ECLI:CZ:NS:2014:6.TZ.11.2014.1
sp. zn. 6 Tz 11/2014-12
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. března 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. R. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 5 T 95/2013, a podle §268 odst. 2, 269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 5 T 95/2013, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. R.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chebu se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 5 T 95/2013, byl obviněný J. R. (dále jen obviněný) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že „dne 8. srpna 2013 kolem 11.20 hodin v A. ul. ve F. L., okres Ch., po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy měl v krvi nejméně 1,95 promile alkoholu, řídil osobní automobil tovární značky Škoda Fabia, r. z. ....., v důsledku čehož nebyl schopen řídit a ovládat motorové vozidlo v silničním provozu bezpečně a s jistotou, přičemž byl kontrolován policejní hlídkou, která mu v další jízdě zabránila, a uvedené vozidlo řídil dále přesto, že neměl řidičské oprávnění, neboť poté, co vykonal trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu byl uložen na dobu od 24. 2. 2011 do 24. 2. 2013 pravomocným trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 9. 2010, č. j. 7 T 138/2010-23, neprokázal podle §102 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění“ a za uvedené jednání byl odsouzen „podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., §337 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1, §81 odst. 1, §82 odst. 1 a §73 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání devatenácti měsíců a k trestu zákazu činnosti řídit motorová vozidla všeho druhu v trvání dvacetidevíti měsíců“.
Proti citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 5 T 95/2013, podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. V podané stížnosti pro porušení zákona poukázala na to, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 15 Tdo 876/2013 vyslovil závěr, že „skutkovou podstatu přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může naplnit jen obviněný, který jako řidič podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu pozbyl řidičské oprávnění na základě rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci a řídí motorové vozidlo v době jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle tohoto zákonného ustanovení. Pokud obviněný řídí motorové vozidlo po uplynutí této doby, byť nepožádal o navrácení řidičského oprávnění, nespáchá přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V takovém jednání je možno spatřovat přestupek podle §125 odst. 1 písm. e), bodu 1. zákona o silničním provozu, neboť řídí motorové vozidlo a v rozporu s §3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81 zákona o silničním provozu“. S ohledem na shora uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 5 T 95/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. R. v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Chebu přikázal, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
V souvislosti s předmětnou trestní věcí lze konstatovat, že podle zjištění Okresního soudu v Chebu byl obviněnému uložen pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 9. 2010, č. j. 7 T 138/2010-23, mj. trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu od 24. 2. 2011 do 24. 2. 2013. V nyní projednávané trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 95/2013 je obviněný odsouzen mj. pro trestnou činnost spočívající v tom, že řídil motorové vozidlo dne 8. srpna 2013 a při kontrole policejní hlídkou bylo zjištěno, že nemá řidičské oprávnění, neboť poté, co vykonal trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 9. 2010, č. j. 7 T 138/2010-23, „ neprokázal podle §102 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění.“
Přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl obviněný mj. také uznán vinným stížností pro porušení zákona napadeným trestním příkazem, se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že podkladem pro odsouzení obviněného pro trestný čin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku bylo zjištění, že obviněný sice již vykonal trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, ale v době řízení neprokázal odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění – tedy řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění. Na uvedený případ pak dopadá ministryní spravedlnosti zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 876/2013, ve kterém bylo mj. Nejvyšším soudem konstatováno, že „ Jestliže řidič vykonal tuto sankci a pak přesto řídil motorové vozidlo, aniž prokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, které pozbyl v důsledku uložené sankce (§94a, §102 zákona č. 361/2000 Sb.), není možné dospět k závěru, že mařil výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána. Nelze však ani konstatovat, že mařil výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, pro kterou pozbyl oprávnění podle jiného právního předpisu, jelikož povinnost plnit podmínky stanovené v rozhodnutí soudu či jiného orgánu veřejné moci, k jehož ochraně ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku směřuje, lze jen v rozsahu, v jakém byly obviněnému tímto rozhodnutím vysloveny. Po výkonu sankce zákazu řízení motorových vozidel, jež byla uložena rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, nepředstavuje řízení motorového vozidla v době, kdy pozbytí řidičského oprávnění jako důsledek takto uložené sankce stále trvá, výkon činnosti, kterou by mařil nebo podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci.
Pokud obviněný řídí motorové vozidlo po uplynutí této lhůty, byť nepožádal o navrácení řidičského oprávnění, nespáchá přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V takovém jednání, které však není v souladu se zákonem, je možné spatřovat přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., protože řídí motorové vozidlo a v rozporu s §3 odst. 3 písm. a) citovaného zákona není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81 označeného zákona“.
Pro úplnost velký senát Nejvyššího soudu ve svém shora uvedeném rozhodnutí dodává, že „stejným způsobem je třeba nahlížet na řidiče, jemuž byl uložen trest nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu nejméně jednoho roku, uložený trest nebo sankci vykonal, ale dosud neprokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění a řídil motorové vozidlo. Ani jeho jednání nevykazuje zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale mohlo by být příslušným orgánem posouzeno jako výše označený přestupek“.
Vzhledem k výše uvedenému závěru plynoucímu z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 15 Tdo 876/2013 (bylo schváleno do Sbírky soudních rozhodnutí 13. 3. 2014), musel Nejvyšší soud vyslovit porušení zákona toliko v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, podle §268 odst. 2 tr. ř. zrušit trestní příkaz Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 5 T 95/2013, dále podle §269 odst. 2 tr. ř., zrušit rovněž i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázat Okresnímu soudu v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání věci je nutno vycházet z právních závěrů, které byly vysloveny ve shora uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu a dále rozsahu vysloveného porušení zákona v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann