ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.11.2014.1
sp. zn. 7 Td 11/2014-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 12. března 2014 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného R. B. , vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 2 T 10/2014, návrh tohoto soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Chebu neodnímá .
Odůvodnění:
Dne 30. 1. 2014 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu, u Okresního soudu v Chebu, obžalobu na obviněného R. B. , kterou je mu kladeno za vinu spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku. Tohoto zločinu se měl podle obžaloby dopustit tím (stručně uvedeno), že celkem v 6 v obžalobě konkrétně uvedených případech v období od 1. 5. 2012 do 9. 8. 2013 v M. L. , okr. Cheb a na dalších místech České republiky, od jednotlivých poškozených, se kterými se seznamoval prostřednictvím internetových seznamek, a ke kterým se choval tak, aby vzbudil dojem, že s nimi chce mít partnerský vztah a je dostatečně finančně zajištěn, s cílem obohatit se, pod falešnými záminkami, aby budil dojem, že se náhle nezaviněně dostal do těžké životní situace a jen poškozené mu mohou pomoci, postupně od nich vylákal půjčky, které sliboval vrátit do několika dnů, ačkoliv věděl, že půjčené peníze, s nimiž naložil nezjištěným způsobem, nebude moci vrátit, což také dosud neučinil, neboť nepracoval, kromě opakovaných dávek pomoci v hmotné nouzi neměl žádný legální zdroj příjmů, z něhož by mohl dluh splatit, nevlastnil žádný nemovitý majetek ani cennější movitý majetek a měl jiné dluhy, čímž poškozeným způsobil škodu v celkové výši 611 500,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl v obžalobě uvedeným rozsudkem odsouzen mimo jiné za několikanásobný trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona k nepodmíněným trestům odnětí svobody celkem v trvání 7 let (společný úhrnný 3 roky a společný souhrnný 4 roky), z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 3. 4. 2012 se stanovením zkušební doby v trvání 4 let.
Podáním, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 14. 2. 2014, Okresní soud v Chebu (dále jen soud) navrhl, aby mu byla odňata trestní věc obviněného, vedena pod sp. zn. 2 T 10/2014, a přikázána jinému soudu, u kterého by byla dostupnost pro všechny svědky zhruba stejná, čímž by se urychlilo řízení a snížily se jeho náklady, protože svědci by nemuseli cestovat k soudu přes celou republiku. Konkrétně soud poukázal na to, že dané finanční částky měl obviněný vylákat od poškozených vždy pouze v jednom případě na území okresů Karlovy Vary, Plzeň-sever, Ústí nad Labem a Cheb a ve dvou případech na okrese Karviná, čímž je dána věcná i místní příslušnost odpovídajících okresních soudů. Obviněný se nachází ve výkonu trestu ve věznici v Pardubicích, odkud by musela být nařízena poměrně dlouhá dálková eskorta, pokud by soud nařídil hlavní líčení a musel by také předvolat 7 obžalobou navržených svědků. Navíc v případě nesouhlasu stran se čtením úředních záznamů i dalších 5 svědků. Z celkového počtu svědků je ale pouze jedna svědkyně z okresu Cheb. Převaha svědků je z Moravskoslezského kraje, včetně bratra obviněného B. B. , který je upoután na invalidní vozík. Soud poukázal také na problematickou dopravní obslužnost okresu Cheb, a většina svědků zejména z Moravskoslezského kraje by proto musela přijet již den před konáním hlavního líčení, aby stihla jeho počátek, když hlavní líčení vzhledem k prováděné eskortě obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody musí být nařízeno na dopolední hodiny. Následné náklady eskorty obviněného, jakož i náhrady uplatněné svědky (ubytování, stravné, jízdné…), by tak podle soudu byly poměrně vysoké, přičemž dostupnost jiných výše uvedených soudů, v jejichž obvodech mají svědci bydliště, je nepoměrně lepší. Závěrem soud navrhl, aby mu byla z důvodu hospodárnosti řízení věc odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je zřejmé, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné. Ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je totiž zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jak je vyjádřená v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Protože z návrhu soudu na postup podle §25 tr. ř. je zřejmé, že soudy, které by z hlediska přikázání věci přicházely v úvahu, se nachází v obvodech obou vrchních soudů, je k rozhodnutí o návrhu dána příslušnost Nejvyššího soudu jako nejblíže společně nadřízeného soudu. Jak vyplývá z citovaného návrhu soudu, v podstatě jeho jediným důvodem je hospodárnost řízení. Zásadně toto hledisko nevylučuje, aby věc byla přikázána jinému soudu, u kterého si řízení vyžádá nepoměrně nižší náklady a také snadnější či rychlejší projednání věci, než by tomu bylo u soudu příslušného. Při posuzování této otázky ale nelze vycházet pouze mechanicky z návrhu obžaloby nebo bydliště svědků, ale je nutné přihlížet i k samotnému obsahu svědecké výpovědi a jejímu významu z hlediska řádného objasnění skutkového stavu věci. To ale soud v daném případě neučinil. Předně je nutno uvést, že s výjimkou Okresního soudu v Ústí nad Labem, který se ale nachází ve vedlejším kraji, a značně vzdáleného Okresního soudu v Karviné, se jedná o okresní soudy svými územními obvody vzájemně sousedícími. Z hlediska cestování svědků k soudu by projednání věci u žádného z nich nijak výrazněji nesnížilo náklady řízení, což platí i v případě eskorty obviněného k soudu. Projednání věci u Okresního soudu v Ústí nad Labem by naopak tyto náklady zvýšilo. Místo výkonu trestu obviněným v Pardubicích je z hlediska nákladů eskorty rovněž bez významu, protože délka eskorty do věznice v Ostrově nad Ohří i do Karviné (pobočka, která by přicházela v úvahu) je v podstatě stejná (261, resp. 263 km) a vzdálenost Okresního soudu v Chebu od spádové věznice je pouhých 54 km. Je sice skutečností, jak uvádí soud v návrhu, že svědek B. B. (bratr obviněného) je podle svého vyjádření upoután na invalidní vozík, ale soud nebere v úvahu, že všechny skutečnosti, které tento svědek uvedl v podaném vysvětlení, zná nikoliv z vlastního pozorování, ale pouze zprostředkovaně z doslechu od rodičů. To je významné z hlediska soudem tvrzené nutnosti výslechu tohoto svědka v případě, že by strany nesouhlasily se čtením úředních záznamů. Soud není vázán návrhem obžaloby, ale rozhoduje sám podle významu daného důkazu, a to také s ohledem na důkazy ostatní, zda výslech určitého svědka je nebo není nutný pro řádné objasnění věci bez důvodných pochybností. Přitom lze zmínit také obsah úředního záznamu sepsaného s otcem obviněného B. B. (č. l. 603 tr. spisu), který je obžalobou navržen ke slyšení jako svědek u hlavního líčení, a který uvedl, že poškozené I. S. zaplatil 13 000,- Kč na úhradu dluhu obviněného. Potvrzení o této platbě měl ale poslat obviněnému do věznice, takže v případě sporu má obviněný tento doklad k dispozici a je otázkou výsledku dokazování, zda osobní výslech tohoto svědka bude nutný. I pokud ano, tak jeho dostavení se k soudu do Chebu je podstatně ekonomičtější, než případná cesta čtyř poškozených z Karlovarského, Plzeňského resp. Ústeckého kraje k některému okresnímu soudu v Moravskoslezském kraji. Z hlediska dostavení se k soudu totéž platí i o výslechu pouze dvou dalších poškozených P. P. a D. D. , které bydlí v okrese Karviná.
Nejvyšší soud na základě uvedeného neshledal důležité důvody k rozhodnutí o odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu v Chebu, a její přikázání jinému soudu téhož stupně. Proto návrhu na odnětí a přikázání věci nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu
JUDr. Michal Mikláš