ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.20.2014.1
sp. zn. 7 Td 20/2014-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. března 2014 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného M. B. , vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 157/2012, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Ostravě neodnímá .
Odůvodnění:
Dne 26. 11. 2012 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, u Okresního soudu v Ostravě, obžalobu na obviněného M. B., kterou je mu kladeno za vinu spáchání přečinu omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku. Věc je vedena u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 157/2012. Uvedeného přečinu se měl dopustit jednáním podrobně popsaným v obžalobě, které v podstatě spočívalo v tom, že dne 17. 4. 2012 kolem 08.00 hod. v Ostravě, ve třetím patře domu, v prostorách společnosti ActiveCall.CZ, s.r.o., na chodbě uchopil silně za paži levé ruky zaměstnankyni společnosti D. S. se slovy „tak jdeme D.“, za užití síly a proti její vůli ji tahal chodbou kolem recepce a dále k zasedací místnosti, když se jí podařilo vytrhnout, tak ji opětovně chytil za krk a zatáhl ji do zasedací místnosti, kde po krátkém jednání o její výpovědi chtěla poškozená ze zasedací místnosti odejít a šla ke dveřím, opětovně k ní přistoupil, chytil ji silně za levou paži a tlačil ji ze zasedací místnosti do recepce kde se mu poškozená vytrhla ze sevření, následně ji chytil za paži a tlačil ji před sebou proti její vůli ke schodišti a dolů po schodišti, když se jí podařilo vytrhnout ze sevření chytil ji za krk, nadával ji vulgárními výrazy, uchopil ji za vlasy a tahal ji dolů po schodišti až do prvního patra, kde se jí podařilo vytrhnout a vyběhla ven z budovy, přičemž svým jednáním měl poškozené způsobit zranění spočívající ve zhmoždění měkkých tkání levé paže, na krku a ve vlasaté části hlavy, s následnou dobou léčení do 5 dnů.
Nejvyššímu soudu byl dne 18. 3. 2014, Okresním soudem v Ostravě, předložen k rozhodnutí návrh obviněného na odnětí jeho trestní věci tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Berouně. V návrhu obviněný uvedl, že z důvodu změny majetkových a sociálních poměrů znovu žádá o delegaci věci od soudu v Ostravě, který je vzdálen 500 km, k Okresnímu soudu v Berouně, kde se nyní pohybuje, komunikuje s úřady, přebírá si poštu a navštěvuje pravidelně úřad práce. Od dubna 2013, že se také výrazně zhoršila jeho sociální situace a jediným zdrojem jeho příjmu jsou dávky v hmotné nouzi ve výši nepřevyšující částku 3 410,- Kč. Náklady na cestu do Ostravy tak výrazně zasahují do jeho rozpočtu a omezují jeho právo na spravedlivý proces. K návrhu obviněný přiložil kopii obálky v Berouně převzaté úřední zásilky, návštěvní karty pracoviště Úřadu práce v Berouně a poštovních poukázek o zaslaných sociálních dávkách na jeho adresu v Berouně.
Obviněný ve věci podal předchozí návrh podle §25 tr. ř., na odnětí jeho trestní věci Okresnímu soudu v Ostravě a její přikázání Okresnímu soudu v Berouně, již dne 15. 5. 2013. Již tehdy jej odůvodnil tím, že je bezdomovcem, hledá si práci a jediným jeho příjmem jsou dávky v hmotné nouzi. Také v tomto předchozím návrhu poukazoval na to, že soud je vzdálen 500 km od místa jeho pobytu, a nemá dostatek finančních prostředků na náklady dopravy a ubytování. K tomuto předchozímu návrhu obviněný přiložil potvrzení úřadu práce o tom, že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Nejvyšší soud projednal nyní nově předložený návrh obviněného na postup podle §25 tr. ř. a dospěl k závěru, že byl podán v podstatě ze stejných důvodů jako jeho předchozí návrh ze dne 15. 5. 2013, kterému Nejvyšší soud již usnesením ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 11 Td 31/2013, nevyhověl.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Již ve svém předchozím rozhodnutí Nejvyšší soud na základě trestního spisu konstatoval, že trvalé bydliště obviněného bylo zrušeno již v roce 2005 a obviněný je od tohoto data evidován v sídle ohlašovny v Berouně. Do evidence uchazečů o zaměstnání se zaregistroval v Berouně až dne 22. 4. 2013, tedy poté, co mu k jeho žádosti nebyl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Nejvyšší soud také vzhledem k datu registrace obviněného na úřadu práce uvedl, že toto datum spíše naznačuje, že se obviněný na úřadu práce zaregistroval účelově z důvodu své žádosti o delegaci. Dále, že svou tvrzenou sociální situaci nejen nedoložil, ale ani nijak nevysvětlil jak k ní došlo, zejména s ohledem na to, že z protokolu o jeho výslechu na č. l. 79 (pozn. ze dne 7. 11. 2012) vyplýval jeho čistý měsíční příjem 10 000,- Kč. Obviněný také nezdůvodnil, proč pobývá 500 km daleko od Okresního soudu v Ostravě, přičemž nelze dovozovat, že důvodem je jeho trvalé bydliště evidované na ohlašovně trvalého pobytu v Berouně, neboť zde jednak nemůže bydlet, navíc je zde evidován od roku 2005, přičemž trestné činnosti se měl dopustit v roce 2012 v Ostravě, kde v tu dobu pracoval. Uvedené důvody jsou relevantní také pro rozhodnutí v této věci dalšího návrhu obviněného na postup podle §25 tr. ř.
K věci lze také uvést, že již dne 13. 3. 2013, v souvislosti s žádostí o bezplatnou obhajobu, obviněný ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům uvedl, že je nezaměstnaný bezdomovec s úřední adresou. Je taky zřejmé, že tento stav se v podstatě do současné doby nezměnil, takže obviněný není k Berounu vázán bydlištěm ani zaměstnáním a jeho pobyt v tomto místě je pouze projevem jeho svobodné volby. Mimo obviněným již po dobu víc než jednoho roku tvrzené hmotné nouze, mu tak nic jiného nebrání v dostavení se k příslušnému soudu v Ostravě. Přitom vyhovění jeho návrhu na delegaci by sice znamenalo, že by obviněný, jehož jednání je jediným důvodem konání hlavního líčení, nemusel cestovat k příslušnému soudu do Ostravy, ale měl by zajištěn pohodlný přístup k soudu v Berouně. Na druhou stranu by ale tuto cestu muselo namísto jediného obviněného vykonat 9 svědků navržených v obžalobě ke slyšení v hlavním líčení, z nichž 7 má bydliště v Moravskoslezském kraji a 2 v Olomouckém kraji. Na rozdíl od obviněného se také jedná o osoby pracující v zaměstnání, takže vedle potíží s cestováním k soudu v Berouně, by u nich vznikly také komplikace v souvislosti s uvolněním ze zaměstnání. Naopak blízkost Okresního soudu v Ostravě tyto komplikace u svědků výrazně minimalizuje a projednání věci tímto příslušným soudem tak výrazně přispěje k řádnému objasnění skutkového stavu věci, k rychlosti i ekonomičnosti řízení, aniž by bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že obviněný trestnou činnost kladenou mu za vinu popírá a trestní oznámení považuje za šikanózní, lze také předpokládat nutnost výslechu všech navržených svědků soudem. Proto nelze ve věci shledat důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. ani v situaci, kdy Okresní soud v Ostravě ve svém usnesení ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 3 T 157/2012, jímž byl obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, konstatoval u něj výraznou změnu v příjmech, které nyní činí pouze 3 410,- Kč.
S ohledem na výše citovanou zásadu zákonného soudce může Nejvyšší soud přistoupit k delegaci trestní věci podle §25 tr. ř. pouze za zcela mimořádných podmínek, jaké však v případě obviněného shledány nebyly. Za tohoto stavu nelze považovat ani další návrh obviněného na odnětí a přikázání věci za důvodný, a proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš