ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.66.2014.1
sp. zn. 7 Td 66/2014-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. listopadu 2014 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných L. C. , a Ing. M. D. , vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 183/2014, k návrhu na určení místní příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci p ř í s l u š n ý Okresní soud v Šumperku.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku, podal u Okresního soudu v Šumperku dne 7. 8. 2014 obžalobu na obviněné L. C. a Ing. M. D. pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Přečinu se měli obvinění dopustit tím, že po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu vylákat dávky nemocenského pojištění uzavřeli dne 19. 7. 2012 v Šumperku pracovní smlouvu mezi spol. Mfirm, s. r. o., se sídlem Zábřežská 69, Šumperk, zastoupenou jednatelem Ing. M. D. jakožto zaměstnavatelem, a L. C. jakožto zaměstnancem, na pracovní pozici manažerky projektu – Kosmetického studia Praha s místem výkonu práce v Praze, s nástupem dne 20. 7. 2012 a se sjednanou mzdou ve výši 75.000,- Kč měsíčně, přičemž si museli být oba vědomi s ohledem na zdravotní stav L. C. (v obžalobě zřejmě omylem napsáno J. V.), která byla opakovaně léčena pro psychické potíže charakteru úzkostně depresivních neurotických potíží s opakovanými dekompenzacemi při smíšené poruše osobnosti, kdy od roku 1992 byla psychiatricky léčena a byla třikrát hospitalizována na psychiatrické klinice FN Olomouc, navíc při posledním vyšetření před uzavřením pracovní smlouvy dne 7. 2. 2012 jí byla doporučena pracovní neschopnost, když Ing. M. D. jako druh, se kterým žila po dobu cca 9 let ve společné domácnosti, byl se zdravotním stavem L. C. obeznámen, že sjednaný druh práce nebude moci v rozsahu sjednaném ve smlouvě vykonávat, následně ke dni 30. 7. 2012 L. C. nastoupila pracovní neschopnost pro diagnózu jiné neurotické poruchy, která trvá do současné doby, a na základě mzdy vykázané spol. Mfirm, s. r. o., za práci vykonanou L. C. v období od 20. 7. 2012 do 29. 7. 2012 byly L. C. v období od 30. 7. 2012 do 30. 10. 2013 vyplaceny dávky nemocenského pojištění v celkové výši 329.638,- Kč, na kterou by bez uzavření pracovní smlouvy neměla nárok, neboť neměla uzavřen žádný jiný pojistný poměr, přičemž si oba jako jednatelé spol. Mfirm, s. r. o., museli být vědomi, že společnost nemá dostatek finančních prostředků k úhradě všech mzdových nákladů na zaměstnance L. C. a Ing. M. D., ani dostatečné příjmy, pracovní smlouvu Ing. M. D. s L. C. uzavřel v úmyslu zajistit jí vyplácení nemocenských dávek, a svým jednáním tak způsobili poškozenému českému státu zastoupenému Okresní správou sociálního zabezpečení Šumperk, se sídlem 17. Listopadu 556/19, Šumperk, škodu ve výši 329.638,- Kč.
Dne 18. 11. 2014 byl Okresním soudem v Šumperku Nejvyššímu soudu předložen trestní spis obviněných vedený pod sp. zn. 3 T 183/2014 k rozhodnutí o příslušnosti soudu, neboť oba obvinění společným podáním namítli místní nepříslušnost uvedeného soudu. Uvedli, že místní příslušnost Okresního soudu v Šumperku byla podle nich určena podle §18 odst. 1 tr. ř. podle místa, kde měl být trestný čin spáchán. Z výpovědí učiněných v hlavním líčení dne 20. 10. 2014 však bylo podle nich zjištěno, že předmětná pracovní smlouva nebyla podepsána v Šumperku, ale v Praze – Klánovicích, tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9, který by tak podle obviněných měl být místně příslušným k projednání věci a nikoli Okresní soud v Šumperku. Dále uvedli, že samotná pracovní činnost, jíž měla obviněná vykonávat, měla být vykonávána v Praze. Podotkli, že také oni se zdržují v Praze. Konečně i místo, kde se pachatel obohatil, byl účet obviněné, který je veden u ČSOB a. s., se sídlem Radlická 333/150, Praha 5 a škoda vznikla státu Česká republika. Z těchto důvodů vznesli obvinění námitku nepříslušnosti Okresního soudu v Šumperku a navrhli, aby byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle §24 odst. 1 tr. ř., jakožto soudu nejblíže nadřízenému Okresnímu soudu v Šumperku a Obvodnímu soudu pro Prahu 9.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a shledal námitky obviněných nedůvodnými.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Místem spáchání trestného činu je jak místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku daného trestného činu, tak i místo, kde došlo nebo mělo dojít k následku trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Místem spáchání trestného činu podvodu, jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda, a také místo, kde se pachatel obohatil. Důsledkem je příslušnost několika soudů. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/1994).
Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že se jedná o obdobu distančního deliktu. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 10. 2014 (č. l. 573 a násl. tr. spisu) skutečně vyplývá, že obvinění měli předmětnou pracovní smlouvu podepsat v Praze - Klánovicích, kde oba žili a nikoli v Šumperku, jak je uvedeno v obžalobě. Podstatné však je také to, že na základě této smlouvy, dalších podkladů od zaměstnavatele, a neschopenky vystavené obviněné dne 30. 7. 2012, byly Okresní správou sociální zabezpečení Šumperk, se sídlem 17. Listopadu 556/19, Šumperk (příslušnou podle sídla podnikání obviněného), od tohoto data vypláceny obviněné dávky nemocenského pojištění, na které neměla mít podle obžaloby nárok. Je tedy zřejmé, že místem, kde měl nastat následek trestného činu, tedy kde měla vzniknout škoda, je sídlo Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk (zastupující v této věci poškozenou Českou republiku). K obohacení pak mělo dojít připisováním vyplácených dávek na účet obviněné vedený u ČSOB, a. s., se sídlem Radlická 333/150, Praha 5.
Do úvahy podle výše uvedených hledisek tedy připadá příslušnost více soudů, a to Obvodního soudu pro Prahu 9, Obvodního soudu pro Prahu 5 a Okresního soudu v Šumperku, čímž je také daná příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu. I když nelze z hlediska příslušnosti soudu přisvědčit názoru obviněných, že škoda vznikla obecně „státu Česká republika“, tak by v takovém případě přicházela v úvahu místní příslušnost všech okresních soudů na jejím území a tedy i Okresního soudu v Šumperku. Avšak, byla-li obžaloba podána u Okresního soudu v Šumperku, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud. Podle §22 tr. ř. tedy koná řízení tento soud. Protože ve věci již od 20. 10. 2014 byla v probíhajícím hlavním líčení také provedena řada důkazů, neshledal Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení §24 odst. 2 tr. ř. ani důvody pro případné odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř.
Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti soudu podle §24 tr. ř. rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš