ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1384.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1384/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2014 o dovolání, které podal obviněný M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 6 To 395/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 3/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 9. 2013, č. j. 24 T 3/2013-97 , byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkového zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že
dne 18. 8. 2012 kolem 13:50 hodin jel jako řidič vozidla značky Ford Galaxy, reg. zn. …, po pozemní komunikaci č. … ve směru od města L. na město Ú., kde v obci T., okres L., při odbočování vlevo na obec P. nedal přednost v jízdě protijedoucímu vozidlu značky BMW 525, reg. zn. …, které řídil V. P., a levou přední částí řízeného vozidla narazil do levé přední části vozidla BMW, čímž porušil ustanovení §21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů; v důsledku střetu vozidel došlo ke zranění M. T., sedící ve vozidle BMW vpředu na místě spolujezdce, která nárazem utrpěla zhmoždění přední hrudní stěny a těžké zhmoždění levého prsu, což se projevovalo bolestivostí při nádechu, který tak byl omezen, a dále klidovou bolestivostí v levém prsu, která se zhoršovala při pohybu levou horní končetinou, přičemž se zraněním se léčila od 18. 8. 2012 do 18. 9. 2012.
Obviněný byl podle §148 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na jeden rok. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit škodu VZP ČR, se sídlem Mírové náměstí 35C, Ústí nad Labem, ve výši 1.819 Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 1. 2014, č. j. 6 To 395/2013-118, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §265 tr. ř. poškozenou organizaci odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Kopřivy dovolání , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l ) tr. ř.
Obviněným uplatňované nesprávné právní posouzení skutku podle něj spočívá zejména v tom, že z usnesení odvolacího soudu není zřejmé, které skutečnosti vzal soud za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými důkazy se řídil při hodnocení důkazů a proč nevyhověl návrhům na doplnění dokazování (v daném směru zmiňuje své důkazní návrhy na výslech svědka K. J. a zpracování znaleckých posudků z oboru zdravotnictví a oboru dopravy).
Důvod dovolání spočívající v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí, spatřuje obviněný v tom, že napadené usnesení odvolacího soudu neobsahuje „žádný relevantní výrok v dané věci“. Výroku napadeného usnesení vytýká, že z něj není zřejmé, jak se soud vypořádal s jeho odvoláním. Podle dovolatele není zřejmé, které výroky nalézacího soudu odvolací soud potvrdil, které zrušil, případně, které výroky byly tímto soudem změněny. Protože tyto skutečnosti jím napadené usnesení neobsahuje, pokládá je obviněný za zcela zmatečné.
Důvod dovolání spočívající v tom, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, shledává dovolatel v tom, že rozhodnutí soudu nalézacího je zatíženo vadami, které mu vytýká (jím specifikované vady řízení), v čemž spatřuje nedodržení základních zásad trestního řízení, zejména zásady rovnosti stran a zásady in dubio pro reo.
Na základě těchto skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, event. aby sám podle §265m odst. 1 tr. ř. na podkladě zjištěného skutkového stavu rozhodl o jeho zproštění obžaloby v celém rozsahu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělil, že nevyužívá svého oprávněně podle §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání obviněného vyjádřit a vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. , je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný . Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. ř. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedených v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
S přihlédnutím k těmto teoretickým východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Dovolací argumentace obviněného odůvodňující existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se s jeho obsahovým vymezením (viz výše) zcela míjí. Je tomu tak proto, že obviněný nevznáší jedinou hmotně právní námitku, která by směřovala ke zpochybnění právní kvalifikace skutku, jehož vymezení je obsaženo v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Oproti tomu, co zákon předpokládá, tj. vymezení pochybení nastalých při subsumpci skutkového zjištění (skutku) vyjádřeného v napadeném rozhodnutí, resp. v rozhodnutí mu předcházejícím (tj. rozsudku soudu prvního stupně), pod příslušná ustanovení tr. zákoníku, polemizuje dovolatel se závěry soudů nižších stupňů učiněných v otázce rozsahu dokazování nezbytného pro jejich rozhodnutí, příp. vytýká nedostatky odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, avšak i v tomto směru zcela nedůvodně. Je-li i ze způsobu rozhodnutí odvolacího soudu (v podrobnostech viz níže) zřejmé, že tento se ztotožnil se skutkovými závěry soudu nalézacího, pak není možno shledávat důvodným požadavek obviněného, aby tento soud (detailně) vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými důkazy se řídil při hodnocení důkazů a proč nevyhověl návrhům na doplnění dokazování, neboť tento požadavek ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. je kladen na obsah odůvodnění rozsudku, tj. v daném případě rozhodnutí soudu prvního stupně. Ten sice podle názoru soudu odvolacího měl na uplatněnou obhajobu reagovat poněkud obšírněji [ „byť je nutno připustit, že (mimo jiné i vzhledem k uplatněné obhajobě) by si řada aspektů projednávané věci zasluhovala jejich podrobnější rozvedení a odůvodnění napadeného rozsudku je tak poněkud stručné…“ ], avšak vzhledem k jeho vlastnímu zhodnocení situace, v níž na obhajobu obviněného (zde odvolací námitky) v rozsahu dostatečném reagoval, nemůže uváděná skutečnost odůvodnit kasaci napadených rozhodnutí [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 264/03: „I kdyby bylo konstatováno, že odůvodnění rozsudku (např. díky argumentační střídmosti) nedostojí nárokům spravedlivého procesu, pak by toto zjištění nemohlo vést samo o sobě ke zrušení tohoto rozhodnutí. Ke zrušení by mohlo dojít tehdy, pokud by vady nebyly v dalším řízení zhojeny.“ ].
Na námitky obviněného směřující toliko proti odůvodnění rozhodnutí je třeba nahlížet ve smyslu ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. ( „Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.“ ). Dodat lze to, že obsah odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (zejm. str. 4 a násl.) svědčí o tom, že uvedený soud dostál povinnosti plynoucí z ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. upravujícího obsah odůvodnění usnesení. Námitce dovolatele, že z rozhodnutí není zřejmé, jak se soud vypořádal s jeho odvolacími námitkami, proto nelze přisvědčit.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je obviněným uplatněn zjevně neopodstatněně.
Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §254 tr. ř. a které jsou obsahem ustanovení §256 tr. ř. a násl., vyplývá, že odvolací soud rozhoduje o odvolání jako celku. Odvolací soud proto může tento řádný opravný prostředek buď zamítnout (zamítnutí odvolání jako nedůvodného podle §256 tr. ř. přichází v úvahu jedině tehdy, jde-li o plné potvrzení zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo) nebo mu může buď zcela či zčásti vyhovět. V takovém případě buď zruší napadené rozhodnutí v celém rozsahu, nebo jen v té části, v níž shledá vadu (lze-li ji oddělit od ostatních částí rozhodnutí). Za této situace ve zbývající (nedůvodné) části odvolání nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do zamítnutí neúspěšné části opravného prostředku, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně (k tomu srov. např. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 17/2002, č. 417, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 23/2003, č. 531).
V posuzované trestní věci proti rozsudku soudu prvého stupně podal odvolání pouze obviněný. Ze záhlaví napadeného usnesení explicitně plyne, že odvolací soud projednal řádný opravný prostředek pouze tohoto (jediného) odvolatele, z čehož logicky vyplývá, že pokud přistoupil k částečnému zrušení napadeného rozsudku, učinil tak na podkladě tohoto odvolání. Uvedenou skutečnost proto nebylo nezbytné výslovně uvést ve výroku dovoláním napadeného usnesení (např. v podobě „Z podnětu odvolání obviněného…“ ). Z citace odst. 2 §258 tr. ř. ( „Jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních částí, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části…“ ) je nezbytné dovodit, že zrušil-li odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. f) tr. ř. toliko výrok o náhradě škody a tento vadný výrok nahradil svým rozhodnutím spočívající v odkázání poškozeného s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, poté pouze v dané části shledal odvolání obviněného důvodným. Jinak vyjádřeno, ze samotného výroku usnesení soudu druhého stupně plyne, že odvolacím námitkám obviněného brojícím proti výroku o vině a výroku o trestu tento soud nepřisvědčil a v této části neshledal odvolání obviněného důvodným. Z důvodů výše vyložených (o odvolání lze rozhodnout jen jedním z možných způsobů) již nemohl odvolací soud ve výrokové části svého rozhodnutí uvést výrok další, jehož se patrně dovolatel domáhá, tj. že v části směřující proti výroku o vině a trestu se odvolání obviněného zamítá.
Uvedená konstatování ústí do závěru, že z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. není napadené rozhodnutí odvolacího soudu zatíženo pochybením spočívajícím v absenci či neúplnosti některého výroku, jak to ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný namítá.
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , ani ten není v posuzované věci zjevně naplněn již proto, že odvolací soud nerozhodl o odvolání způsobem, který citované ustanovení předpokládá, tj. ani formou odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř., ani formou zamítnutí odvolání, ať již podle §253 odst. 1 tr. ř., či podle §256 tr. ř.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k poznatku, že o dovolání obviněného jako celku je třeba rozhodnout způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o odvolání zjevně neopodstatněné“. Tato zjevná neopodstatněnost se týká uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Nebýt jeho, bylo by třeba o dovolání obviněného rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný ani formálně svou argumentací nenaplnil. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil