ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1101.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1101/2014-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 9. 2014 o dovolání obviněného J. R. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 4 To 82/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 104/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. R. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 4 To 82/2013, jímž bylo rozhodnuto mimo jiné o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 27 T 104/2012. Dovolání zaměřil proti výroku, jímž byl uznán vinným pomocí k zločinu loupeže podle §24 odst. l písm. c) tr. zákoníku, §173 odst. l tr. zákoníku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Ve vztahu k závěru soudů, že byl osobou totožnou s tím, kdo poskytl pomoc pachatelům loupeže, obviněný namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem uvedeného výroku, a projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Obviněný J. R. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. V souvislosti s vymezením zákonného dovolacího důvodu nestačí, aby tento důvod byl jen formálně deklarován, aniž by mu konkrétní uplatněné námitky odpovídaly také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Znění citovaného ustanovení svědčí o tom, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Obviněný J. R. byl odsouzen pro skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ostravě a předtím – až na méně významné odchylky v podrobnostech – i podle zjištění Okresního soudu v Opavě spočíval v podstatě v tom, že dne 5. 9. 2011 kolem 01,15 hodin po předchozí společné dohodě obvinění A. A., R. U. a J. R. v úmyslu získat peníze nebo jinou majetkovou hodnotu přijeli vozidlem zn. Fiat Ulysse, které řídil obviněný J. R. a které si půjčili od obviněného T. Š., před hernu Žabka v O., H., obvinění J. R. a T. Š. čekali ve vozidle, obvinění R. U. a A. A. za použití maskovacích prostředků provedli přepadení herny, při kterém povalili na zem obsluhu M. Š., drželi ji na zemi, pohrůžkou násilí ji donutili k vydání klíčů od trezoru, z něhož odcizili hotovost ve výši 99 000 Kč, číšnický flek s částkou nejméně 7 400 Kč a dva mobilní telefony, a poté, co z herny utekli, si peníze mezi sebou rozdělili ve vozidle opět řízeném obviněným J. R.
V podaném dovolání obviněný J. R. neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutek neznamenal z jeho strany naplnění znaků pomoci k zločinu loupeže podle §24 odst. l písm. c) tr. zákoníku, §173 odst. l tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu nikoli na právních námitkách, tj. na námitkách vztahujících se k právní kvalifikaci skutku zjištěného soudy, ale na skutkových námitkách, které se odvíjely od jeho obhajoby, že na místě činu vůbec nebyl, že vozidlo neřídil, že jím nevezl pachatele loupeže na místo činu a z místa činu a že tedy není osobou totožnou s tím, kdo uvedeným způsobem poskytl součinnost pachatelům loupeže. Tímto pojetím námitek se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které s ním co do svého obsahu nekorespondují a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních č1. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, který do výroku o vině převzal s nepodstatným upřesněním předcházející skutková zjištění Okresního soudu v Opavě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněného J. R. s osobou, která pachatelům loupežného přepadení herny poskytla součinnost dopravou na místo činu a z místa činu. V tomto ohledu mají skutková zjištění soudů jasné obsahové zakotvení ve výpovědi obviněného T. Š., který se jako jediný k činu doznal, velmi podrobně a konkrétně popsal účast jednotlivých aktérů celé akce a jejich vzájemnou součinnost před vlastním činem, v jeho průběhu i po jeho provedení a v tomto rámci jednoznačně potvrdil účast obviněného J. R. spočívající v tom, že řídil vozidlo, dovezl pachatele na místo činu a odvezl je z místa činu. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný J. R. popřel jakoukoli účast na přepadení herny s tvrzením, podle kterého se v kritickou dobu zdržoval doma, a že tato jeho obhajoba byla podporována výpověďmi svědků z okruhu členů jeho rodiny. S ohledem na protichůdnost výpovědi obviněného T. Š. v poměru k výpovědím obviněného J. R. a svědků z jeho rodiny soudy hodnotily výpověď obviněného T. Š. velmi obezřetně, přičemž ji pečlivě porovnávaly s ostatními důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi. Přitom soudy zaznamenaly, že pokud byla dílčí konkrétní tvrzení obviněného T. Š. ověřitelná jinak, vždy se ukázala jako pravdivá. Z toho soudy vyvodily přijatelný závěr o celkové věrohodnosti výpovědi obviněného T. Š., a to i pokud jde o účast obviněného J. R. na spáchání činu. V této spojitosti soudy přijatelně vysvětlily také to, proč neuvěřily výpovědím podporujícím obhajobu obviněného.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vyložily. To, že obviněný J. R. nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Vzhledem k výraznému časovému odstupu od rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 26. 8. 2014. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec