ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1113.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1113/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 9. 2014 o dovolání, které podal obviněný D. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 6 To 43/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 147/2013, takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 1 T 147/2013, byl obviněný D. H. uznán vinným a odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázaní podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. l tr. zákoníku.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Karviné spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 21. 7. 2013 kolem 03,05 hodin v Č. T., okr. K., po předchozím užití alkoholických nápojů, jimiž byl ovlivněn tak, že v jeho krvi bylo nejméně 1,5 g/kg alkoholu, bez vážného důvodu řídil osobní automobil zn. Škoda Felicia registrační značky ... přesto, že v té době u něho byl vykonáván trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 9 T 6/2013.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 6 To 43/2014, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), l) tr. ř. Namítl, že vozidlo neřídil, že se v něm jen nacházel a že v něm spal. Poukázal na to, že soudy založily svá zjištění na svědeckých výpovědích policistů, které označil za nepoužitelný důkaz, a to vzhledem k právnímu názoru Nejvyššího soudu vyslovenému v usnesení ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1116/2012. V návaznosti na to zdůraznil, že žádné jiné důkazy proti němu neexistují. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Karviné věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod, pokud mu konkrétní uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem.
Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Z toho je zřejmé, že dovoláním nelze napadat skutkový základ rozhodnutí.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba poukázat na povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že skutkový stav, zjištěný Okresním soudem v Karviné a akceptovaný také Krajským soudem v Ostravě, nenaplňuje zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. l tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách, jimiž se snažil zvrátit zjištění soudů, že vozidlo řídil. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu obsahově nekorespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný, natož extrémní rozpor. Obviněný využil svého práva nevypovídat, avšak spolehlivě byl usvědčen výpověďmi svědků F. D. a B. S., policistů Policie České republiky - Obvodního oddělení v Českém Těšíně. Tito svědkové podrobně a bez podstatnějších rozporů popsali, že při výkonu služby zaznamenali pohyb vozidla zn. Škoda Felicia, které se bezvýsledně snažili zastavit za účelem provedení silniční kontroly, pronásledovali ho a nakonec ho dostihli na místě, kde vozidlo zastavilo, přičemž ve vozidle se nacházel obviněný. Z výpovědí svědků je zřejmé, že po celou dobu měli vozidlo pod kontrolou a viděli, že se v něm nachází pouze řidič, v němž bezprostředně po zastavení vozidla zjistili obviněného. O věrohodnosti výpovědi svědků nevznikly žádné důvodné pochybnosti. Skutková zjištění, která soudy vyvodily z výpovědí svědků, jsou výsledkem správného hodnocení důkazů, jímž soudy nijak nevybočily z mezí stanovených zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy může nastat i v důsledku toho, že soudy založí svá zjištění na nějakém úkonu, který je zatížen tak podstatnou vadou, že je jako důkaz nepoužitelný, a jiné důkazy neexistují nebo z nich skutková zjištění soudů nevyplývají. O takovou situaci se ovšem v posuzované kauze nejedná, a to ani se zřetelem k namítanému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 7 Tdo 116/2012.
Citované usnesení Nejvyššího soudu se mimo jiné opírá o právní názor, že nelze jako důkaz použít svědecké výpovědí policistů, kteří vypovídají k tomu, jak se před nimi v rámci šetření před zahájením trestního stíhání k věci vyjadřovaly osoby, které po zahájení trestního stíhání vypovídaly v postavení svědků nebo obviněných, přičemž v tomto postavení vypovídaly odlišně od svých vyjádření před zahájením trestního stíhání. Podstatou uvedeného právního názoru je, že to, co zmíněné osoby uvedly před zahájením trestního stíhání, má povahu vysvětlení podle §158 odst. 3 písm. a) tr. ř., o němž je policejní orgán povinen sepsat úřední záznam (nyní podle §158 odst. 6 tr. ř.), který však zásadně nemá povahu důkazu, což nelze obejít tím, že se policista jako svědek vyslechne k obsahu vysvětlení podaného danou osobou.
Námitka, kterou v podaném dovolání obviněný formuloval tak, že „svědecké výpovědi policistů ... jsou nepoužitelným důkazem“, je nesprávnou paušalizací citovaného usnesení Nejvyššího soudu, v němž byl uvedený právní názor vysloven ve vztahu k situaci, kdy policisté v postavení svědků vypovídají o tom, co jim sdělily osoby, od nichž policisté vyžadovali vysvětlení před zahájením trestního stíhání. Tímto právním názorem nebyla nijak dotčena použitelnost svědeckých výpovědí policistů, pokud vypovídají o okolnostech, které sami vnímali jako součást nějakého děje (skutku), jestliže se tento děj (skutek) posléze stane předmětem trestního stíhání. V takovém případě mají policisté postavení svědků podle §97 a násl. tr. ř. s tím, že jejich výpovědi jsou důkazem, na kterém lze založit skutková zjištění představující podklad meritorního rozhodnutí.
Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s tím, na jakých důkazech soudy založily tato zjištění, není dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Ze zmíněné vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec