ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.14.2014.1
sp. zn. 7 Td 14/2014-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 5. března 2014 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného J. S. , vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 146/2012, návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Pardubicích neodnímá.
Odůvodnění:
Dne 26. 2. 2014 Okresní soud v Pardubicích předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného podle §25 tr. ř. na odnětí a přikázání věci.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V obsahově obsáhlém návrhu obviněný předně uvedl, že převážná většina svědků, které bude třeba osobně vyslechnout a konfrontovat s ním, bydlí v obvodu jiného vzdáleného soudu, takže projednání věci u tohoto jiného soudu povede k značnému urychlení a hospodárnějšímu procesu. Konkrétně pak uvedl dva svědky. Předně R. N., který nyní bydlí v Olomouci a měl by se vyjádřit k tomu, zda se obviněný vůbec mohl dopustit skutků kladených mu za vinu. Tento svědek má ale mít značně zhoršený zdravotní stav, ani finanční poměry mu neumožňují cestovat na delší vzdálenost, a navíc se měl v minulosti dopustit trestného činu proti donedávna činné soudkyni Okresního soudu v Pardubicích. Ta věc byla tomuto soudu pak odňata a přikázána soudu jinému. Druhý svědek K. M. bydlí pouze 70 km od Olomouce, a protože je připoután na invalidní vozík, je jeho výslech před Okresním soudem v Pardubicích nemožný. Za zásadní obviněný považuje, že v minulosti podal žalobu na trestního soudce Okresního soudu v Pardubicích JUDr. P. Vaněčka, který je u soudu stále činný a soudce tohoto soudu tak s ním vedl soudní spor. Obviněný proto vyslovil obavu, aby u tohoto soudu bylo zabezpečeno řádné zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. K prokázání těchto tvrzení pak navrhl vyžádání zpráv o daných soudních řízeních.
Dále obviněný uvedl, že místo původního ustanoveného obhájce mu byl ustanoven obhájce jiný (Mgr. Ing. T. Veselý), který se ale dlouhodobě dobře zná s předsedou senátu, když např. společně hráli šachové turnaje, přičemž také tento nový obhájce mu podává nepravdivé informace o provedených úkonech v této věci, dohodnuté návrhy důkazů předkládá soudu pozdě nebo vůbec, a soud je proto nemůže řádně provést, čímž je porušováno jeho právo na obhajobu. Obviněný také uvedl, že po zrušení rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem, který nařídil doplnit dokazování znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie, byl přes jeho výslovný nesouhlas jako znalec přibrán MUDr. J. Kolomazník, aniž se soud vypořádal s jeho námitkami, a ještě předtím než tyto námitky odůvodnil, byl spisový materiál předán znalci. Přitom dodal, že stejně jako výše uvedený obhájce, se i tento znalec zná ze soukromého života s předsedou senátu, když také spolu dlouhodobě hráli šachové turnaje. Také k těmto tvrzením obviněný navrhl opatřit zejména vyjádření dotčených osob.
Obviněný je přesvědčen, že Okresní soud v Pardubicích není schopen ve věci nestranně rozhodovat, což podle něj prokázal již v přípravném řízení a také v řízení po podání obžaloby. Jeho předchozí obhájce mu údajně sdělil, že jiný soudce rozhodující o vazbě se měl vyjádřit tak, že žádosti o propuštění z vazby nevyhověl, „jelikož nechce podkopnout nohy PČR…je rád, že nebude v této věci rozhodovat, protože si nedokáže představit, jak by rozsudkem odůvodnil vinu“. Soudy obou stupňů, že stále stejně a nedostatečně odůvodňují svá rozhodnutí o žádostech o propuštění z vazby, nezabývají se námitkami obhajoby, poukazují na jiné trestní řízení proti němu u Okresního soudu v Sokolově (pozn. pro nedovolené podnikání), které ale není pravomocně skončené, nepřezkoumávají důvody vazby, a mají podle jeho názoru již předem jeho vinu za prokázanou, čímž porušují jeho právo na spravedlivý proces a osobní svobodu. Obviněný také uvedl, že v letech 2008 až 2012 zastupoval mnoho účastníků v soudních řízeních po celé České republice a také u Okresního soudu v Pardubicích. Jednal vždy osobně, dostal se do sporu s mnoha soudci a úředníky a na vyžádání je ochoten uvést jména těchto osob pracujících u Okresního soudu v Pardubicích. Ohledně této jeho činnosti byl také celorepublikově medializován televizí, a podle jeho názoru si soudy na základě toho udělali vlastní úsudek o jeho vině. Také k tomuto navrhl důkazy spisy, a to Ústavního soudu ČR, Okresního soudu v Sokolově a v Pardubicích.
Výše uvedené proto obviněný považuje za důležité důvody pro odnětí věci Okresnímu soudu v Pardubicích a její přikázání Okresnímu soudu v Olomouci.
Je zřejmé, že obviněný zakládá důležité důvody k odnětí věci příslušnému soudu, a její přikázání jinému soudu, z podstatné části na své nespokojenosti s tím, jak soud I. stupně i soud odvolací rozhodují o jeho žádostech o propuštění z vazby, resp. o opravných prostředcích v průběhu řízení. Skutečnost, že soud nerozhodne v souladu s přáním obviněného, ale důvodem pro odnětí věci podle §25 tr. ř. není. Totéž platí i o namítaném postupu předsedy senátu soudu I. stupně v souvislosti s ustanovením obhájce nebo přibráním znalce. K důvodům uvedeným ohledně nově ustanoveného obhájce Mgr. Ing. T. Veselého je třeba také uvést, že jeho ustanovení obhájcem bylo opatřením předsedy senátu zrušeno dne 7. 1. 2014, a to v souvislosti s tím, že obviněný již dne 27. 12. 2013 udělil plnou moc k obhajobě obhájci JUDr. S. Korečkovi (viz č. l. 1439 a 1449 tr. spisu). Pokud obviněný soudu vytýká, že postoupil trestní spis znalci MUDr. J. Kolomazníkovi, aniž se vypořádal s jeho námitkami proti jeho ustanovení, je z trestního spisu zřejmé, že obviněný dne 18. 11. 2013 soudu sdělil, že proti tomuto znalci a také jemu položeným otázkám podává námitky, které budou soudu zaslány „do 4 dní od přijetí tohoto podání“. V tomto podání přitom pouze uvedl, že tento znalec již jednou udělal vadný znalecký posudek ze dne 7. 7. 2013, a proto logicky nebude sám sebe zpochybňovat. Následně obviněný podáním doručeným soudu dne 27. 11. 2013 požádal o prodloužení této lhůty do 30. 11. 2013, protože jej dosud nenavštívil obhájce, a v podání doručeném soudu dne 4. 12. 2013 uvedl, že ze stejných důvodů ucelené vyjádření k námitkám ještě nemůže podat, ale učiní tak později. Až 16. 12. 2013, když mezitím neobdržel žádné konkrétní námitky, pak předseda senátu učinil opatření k zaslání trestního spisu znalci, včetně lékařských zpráv předložených obviněným, kterého také písemně vyrozuměl, že v současné době nebyla shledána důvodnost jeho námitek. Tento postup byl v souladu s ustanovením §105 odst. 4 tr. ř., podle kterého důvodnost námitek posuzuje předseda senátu. Ze samotného psychiatrického znaleckého posudku pak vyplývá (č. l. 1410 a násl. tr. spisu), že se znalec již dne 5. 12. 2013 pokusil o psychiatrické vyšetření obviněného ve věznici v H. K., ale ten vyšetření odmítl a nechtěl se k znalci dostavit. Znalec proto konstatoval, že není schopen jednoznačně odpovědět na položené otázky, ale s ohledem na to, že na obviněného vypracoval v nedávné době (dne 7. 7. 2013) znalecký posudek v jiné trestní věci, a měl k dispozici dokumentaci psychiatrického oddělení věznice, kde byl obviněný hospitalizován od 5. do 18. 11. 2013, s velkou pravděpodobností budou platit závěry jeho předchozího znaleckého posudku. Obviněný odmítnutí jeho vyšetření znalcem popřel. Na dotaz soudu, zda tedy souhlasí s vyšetřením daným znalcem nebo to odmítá, obviněný po poradě s obhájcem soudu sdělil, že s vyšetřením souhlasí. Je tak zřejmé, že předseda senátu soudu I. stupně poskytl obviněnému dostatečný čas k podání námitek a až poté trestní spis poskytl znalci. Poukazoval-li přitom obviněný na to, že se o námitkách nemohl poradit s obhájcem, tak po udělení plné moci dalšímu obhájci a po poradě s ním žádné námitky nevznesl, vyslovil také souhlas s vyšetřením znalcem a pouze setrval na tom, aby se znalec vyjádřil k tomu, zda má poměr k věci nebo k obviněnému, který by mohl vzbuzovat pochybnosti o jeho podjatosti.
K obviněným uváděným okolnostem ohledně ustanovení obhájce a přibrání znalce, jakož i jejich namítanému vztahu k předsedovi senátu soudu I. stupně je třeba také uvést, že tyto námitky byly soudem vyhodnoceny jako námitka podjatosti, resp. jako návrh na vyloučení předsedy senátu z vykonávání úkonů trestního řízení. Usnesením ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 22 T 146/2012, rozhodl soud I. stupně tak, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů v této trestní věci. V trestním spise je pak obsaženo také vyjádření předsedy senátu k námitkám, ve kterém uvedl, že již řadu let šachy aktivně nehraje, daného znalce nezná, je mu sice známo, že dříve hrával šachy, ale setkal se s ním pouze jednou na turnaji před několika lety. K oběma osobám tak nemá žádný vztah, který by mu bránil v nestranném rozhodování ve věci.
Nejvyšší soud tak v důvodech uváděných obviněným neshledal důležité důvody ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. Jsou-li v současném stadiu řízení před soudem I. stupně, kdy i podle odvolacího soudu byl skutkový stav dostatečně prokázán, a řízení před soudem I. stupně se vede pouze za účelem psychiatrického znaleckého zkoumání obviněného, jakož i v souvislosti se zmařením hlavních líčení ze zdravotních důvodů na straně obviněného (spolykání prášků, hospitalizace), obviněným v rámci návrhu na tzv. delegaci uplatňované důvody, které jsou svojí povahou z podstatné části námitkami podjatosti předsedy senátu soudu I. stupně ( viz také následná námitka obviněného na podjatost také obou přísedících soudu na č. l. 1582 tr. spisu), lze spíš než obviněným proklamovanou snahu o rychlé a ekonomické projednání věci, v jeho postupu vysledovat prvky obstrukčního jednání vedeného snahou mařit projednání věci soudem. V žádném případě ale ne důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Zákon důležité důvody v ustanovení §25 tr. ř. nijak nevymezuje a jejich existenci je nutno dovodit z konkrétních okolností daného případu. Rozumí se jimi především důvody, které opodstatňují závěr, že nestranné a zákonné projednání věci u příslušného soudu není zajištěno, nebo náležité zjištění skutkového stavu věci a všech zásad trestního řízení bude podstatně lépe zajištěno u jiného soudu. Obviněný sice z výše uvedených konkrétních důvodů namítá, že u příslušného soudu I. stupně a soudu odvolacího v podstatě není předpoklad spravedlivého procesu, a náležitého zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, dovozuje to ale z postupu soudu I. stupně při namítaných úkonech, nebo ze způsobu, jakým oba soudy rozhodly o jeho žádostech, resp. stížnostech, s kterým nesouhlasí. Jak již bylo výše uvedeno, nesouhlas obviněného s rozhodnutími soudu ale není důležitým důvodem opodstatňujícím postup podle §25 tr. ř. Takovýto důvod neshledal Nejvyšší soud ani v této trestní věci. Navíc námitka obviněného o jeho sporech s mnoha pracovníky i soudci na mnoha soudech, a o jeho medializaci televizí na celém území ČR, v důsledku čehož si soudci měli udělat o něm předem úsudek, by pak musela platit v podstatě na všechny soudy a nikoliv jen na Okresní soud v Pardubicích. K důvodům obviněného ohledně nutnosti výslechu jím uváděných svědků je nutno předně uvést, že o tom, zda a jaký důkaz bude v řízení ještě proveden, rozhoduje soud. Bylo by tak jednak předčasné řešit otázku možného dostavení se navrhovaných svědků k soudu a za současného výše zmíněného stavu řízení to ani důvod delegace věci jinému navrhovanému soudu být nemůže.
Nejvyšší soud proto neshledal důležité důvody k rozhodnutí o odnětí věci příslušnému okresnímu soudu, a její přikázání Okresnímu soudu v Olomouci. Proto návrhu na odnětí a přikázání věci nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. března 2014
Předseda senátu
JUDr. Michal Mikláš