ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1037.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1037/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 27. srpna 2014 v Brně dovolání obviněného T. Q. H. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 7 To 53/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 3 T 29/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. Q. H. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 3 T 29/2013, uznal obviněného T. Q. H. vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal ve stručnosti tím, že v Ch. v herna-baru „U Petra“ prodával pervitin, a to v přesně neustanovené době od počátku listopadu 2012 do 26. 11. 2012 A. D. nejméně v sedmi případech vždy po 0,5 g nebo 1 g za částku 500,- Kč nebo 1000,- Kč, v období od července 2012 do počátku listopadu 2012 L. P. nejméně ve sto případech vždy po 0,2 g nebo 0,5 g za částku 200,- Kč nebo 500,- Kč, v období od poloviny října 2012 do poloviny prosince 2012, M. V. 4-5x denně vždy po 0,2 g za částku 200,- Kč a při domovní prohlídce dne 9. 1. 2013 v Ch. v herna-baru „U Petra“ byla v prostoru herny ve sportovní tašce spolu s listinami znějícími na jméno T. Q. H. zajištěna ve složeném alobalu krystalická látka o hmotnosti 0,06 g, ve které byla prokázána přítomnost metamfetaminu a na toaletě byla zajištěna plastová přepravka obsahující sušený zelený rostlinný materiál o hmotnosti 0,43 g, v němž byla zjištěna přítomnost D-9-tetrahydrokanabinolu. Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou a půl roku. Současně tímto rozsudkem byl v podstatě pro shodnou trestnou činnost odsouzen ke stejnému trestu i L. Q. H. a ve vztahu k prodeji pervitinu J. S. byli oba obvinění podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 7 To 53/2014, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obou obviněných jako nedůvodná. Odvolání byla zaměřena pouze proti odsuzující části rozsudku.
Proti tomuto usnesení podal obviněný T. Q. H. prostřednictvím obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný předně namítl, že soudy obou stupňů došly k nesprávným skutkovým zjištěním a z nich dovodily nesprávné právní závěry, neboť zamítly jeho další důkazní návrhy, které měly prokázat postupy policistů v přípravném řízení a tím i věrohodnost svědka J. S. Další námitku vznesl obviněný proti způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Nesouhlasí se způsobem výpočtu množství drogy ve skutkové větě rozsudku. Poukázal v této souvislosti na skutečnost, že soud prvního stupně vycházel jen z odhadů vyslechnutých svědků, kteří jsou ale osobami zneužívajícími omamné a psychotropní látky. Jsou to tedy osoby, které jsou motivovány při výpovědi svou závislostí, aby se nepřipravily o zdroj drog za situace, kdy jako návštěvníci baru, znají tam pracujícího barmana – cizince a vzhledem k jeho původu se nemusí obávat jakékoli odvety z jeho strany. Podle obviněného jsou tedy pochybnosti, zda lze spolehlivě uzavřít, že se dopustil projednávané trestné činnosti, když jedinými důkazy o jeho vině jsou výpovědi osob závislých na omamných a psychotropních látkách.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a Okresnímu soudu v Chebu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování, či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatnil pouze námitky skutkové, resp. námitky procesního charakteru, přičemž v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Primárně skutkovou námitkou je též výhrada obviněného ohledně množství drog, které bylo údajně zjištěno jen podle odhadu svědků, přičemž touto námitkou se zabýval i odvolací soud ve svém rozhodnutí a podrobně své úvahy na str. 5 jeho odůvodnění rozvedl. Jak již bylo shora uvedeno, taková námitka se míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů nebo se způsobem hodnocení důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněného T. Q. H. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.