ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.342.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 342/2014-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. března 2014 o dovolání obviněného Mgr. J. L. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 23. 10. 2013, č. j. 14 To 204/2013-156, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 13/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 23. 10. 2013, č. j. 14 To 204/2013-156, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 16. 4. 2013, č. j. 5 T 13/2013-53. Tímto rozsudkem byl obviněný Mgr. J. L. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a za tento přečin mu byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu jednoho roku.
Dovolání obviněný podává s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod uplatňuje s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, podle níž je citovaný dovolací důvod dán také tehdy, existuje-li tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který se týká významné skutkové okolnosti, zejména v případě, že nevyplývá z žádného provedeného důkazu. Má za to, že skutkový stav věci je třeba nejen správně vyjádřit ve výroku rozsudku, ale především je nutno jej v průběhu trestního řízení řádně zjistit. Taková zjištění pak musí být rozvedena v odůvodnění příslušného rozhodnutí, kde soud především stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel (srov. §125 odst. 1 tr. ř.). V této souvislosti namítl, že Krajský soud v Českých Budějovicích a Okresní soud v Písku nesprávně zjistily skutkový stav a dospěly při svém rozhodnutí k nesprávnému právnímu posouzení skutku a zároveň k nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že „nepostupoval způsobem přiměřeným tzv. spravedlivému procesu a neuplatnil obecně uznávanou právní zásadu „in dubio pro reo“ v případě, kdy existovaly důvodné pochybnosti o jeho vině proto, že proti sobě stála extrémně protichůdná tvrzení jedné oznamovatelky a svědkyně skutkového jednání dovolatele a na druhé straně tvrzení dovolatele a jednoho dalšího svědka, kteří souhlasně tvrdili, že ke skutkovému jednání nedošlo“. Obviněný tvrdí, že extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními je třeba spatřovat právě v tom, že kromě subjektivního tvrzení svědkyně neexistuje žádný konkrétní důkaz toho, že by se dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu. Je přesvědčen, že existence tohoto nesouladu naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., čímž je odůvodněn mimořádný zásah do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. V dovolání obviněný namítá, že kromě tvrzení svědkyně neexistuje žádný důkaz, který by jej ze skutkového jednání měl usvědčovat. Obviněný v dovolání v této souvislosti poukazuje na zaujatost svědkyně, která je redaktorkou místních novin a podle názoru obviněného se pokoušela zjistit okolnosti zákazu řízení dovolatele, aby mohla zveřejnit, zda a jak se dopravuje v době zákazu řízení. Podle obviněného svědkyně nepravdivě tvrdí, že viděla obviněného řídit motorové vozidlo v době, kdy mu ještě nebylo vráceno řidičské oprávnění (v poslední den zákazu řízení). Namítl, že svědkyně předložila fotografie z místa činu, nicméně nelze na nich spatřit obviněného, jak řídí motorové vozidlo, ani jak sedí na místě řidiče motorového vozidla. Žádné jiné důkazy však nenapovídají tomu, že obviněný řídil v době zákazu činnosti. Obviněný je přesvědčen, že důkazní situace se u odvolacího soudu změnila, když byl vyslechnut svědek P. V. Tento svědek potvrdil, že obviněný vozidlo v předmětný den neřídil a že sám obviněného před kostel v L. přivezl z nedaleké 1 km vzdálené obce K., kde předtím obviněný sloužil mši. Na základě této skutečnosti dospěl k závěru, že odvolacím soudem byla pominuta zásada spravedlivého trestního procesu, že v pochybnostech o existenci skutku nebo účasti na skutku je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Jak obviněný uvedl, důvodné pochybnosti o tom, že se skutek stal a že jej spáchal obviněný vyplývají z protichůdných tvrzení svědků, přičemž podle názoru obviněného věrohodnost výpovědi oznamovatelky je třeba považovat za výrazně nižší, než tvrzení nezúčastněného svědka. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 23. 10. 2013, č. j. 14 To 204/2013-156, zrušil a současně zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 5 T 13/2013, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný současně požádal, aby bylo rozhodnuto o odkladu výkonu rozhodnutí, neboť se domnívá, že dovolání je důvodné, a proto rozhodnutí o odkladu výkonu trestu by bylo opodstatněné.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu sdělil, že vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek nepovažuje za potřebné se k dovolání obviněného věcně vyjadřovat a podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obviněného uplatněné v dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují. Je zřejmé, že obviněný se snaží zpochybnit provedená skutková zjištění a vyvrátit důkazní sílu ve věci provedeného stěžejního důkazu, a tím je výpověď svědkyně PhDr. L. K. Není pochyb, že výpověď uvedené svědkyně byla důkazem, který obviněného ze spáchání skutku, jímž byl uznán vinným, zcela jednoznačně usvědčoval. K tomu je však třeba uvést, že obviněnému se nepodařilo svým tvrzením, ale ani ve spojitosti s výpovědí svědka P. V. přesvědčit odvolací soud o pravdivosti své výpovědi. Ve výpovědi obviněného soudy shledaly řadu nesrovnalostí, které ani sám obviněný nedokázal hodnověrně vysvětlit. Stejným způsobem bylo třeba pohlížet na výpověď svědka P. V., neboť o podstatných skutečnostech (např. o tom, kde automobil zaparkoval), nedokázal podat hodnověrnou výpověď. Ne jistě nevýznamným důkazem byla v dané věci konfrontace obviněného se svědkyní tváří v tvář před odvolacím soudem. Zatímco svědkyně dokázala zodpovědět veškeré otázky bez váhání a bezprostředně, obviněný nedokázal v konfrontaci s touto svědkyní obstát, pokud jde o popis skutkových okolností a řadě otázek se vyhýbal. Naproti tomu svědkyně přesně a rozhodně popsala veškeré okolnosti předmětného dne. Uvedla, z jakého směru obviněný k místnímu kostelu v L. přijel a že vozidlo řídil sám, ačkoliv podle tvrzení obviněného předmětného dne v L. přespal zde na faře. Svědek V. vypověděl, že obviněného na mši v L. přivezl z K., kde měl obviněný sloužit mši. V tomto směru bylo proto nutné prokázat, zda se skutek stal skutečně dne 25. 11. 2012. V tomto směru výpověď svědkyně PhDr. L. K. nezůstala osamocena, neboť byla podpořena dalšími v dané věci provedenými důkazy. V uvedený den v neděli v podvečer 25. 11. 2012 byla svědkyně kontaktována přestaveným kláštera Mgr. B., jímž byla přesvědčována, aby celou záležitost s obviněným nezveřejňovala. Svědkyně z titulu výkonu své práce novinářky si veškeré údaje ověřovala, proto další den telefonovala na Městský úřad v M., odbor dopravy, kde se od vedoucího odboru F. K. dozvěděla, že řidičské oprávnění bylo obviněnému vráceno v dopoledních hodinách dne 26. 11. 2012. O tom, že skutek se stal 25. 11. 2012 svědčí e-mail svědkyně PhDr. L. K., který zaslala dne 26. 11. 2012 v 11.40 hodin Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, v němž popisuje událost (okolnosti příjezdu obviněného na mši do L.), jíž byla svědkem, včetně toho, že obdržela již několik varovných telefonátů, aby „celou věc nechala spát“. Podle názoru Nejvyššího soudu uvedené nepřímé důkazy podporují výpověď svědkyně a vyvracejí tvrzení obviněného, že skutek nemohl spáchat dne 25. 11. 2012. Na rozdíl od svědkyně, která na podporu své výpovědi uvedla celou řadu přesvědčivých argumentů a poskytla důkazy (mezi nimi i fotografie pořízené na místě činu), zůstala výpověď obviněného osamocena a bez jakýchkoliv protiargumentů. Obviněný nebyl schopen vyvrátit argumentaci svědkyně PhDr. K. v konfrontaci s ní ani u veřejného zasedání, kdy se omezil pouze na popírání spáchaného skutku, neuvedl na svou obhajobu nic, co by výpověď svědkyně zpochybnilo, zajímalo ho především, kdo svědkyni upozornil na to, že se měl dopouštět jednání, které je mu kladeno za vinu, ale žádnou jinou konkrétní skutečnost, která by vyvrátila spáchání skutku předmětného dne, nepodal. V tomto kontextu je třeba zmínit, že jediná výpověď ke spáchanému skutku, která by mohla obviněného vyvinit, a to výpověď jím navrženého svědka P. V., nebyla nijak přesvědčivá. Konečně fotografie, které svědkyně pořídila, a to i přesto, že byly posléze staženy do počítače, korespondují s výpovědí svědkyně. Názor obviněného, že existují pochybnosti o jeho vině, které by měly vést k uplatnění zásady „in dubio pro reo“, je proto třeba odmítnout, neboť na základě shora uvedeného neexistují důvodné pochybnosti o spolehlivě zjištěném skutkovém stavu věci.
Lze tedy konstatovat, že skutek byl provedeným dokazováním spolehlivě prokázán a byl i správně kvalifikován. Nejvyšší soud má za to, že hodnocení důkazů bylo provedeno způsobem odpovídajícím ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a úvahy soudů k hodnocení důkazů odpovídají plně §125 odst. 1 tr. ř., resp. 134 tr. ř. (v podrobnostech je možno odkázat především na str. 5 - 12 usnesení odvolacího soudu). Protože námitky obviněného jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i z pohledu zbývajících dovolacích důvodů, právně irelevantní, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
V dovolání se obviněný zmiňuje také o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovým zjištěním a provedenými důkazy. K tomu je však třeba poznamenat, že žádné ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. neuvádí jako dovolací důvod tzv. „extrémní nesoulad…“, a to ani jako obsahovou součást zmíněného §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyššímu soudu jsou známa rozhodnutí Ústavního soudu, ale i Nejvyššího soudu, kde se tyto problematikou tzv. „extrémního nesouladu“ zabývají, avšak v těchto rozhodnutích uvedené úvahy nelze aplikovat na trestní věc obviněného, neboť veškerá jeho argumentace spočívá pouze v tom, že nesouhlasí s hodnocením důkazů, považuje zjištěný skutkový stav za nesprávný a v důsledku toho nesouhlasí s právní kvalifikací skutku.
V návaznosti na uvedenou námitku „extrémního rozporu – nesouladu“ považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit, že pokud Ústavní či Nejvyšší soud připouští zásah do pravomocných rozhodnutí s odkazem na zjištěný „extrémní rozpor – nesoulad“, děje se tak pouze za striktně vymezených důvodů. Pokud jsou však napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (srov. např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07).
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. S ohledem na vady vytýkané skutkovému zjištění je nutno zdůraznit, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud dodává, že s ohledem na odmítnutí dovolání, neshledal důvod pro odklad výkonu rozhodnutí, který navrhoval obhájce obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann