ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.211.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 211/2014-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2014 o dovolání, které podal obviněný O. D. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. 10 To 210/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 5/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 2013, č. j. 5 T 5/2013-285 , byl obviněný O. D. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době od měsíce prosince 2011 do měsíce března 2012 v H.K., ul. U. v místě trvalého bydliště poškozené L. H., a na dalších místech v H. K., postupně pod smyšlenými záminkami jako úhrady dlužného nájemného za jeho sestru, která se odstěhovala do K., na obživu pro svou rodinu, uhrazení dlužného nájemného exekutorovi, uhrazení odcizeného stavebního nářadí z vykradené buňky vylákal od jmenované různě vysoké finanční částky v celkové výši nejméně 420.000 Kč a když již žádnou finanční hotovost neměla, přiměl ji zastavit zlaté šperky v celkové hodnotě 31.000 Kč a v jednom případě v měsíci březnu 2012 v době, kdy byla poškozená hospitalizována v nemocnici, pokusil se od ní vylákat finanční částku ve výši 30.000 Kč, přičemž poškozenou L. H. při půjčce peněz neustále utvrzoval v tom, že jí všechny půjčené peníze vrátí, neboť na svém bankovním účtu má finanční částku ve výši 1.790.000 Kč, který je však zablokován, a takto jednal, ač věděl, že jeho bankovní účet tvrzenou částku nemá a nedisponuje příjmem, který by mu umožňoval půjčené peníze vrátit, půjčené peníze nevrátil, čímž poškozené L. H., bytem H. K., U. způsobil škodu ve výši nejméně 451.000 Kč a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 5 T 156/2003 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu Hradec Králové ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 10 To 470/2004 odsouzen mj. pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchané ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, z jehož výkonu byl rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 1. 2010, pod sp. zn. 24 Pp 346/2009 podmíněně propuštěn na zkušební dobu v trvání šesti let s dohledem.
Obviněný byl za tento trestný čin podle §209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené L. H. (gen. shora) škodu ve výši 451.000 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 8. 2013, č. j. 10 To 210/2013-316, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Jany Šulákové dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
Tuto nesprávnost spatřuje ve skutečnosti, že vůči poškozené nejednal v podvodném úmyslu, jak nesprávně dovodily soudy. Svému závazku vůči poškozené chtěl v plném rozsahu dostát, o čemž svědčí zejména to, že s poškozenou uzavřel smlouvu o půjčce přibližně několik týdnů po faktickém předání finančních prostředků a svůj závazek zajistil formou vystavené směnky. Samotné tyto skutečnosti nemohou vést k závěru, že by jednal podvodně, ale s úmyslem, že půjčené finanční prostředky poškozené vrátí ve sjednaném termínu, tedy koncem roku 2012. V jednání orgánů činných v trestním řízení spatřuje bezdůvodné kriminalizování jeho právně bezrozporného jednání, neboť jeho trestní stíhání bylo zahájeno dne 19. 10. 2012, ačkoli lhůta splatnosti závazku vůči poškozené byla ve smlouvě i na směnce stanovena dnem 12. 12. 2012. V době, kdy bylo usnesení o zahájení trestní stíhání proti němu vydáno, nebyl v prodlení s plněním svého závazku vůči poškozené. Trestní stíhání nemělo být proto zahajováno.
Uzavřel, že si finanční prostředky od poškozené půjčoval s vědomím, že je bude moci vrátit, neboť v době uzavření smlouvy o půjčce s poškozenou měl pohledávku ve výši 600.000 Kč vůči V. G., splatnou dne 30. 11. 2012. Jeho vzetí do vazby a následné převedení do výkonu trestu mělo za následek, že svému závazku nemohl řádně a včas dostát. Z těchto důvodů je přesvědčen o nesprávném hmotně právním posouzení.
S ohledem na předestřené důvody navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) po stručném shrnutí průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání zmínila, že námitky, kterými brojí proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení, nelze podřadit pod jím deklarovaný dovolací důvod, neboť se jimi snaží dosáhnout odchylného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy a tím dosáhnout změny ve skutkových zjištěních, která by právnímu závěru o jeho vině neodpovídala. Dovolatel podle ní nevznesl žádnou námitku o tom, že by přisouzená skutková zjištění nedovolovala přijetí právního závěru o splněných podmínkách jeho odpovědnosti za přečin podvodu, zčásti spáchaného za podmínek §21 odst. 1 tr. zákoníku. V posuzované věci se nejedná ani o případ extrémního rozporu mezi opatřenými skutkovými zjištěními a na jejich podkladě vyvozeným právním závěrem o trestní odpovědnosti dovolatele.
Státní zástupkyně doplnila, že dostupný spisový materiál nevypovídá o tom, že by soudy vybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) a dopustily se deformace vypovídající hodnoty provedených důkazů, přičemž v podrobnostech odkázala na rozhodnutí soudů obou stupňů. Shledává vyvráceným tvrzení obviněného o jeho solventnosti a jeho vůli vrátit poškozené na ní vylákané finanční prostředky, neboť z provedeného dokazování neplyne žádná informace, která by potvrzovala jím deklarovaný stav bankovního účtu a jeho způsobilost v ujednaném termínu splatnosti (do 12. 12. 2012) poškozené zapůjčené peněžní prostředky vrátit. Za přisouzených okolností míní, že je zcela bez významu, zda jednání obviněného bylo formálně podloženo smluvním ujednáním mezi ním a poškozenou, neboť podmínky pro vyvození jeho trestní odpovědnosti byly splněny již tím, že v době půjčení peněž od poškozené předstíral neexistující finanční zázemí, v důsledku čehož nabyla poškozená přesvědčení o jeho solventnosti.
Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Dovolatelem uplatněný dovolací důvod jím nebyl naplněn ani zčásti. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v nesprávné aplikaci hmotného práva, tedy zejména trestního zákoníku na skutkový stav, jaký byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku tak lze namítat zejména to, že skutkový stav, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje znaky trestného činu (v daném případě trestného činu podvodu), jímž byl obviněný uznán vinným. Nesprávnost právní kvalifikace je však nezbytné uplatňovat ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která jsou v napadeném rozhodnutí vyjádřena a která nemůže dovolatel, z hlediska jím uplatňovaného zájmu modifikovat vlastní interpretací důkazů do podoby od nich odlišné. Jinými slovy vyjádřeno, možné vady při právním posouzení skutku lze vytýkat (nejde-li o případ extrémního nesouladu ve smyslu jeho výkladu Ústavním soudem) jen ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudy v napadeném rozhodnutí. Tomuto požadavku však obviněný ve svém dovolání nedostál, neboť primárním základem jeho argumentace je snaha o změnu skutkových zjištění soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou on sám prosazuje a kterou považuje za pravdivou.
Dovolání obviněného neobsahuje žádnou hmotně právní námitku, která by naplňovala jím formálně deklarovaný dovolací důvod. Zakládá se na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily provedené důkazy. Nejvyšší soud připomíná, že otázkou správného právního posouzení skutku se zabývá výhradně (s výhradou případů očividného rozporu skutkových či právních závěrů) ve vztahu k tomu skutkovému stavu, jaký byl soudy nižších stupňů zjištěn. Obviněný svůj mimořádný opravný prostředek postavil v plném rozsahu na námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním. Tak je tomu ve vztahu k námitkám, že nejednal v podvodném úmyslu, neboť došlo k uzavření smlouvy o půjčce (smlouva ze dne 15. 3. 2012) a následnému vystavení směnky několik týdnů po fyzickém předání peněz, trestní stíhání proti jeho osobě bylo zahájeno dnem 19. 10. 2012, ačkoli datum splatnosti půjčky bylo ujednáno na první polovinu prosince roku 2012, přičemž od poškozené si peníze půjčoval s vědomím, že je vrátí, neboť byl věřitelem vůči V. G., vůči němuž choval pohledávku ve výši 600.000 Kč. Tyto námitky se však s uplatněným dovolacím důvodem rozcházejí. Nad rámec řečeného Nejvyšší soud doplňuje, že se s nimi v náležitém rozsahu vypořádal již soud odvolací (str. 2-3 odůvodnění usnesení soudu odvolacího) a rovněž nelze opomenout, že i soud prvního stupně zcela přesvědčivě rozvedl, z jakých důvodů výpovědi obviněného neuvěřil a z jakých důvodů proto jeho obhajobu považuje v kontextu celkových souvislostí projednávané věci za nevěrohodnou a účelovou.
Lze tak plně odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který obhajobu obviněného považuje za zcela vyvrácenou. Svědčí o tom odůvodnění jeho rozhodnutí (str. 13) v němž uvedl, že obžalovaný „potvrdil, že od poškozené L. H. peníze skutečně přebíral, ohledně účelu těchto finančních prostředků v rámci přípravného řízení uvedl, že je dostával od poškozené za poskytování sexuálních služeb a posléze byl ochoten jí polovinu z těchto peněz vrátit, naproti tomu u hlavního líčení uvedl, že šlo ve všech případech o půjčky, které jí hodlal vrátit z výdělku od p. G. Obě tyto obhajovací verze byly spolehlivě vyvráceny poškozenou L. H. .. Obžalovaný jí uváděl různé účely půjček, vždy však zdůrazňoval časovou naléhavost a ujišťoval ji, že během velmi krátké doby jí peníze vrátí, neboť na účtu má částku 1.790.000 Kč, k níž se pouze aktuálně nemůže dostat .. V okamžiku, kdy obžalovanému postupně napůjčovala částku 300.000 Kč, sepsali spolu smlouvu a obžalovaný jí vystavil směnku. Poté mu půjčovala další finanční částky, které vybírala v bance, v rozsahu celkem dalších 120.000 Kč .. celkem obžalovanému půjčená a současně písemně dokladovaná částka tak činí 420.000 Kč.“ Nejvyšší soud nemá pochybnost o správnosti učiněných skutkových zjištění soudem prvního stupně, který velice pečlivě zvážil, z jakých důvodů nelze považovat za reálně splnitelný příslib obviněného stran vrácení půjček poskytnutých poškozenou (z důvodu zejména jeho vysoké zadluženosti, neexistenci bankovního účtu s tvrzenou částkou 1.790.000 Kč, na jehož odblokování si od poškozené rovněž půjčoval apod.). Lze se rovněž plně ztotožnit i se závěry soudu odvolacího, který na soud prvního stupně navázal svým závěrem o podvodném úmyslu a jednání obviněného, když uvedl, že „v konkrétním případě obžalovaný poškozené uváděl neexistující důvody pro půjčky a zatajil jí skutečný stav svých finančních poměrů, včetně obrovského rozsahu závazků a trestní minulost…“ (str. 3 odůvodnění usnesení soudu odvolacího) . S těmito závěry soudů jsou pak v zřejmém rozporu námitky obviněného, kterými se dovolává beztrestnosti svého jednání zejména s odkazem na tvrzené uzavření smlouvy o půjčce několik týdnů po fyzickém předání peněz poškozenou. Rozhodná je totiž skutečnost, že obviněný hrubě zkreslil svoje majetkové dispozice a zároveň v důsledku jím tvrzených, avšak neexistujících skutečností uvedl poškozenou v omyl, která mu na základě takto hrubě zkreslených a nepravdivých informací peněžní prostředky poskytla (domněle půjčila) a nabyla dojmu o jeho kredibilitě. Závěrem se zdůrazňuje, že argumentaci obviněného o tvrzené půjčce peněz na základě smlouvy o půjčce je třeba označit za tvrzení účelové, neboť jejich uzavření ať již ve formě ústní nebo písemné, bylo z jeho strany cíleným jednáním za účelem vzbudit u poškozené zdání seriozního jednání, přičemž takto od poškozené vylákal peněžní prostředky pod fiktivně uzavřenými smlouvami o půjčce.
Namítá-li tedy dovolatel nesprávnost napadeného rozsudku, pak je třeba konstatovat, že tak činí skrze námitky skutkové či procesní povahy, které nenaplňují jím deklarovaný dovolací důvod a zásadně nemohou založit přezkumnou činnost Nejvyššího soudu ve vztahu k napadenému rozhodnutí. Protože se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (avšak ani pod jiné ustanovení §265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.“ Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil