ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.19.2014.1
sp. zn. 7 Td 19/2014-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 19. března 2014 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného J. B. , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 1/2014, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podala dne 15. 1. 2014 u Krajského soudu v Hradci Králové obžalobu na obviněného J. B., pro pokus zvlášť závažného zločinu vydírání podle §21 odst. 1 k §175 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku a přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Těchto trestných činů se měl podle obžaloby dopustit v podstatě tím, že (zkráceně uvedeno) ve dvou dopisech, které zaslal ze své datové schránky vedené na jeho jméno, doručeným do datové schránky soudní exekutorky JUDr. M. D., se sídlem v Hradci Králové, jí v dopise doručeném dne 19. 8. 2013 vyhrožoval ublížením na zdraví v obžalobě konkrétně uvedeným (že přijde o oko, že jí uřízne ucho, atd.), a dále v dopise doručeném poškozené uvedl, že pokud některá ze státních složek učiní proti němu represi kvůli otevřenému dopisu, který ji zaslal, jí vyhrožoval dalším způsobením újmy na zdraví v obžalobě uvedeným pokud neukončí exekuci, která je proti němu vedena na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 8. 2009, č. j. 22 Nc 2712/2009-7, a zároveň si na poškozené soudní exekutorce vynucuje, aby mu odblokovala jeho účet a na tento převedla 25 mil. Kč, kterou si nárokuje jako součet ušlé mzdy a exekucí zajištěných finančních prostředků, přičemž již v dopise datovaném dnem 23. 7. 2012, který byl rovněž doručen do datové schránky poškozené, uváděl hrubé výhrůžky a urážky na adresu exekutorky v souvislostí s její shora uvedenou exekuční činností.
Krajský soud v Hradci Králové, u kterého je věc obviněného vedena pod sp. zn. 7 T 1/2014, předložil dne 6. 3. 2014 věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že se nepovažuje za místně a věcně nepříslušný. Proto nařídil hlavní líčení na dny 27. a 28. 2. 2014. Dne 25. 2. 2014 byla ale soudu doručena omluva obviněného, a to současně s námitkou, že Krajský soud v Hradci Králové není místně příslušný a obviněný trvá na tom, aby hlavní líčení bylo konáno u místně příslušného soudu v místě jeho trvalého bydliště. Tím podle Krajského soudu v Hradci Králové vznikly pochybnosti o místní příslušnosti soudu k projednání věci, o které je třeba rozhodnout podle §24 odst. 1 tr. ř.
Dne 8. 3. 2014 bylo Nejvyššímu soudu doručeno také podání obviněného, ve kterém uvedl, že trvá na místní příslušnosti soudu v Brně a žádá, aby byl vzat v úvahu jeho stav hmotné nouze, který mu brání v cestování, jakož i obsah jeho korespondence s předsedou senátu krajského soudu, kterou současně také Nejvyššímu soudu zaslal.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že místně příslušným k projednání věci je Krajský soud v Hradci Králové. Řešil přitom toliko otázku místní příslušnosti soudu, když k posuzování námitek obviněného týkajících se dosavadního průběhu řízení, a obsažených v přiložené korespondenci, není soudem příslušným.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele (v daném případě nucení pohrůžkou a vyhrožování), naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Místem spáchání trestných činů kladených J. B. za vinu, je jednak místo, odkud byly předmětné dopisy odeslány elektronickou poštou, tak i místo, kde byly poškozené osobě tyto dopisy doručeny. Jedná se tak o případ místní příslušnosti několika soudů, a to krajských soudů v Hradci Králové a v Brně. Pro řešení této situace ale trestní řád obsahuje ustanovení upravující zákonný postup.
Podle §22 tr. ř., je-li dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož m. j. podal státní zástupce obžalobu. Ta byla v tomto případě podána u Krajského soudu v Hradci Králové, čímž byla podle zákona založena příslušnost tohoto soudu k projednání věci a současně vyloučena příslušnost Krajského soudu v Brně. Přesvědčení obviněného, že místně příslušným je soud v Brně, proto nelze přisvědčit.
Při svém rozhodování zohlednil Nejvyšší soud také skutečnost, že vedle obviněného s bydlištěm v Brně, se z hlediska průběhu řízení jedná o dvě osoby s bydlištěm, resp. pracovištěm, v místě sídla příslušného Krajského soudu v Hradci Králové, jejichž osobní výslech v hlavním líčení je navržen v obžalobě a zřejmě připadá také v úvahu. Jedná se o samotnou poškozenou a o znalce psychiatra. Důvodem trestního řízení a konání hlavního líčení není jednání těchto osob, ale jednání obviněného, kterého se podle obžaloby měl dopustit. Je skutečností, že cesta z bydliště obviněného do místa konání hlavního líčení a zpět si vyžádá jisté komplikace, určitý čas (cca 5 hodin) a cestovní náklady (vlakem cca 425,- Kč). Obviněný svůj požadavek na konání hlavního líčení v Brně odůvodňuje svojí hmotnou nouzí, která mu brání v cestování. O svém stavu hmotné nouze trvající již od roku 2008, se obviněný zmínil také při vyšetření znalcem psychiatrem dne 3. 9. 2013 s tím, že nepracoval, nechtěl žádnou práci, co nemá smysl nebo je k ničemu. Pracovat ale chce na svých projektech „neziskovek“ a pomáhat lidem. Z důvodu hmotné nouze, resp. nedostatku finančních prostředků na jízdné, obviněný také již dne 7. 11. 2013 požádal policejní orgán, aby byl jeho výslech proveden v Brně a ne v Hradci Králové. Této jeho žádosti bylo vyhověno a výslech byl proveden v Brně cestou dožádání, když se provedení uvedeného úkonu na tomto místě netýkalo žádných jiných osob a nezatěžovalo je. V souvislosti s možností nahlédnutí do spisu, kterého se obviněný žádostí ze dne 5. 12. 2013 rovněž domáhal v Brně, a to opět s poukazem na svou hmotnou nouzi, současně uvedl, že ani výhledově neočekává zlepšení své finanční situace. V trestním spise je obsaženo také usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 12. 2013, sp. zn. 0 Nt 496/2013, kterým bylo vyhověno žádosti obviněného o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že příslušným úřadem práce byl obviněnému od 1. 10. 2012 přiznán příspěvek na živobytí ve výši 2 200,- Kč. Je tak zjevné, že orgány činné v trestním řízení přihlížely k tíživé ekonomické situaci obviněného, pokud to z hlediska průběhu řízení bylo možné. Nelze ale také přehlédnout, že obviněný je ve stavu uvedené hmotné nouze již v podstatě šest let, před jeden a půl rokem mu byl přiznán příspěvek na živobytí, a jediným pozitivním dokladem svědčícím o snaze obviněného získat práci, je až zpráva Úřadu práce v Brně, že je od 1. 9. 2012 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Samotné tvrzení obviněného o hmotné nouzi ale nemůže odůvodnit projednání věci jiným než příslušným soudem. Obviněný je jednak zdravý muž středního věku, u kterého nic nesvědčí o vážných zdravotních potížích, které by omezovaly jeho pracovní způsobilost, možnost zaměstnání a výdělku (sám uvedl, že nemá žádné pracovní omezení), ani fyzickou mobilitu (invalidita, atp.). V případě vyhovění jeho požadavku, by se také potíže spojené s dostavením se k soudu přenesly zejména na samotnou poškozenou, která je podle obžaloby obětí právě jednání obviněného a jedná se již o osobu vyššího věku. Obviněný by se zmíněným problémům naopak vyhnul. Tytéž komplikace by se z obviněného přenesly i na další osobu, a to znalce, což by v souhrnu nepřispělo ani k ekonomičnosti soudního řízení. Proto je také vhodné, aby věc projednal Krajský soud v Hradci Králové, v jehož obvodu mají bydliště uvedené dvě osoby, a Nejvyšším soudem tak nebyly shledány ani důležité důvody pro případný postup podle §24 odst. 2 tr. ř., tj. pro odnětí a přikázání věci.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 19. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš