ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1375.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1375/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. listopadu 2014 v Brně dovolání obviněného M. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 12 To 82/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 140/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 6. 1. 2014, sp. zn. 17 T 140/2013, uznal obviněného M. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod body 2), 4) a 7) rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2, 3 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 12 To 82/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Richarda Polmy včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Poukázal na to, že ačkoliv cestoval do Hradce Králové v den konání veřejného zasedání odvolacího soudu, nestihl by přijet včas, protože mu dříve nejel vlak, a proto dvakrát volal na soud s omluvou a žádostí o to, aby soud jednal pouze v jeho přítomnosti, neboť chtěl navrhovat provedení dalších důkazů. Odvolací soud však nepočkal na jeho příjezd a jednal v jeho nepřítomnosti. Poukázal na to, že předložil 25 kusů barevných fotografií, ze kterých vyplývá, že v prodejně společnosti DEICHMANN-OBUV, s. r. o., je průmyslová kamera a další bezpečnostní kamera je na domě naproti této prodejny, kterou obsluhuje Městská policie Trutnov. Dále navrhl provedení výslechů svědků Z. K. a Š. K. a důkazu záznamem kamer z prodejny společnosti DEICHMANN-OBUV, s. r. o., a Městské policie Trutnov z protějšího domu. Policisté jej ani po zásahu neodvezli na policejní stanici, neboť neodpovídal popisu osob, který uvedly prodavačky obuvi. Namítl, že nespáchal skutky pod body 2) a 4) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Uložený trest považuje za nepřiměřený. Závěrem uvedl, že v minulosti porušoval trestní zákon, ale v poslední době se snaží vést normální život, pracuje ve společnosti Avon Automotive, a. s., a s přítelkyní začínají nový život bez drog a trestné činnosti.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 12 To 82/2014, a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 1. 2014, sp. zn. 17 T 140/2013, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že z dovolání obviněného je patrné především to, že jeho odůvodnění nenavazuje na uplatněné dovolací důvody. Obviněný nepoužil přiléhavý dovolací důvod v souvislosti s námitkou jeho nepřítomnosti u veřejného zasedání, neboť takovou námitku nelze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Dále poukázal na to, že námitky vůči způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu připomněl, že pokud obviněný namítá nepřiměřenost uloženého trestu, taková námitka nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Závěrem shrnul, že obviněný v rámci dovolání nevznesl žádné námitky naplňující důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v rámci tohoto dovolacího důvodu skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný dále namítl, že nebyl přítomen u veřejného zasedání odvolacího soudu, ačkoliv žádal odvolací soud, aby bylo jednáno pouze v jeho přítomnosti. Nejvyšší soud poukazuje na to, že tato námitka by mohla být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který však obviněný ve svém dovolání neuvedl. Nejvyšší soud se proto výše uvedenou námitkou nemohl věcně zabývat, neboť obviněný uplatnil v rámci svého dovolání dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., pod které však tuto námitku nelze podřadit.
Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že námitka obviněného o nepřiměřenosti uloženého trestu není dovolacím důvodem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a očividně to ani nepřicházelo v úvahu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí týkající se aplikace hmotného práva, avšak přesto není možné tuto otázku podřazovat pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Vyplývá to ze vzájemného poměru dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Oba dovolací důvody mají hmotně právní povahu, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu může být napadán pouze s použitím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž ovšem není nepřiměřenost trestu. Připustit námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by znamenalo popření smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které by se stalo nefunkčním, bylo by bezpředmětné a nemělo by žádný smysl, neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného v části námitek uplatněných v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyl naplněn ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek