ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.55.2014.1
sp. zn. 7 Td 55/2014-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného J. B. , vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 82/2013, projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 11. září 2014, návrh tohoto soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Liberci n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Dne 29. 9. 2010 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci u Okresního soudu v Liberci obžalobu na obviněné J. P. a J. B. Tato věc byla vedena u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 212/2010.
Obviněný J. B. se podle obžaloby měl dopustit pouze trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zákona pod bodem 4) obžaloby, a to společně s obviněným J. P. tím, že v Liberci v březnu 2008 obviněný J. P. pod příslibem zaměstnání ve společnosti KAMICAR, spol. s r. o., kde byl sám zaměstnán, přiměl obviněného J. B., aby v Liberci dne 31. 3. 2008 uzavřel se společností UniCredit Leasing CZ, a. s., Praha smlouvu o úvěru č. … ve výši 360.000,- Kč na úhradu kupní ceny vozidla zn. Škoda Superb od společnosti KAMICAR, spol. s r. o., které měl v rámci přislíbeného zaměstnání užívat, přičemž sám obviněný J. P. předložil žádost o financování, ve které uvedl, že obviněný J. B. pracuje od října 2005 ve společnosti Cylindr Caffé, s. r. o., Přerov a jeho čistý příjem činí 17. 230,- Kč, i když věděl, že obviněný J. B. zde není zaměstnán a nemá dostatek finančních prostředků na úhradu úvěrových splátek, a obviněný J. B. se stvrzením uvedených údajů a uzavřením smlouvy o úvěru zavázal úvěr vrátit formou 48 měsíčních splátek ve výši 9.122,- Kč, uhradil ale pouze první splátku ve výši 10.986,- Kč, a obviněný J. P. zajistil i prodej vozidla zn. Škoda Superb dne 2. 4. 2008 J. S. za cenu 240.000,- Kč, čímž společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., způsobili škodu ve výši nejméně 349.014,- Kč.
Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 4 T 212/2010, byla věc obviněného J. B., z důvodů potíží při zajištění jeho přítomnosti u hlavního líčení, vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Trestní věc tohoto obviněného je nyní uvedeným soudem vedena pod sp. zn. 4 T 82/2013.
Dne 21. 8. 2014 byl Nejvyššímu soudu předložen návrh Okresního soudu v Liberci na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Olomouci. V návrhu se uvádí, že důvodem nepřítomnosti J. B. u hlavních líčení byl nedostatek finančních prostředků, obviněný žádal o přeložení věci do Olomouce a o ustanovení obhájce, nicméně na výzvu soudu nedoložil své majetkové poměry a žádost o bezplatnou obhajobu byla zamítnuta. Po vyloučení věci obviněného J. B. k samostatnému řízení, se tohoto obviněného nikdy nepodařilo předvolat k hlavnímu líčení, ani jako svědka ve věci obviněného J. P., ačkoli by měl nárok na proplacení svědečného. V současné době je trestní věc spoluobviněného J. P. pravomocně skončena, obviněný J. B. je opět kontaktní, podle svého tvrzení však stále nemá finanční prostředky na cestu k Okresnímu soudu v Liberci a opětovně žádá o přeložení svého případu k Okresnímu soudu v Olomouci. Možnost být přítomen u hlavního líčení je jedním ze základních práv obviněného a podle okresního soudu je přítomnost obviněného J. B. i nutná k řádnému dokazování. Vzhledem k tomu, že obviněný byl doposud tzv. „v pohybu“, nebylo možno zajistit jeho účast ani předvedením. Majetkové poměry obviněného, které mu znemožňují účast u hlavního líčení, tak mohou být podle okresního soudu důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Dále je v návrhu uvedeno, že žádný z relevantních svědků nemá bydliště v obvodu Okresního soudu v Liberci. I z tohoto důvodu má tedy okresní soud za to, že z hlediska ekonomie řízení a nákladů, které by svědkům a následně státu vznikaly, je dán důležitý důvod pro změnu příslušnosti soudu. Okresní soud v Liberci tedy navrhl, aby bylo podle §25 tr. ř. rozhodnuto o odnětí věci tomuto soudu a jejím přikázání Okresnímu soudu v Olomouci.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Obviněný se měl svým jednáním dopustit trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zákona. Z popisu skutku není pochyb o místě spáchání trestného činu v Liberci a místní příslušnost Okresního soudu v Liberci byla založena podle §22 tr. ř. podáním obžaloby. Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu zjistil, že obviněný J. B. se nedostavil k žádnému z hlavních líčení, ať již ve věci sp. zn. 4 T 212/2010, ani v trestní věci sp. zn. 4 T 82/2013 (po vyloučení jeho věci k samostatnému řízení), ačkoli o jejich konání věděl. V e-mailové korespondenci obviněného z dubna a května 2013 (č. l. 11 tr. spisu) se uvádí, že je zcela bez domova, bydlí v azylovém domě na adrese W. …, Olomouc, není evidován na úřadu práce, nepobírá žádné dávky státní sociální podpory ani hmotné nouze, nepobírá dávky nemocenského pojištění ani žádný důchod, je zcela bez finančních prostředků, což mu podle jeho tvrzení brání ve vyřizování si důležitých záležitostí, jako je například i účast u soudu. Proč se ale nedostavil k soudu ani jako svědek, ač by mu byly cestovní výlohy hrazeny, obviněný nijak nevysvětlil a svědčí to spíš o jeho neochotě k soudu se dostavit. Nelze proto uvěřit ani žádosti obviněného prostřednictvím e-mailu, kterou se domáhá, aby mohl vypovídat v Olomouci, že chce využít svého práva se hájit a chce se účastnit řízení u soudu. I když z obsahu trestního spisu (ze zpráv policie ČR ohledně pobytu obviněného, ze zpráv OSSZ Olomouc a zpráv Úřadu práce ČR) vyplývají informace, které obviněný uváděl ve své e-mailové korespondenci, že je nemajetný a bezdomovec, je současně zřejmé, že aktivně nečiní nic pro zlepšení této své situace. Ačkoli obviněný sám počátkem roku 2013 uváděl, že bydlí a korespondenční adresu má v azylovém domě na ul. W. …, Olomouc, v květnu a červenci 2014 se mu podařilo doručit písemnosti soudu na jinou adresu K. …, Olomouc (č. l. 35 a 38 tr. spisu). V srpnu 2014 písemně opětovně požádal o přesunutí své věci do Olomouce z důvodu své tíživé finanční situace (č. l. 39 tr. spisu). Jako adresu, ze které odesílal podání, ale opět uvedl W. …, Olomouc. Z výše uvedeného vyplývá skutečnost, že obviněný J. B. je i nadále tzv. na pohybu, není ochoten zúčastnit se projednání jeho trestní věci u místně příslušného Okresního soudu v Liberci, a domáhá se, pouze s poukazem na svoji sociální situaci, projednání věci u Okresního soudu v Olomouci, v jehož obvodu se zdržuje. Příslušnost soudu v trestním řízení ale není na výběr dána, a sociální situace obviněného není důležitým důvodem pro tak výjimečný zásah do příslušnosti soudu, jakým je změna místní příslušnosti soudu podle ustanovení §25 tr. ř. Obviněný má právo být přítomen projednání své trestní věci soudem, nelze jej však k účasti nutit a je na něm, zda tohoto svého práva využije. Bude-li však Okresní soud v Liberci účast obviněného považovat za nutnou, má procesní prostředky, kterými si jeho účast u hlavního líčení může zajistit.
Pro změnu místní příslušnosti soudu nesvědčí ani skutečnost, že žádný z relevantních svědků navrhovaných obžalobou ke slyšení, ohledně jednání obviněného J. B., nemá bydliště v obvodu Okresního soudu v Liberci, jak uvádí tento soud v návrhu. Jedná se pouze o tři svědky bydlící v okrese Šumperk, tedy blíže sídla Okresního soudu v Olomouci. Z toho ale nelze činit jednoznačný závěr, že v obvodu tohoto soudu bude možné nejlépe, nejrychleji a podstatně hospodárněji projednat trestní věc obviněného.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš