ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1164.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1164/2014-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. září 2014 v Brně dovolání obviněného M. G. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 14 To 334/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 131/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 2 T 131/2013, uznal obviněného M. G. (dále jen „obviněný“) vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že dne 29. 3. 2013 neoprávněně dovezl v rozporu s §21 odst. 1 zák. č. 167/98 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog, příloha č. 1, z Polské republiky přes hraniční přechod M. – L., okres Ú. n. O., do České republiky, když cestoval spěšným vlakem č. Sp. .... O., celkem 1400 ks tablet léku Cirrus. Jedna tableta léku Cirrus obsahuje 120mg pseudoefedrinu, tedy prekursoru drog sloužícího k výrobě metamfetaminu. Tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 16. 4. 2010, sp. zn. 1 T 4/2010, odsouzen mimo jiné i pro přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody s dohledem v trvání třiceti měsíců s podmíněným odkladem na dobu tří let, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let a trest propadnutí věci. Podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to 1399 ks tablet léku Cirrus. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 1 T 34/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 14 To 334/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že odvolací soud se důsledně neřídil ustanoveními §253 tr. ř., §254 tr. ř. a §256 tr. ř. a zamítl jeho odvolání, aniž by byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Poukázal na pochybení soudu prvního stupně při ukládání souhrnného trestu. Uvedl, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že při hodnocení plnění účelu trestů, které byly obviněnému uloženy, opomněl soud prvního stupně hodnotit, zda plní účel trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 1 T 34/2013. Namítl, že profylaktické účinky tohoto trestu se logicky nemohly projevit před jeho uložením a skutečnost, že spáchal skutek dne 29. 3. 2013, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 2 T 131/2013, není důkazem o neúčinnosti tohoto trestu. Poukázal na to, že závěr soudu prvního stupně o tom, že tresty výchovného charakteru neplní u obviněného svůj účel, je nejen nelogický, ale i v rozporu s informacemi o výkonu posledně uloženého výchovného trestu a o způsobu života obviněného po výkonu tohoto trestu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 14 To 334/2013, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o tr. ř. přerušil výkon trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 9.2013, sp. zn. 2 T 131/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 14 To 334/2013.
Nejvyšší státní zástupce se před rozhodnutím Nejvyššího soudu nevyjádřil k dovolání obviněného.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný namítl, že odvolací soud se důsledně neřídil ustanoveními §253 tr. ř., §254 tr. ř. a §256 tr. ř. a zamítl jeho odvolání, aniž by byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí a poukázal na to, že soud prvního stupně ve spojení s odvolacím soudem opomněly při ukládání trestu hodnotit, zda plní účel trest obecně prospěšných prací uložený mu trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 1 T 34/2013.
Podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
Podle §253 odst. 2 tr. ř. jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu.
Podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
Podle §253 odst. 4 tr. ř. odmítnout odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. nelze, jestliže nebyla oprávněná osoba řádně poučena podle §249 odst. 1 tr. ř. nebo nebyla oprávněné osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§251 odst. 2 tr. ř.).
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného. Poukazuje na to, že obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v první alternativě, která dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání vymezuje ustanovení §253 tr. ř. Podstata tkví v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odvolání odmítl nebo zamítl. V této trestní věci se však zjevně nejedná o první alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. usnesením jako nedůvodné ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemůže být zamítnutí řádného opravného prostředku podle §256 tr. ř., tedy shledá-li odvolací soud po věcném přezkoumání, že v odvolání vytýkané vady nejsou důvodné. Přezkoumá-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a zamítne jej proto, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, a to podle §256 tr. ř., je možno dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tedy byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný však v dovolání neuplatnil žádný jiný dovolací důvod, z čehož vyplývá, že nemohl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obviněný nevznesl právně relevantní námitky proti uložení souhrnného trestu soudem prvního stupně ve spojení s odvolacím soudem, neboť tuto námitku odůvodnil tak, že soud prvního stupně ve spojení s odvolacím soudem při ukládání souhrnného trestu opomněl hodnotit, zda u obviněného splnil svůj účel trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 1 T 34/2013, a uložil mu proto přísnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Taková námitka tedy nesměřuje proti tomu, zda soud prvního stupně ve spojení s odvolacím soudem při ukládání souhrnného trestu dodržel všechny zákonné podmínky, ale fakticky směřuje proti nepřiměřenosti uloženého trestu, a nenaplňuje proto žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto důvodů nezjistil naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, neboť z ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však takový návrh na postup Nejvyššího soudu neučinil. Nejvyšší soud sám neshledal důvody podle §265o odst. 1 tr. ř. pro přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek