ECLI:CZ:NS:2014:6.TZ.40.2014.1
sp. zn. 6 Tz 40/2014-55
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. září 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného O. V., stíhaného jako uprchlého podle §305 tr. ř., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2013, č. j. 6 To 53/2012-2142 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2013, č. j. 6 To 53/2012-2142, a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §233 odst. 1 tr. ř. a §37 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného O. V.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchnímu soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2012, sp. zn. 48 T 3/2012, byl obviněný O. V. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 5 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou; o nárocích poškozených bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř., ev. §229 odst. 1 tr. ř. O odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze dne 28. 1. 2013 usnesením tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené společnosti M3000 a podle §259 odst. 3 tr. ř. poškozenou společnost M3000 se sídlem v Praze 8, Šaldova 36, podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2013, č. j. 6 To 53/2012-2142, podala dne 2. 7. 2014 ministryně spravedlnosti u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. V podané stížnosti pro porušení zákona nejprve popisuje trestnou činnost, pro kterou byl obviněný uznán vinným a odsouzen, aby následně poukázala na to, že obviněný měl po dobu trestního řízení několik obhájců, a to jednak na základě plné moci (JUDr. Josef Srba), jednak ustanoveného (Mgr. Filip Vyskočil), kteří obviněného zastupovali. Rozsudek soudu prvního stupně byl doručen ustanovenému obhájci a následně byla dne 14. 6. 2012 založena do spisu plná moc udělená nově zvolenému obhájci JUDr. Petru Čichovskému, datovaná dnem 13. 6. 2012. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání jak ustanovený obhájce, tak i obhájce zvolený. Vrchní soud v Praze po předložení věci soudem prvního stupně nařídil konání veřejného zasedání na 28. 1. 2013. Ministryně spravedlnosti upozorňuje v podané stížnosti pro porušení zákona na tu skutečnost, že o termínu konání veřejného zasedání nebyl vyrozumíván nově zvolený obhájce JUDr. P. Čichovský a rovněž usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2013, č. j. 6 To 53/2012-2142, bylo doručeno pouze ustanovenému obhájci Mgr. Filipu Vyskočilovi. Výše uvedeným postupem soudu druhého stupně došlo podle ministryně spravedlnosti k zásahu do práva obviněného na svobodnou volbu obhájce, jež je komponentem ústavně zaručeného práva na svobodu (srov. čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dále jen LPS). Usnesení odvolacího soud tak bylo založeno na vadném postupu řízení a jako takové nemůže obstát.
Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení předcházejícím napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2013, č. j. 6 To 53/2012-2142, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §33 odst. 1 tr. ř. a §37 odst. 2 tr. ř., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Předně musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný byl uznán vinným trestným činem – zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 5 písm. a) tr. zákoníku. Trestní sazba v případě, že je pachatel uznán vinným podle §209 odst. 5 tr. zákoníku je od pěti do deseti let. Na případ, kdy je pachateli ukládán trest, jehož horní hranice převyšuje pět let, pamatuje ustanovení o nutné obhajobě (§36 odst. 3 tr. ř.), a konstatuje, že v takovém případě musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení. Z ustanovení §36 odst. 1 písm. c) tr. ř. vyplývá, že obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, jde-li o řízení proti uprchlému. Z rozsudku soudu prvního stupně je nepochybné, že proti obviněnému O. V. se vedlo řízení jako proti uprchlému podle §305 tr. ř. a stejná skutečnost vyplývá rovněž z referátu předsedy senátu odvolacího soudu k nařízenému veřejnému zasedání. Výše uvedené skutečnosti tedy jednoznačně prokazují, že mj. v řízení o odvolání musel být obviněný zastoupen obhájcem.
Ze spisu vyplývá, že obviněný byl již od přípravného řízení zastupován jednak obhájci ustanovenými, jednak obhájci, které si obviněný zvolil a následně těmto vypověděl plnou moc (Mgr. Vyskočil – č. l. 1878 ustanoven dne 4. 5. 2012, č. l. 1891 – výpověď plné moci Ing. Mgr. Vítkovi dne 8. 5. 2012). Dále je ve spise založeno převzetí obhajoby JUDr. Josefem Srbou (č. l. 1889), kterému byla obviněným O. V. udělena plná moc dne 8. 5. 2012. Tento nově zvolený obhájce z důvodu své pracovní neschopnosti požádal dne 11. 5. 2012 soud prvního stupně o odročení již předtím nařízeného hlavního líčení na termín 14. – 18. 5. 2012. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně dospěla k závěru, že za situace, kdy se dne 14. 5. 2012 zvolený obhájce JUDr. J. Srba k hlavnímu líčení nedostavil, jsou dány podmínky pro konání hlavního líčení pouze za přítomnosti ustanoveného obhájce Mgr. Vyskočila, a to podle §37 odst. 2 tr. ř. a tato skutečnost byla také následně ustanovenému obhájci Mgr. Vyskočilovi sdělena (č. l. 2098). Zvolený obhájce JUDr. J. Srba zaslal Městskému soudu v Praze oznámení o vypovězení plné moci (č. l. 2100 – ze dne 1. 6. 2012). Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2012, sp. zn. 48/2012, byl doručen ustanovenému obhájci Mgr. Vyskočilovi a zvolenému obhájci JUDr. Srbovi (oběma dne 6. 6. 2012 – č. l. 2089). Ve spise je rovněž založena plná moc ze dne 13. 6. 2012, která byla soudu prvního stupně doručena dne 14. 6. 2013, kterou předložil JUDr. Petr Čichovský. Ustanovený obhájce Mgr. Vyskočil zaslal soudu odvolání proti rozsudku městského soudu (č. l. 2116) a rovněž zvolený obhájce JUDr. P. Čichovský zaslal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a avizoval jeho doplnění do čtrnácti dnů (č. l. 2124, plná moc na č. l. 2125).
Vrchnímu soudu v Praze byla trestní věc obviněného s opravnými prostředky předložena dne 11. 9. 2012 a předseda senátu soudu druhého stupně nařídil veřejné zasedání na 28. 1. 2013. Jak vyplývá z referátu k nařízenému veřejnému zasedání, byl o konání veřejného zasedání vyrozumíván pouze ustanovený obhájce Mgr. F. Vyskočil (č. l. 2133), přestože ze spisového materiálu bylo patrno, že vedle ustanoveného obhájce si obviněný zvolil obhájcem JUDr. P. Čichovského. Vzhledem k té skutečnosti, že o konání veřejného zasedání nebyl zvolený obhájce JUDr. P. Čichovský informován, nemohl se ho zúčastnit, což je patrno z protokolu o veřejném zasedání (přítomen byl pouze ustanovený obhájce – viz č. l. 2138). V rámci veřejného zasedání rozhodl Vrchní soud v Praze stížností pro porušení zákona napadeným usnesením tak, že rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil v oddělitelném výroku o povinnosti obviněného k náhradě škody. Toto usnesení napadené stížností pro porušení zákona pak následně bylo doručeno pouze ustanovenému obhájci Mgr. F. Vyskočilovi (č. l. 2148).
Ze shora uvedené chronologie je zřejmé, že soud druhého stupně při nařizování veřejného zasedání přehlédl existenci zvoleného obhájce a pominul tohoto o konání veřejného zasedání vyrozumět. Uvedeným postupem podstatně zasáhl Vrchní soud v Praze do práva obviněného na obhajobu, neboť je třeba mít na mysli ustanovení §33 odst. 1 tr. ř., které obecně stanoví, že obviněný (fyzická i právnická osoba) má právo si zvolit obhájce a radit se s ním i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. Srovnej k tomu také čl. 40 odst. 3 LPS [viz i čl. 6 odst. 3 písm. b), c) EÚLP a čl. 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech]. Podstatné pak je, že z volený obhájce představuje způsob obhajoby, který z hlediska vztahu mezi obhájcem a obviněným má vždy přednost před obhájcem ustanoveným (srov. k tomu i odstavec 2 §37 a §38 odst. 1; ustanovený obhájce však má zásadně stejné postavení jako obhájce zvolený). Zvoleného obhájce pověřuje obhajobou sám obviněný nebo některá z osob jemu blízkých, zatímco ustanoveného obhájce ustanovuje soud. Účinky úkonu obviněného, jímž si zvolil obhájce, nastávají vůči příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, u kterého se právě vede trestní řízení, okamžikem, kdy mu obviněný nebo jím zvolený obhájce předložil plnou moc udělenou k výkonu obhajoby v trestním řízení. Přitom nezáleží na okolnosti, kdy byla mezi obviněným a jeho obhájcem uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, ani kdy orgán činný v trestním řízení založil písemné vyhotovení plné moci do trestního spisu (rozhodnutí č. 51/2010 Sb. rozh. tr.). V posuzované věci tento okamžik nastal dne 14. 6. 2012. Tímto okamžikem zaniklo ustanovení obhájce ustanoveného, byť původně ustanovený obhájce Mgr. F. Vyskočil byl povinen ještě pokračovat ve výkonu obhajoby za podmínek uvedených v §37 odst. 2 tr. ř. V případě, že k oznámení změny obhájce obviněným nedojde včas , tedy tak, aby nový obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, v potřebném časovém předstihu před uplynutím příslušné lhůty, obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, je povinen obhajobu vykonávat do doby, než obhajobu převezme obhájce později zvolený (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, 466,470 s.).
V souvislosti s předloženou plnou mocí udělenou obviněným obhájci JUDr. P. Srbovi dne 8. 5. 2012, a jejím předložením soudu prvního stupně dne 14. 5. 2012, kdy již dopředu bylo ve věci nařízeno hlavní líčení v termínu od 14. – 18. 5. 2012, je nutno konstatovat, že způsob zvolený soudem prvního stupně byl v souladu se zněním §37 odst. 2 tr. ř. (viz výklad shora), avšak vzhledem k době, která uplynula od předložení spisu soudu druhého stupně do nařízení veřejného zasedání, resp. jeho konání dne 28. 1. 2013, odlišuje tato okolnost podstatně uvedené situace, kdy v případě konání veřejného zasedání o odvolání obviněného před Vrchním soudem v Praze nebyly splněny podmínky uvedené v §37 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v řízení předcházejícím vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2013, č. j. 6 To 53/2012-2142, a jeho vydáním došlo k porušení zákona v ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. (nebyl vyrozuměn obhájce obviněného JUDr. P. Čichovský) a §37 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného. V důsledku zjištěného porušení zákona nemohlo obstát dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2013, č. j. 6 To 53/2012-2142. Vzhledem k výše uvedenému musel Nejvyšší soud ve smyslu §268 odst. 2 tr. ř. vyslovit porušení zákona v ustanoveních §233 odst. 1 tr. ř. a §37 odst. 2 tr. ř. a zrušit stížností pro porušení zákona napadené usnesení, dále podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit rovněž i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázat Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání věci je nutno vycházet z právních závěrů, které byly vysloveny ve shora uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann