesním postavení obžalovaného z hlavního líčení soud vyhodnotil jako věrohodné a mj. i na jejich základě obžalovaného R. N. uznal vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 11 T 16/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 7 To 305/2013.
Obviněný byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle §346 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, usnesením ze dne 11. 6. 2014, č. j. 5 To 165/2014-127, jímž ho podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Zdeňky Doležílkové dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Namítá, že v řízení před soudem prvního stupně, ani v následném řízení odvolacím, nebylo prokázáno, že by se vytýkaného jednání dopustil. Nebylo prokázáno, že by jako svědek před policejním orgánem, ani jako svědek před soudem, uvedl nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam, a je přesvědčen, že naopak v průběhu hlavního líčení bylo výslechem svědka R. N. nepochybně prokázáno, že o podstatných skutečnostech vypovídal ve dnech 9. 11. 2012 a 18. 3. 2013 zcela pravdivě. Vytýkaného jednání se proto nemohl dopustit, pokud v procesním postavení svědka vypovídal v obou případech pravdivě.
Pokud odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nesprávně vyhodnotily svědeckou výpověď R. N. jako zcela účelovou ve snaze mu pomoci, považuje to za ničím nepodložené závěry a nesprávné hodnocení svědecké výpovědi. Podotkl, že výslech korunního svědka, neboť si nevybavil žádnou situaci, kdy by dovolateli dal pervitin, jednoznačně potvrdil, že tento v procesním postavení svědka vypovídal zcela pravdivě. Soudy nevyhodnotily důkazy náležitým způsobem, nebylo vůbec prokázáno, že by se vytýkaného jednání dopustil. Pokud tyto skutečnosti nebyly zjevně prokázány, nemohl odvolací soud dospět k závěru, že byla naplněna skutková podstata přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Z těchto důvodů pokládá rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné, neboť je založené na nesprávném hmotně právním posouzení věci, pokud nebyl učiněn spolehlivý závěr o naplnění skutkové podstaty předmětného přečinu.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) po seznámení se s obsahem podaného dovolání a rekapitaluci obviněným vznesených námitek v prvé řadě uvedl, že podstata v zásadě jediné výhrady vtělené dovolatelem do jeho mimořádného opravného prostředku není ničím než opakováním námitek, o něž opíral předešlé odvolání a které tvořily podstatu jeho obhajoby od počátku trestního stíhání. Těmito argumenty obviněného se však podle jeho náhledu náležitě zabývaly jak soud nalézací, tak soud druhého stupně a vyčerpávajícím způsobem na ně odpověděly. V tomto ohledu bez dalšího odkázal na odůvodnění jejich rozhodnutí, neboť účelem tohoto vyjádření není opakování nebo další rozvíjení argumentace týkající se hodnocení provedených důkazů. Zdůraznil, že dovolání nelze chápat jako opravný prostředek, jehož účelem by byl opakovaný komplexní přezkum pravomocného meritorního rozhodnutí, nýbrž jde o specifický mimořádný opravný prostředek, jehož účelem je odhalování zvlášť závažných vad rozhodnutí, které je možno podřadit pod některý z dovolacích důvodů (za předpokladu, že tento důvod dovolatel náležitě uplatnil). Jestliže obviněný opírá své dovolání o shodné námitky, které již dříve neúspěšně vznášel v řádném opravném prostředku, pak taková dovolání zpravidla bývají podle státního zástupce Nejvyšším soudem odmítána jako zjevně neopodstatněná a má za to, že zde se jedná o právě takový případ.
Státní zástupce rozvedl, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, že obviněný v dovolání uplatní námitky proti aplikaci ustanovení hmotného práva na skutková zjištění, která soud učinil z provedeného dokazování. Obviněný tedy musí akceptovat tato skutková zjištění a vzhledem k nim pak vytýkat případné právní vady rozhodnutí. Obviněný Š. však podle hodnocení státního zástupce buduje dovolání na přesně opačném principu – brojí proti správnosti skutkových závěrů, z nichž vycházely oba ve věci činné soudy. Na základě protikladného posouzení výpovědi svědka N. dospívá ke zcela odlišnému skutkovému základu a teprve z něj pak činí závěr o nesprávnosti právního posouzení skutku soudem. Z toho plyne, že obviněný podstatou svého dovolání učinil nikoli právní, nýbrž skutkové námitky, na něž nedopadá nejen jím deklarovaný důvod dovolání, ale ani žádný jiný z důvodů vyjmenovaných v §265b tr. ř.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného:
IV.
Z obsahu dovolací argumentace obviněného plyne, že jejím základem je tvrzení o nesprávném skutkovém zjištění soudů nižších stupňů, které má mít podklad ve vadném hodnocení provedených důkazů. Toliko na tomto odlišném skutkovém základě (tj. tvrzení, že obviněný v obou případech v procesním postavení svědka vypovídal v souladu s realitou, tzn. pravdivě) staví dovolatel svůj závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Při tomto zjištění nezbývá než, v souladu s hodnocením jeho mimořádného opravného prostředku státním zástupcem a s odkazem na výše uvedené obsahové vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jeho interpretaci v aplikační činnosti dovolacího soudu, konstatovat, že obviněný se svou argumentací s deklarovaným důvodem dovolání míjí, neboť nevznáší jedinou námitku, kterou by bylo lze označit za námitku hmotně právní, tj. takovou, jež by nesprávnost právního posouzení činu vztahovala ke skutkovým zjištěním, která jsou v rozsudku soudu prvního stupně vyjádřena v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jinak vyjádřeno, ve vztahu k těmto zjištěním neuplatňuje obviněný žádnou výhradu v tom směru, že by skutky, jak jsou soudem prvního stupně v jeho rozsudku popsány, nenaplňovaly zákonné znaky přečinů, jimiž byl pravomocně uznán vinným.
Protože dovolací soud není zásadně oprávněn zasahovat do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, jakkoli korigovat jejich hodnotící úvahy týkající se důkazů jimi provedených a v daném směru zaujímat názory vlastní, není ani oprávněn, při vázanosti těmito skutkovými zjištěními a skutkově-procesní povaze dovolací argumentace obviněného, podrobit napadená rozhodnutí přezkumu ve smyslu ustanovení §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Námitky obviněného, jež jsou ve své podstatě obsahovým opakováním jeho řádného opravného prostředku vůči rozsudku soudu prvního stupně, resp. vyjádřením nesouhlasu s jejich posouzením soudem odvolacím, nenaplňují z hlediska svého obsahu důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiného dovolacího důvodu upraveného ustanovením §265b tr. ř. Při tomto zjištění dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v§265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil dovolací soud toto rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil