ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1272.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1272/2014-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. listopadu 2014 v Brně dovolání obviněného L. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 6 To 3/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 6/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 10 T 6/2013, uznal obviněného L. K. (dále jen „obviněný“) vinným pod body 1) až 6) rozsudku zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění na dobu osmi let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených společností Travel and Car, s. r. o., DS Leasing, a. s., Hertz Autopůjčovna, Czech Rent a Car, s. r. o., ŠkoFin, s. r. o., Kotostroj, s. r. o., a poškozeného J. P. na náhradu škody. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené společnosti Dream-Cars Just4U, s. r. o., Decent, s. r. o., a Flexilease, s. r. o., s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené společnosti Travel and Car, s. r. o., DS Leasing, a. s., Kotostroj, s. r. o., a poškozeného J. P. se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zločin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozenou E. H. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 6 To 3/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti výroku o vině s výjimkou zprošťující části rozsudku soudu prvního stupně, proti výroku o trestu a výroku o náhradě škody tohoto rozsudku a odvolání státní zástupkyně podaného proti výroku o vině ve zprošťující části a proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, tento rozsudek ve výrocích o trestu a o náhradě škody ohledně poškozených společností Travel and Car, s. r. o., FlexiLease, s. r. o., ŠkoFin, s. r. o., Kotostroj, s. r. o., a poškozeného J. P. a ve zprošťující části výroku o vině a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené E. H. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině v odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně odsoudil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění na dobu osmi let. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 3. 2013, sp. zn. 3 T 37/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené společnosti Travel and Car, s. r. o., FlexiLease, s. r. o., ŠkoFin, s. r. o., Kotostroj, s. r. o., a poškozeného J. P. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc v rozsahu zrušené zprošťující části rozsudku k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Šťastného včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný poukázal na nesprávné závěry odvolacího soudu, který se neztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně spočívajícími ve způsobu stanovení výše způsobené škody. Nadále trvá na tom, že právní argumentace spočívající v nutnosti odečíst jím zaplacené částky z hodnoty vozidel je správná. Soud prvního stupně podle jeho názoru správně kvalifikoval jeho jednání jako podvodné, neboť jeho úmysl nevrátit půjčená vozidla byl dán již od samého počátku. Z toho tedy vyplývá, že není možno jím učiněné platby považovat za řádné nájemné či jiná podobná plnění. Dále poukázal na to, že odvolací soud pochybil, jestliže deklaroval nutnost zohlednit do výše způsobené škody také hodnotu pohonných hmot, aniž by však k této skutečnosti provedl jakékoliv dokazování. Uvedl, že výše způsobené škody je pak zcela zásadní pro právní kvalifikaci jeho jednání. Dále odvolacímu soudu vytkl i nesprávnost výroku pod bodem 1) rozsudku, kterým odvolací soud zrušil zprošťující část výroku o vině a o náhradě škody rozsudku soudu prvního stupně ohledně poškozené E. H. Obviněný uvedl, že soud prvního stupně provedl hodnocení důkazů vztahujících se k tomuto skutku zcela správně a logicky, neboť vzal v úvahu všechny zjištěné skutečnosti včetně jeho výpovědi a výpovědi poškozené. Dále poukázal na to, že odvolací soud podle stávající judikatury nesmí udělovat závazné pokyny ke způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně, k čemuž však podle jeho názoru došlo. Takový postup odvolacího soudu je nepřípustným obcházením zákona a omezováním pravomoci jednotlivých stupňů soudní soustavy.
Obviněný L. K. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 6 To 3/2014, a rozsudek Městskému soudu v Praze ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 10 T 6/2013, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městského soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že se ztotožňuje se závěry Vrchního soudu v Praze. Poukázal na to, že soud prvního stupně uznal obviněného vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jimiž způsobil celkovou škodu ve výši 5 000 870 Kč. Uvedl, že tato částka byla určena jako hodnota věcí, které obviněný vylákal na poškozených za současného odečtení částek, které obviněný uhradil na zálohách, resp. za nájemné vylákaných vozidel. Odvolací soud k tomu správně uvedl, že tento odpočet proveden být neměl, neboť související úvahy je možné vést pouze v případě leasingových smluv, u nichž má platba při převzetí věci jiný charakter. S ohledem na absenci odvolání státní zástupkyně proti výroku o náhradě škody nelze úvahy o výši celkové náhrady škody reálně zohlednit, neboť jejich promítnutím do skutkových závěrů by bylo zhoršeno postavení obviněného, neboť způsobená škoda by byla celkově vyšší.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný dále namítl, že odvolací soud pochybil, neboť se neztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně ohledně způsobu stanovení celkové výše škody, která je zásadní pro právní kvalifikaci jeho jednání.
Podle §209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let, způsobí-li činem uvedeným v §209 odst. 1 tr. zákoníku škodu velkého rozsahu.
Podle §348 odst. 1 tr. zákoníku kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo takovou listinu užije jako pravou, kdo takovou listinu opatří sobě nebo jinému nebo ji přechovává v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo vyrobí, nabízí, prodá, zprostředkuje nebo jinak zpřístupní, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává nástroj, zařízení nebo jeho součást, postup, pomůcku nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění veřejné listiny, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
Podle §348 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let, způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný v šesti případech po předložení padělaných dokladů totožnosti uzavřel jako nájemce smlouvy o pronájmu vozidel v úmyslu vylákat předmět nájmu, tedy pronajímaná vozidla. Tato vozidla převzal, zaplatil za ně nájemné, případně zálohu na nájemné,ve smluveném termínu však vozidla nevrátil, prodal je a způsobil tak škodu v celkové výši 5 000 870 Kč. Tato částka byla soudem prvního stupně určena jako hodnota vozidel, která obviněný vylákal, za současného odečtení částek, které obviněný uhradil na nájemném, resp. na zálohách na nájemném. Nejvyšší soud poukazuje na správné závěry odvolacího soudu, který uvedl, že toto odečtení soudem prvního stupně nemělo být provedeno, neboť takto lze postupovat v případě leasingových smluv, u nichž má platba při převzetí vozidla jiný charakter, nikoliv však v této trestní věci. Odvolací soud správně poukázal na to, že platba nájemného případně zálohy na nájemném, jež byla po obviněném v uvedených případech vyžadována při převzetí jednotlivých vozidel, v sobě zahrnovala několik složek, zejména šlo o nájemné za vozidlo, cenu pohonných hmot, se kterými vozidla přebíral, kauci na spoluúčast při autonehodě a úhradu následného čištění vozu. Uvedl, že pouze celková výše pohonných hmot, které se nacházely při přebírání vozidel obviněným v nádržích vozidel, se podle objemu těchto nádrží a průměrné ceně pohonných hmot blížila částce 17 000 Kč. Soud prvního stupně, pokud paušálně odečítal zaplacené nájemné, případně zálohy na nájemném, měl také zjišťovat, co obviněný vylákal spolu s vozidly, tj. i hodnotu pohonných hmot.
Nejvyšší soud v souladu se závěry odvolacího soudu shledal, že soud prvního stupně měl správně za základ výpočtu celkové výše škody vzít ceny vozidel stanovené znalcem a dospět tak k celkové částce 5 288 000 Kč. Vzhledem k tomu, že státní zástupce nepodal odvolání v neprospěch obviněného, které by směřovalo proti výroku o vině v odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud nemohl z důvodu zákazu reformationis in peius napadený rozsudek soudu prvního stupně změnit, tj. zvýšit celkovou způsobenou způsobenou škodu. Nejvyšší soud proto ze stejných důvodů nepřisvědčil námitkám obviněného proti způsobu stanovení celkové výše škody, neboť pokud by tato škoda byla správně stanovena, došlo by k porušení zásady zákazu reformationis in peius, tedy ke zhoršení postavení obviněného.
K námitce obviněného o nesprávnosti výroku, kterým odvolací soud zrušil zprošťující část výroku o vině a výrok o náhradě škody ohledně poškozené E. H., dovolací soud uvádí, že se nejedná o žádné z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. a v této části je proto dovolání obviněného nepřípustné.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek