ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1072.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1072/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. září 2014 v Brně dovolání obviněné M. P. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. l1. 2013, sp. zn. 5 To 348/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 30/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 67 T 30/2013, uznal obviněnou M. P. (dále jen „obviněná“) vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku, který spáchala podle skutkových zjištění soudu tím, že dne 15. 9. 2012 v době od 06:40 hod. do 06:50 hod. v P. , H. v klubu Studio 54 si nejprve přisedla k poškozenému M. M. k baru, poté využila jeho nepozornosti a odcizila mu batoh s notebookem zn. Apple Macbook 13 Alu včetně červeného koženkového obalu v hodnotě 7.500,- Kč, který měl položený vedle barové židle, na níž seděl, čímž mu způsobila škodu ve výši 7.500,- Kč. Odcizený batoh se později našel pod schody vedoucími do tanečního sálu. Podle §205 odst. 1 tr. zákoníku ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvanácti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněné povinnost během zkušební doby podle svých sil uhradit vzniklou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 5 To 348/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněné podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítla, že soud prvního stupně interpretoval nesprávně ustanovení trestního řádu vztahující se k provedení neodkladného a neopakovatelného úkonu a vycházel z ní i odvolací soud. V důsledku toho byl opatřen v rozporu s trestním řádem výslech svědkyně L. M. a následná rekognice osoby podle fotografií, která byla s touto svědkyní provedena. Poukázala na to, že z protokolu o rekognici osoby podle fotografií plyne, že této rekognice se měla zúčastnit osoba označená jménem „L. B. “. Údajný L. B. ale nebyl nijak blíže identifikován a tudíž nelze přezkoumat, zda taková osoba existuje a zda byla na úkonu účastna. Obviněná dále vytkla, že protokol o výslechu svědkyně L. M. neobsahoval odůvodnění pro učinění tohoto důkazu v režimu neodkladného a neopakovaného úkonu. Uvedla, že proti závěru o neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu svědčí i fakt, že úkon byl prováděn s odstupem tří měsíců. Opakovaně navrhovala výslech svědkyně L. M. v hlavním líčení z důvodu rozporu její výpovědi s kamerovým záznamem. Tento důkazní návrh však byl opakovaně soudy obou stupňů zamítnut. Podle jejího názoru tak došlo k porušení práva na spravedlivý soudní proces, nebyla respektována zásada ústnosti a bezprostřednosti a její právo žádat, aby sama mohla provést výslech svědkyně. Závěrem tedy shrnula, že odvolací soud vycházel z nezákonně opatřených důkazů a dospěl proto k nesprávnému skutkovému a právnímu závěru o její vině.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 5 To 348/2013, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 67 T 30/2013, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že obviněná nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Obviněná uplatnila pouze skutkové námitky, své výhrady směřuje výlučně proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů při dokazování a proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro samotné právní posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na to, že v této trestní věci policejní orgán musel ke zjištění totožnosti pachatelky provést rekognici ještě před zahájením trestního stíhání. Výslech svědkyně L. M. a následnou rekognici je proto nutné označit za úkony neodkladné, neboť to z jejich povahy jednoznačně vyplývá. Již odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že důvodnost provedení neodkladného úkonu byla odůvodněna žádostí státního zástupce o přítomnost soudce u tohoto úkonu a byla také popsána v protokolu o provedení rekognice. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že nebyla porušena zásada spravedlivého soudního procesu, neboť odsouzení obviněné je založeno na posouzení širšího spektra důkazů, které dovolují dovodit závěr o její vině.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněné, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněná vznesla v dovolání pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné M. P. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek