ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1221.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1221/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. září 2014 o dovolání obviněného prap. P. J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2014, č. j. 10 To 102/2014-109, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 139/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2014, č. j. 10 To 102/2014-109, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 2. 2014, č. j. 10 T 139/2013-79, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §346 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž výkon trestu odnětí svobody mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, když zkušební doba podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
V dovolání, které obviněný uplatnil prostřednictvím obhájkyně, odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu spočívá podle obviněného v tom, že okresní soud neuvedl, na základě jakých konkrétních důkazů a vlastních skutkových zjištění učinil skutkový závěr, že obviněný lživě vypovídal. Okresním soudem nebylo rovněž podle dovolatele provedeno žádné dokazování směřující ke zjištění, kdo ve skutečnosti za firmu Hoden práce provedl, když není vyloučeno, že mohlo dojít ke zneužití názvu společnosti HODEN, s.r.o., a někdejšího jejího pracovníka. Poukazuje rovněž na to, že z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že dovolatel o tom, že stavební práce firma HODEN, s.r.o., neprováděla věděl, a tedy vypovídal nepravdu vědomě. „Soud se“ (podle něj) „v odůvodnění naplněním tohoto zákonného znaku trestného činu křivé výpovědi vůbec nezabýval“. Obviněný dále poukazuje na to, že soud při posouzení předběžné otázky – zda tvrzení dovolatele byla nepravdivá, nepostupoval správně, a v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1103/2005. Obviněný je toho názoru, že v rámci předběžné otázky měl soud zjistit, kdo předmětné práce provedl a z jakých prostředků byly práce uhrazeny. Vzhledem k tomu, že těmito otázkami se soud vůbec nezabýval a odkázal pouze na rozhodnutí a dokazování ve věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 52/2012, pochybil a součástí výroku o vině se stalo konstatování, že ve skutečnosti stavební práce popsané ve fakturách si manželé J. provedli dílem svépomocí s využitím rodinných příslušníků. Soudu dále vytýká, že se nezabýval tím, kdo a jak a z jakých finančních prostředků stavební práce provedl, a námitkami dovolatele k uvedené problematice se nezabýval. Soud podle obviněného nezjistil skutkový stav věci a jeho podkladem pro výrok o jeho vině se stalo konstatování z rozhodnutí sp. zn. 2 T 52/2012. Vzhledem k tomu, že skutkový stav nebyl zjištěn v souladu se zásadami spravedlivého procesu, kdy odvolateli nebylo umožněno uplatnit svá procesní práva a byla porušena zásada ústnosti řízení a zásada projednací, bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Nebylo mu umožněno klást svědkovi N. otázky, stejně jako nebyly v hlavním líčení v jeho trestní věci čteny protokoly o výpovědích svědků z věci vedené pod sp. zn. 2 T 52/2012. Za důkaz nemohou podle obviněného sloužit ani úřední záznamy z jeho trestního řízení, k jejichž čtení nedal souhlas. Poukazuje na to, že pokud mu bylo odepřeno právo klást svědkům dotazy a vyjadřovat se k jejich výpovědím, „bylo mu upřeno právo na to, aby skutkový stav v jeho věci byl kontradiktorně zjištěn“. Závěrem odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 772/13 ze dne 18. 4. 2013, aby konstatoval, že z uvedeného vyplývá, že „jakákoliv námitka, jejichž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle §241a odst. 1 občanského soudního řádu“, obviněný se domnívá, že uvedený nález je aplikovatelný také v trestních věcech a vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat úpravy skutkových zjištění učiněných soudy, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. K takovému přezkumu by mohlo dojít pouze za situace existence tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými jištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Taková situace však podle státního zástupce v případě obviněného nenastala. Poukazuje na to, že pokud byly důkazy čteny podle §213 tr. ř., nebyl k jejich čtení potřebný souhlas obviněného. Poukazuje dále na bezpředmětnost námitky obviněného k osobě svědka N., který jednak práce za společnosti HODEN, s.r.o. popíral, jednak uvedená firma žádnou činnost nevyvíjela, nacházela se v konkurzu apod. Hypotézy obviněného, že někdo za uvedenou firmu vystupoval a práce prováděl, nepovažuje za relevantní a podle státního zástupce postrádají logické odůvodnění. Vzhledem k tomu, že uplatněné námitky shledává nepodřaditelnými pod uplatněný dovolací důvod, navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s argumentací obviněného k uplatněnému dovolacímu důvodu je nezbytné uvést, že soud prvního stupně po provedeném dokazování v hlavním líčení dospěl ke skutkovému zjištění, že obviněný mj. „dne 1. 10. 2012 před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou u hlavního líčení v trestní věci sp. zn. 2 T 52/2012 obžalovaných P. J. a J. J. (otce a bratra obviněného), v postavení svědka po zákonném poučení mimo jiné i o právu odepřít výpověď, povinnosti vypovídat pravdu, povinnosti nic soudu nezamlčovat a o trestnosti křivé výpovědi, se záměrem podpořit obhajobu svých rodinných příslušníků záměrně křivě vypovídal, když tvrdil,
- hrubou stavbu domu v J. prováděla firma Hoden z O., za kterou s ním jednal pan N., s níž uzavřel pod jménem svého bratra J. J. smlouvu o dílo,
- firma Hoden provedla práce specifikované ve fakturách předložených J. J. soudu ve věci sp. zn. 7 C 183/2007 žalobce P. J. a žalované H. J., o vypořádání společného jmění manželů
před soudem uvedl nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnuti a má přímou souvislost s nepravdivou výpovědí P. J. a J. J., kteří na základě těchto křivých svědeckých výpovědí byli Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 52/2012 odsouzeni za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody, kdy rozsudek nabyl právní moci dne 25. 6. 2013“ (podrobněji rozvedeno ve výroku rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 2. 2014, sp. zn. 10 T 139/2013).
K námitkám, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v souladu s vyjádřením státního zástupce uvést, že jde o námitky skutkové, kterými se obviněný snaží Nejvyšší soud přesvědčit o správnosti své verze skutkového děje a popírá skutkové zjištění soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil také soud odvolací, což bylo obviněným vyjádřeno námitkami, že soudy neprovedly dokazování v souladu se zásadami kontradiktornosti, upřely mu právo obhajoby, neprovedly veškeré důkazy k objasnění skutkového stavu pro potřeby trestního řízení apod.
V souvislosti se zmíněnými námitkami je nutno také souhlasit s vyjádřením státního zástupce ohledně tzv. extrémního nesouladu-rozporu mezi učiněnými skutkovými jištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé, jako možným způsobem zásahu Nejvyšším soudem do skutkového zjištění, neboť k takové situaci nedošlo. Nejvyšší soud k otázce nespravedlivého procesu, kterou obviněný blíže nerozvedl a tuto nekonkretizoval na své trestní věci a pouze poukazoval na procesní pochybení soudu prvního, resp. druhého stupně, byť s uvedenými námitkami se tyto soudy již vypořádaly, přesto považuje za potřebné se s ohledem na závěrečné konstatování a odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu (byť civilní problematiku řešící) se vyjádřit. Byť otázka „extrémního nesouladu“ není taxativně vymezeným dovolacím důvodem, Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (stejně jako Nejvyšší soud např. i v souvislosti s otázkou práva na spravedlivý proces) připustily zásah do pravomocného rozhodnutí s tím, že byl dovolací důvod naplněn, avšak za situace, kdy existuje extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury či svévole na straně obecných soudů. Ústavní soud (stejně jako Nejvyšší soud) však konstatovaly, že uvedený zásah lze akceptovat za striktně vymezených důvodů. Zmíněné soudy v celé řadě svých rozhodnutí mj. také uvádí, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu, stejné závěry vyplývají také z níže uvedených rozhodnutí Ústavního soudu (např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07). V návaznosti na výše uvedené je potřebné uvést, že soud prvního stupně si byl plně vědom důkazní situace a pečlivě přistupoval k hodnocení jednotlivých důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř.
K námitkám obviněného, že se nemohl vyjádřit např. k výpovědi svědka N., resp., že uvedený svědek nebyl slyšen v jeho trestní věci, musí Nejvyšší soud poukázat např. na tu skutečnost, že uvedený svědek byl vyslechnut v civilním řízení vedeném pod sp. zn. 7C 183/2007, kde obviněný vystupoval jako účastník řízení, přičemž z jeho výpovědi vyplynulo, že s obviněným nejednal, firma byla v konkurzu – žádnou činnost nevyvíjela apod. Podstatné z hlediska kontradiktornosti řízení může být nejen uvedená skutečnost k důkazní nutnosti výslechu takové osoby, ale i skutečnost, že obviněný, resp. jeho obhájkyně byla ve shora uvedené věci informována o konání výslechu uvedeného svědka, přesto se k jeho výslechu nedostavila. Za situace, kdy soud prvního stupně uvedený spis, stejně jako spis Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. 2 T 52/2012 četl podle §213 tr. ř., pak je nutno upozornit obviněného, že není zákonem vyžadován jeho souhlas se čtením těchto důkazů.
Veškeré další námitky obviněného jsou rovněž námitkami skutkovými, těmi je jednoznačně zpochybňován skutkový stav, neboť obviněný uvádí, že z žádného důkazu nevyplývá, že by stavba nemohla být realizována firmou HODEN, s.r.o., resp. osobami za tuto firmu vystupující. Soudy se podle něj nezabývaly tím, z jakých prostředků byla stavba financována apod. V souvislosti s tímto okruhem námitek je nezbytné odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Nejvyšší soud se ztotožnil s úvahami soudu prvního stupně, které tento vyjádřil na straně 3-6 svého rozsudku.
Obhajoba zcela přehlíží, že v trestní věci vedené u téhož soudu vypovídal obviněný v postavení po řádném poučení (viz popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně), poté co se sám rozhodl vypovídat, vypověděl nepravdu o okolnostech významných pro rozhodnutí. Odkazuje-li obviněný v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1103/2005 s konstatováním, že „soud deklaroval vlastní dokazování, stran otázky, jaká byla skutečnost, avšak žádné dokazování neprovedl, a lze jen tušit, že fakticky pouze převzal hodnocení skutkového stavu z rozhodnutí ve věci sp. zn. 2 T 52/2012, pak odkaz obviněného na shora zmíněné rozhodnutí je nepřípadný. Předně je nutno uvést, že zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 7 Tdo 1103/2005) jako judikaturní rozhodnutí bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek trestní část pod č. 19/2006. Ve zmíněném rozhodnutí, oproti tvrzení obviněného je však mj. konstatováno, že „nebylo provedeno žádné vlastní zjištění, které by bylo podřaditelné pod zákonný znak uvede nepravdu ve smyslu znaků trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku“. Ke shora uvedeném rozhodnutí bylo dále uvedeno, že ve výroku o vině a nakonec i odůvodnění rozsudku chybí jakékoli zjištění soudu prvního stupně ohledně okolností, jaký byl skutečný stav toho, o čem vypovídal obviněný jako svědek v jiné trestní věci, resp. chybí zjištění, že je jednoznačně a bez pochybností vyloučeno to, co obviněný ve svých svědeckých výpovědích tvrdil. Oproti tomu v předmětné trestní věci obviněného P. J. soud prvního stupně postupoval podle §213 tr. ř. ve vztahu ke spisu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. 2 T 52/2012, kde obviněný vypovídal jako svědek a z tohoto spisu učinil jednoznačné skutkové zjištění, že obviněný v postavení svědka „se záměrem podpořit obhajobu svých rodinných příslušníků záměrně lživě vypovídal, když tvrdil mj., že firma Hoden provedla práce specifikované ve fakturách předložených J. J. soudu ve věci sp. zn. 7 C 183/2007 žalobce P. J., a žalované H. J., o vypořádání společného jmění manželů, ačkoli ve skutečnosti bylo zjištěno, že faktury znějící na částku 533.045,- Kč byly zfalšované, a stavební práce v nich popsané si manželé J. provedli dílem svépomocí s využitím rodinných příslušníků“. V odůvodnění soud prvního stupně dále na str. 4 např. uvádí, že obviněný v postavení svědka (po řádném zákonném poučení mj. uvedl), že „jednal s panem N., kontaktoval telefonicky firmu HODEN, s.r.o, s touto společností uzavřel smlouvu o dílo a tato společnost konala stavební práce, a on byl přítomen u úhrady části faktur“, přičemž uvedené skutečnosti byly v průběhu dokazování vyvráceny, pak se nemůže obviněný dovolávat zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť ta na trestní věc obviněného nedopadá.
Ve vztahu k prosazování vlastní verze skutkového děje a otázce hodnocení důkazů považuje Nejvyšší soud za potřebné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
Jak již bylo shora uvedeno námitky obviněného jsou nikoli hmotně právního, ale procesního charakteru a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze o formální uplatnění. Na uvedený postup pak dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimku obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann