ECLI:CZ:NS:2014:6.TZ.5.2014.1
sp. zn. 6 Tz 5/2014-70
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Iva Kouřila a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a JUDr. Jana Engelmanna projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. února 2014 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného R. K. , proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 12 T 53/2012, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. l tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 11. 2012, č. j. 12 T 53/2012-101, a v řízení mu předcházejícím
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku v neprospěch obviněného R. K.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Brno-venkov se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 11. 2012, č. j. 12 T 53/2012-101 , byl obviněný R. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
dne 10. 12. 2011 ve 14:20 hodin řídil v katastru obce T. po ulici B., okr. B.-v., osobní motorové vozidlo zn. Fiat Brava, přestože věděl, že tak činit nesmí, neboť není a nikdy nebyl držitelem řidičského oprávnění a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 15 T 73/2009 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. 7 To 427/2009 mu byl pravomocně ke dni 27. 11. 2009 uložen mj. trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců, jehož výkon započal díky výkonu jiných trestů odnětí svobody dne 3. 12. 2011.
Za tento přečin a za sbíhající se přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. 12 T 29/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 7 To 279/2012, a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 14 T 25/2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 5 To 373/2012, byl obviněný podle §205 odst. 2 za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou roků.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. 12 T 29/2012 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 7 To 279/2012, a výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 14 T 25/2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 5 To 373/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Proti označenému rozsudku Okresního soudu Brno-venkov podala ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Ve svém mimořádném opravném prostředku zaujala názor, že pravomocným rozsudkem okresního soudu byla porušena ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jejichž obsah zmínila.
Poukázala na to, že v předmětné trestní věci probíhalo zkrácené přípravné řízení, jež bylo ukončeno podáním návrhu na potrestání státním zástupcem u Okresního soudu Brno-venkov dne 10. 4. 2012. S odkazem na protokol o hlavním líčení ze dne 15. 11. 2012 zmínila, že žádná z procesních stran nežádala soud o přečtení či nahlédnutí do některých listin ve smyslu §213 odst. 2 tr. ř. Ze spisu je podle ní evidentní, že nalézací soud měl v době rozhodování k dispozici pouze opis z rejstříku trestů obviněného a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 15 T 73/2009, nikoli však celý trestní spis.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 10. 2009, č. j. 15 T 73/2009-168, byl obviněný uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961, trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve znění zákona č. 296/2007 Sb., přičemž soud podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., neboť měl za to, že trest obviněnému uložený rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 8. 2009, sp. zn. 80 T 23/2009 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2009, sp. zn. 7 To 238/2009, ve výměře 20 měsíců odnětí svobody je dostatečný.
O odvolání státního zástupce, podaném v neprospěch obviněného proti tomuto rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 11. 2009, č. j. 7 To 427/2009-194. Napadený rozsudek zrušil ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu a znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému podle §250 odst. 2 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 18 měsíců a trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání 30 měsíců, a to při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 8. 2009, sp. zn. 80 T 23/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2009, sp. zn. 7 To 238/2009. Stran odsouzení obviněného posledně zmiňovanými rozhodnutími je zdůrazňováno, že souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu řízení motorových vozidel v trvání 18 měsíců mu byl uložen mimo jiné za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
V návaznosti na uvedené ministryně spravedlnosti poukazuje na to, že soud prvního stupně při vydání jí napadeného rozsudku zcela pominul dopad ustanovení §419 tr. zákoníku, z něhož plyne, že trest uložený přede dnem nabytí účinnosti nového trestního zákoníku za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Byl-li za takový trestný čin uložen souhrnný nebo úhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí.
V této souvislosti upozorňuje na to, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 5. 2010, č. j. 15 T 73/2009-277, bylo rozhodnuto podle §419 tr. zákoníku a §465 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se souhrnný trest v trvání 30 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009, pod sp. zn. 7 To 427/2009, po zrušení výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 15 T 73/2009, za trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. a další trestné činy, odnětí svobody poměrně zkrátí o 3 měsíce a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců se nevykoná (v návaznosti na skutečnosti, že byl z trestního zákoníku vypuštěn trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem vyhlášení, tedy 31. 5. 2010.
Posledně uvedená skutečnost tedy podle přesvědčení ministryně spravedlnosti nebyla Okresnímu soudu Brno-venkov v důsledku jeho pochybení v době rozhodování známa, a proto učinil vadný závěr, že obviněný dosud trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel uložený mu původně v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 73/2009 v době rozhodné nevykonal, resp. že dne 10. 12. 2011 řídil osobní motorové vozidlo přes zákaz řízení všech motorových vozidel uložený mu tímto rozsudkem, což však neodpovídalo realitě. Jednáním obviněného proto nemohlo po objektivní stránce dojít k naplnění skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, mohlo se jednat maximálně o přestupek v dopravě.
Pro úplnost dodala, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 2 T 12/2012, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 7 To 494/2012 byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroků o trestech jednak z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. 12 T 29/2012, a jednak z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 14 T 25/2012. Uzavírá, že pokud by Nejvyšší soud vyhověl její stížnosti pro porušení zákona a napadený rozsudek Okresního soudu Brno-venkov zrušil, došlo by i k zhojení této vady.
Ministryně spravedlnosti v petitu stížnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu Brno-venkov ze dne 15. 11. 2012, č. j. 12 T 53/2012-101 byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §337 odst. 1 tr. zákoníku a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
K podané stížnosti pro porušení zákona se obviněný vyjádřil písemně prostřednictvím ustanoveného obhájce. Po rekapitulaci rozhodných skutečností a s oporou o citaci ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uvedl, že naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu vyžaduje jednání pachatele v rozporu s rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci. S připomenutím stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 1/2001 Sb. rozh. tr. (části vztahující se k aplikaci §419 tr. zákoníku) a s poukazem na pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 5. 2019, sp. zn. 15 T 73/2009, namítl, že mu nemohlo být napadeným rozhodnutím kladeno za vinu, že jedná v rozporu s uloženým trestem zákazu činnosti. Nad rámec argumentace obsažené v mimořádném opravném prostředku ministryně spravedlnosti vyslovil přesvědčení, že takto by bylo třeba situaci vyhodnotit i v případě, že by nedošlo k vydání rozhodnutí podle §465 tr. ř. V případě změny trestního zákona, která má za následek, že konkrétní skutek, za který byl pachatel původně odsouzen, již není trestným činem, totiž dle jeho názoru účinky tohoto odsouzení nemohou být zohledněny v rámci posuzování jeho dalšího jednání. Opačný přístup by byl v rozporu se zásadou zákonnosti v trestním právu zakotvenou v §12 odst. 1 tr. zákoníku a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že se obviněný s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnil, učinil vůči Nejvyššímu soudu i shodný návrh na jeho rozhodnutí.
IV.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu
a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen .
S ministryní spravedlnosti je bezezbytku třeba souhlasit v tom, že primární příčinou toho, že okresní soud ve vytýkaném směru porušil v neprospěch obviněného zákon, je řádné nezjištění skutkového stavu věci. Uvedený soud totiž nezjistil (a v důsledku toho ani nehodnotil jejich význam pro své rozhodnutí) dvě rozhodující skutkové okolnosti.
První z nich je ta, že trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel, jehož nerespektováním měl obviněný podle stížností pro porušení zákona napadeného rozsudku přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchat, byl obviněnému uložen za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d) tr. zákona a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dle rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 3. 2009, č. j. 7 T 240/2008-365, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2009, č. j. 3 To 275/2009-422, dopustil tím, že
dne 8. 5. 2008 řídil z J. H. do obce J. osobní automobil zn. Nissan blíže neurčené reg. zn., dále ve směru do P., kde automobil odevzdal, dále dne 1. 8. 2008 řídil motocykl zn. Yamaha Virago 535, na cestě z P. do obce J., okr. J. H., jenž následně řídil 1. 9. 2008 do obce H., okr. V. do bydliště O. O., a dále řídil osobní automobil zn. Ford Mondeo, dne 28. 6. 2008 v odpoledních hodinách v J. n. N., okr. J. H., a dále v blíže neurčené době v měsíci červnu a červenci 2008 na různých místech České republiky,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že není držitelem žádné skupiny řidičského oprávnění, neboť trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 73 T 99/2008, mu byl uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 2 roků, tedy od 15. 4. 2008 do 15. 4. 2010.
(Souhrnný trest v jeho celistvosti byl obviněnému odvolacím soudem uložen i za další v jeho rozsudku specifikované sbíhající se trestné činy.)
Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání osmnácti měsíců (dle tohoto rozsudku v trvání jeden a půl roku) byl obviněnému v nezměněném rozsahu ukládán i následně vydanými rozsudky, jimiž mu byly za další sbíhající se trestné činy ukládány nově souhrnné tresty. Jedná se o rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 8. 2009, č. j. 80 T 23/2009-222, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2009, č. j. 7 To 238/2009-264, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 10. 2009, č. j. 15 T 73/2009-168, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009, č. j. 7 To 427/2009-194. Odsouzení obviněného rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 11 T 41/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu Brně ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 5 To 588/2009, na tom nic nezměnilo, neboť rozsudkem odvolacího soudu došlo podle §44 tr. zákoníku k upuštění od uložení souhrnného trestu, neboť trest obviněnému uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 10. 2009, č. j. 15 T 73/2009-168, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009, č. j. 7 To 427/2009-194, byl shledán dostatečným.
Podstatné z hlediska posuzování věci je to, že uložení trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel následně vydanými rozsudky nebylo odůvodněno jinou významnou a nově zjištěnou skutečností, tj. odsouzením pro takový trestný čin, který by uložení tohoto druhu trestu (i nově) odůvodňoval, nýbrž právě a toliko jako právní následek trestní odpovědnosti za skutek vyjádřený a právně kvalifikovaný ve výše zmíněném rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Druhou rozhodující skutečností, evidentně nezjištěnou soudem, jenž vydal napadený rozsudek, je existence usnesení vydaného Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 31. 5. 2010, č. j. 15 T 73/2009-277, jímž bylo rozhodnuto při aplikaci ustanovení §419 tr. zákoníku a §465 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že
se souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009 pod sp. zn. 7 To 427/2009 po zrušení výroku o upuštění souhrnného trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 73/2009, ze dne 12. 10. 2009 pro trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zákona, se trest odnětí svobody poměrně krátí o 3 (tři) měsíce a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 19 měsíců se nevykoná.
Z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že důvodem pro jeho vydání bylo zjištění soudu, že obviněnému byl uložen souhrnný trest za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. (správně č. j.) 7 T 240/2008-365, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2009 pod sp. zn. 3 To 275/2009-422, který v důsledku změny trestního zákona, k níž došlo zákonem č. 40/2009 Sb., již není trestným činem.
Vzhledem k vyjádřením učiněným procesními stranami při veřejném zasedání dne 31. 5. 2010 nabylo označené usnesení právní moci téhož dne .
Je-li z těchto důkazů zřejmé, že v období předcházejícím (dne 31. 5. 2010) vydání stížností napadeného rozsudku (dne 15. 11. 2012) bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že obviněný trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel nevykoná, nemohl okresní soud při správném skutkovém zjištění dospět k oprávněnému závěru, že jízdou s vozidlem zn. Fiat Brava, dne 10. 12. 2011 obviněný naplnil zákonné znaky přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to odkazem na porušení trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel pravomocně mu uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 15 T 73/2009, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. 7 To 427/2009.
V důsledku těchto konstatování je zřejmé, že Okresní soud Brno-venkov, který zejména posledně uváděné skutečnosti nezjistil (viz protokol o hlavním líčení stran rozsahu provedeného dokazování a odůvodnění rozsudku), při vydání svého odsuzujícího rozsudku pochybil jednak ve zjištění pro rozhodnutí nezbytného skutkového stavu věci, čímž v neprospěch obviněného porušil zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., a následně vyslovením viny obviněného přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku i v tomto ustanovení trestního zákoníku.
Nad rámec nezbytného lze dodat, že další pochybení stran řádného zjištění skutkového stavu nezbytného pro řádné rozhodnutí, tentokrát ohledně právního následku trestní odpovědnosti, se okresní soud dopustil tím, že nezjistil existenci dalšího trestního stíhání obviněného a s ním spojeného vynesení dalšího odsuzujícího rozsudku nad ním (o více než dva měsíce dříve, než sám rozhodl), tentokrát rozsudkem Obvodním soudu pro Prahu 10, ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 2 T 12/2012, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 7 To 494/2012. Těmito rozhodnutími, resp. rozsudkem soudu odvolacího, došlo v důsledku jím uloženého souhrnného trestu ke zrušení výroku o trestu Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 4. 2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 5 To 373/201. Proto není možno pokládat za správný ani souhrnný trest, který byl obviněnému uložen stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem. Tento rozsudek byl sice vydán před tím, než bylo pravomocně (rozhodnutím soudu druhého stupně) ukončeno trestní stíhání obviněného ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10, avšak jak k vydání rozsudku soudu prvního stupně (4. 9. 2012), tak k pravomocnému ukončení trestního stíhání obviněného (29. 11. 2012) vedeném před obvodním soudem došlo dříve než v řízení před Okresním soudem Brno-venkov (vydání rozsudku 15. 11. 2012, jeho právní moc dne 19. 12. 2012). Rozsudkem Okresní soudu Brno-venkov (v souvislosti s ukládáním trestu souhrnného) tak došlo ke zrušení již neexistujících trestů (ty již byly pravomocně zrušeny v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 10). Toto konstatování uvádí Nejvyšší soud proto, aby bylo zřejmé, že zrušení rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 11. 2012, č. j. 12 T 53/2012-101, nemá žádný vliv na rozsudek uvedeného obvodního soudu, resp. na výkon jím uloženého trestu odnětí svobody obviněným. Trest uložený obviněnému stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov totiž není možno považovat za právní následek trestní odpovědnosti obviněného též za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl označeným rozsudkem obvodního soudu, ve spojení s rozhodnutím soudu nadřízeného, uznán vinným. Rozsudek obvodního soudu není ani rozhodnutím obsahově navazujícím na rozsudek Okresního soudu Brno-venkov č. j. 12 T 53/2012-101, Nejvyšším soudem zrušený, který by pro obsahovou návaznost na zrušený rozsudek pozbyl (ve výroku o trestu) svého podkladu. Stejné konstatování platí i pro rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 10. 2013, č. j. 18 T 1001/2013.
Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř. tak, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 11. 2012, č. j. 12 T 53/2012-101, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. K. v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl tak, že rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 11. 2012, č. j. 12 T 53/2012-101, se zrušuje v celém rozsahu, přičemž se současně zrušují i všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Nejvyšší soud Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem soudu prvního stupně tak je, aby s přihlédnutím k tomu, co je uvedeno v odůvodnění tohoto rozsudku, při vázanosti v něm vysloveným právním názorem (§270 odst. 4 tr. ř.) o vině obviněného nově rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil